Vejce a já
Betty MacDonald
Slavný autobiografický román popisuje se značným odlehčením život na slepičí farmě, kterou s manželem Bobem založili a zvelebili - v civilizací nedotčeném, panenském koutě severozápadní Ameriky. Život v primitivních podmínkách a s nelaskavým manželem nebyl pro ženu zvyklou na město uspokojivý. Kniha je odrazem prvního manželství americké spisovatelky, která své nepříliš šťastné manželství na zapadlém venkově zažehnávala tím, že o něm s humorem psala. Kniha se po svém vydání v roce 1945 stala okamžitým bestsellerem a brzy byla přeložena do většiny světových jazyků. Sarkasmus autorky se trefil do všeobecné nálady panující těsně po válce. Autorka i její rodina si zažila období slávy, pozornosti médií a značně si polepšila finančně. Stojí také na počátku tzv. ženské literatury. Vydavatel: Argo... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2009 , ArgoOriginální název:
The Egg and I, 1945
více info...
Přidat komentář
Knížku jsem objevila na návštěvě u švagrové, která ji nikdy nečetla...
Tak úplný začátek mě hodně zaujal, kdy Betty je vychována, že pokud bude šťastný její manžel, tak bude šťastná i ona (její maminka to tak měla). Tak se19ti letá holka z města vydává splnit sen svého o 13 let staršího manžela Boba, mít slepičí farmu, na samotě, v horách.
Pak mě knížka vůbec nebavila, uvažovala jsem o odložení, ale pak přišli do příběhu sousedé Hicksovi a hlavně Kettlovi - ti jsou úplně "boží", indiánský piknik, dřevorubci, zavařování a nakonec jsem vzala na milost i boj se Sporákem na začátku.
Takže nakonec mě knížka chytla i když jsem s ní trochu bojovala a autorku teda moc obdivuji. A když si člověk uvědomí, kdy autorka žila a v které době kniha byla napsaná, tak pro mě docela nadčasové dílo. A mám doma z knihovny přinesený další díl Co život dal a vzal
Tak mám přečteno ... bylo to fajn čtení ... taková oddechovka (alespoň pro mě) ...
Klasika, ke které se vždycky ráda vrátím :-) A taky hezká vzpomínka na paní učitelku, která mi ji kdysi doporučila jako svou nejoblíbenější knížku.
Ano, chápu, že byla kniha napsána před více než sedmdesáti lety, ale stejně... Sama sebe nepovažuji za nijak radikální feministku, ale občas jsou chvíle, kdy se mi chce křičet radostí, že emancipace pokročila do takového stádia, kdy si jen zanedbatelná menšina žen myslí, že jejich jediným životním posláním je vdát se a všemožně pečovat o manžela a případné potomky, její osobní zájmy, cíle nebo sny jsou přitom nepodstatné (a v tomto případě i neexistující). Ani občasné vtipné poznámky nevyváží chování hlavní hrdinky, která má až moc schodných rysů s těmi zatracenými slepicemi. Nejspíš další knihy autorky číst nebudu - nemám dost odvahy.
Bez komentáře:
Poctivě přiznávám, že tuto knihu jsme u nás doma neměli v knihovně, ale v šuplíku s těmi nejvzácnějšími rodinnými památkami.
-
20200219
Velice jsme si vážili toho, jak se autorka dokázala přizpůsobit novým podmínkám, i toho jak se dokázala s humorem ohlédnout, a přiblížit nám svůj život v tomto období.
Super knizka, kdyz cloveka chytne lenora. Dobre se cte a je mila. Ale neni to nic, k cemu by se člověk chtel vracet.
Roztomilá knížka o těžkém životě na farmě. Autorka popisovala vše s ironií pro ni vlastní, tam, kde by se ostatní už hroutili. A o tom to je. Brát život vždycky z té lepší stránky, ať už se nacházíme v těžší části životní cesty, nebo zrovna plujeme na obláčku pohody.
No.. Jak to napsat. Jednoduše. Ke čtení jsem se nutila a knihu jsem jako jednu z mála nedočetla. Líbila se mi pasáž se sousedkou, ale toť vše.
Na druhou stranu ale věřím, že se ke knize za třeba takových deset let vrátím a bude se mi líbit!
Nedočetla jsem. Kniha mi nepřijde příliš zábavná, popis farmy pro někoho může být zajímavý, ale já se ke čtení spíše přemáhala.
