Vejce a já
Betty MacDonald
Slavný autobiografický román popisuje se značným odlehčením život na slepičí farmě, kterou s manželem Bobem založili a zvelebili - v civilizací nedotčeném, panenském koutě severozápadní Ameriky. Život v primitivních podmínkách a s nelaskavým manželem nebyl pro ženu zvyklou na město uspokojivý. Kniha je odrazem prvního manželství americké spisovatelky, která své nepříliš šťastné manželství na zapadlém venkově zažehnávala tím, že o něm s humorem psala. Kniha se po svém vydání v roce 1945 stala okamžitým bestsellerem a brzy byla přeložena do většiny světových jazyků. Sarkasmus autorky se trefil do všeobecné nálady panující těsně po válce. Autorka i její rodina si zažila období slávy, pozornosti médií a značně si polepšila finančně. Stojí také na počátku tzv. ženské literatury. Vydavatel: Argo... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2009 , ArgoOriginální název:
The Egg and I, 1945
více info...
Přidat komentář
Byla to moje první kniha ve formě memoáru, ale čtení jsem si užila. Mnohdy jsem se dokázala s Betty ztotožnit ("můj výkon se podobal šrapnelu - nejlepší tam, kde nezasáhl"). Navíc mám do budoucna v plánu zřídit si malinké hospodářství s několika slepicemi, a tak jsem si při čtení první poloviny knihy představovala, jak mi to asi půjde. Líbilo se mi, že v druhé polovině knihy byly různé aspekty života na farmě zaznamenány v tematicky rozdělených kapitolách a vyprávění tak nebylo úplně chronologické. Během čtení jsem se musela mnohokrát pousmát a těším se, že si knihu přečtu někdy ještě jednou.
Do poslední části knihy jsem byl rozhodnutá dát knize 2hvězdy. Měla jsem totiž pocit, že čtu jednu straaaašně dlouhou větu. Asi mi nesedl styl psaní, chyběla mu přímá řeč, chybělo mi nějaké napětí, zápletka. Až posledni část byla zajímavá. Poslední dvě kapitoly o požáru a bláznivce mi přišly o něčem. Asi jsem od knihy čekala víc. Nepřišla mi tak komická, jak jsem se dočetla. Neříkám, že mě nic nepobavilo, ale že bych se úplně smála nebo si dokonce teď třeba vzpomněla na nějakou vtipnou část, to bohužel ne. Musím ale vyzdvihnout krásné popisy a různá přirovnání a metafory. Ty jsou rozhodně velmi nápadité a neotřelé.
Perfektní doporučení od kamarádky. Vržen na farmu uprostřed lesů, hor a hájů jsem se smíchy chytal za vejce. Život hlavní hrdinky a vypravěčky v jedné osobě mě nesmírně bavil a přesto, že kniha byla napsána již v roce 45, i v dnešní době dokáže pobavit. Jen o slepicích a kuřatech se mi po dočtení snad i zdálo :D
Díky, Sam ;)
Tohle je přesně ta kniha, kvůli které jsem pochopila, že k některému čtení člověk musí dorůst. Maminka mi ji dala asi v 12 letech. Nedočetla jsem ji, přišla mi divná. Podruhé jsem to zkusila někdy v 18. A do té doby ji miluji. A když je mi ouvej, je to moje první volba. A to už je pár let :-D
Moje oblíbená kniha, kterou mě kdysi chtěla máma rozptýlit, když jsem ležela nemocná s chřipkou, a naprosto se jí to povedlo! Příběh mě vtáhl a u některých pasáži (dohadování se Sporákem, piknik s indiány a hlavně cokoli s Kettlovými!) jsem se náramně bavila :-) . Ke knize jsem se po letech vrátila a zase si ji užila jako svěží, milé čtení. Hlavní hrdinka, zvyklá na velkou rodinu a komfort, se s manželem odstěhuje na pustou farmu uprostřed lesů a pak se osobitým stylem sžívá se svým novým domovem v zapadákově, kde dávají lišky dobrou noc. Betty jsem si hned zamilovala, moc mě bavilo její sebeironické vyprávění, celkem netypické pro dobu, kdy žila, líčení trampot spojených s DIY přístupem k problémům na farmě i sarkastické poznámky na účet nadšeného manžela. Z knihy jsem si odnesla několik následujících postřehů: 1. Žena toho vydrží hrozně moc 2. Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř 3. Věci se nejlépe učí za pochodu 4. Vždycky, když se něco podělá, musí to člověk nakonec zvládnout sám 5. Murhpyho zákony jsou věčné 6. S humorem jde všechno líp. :-)
Tahle kniha mě zkrátka baví a vždycky žasnu nad tím, jak to my, holky 21 .století, máme oproti našim prababičkám v domácnosti jednoduché. I další knihy od autorky se mi líbily a láskyplně je hýčkám v knihovničce. Za Vejce dávám bez váhání 5 hvězd a jen mě mrzí, že Betty MacDonald toho nestihla napsat víc.
Knihu jsem četla několikrát a určitě se k ní ještě někdy vrátím. Moc se mi líbí, jak autorka líčí vše s nadhledem a humorem.
Dlouho jsem váhala, jak knihu ohodnotit, cítím to tak na 3,5. Na svou dobu to byl až revoluční počin a věřím, že pro mnoho žen byla tato kniha biblí. Ale přece jen trochu viděno dnešní optikou zestárla. Už si nedovedeme představit tu poslušnost a podřizování se stylu života muže. Ale spousta věcí je tam přece jen nadčasových a tak je kniha dodnes velmi čtivá. Je to především humor, který této knize vládne a dělá ji výjimečnou. Nelituji, že jsem si ji přečetla, ale jak už jsem psala, už se s autorkou nedokážu ztotožnit, protože dnes mají ženy prostě jiné sebevědomí a život více ve svých rukou. Proto jsem byla tuze ráda, když jsem si v následném bádání o osudu autorky zjistila, že se s tímto slepičářem rozvedla.
Pohodové a úsměvné čtení, jen jsem četla nějaký starší překlad - Betty pěstovala např. "dymián" a jejich farmu ohrožovalo divoké zvíře "kuguár", tato stará označení bych ve vydání z roku 1979 nečekala.
Geniální kniha od geniální autorky, u které mne opravdu hodně mrzí, že kvůli nemoci odešla příliš brzo. Mohla napsat ještě další knihy. Spolu s Co život dal a vzal to jsou stálice a poklady v mojí knihovně. Jasně, není to Čapek nebo Dostojevský, ale proboha, jak tady někdo může dát méně, než plný počet, to mi hlava nebere :-). Krásně napsané, čtivé, vtipné, ze života. Betty berete jako kamarádku, nebo jako sebe samu. Uznávám, že tyhle knihy nadchnou spíš ženské čtenářky. Pokaždé, když jsem šla ke slepicím pro vejce, vzpomněla jsem si na vejcoražku kuřomoří a musela se smát.
Pěkné, pohodové čtení, spíše pro ženy. Moje babička je měla ve své knihovně a kniha na mě koukala od samého dětství. Jsem ráda, že jsem ji otevřela až teď v pětadvaceti letech, protože pro mladší to asi opravdu není. Nevím, kterou puberťačku by bavilo číst o domácích pracech a životě na pustině. Pro mě to byla příjemná oddychovka :-)
První vzpomínka na tuto knihu se váže ještě k mým školním létům, kdy jsme ji měli v seznamu povinné četby. Mně se do čtení tenkrát moc nechtělo a tak jsem se k ní dostal až teď.
Z knihy jsem rozpolcen, obsahovala zajímavé a vtipné postřehy, ale celkově mi přišla spíše jako sled zamyšlení a jednotlivých historek. Hodně mi navíc vadilo, že vyprávění není uspořádáno ryze chronologicky. Autorka skáče po časové ose tam a zpět. Navíc ji narušuje tématickými vložkami bez nějakého odlišení od zbytku textu. Často jsem se tak v textu ztrácel.
A ještě malé zamyšlení k té povinné školní četbě. Myslím, že taková kniha tam nemá co dělat. Kdybych ji četl těch před těmi 15-20 lety, byl bych zmaten ještě víc a spíš by mě to znechutilo od dalšího čtení. Což by byla škoda!
Kniha se mi dostala do ruky díky moji babičce.
Četla jsem ji v době, kdy jsem měla sama těžké životní období a příběh mě ukázal, ze obyčejná ženská vydrží a snese vše a to s gracii sobě vlastní.
Zvláštní je, ze kdykoliv jsem ji chtěla číst znovu, nikdy jsem se už do ni nemohla zacist.
Nicméně i tak zůstává mou pomyslnou jedničkou.
Ať už ji otevřete na kterémkoliv místě, nezklame a podrží. Kvůli téhle knížce jsem se kdysi na knihovnické praxi dopustila malého podvodu: kniha byla non-stop na záznam, a fronta čekatelů dlouhá.... předlouhá. Takže jsem ji po vrácení ukořistila a za víkend zhltla... a pak teprve vrátila do fronty :-D Stálo to za to. Později jsem ji četla ještě několikrát už v mnohem normálnějším tempu, je úžasná. Doporučuju všem, co mají občas tendenci fňukat, jak je život nefér.
Knihu jsem zakoupila v levných knihách(můj oblíbený obchod)a moc se mi líbila. Taková milá oddechovka před vánocemi. Jsem ráda, že jí mám ve své knihovně.
Knihu jsem jako spoustu jiných vyndala z máminy knihovny někdy ve dvanácti letech a po čase jsem si jí ráda přečetla znovu. Je milá. Super oddychovka a výborné antidepresivum.
Po dlouhých letech jsem se díky Čtenářské výzvě pohroužila do stránek této knížky. Musím říct, že shledání to bylo veskrze příjemné. Věřím, že se brzy pustím do další knižky Betty Mac Donaldové - Co život dal a vzal.
Jedna z mých nejoblíbenějších - když je mi smutno, stačí otevřít na kterékoli stránce a začít číst. Univerzálně platná "moudra" o manželském životě, úžasné charaktery jednotlivých postaviček (bábinka, sousedka), divoká příroda ... Chápu, že třeba pro pány to úplně čtení není, ale já tuhle knížku miluju!
Když jsem ji četla poprvé, asi před dvaceti lety, byla to humorná knížka, vím, že mě bavila a často jsem si říkala, že si ji přečtu ještě jednou. Teď jsem to díky výzvě udělala a nevím tedy, moc humorně mi již nezněla. Jestli jsem víc dospěla, mám v životě již zcela jiné zásady a priority, nebo dnešní doba produkuje úplně jiný druh humoru a jiný druh knížek, na který jsem zvyklá, ale zkrátka již to není ono. Ano, dočetla jsem, kolikrát se i hlasitě zasmála - ale celkově je na knížce její požehnaný věk poznat. Není to žádný propadák, to určitě ne, ale znovu ji už číst nebudu...
Štítky knihy
humor pro ženy zfilmováno venkov autobiografické prvky farmáři vejce
Autorovy další knížky
| 2004 |  Vejce a já |
| 2010 | Paní Láryfáry |
| 1987 | Co život dal a vzal |
| 1993 | Čáry paní Láryfáry |
| 2008 | Morová rána |
Kdysi mi jí doporučila známá prodavačka v knihkupectví (byla to podpultovka), a dodnes nelituji :-) Dá se číst pořád dokola ._)