Neskutečně zábavné čtení o životě, který se s autorkou nemazlí. Běžně od jednoho autora víc knih nečtu, ale od Betty musím, už teď mi její smysl pro humor a břitké poznámky chybí.
Tuto knihu mám velmi ráda a četla jsem ji opakovaně. Ačkoliv mohou někomu připadat problémy života na slepičí farmě v odlehlé divočině, v dnešní době, poněkud neaktuální a úsměvné, já považuji vyprávění Betty za milé a plné humoru, byť mnohdy správně ironického. Doufám, že rodina Kettleyových, dáma ovívající se kloboukem v barvě hnoje a další perly z této knihy neupadnou v zapomnění.
Asi jsem měla velká očekávání, protože jsem po knize sáhla na základě doporučení "jedná se o klasiku a je to sranda!". Při nejlepší vůli nemůžu říct, že by to byla humorná knížka. Nesmála jsem se nahlas (jako třeba u knihy Robin od Z. Frýbové), spíš jsem se občas pousmála. Některé postavy mě vyloženě lehce nervovaly, možná je to ale tím, že doba a mezilidské vztahy se zas trochu změnily. Navíc byla kniha víceméně popisná, což mi úplně nevyhovuje. Čtení je to milé, ale za srdce mě nechytlo.
Bylo to naprosto skvělé a navzdory těžkému životu na slepičí farmě plné životního optimismu, který z Betty jen srší. Ten způsob, jakým líčí zážitky a jak vykresluje prostředí kolem za pomoci rozličných metafor, to je prostě úžasné. Bavila jsem se hodně, u některých pasáží jsem se dokonce rozchechtala nahlas a smála jsem se, až jsem smíchy brečela :-) Těším se na Co život dal a vzal.
Místy drsný život na slepičí farmě autorka líčí s jemným a laskavým humorem, který je doslova pohlazením na duši. Betty MacDonaldová má vytříbený vypravěčský styl, její jazyk je květnatý, plný krásných metafor. Doporučuji zejména mladším čtenářům!
Knihu jsem dostala od rodiny a většina ženské části rodiny ji velice chválila. Bohužel to ve mně vyvolalo asi příliš velké očekávání.
Kniha je prostě jiná. Já bych ji nenazvala humornou, ale spíše oddechovou. Samotný děj to víceméně nemá, jen trochu jiný popis života na farmě.'
Docela mě rozčilovalo přeskakování časové linie, občas bylo trochu obtížnější se zorientovat
Myslím, že snad nikde jinde nenajdete vyjmenovaných více druhů zeleniny v jedné větě.
Každopádně díky za rodinu Ketllerových
Obdivuju Betty, jak optimisticky bere (a vtipně popisuje) svůj ne příliš šťastný život na slepičí farmě. Přiznám se ... na jejím místě bych byla v tahu už po měsíci. Po přečtení (tedy poslechu audioknihy) už neřeším žádné prkotiny ... jsem vděčná, že kolem mě nepobíhají žádná uřvaná kuřata, za "normální" sousedy a že nám z kohoutku normálně teče voda ... :-)
Kniha mě velmi zklamala, v podstatě je jen o práci .. Chyběla mi v příběhu láska, emoce … přátelství a tak … prostě něco hezkého. A myslím, že jsem se ani jednou nezasmála :-(
Štítky knihy
humor pro ženy zfilmováno venkov autobiografické prvky farmáři vejce
Autorovy další knížky
| 2004 |  Vejce a já |
| 2010 | Paní Láryfáry |
| 1987 | Co život dal a vzal |
| 1993 | Čáry paní Láryfáry |
| 2008 | Morová rána |
Nadčasová, milá, vtipná a jestli se to tak dá říct neuvěřitelně svěží knížka. Nevím, jestli to někdo máte stejně, ale nějak podvědomě (a uznávám že pěkně hloupě) beru generaci žijící před 100 lety a déle trochu jinak. Tohle čtení mě něžnou fackou probralo k pokoře a ukázalo mi, že lidé tehdy také měli smysl pro humor (a to přímo skvělý!), řešili kolikrát starosti a nástrahy života stejného rázu jako my dnes a rozhodně i bez moderních výdobytků nežili nudný život. Nedivím se, že je to takový kult, protože knížku bych s klidným svědomím doporučila od prarodičů po vnoučata.