Vejce a já
Betty MacDonald
Autobiografický, humoristicky pojatý román americké spisovatelky, která v něm humornou formou zachycuje své zkušenosti z doby, kdy se svým manželem bez jakýchkoli zkušeností zakládala a budovala slepičí farmu na Olympských horách v Kalifornii. Vydavatel: Práce - Praha 5. vydání, v nakladatelství Práce 1. vydání.
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 1979 , PráceOriginální název:
The Egg and I, 1945
více info...
Přidat komentář
O téhle knize jsem už vícekrát slyšela (v kladném smyslu) a získala jsem dojem, že snad patří do povinné četby každého průměrného čtenáře. Tak jsem se do ní nadšeně pustila, četla a čekala, kdy to okouzlení přijde.
Autorka je místy vtipná - mistryně přirovnání. A přehánění. Celkově jsem knize na chuť ale nepřišla a kdybych ji vynechala, tak nemám pocit, že bych o něco zásadního přišla.
Knížka napsána geniálním způsobem. Ovšem děj lze jen těžce převyprávět, ztratí tak veškeré své kouzlo.
Originální, vtipná, odpočinková knížka, už chápu, když o této knížce všichni mluvili jako o klasice, opravdu by si měl přečíst každý, nebo alespoň každá žena :-)
Výborné,i když nemám ani zahrádku,natož farmu-ta kniha nemá chybu.Optimistická,veselá,bere život s nadhledem a i vlastní nezdary popisuje nakažlivě vtipně.
Skvělá knížka! Musím říct, že jsem si Betty a styl jejího vyprávění naprosto zamilovala. Pohodová, nenáročná knížka, u které člověk může prostě jen vypnout, popíjet čaj a radovat se z toho, že strasti v podobě krmení kuřat, na něj druhý den ráno nečekají.
Vejce a já? Miluji tuhle knížku, Betty dokáže vše napsat s takovým humorem o jakém se vám ani nesnilo. Skvělé čtení na špatnou náladu, ale pozor! Záleží na překladu!
Knížka, ke které se vracím a vracet budu. Vždy jednou za čas mám chuť si přečíst ,,jen pár stránek" a zastavím se až na konci knihy :) Babička mi ji dala do ruky už někdy v páté třídě. Smála jsem se tehdy a směji se dodnes, díky dvěma dětem nyní s opravdovým pochopením. Betty vypráví způsobem, při kterém by si čtenář nejraději vše zažil na vlastní kůži. Vedle nádherné přírody klidně i nepříjemné vstávání za tmy, krmení slepic, ke kterým si nikdy nenašla cestu a zatápění ve věčně stávkujícím Sporáku.
Ráda se vracím k přečteným knihám a tato po tolika letech opět nezklamala. Příjemné, zábavné a vtipné čtení pro chvíle oddychu.
Především však po letech, kdy se ke knize vracím, obdivuji styl autorčina podání - svěžest, sebeironii, laskavě ironický pohled na své okolí i na sebe a jak už jsem uvedla, vtip. Myslím, že právě toto některým současným spisovatelům chybí.
Milé a celkem vtipné čtení o životě na farmě, který byl v tehdejší době o dost těžší než dnes. Městská dívka je vržena na farmu, kde se de facto učí vše za pochodu. Oceňuji, jak se na vše snaží dívat s nadhledem, i když jí muselo být často velmi krušno. Co mě bavilo nejvíc, byla rodina Kettlových, sousedi typu 'to fakt nechceš'. :D
Ve své podstatě kniha pojednává o (pro hrdinku) ne zrovna příjemných věcech, ale je napsána s tak laskavým a vtipným nadhledem, že si ani příliš nepřipouštíte, jak se ta městská, moderní žena mohla cítit mezi slepicemi na místě bez věcí, na něž byla zvyklá. Líbil se mi autorčin kousavý humor, obzvláště poznámky a postřehy směřované na mužskou část populace jsou velmi nadčasové :).
Líbí se mi autorčin humor. Skvělé napsaná kniha u které sr nebudete nudit. Ještě lepší je však pokračování. Tady z té trochu čišela hořkost s zklamání. Ale jen trošku.
Velmi krásně popsaný život ženy v Americe v předválečném období. Ženy, která je zvyklá na městský život a má ráda společnost lidí. A ženy, která se najednou se svým manželem ocitne na, v podstatě, opuštěné farmě mimo "civilizaci".
Kdysi mi jí doporučila známá prodavačka v knihkupectví (byla to podpultovka), a dodnes nelituji :-) Dá se číst pořád dokola ._)
Byla to moje první kniha ve formě memoáru, ale čtení jsem si užila. Mnohdy jsem se dokázala s Betty ztotožnit ("můj výkon se podobal šrapnelu - nejlepší tam, kde nezasáhl"). Navíc mám do budoucna v plánu zřídit si malinké hospodářství s několika slepicemi, a tak jsem si při čtení první poloviny knihy představovala, jak mi to asi půjde. Líbilo se mi, že v druhé polovině knihy byly různé aspekty života na farmě zaznamenány v tematicky rozdělených kapitolách a vyprávění tak nebylo úplně chronologické. Během čtení jsem se musela mnohokrát pousmát a těším se, že si knihu přečtu někdy ještě jednou.
Do poslední části knihy jsem byl rozhodnutá dát knize 2hvězdy. Měla jsem totiž pocit, že čtu jednu straaaašně dlouhou větu. Asi mi nesedl styl psaní, chyběla mu přímá řeč, chybělo mi nějaké napětí, zápletka. Až posledni část byla zajímavá. Poslední dvě kapitoly o požáru a bláznivce mi přišly o něčem. Asi jsem od knihy čekala víc. Nepřišla mi tak komická, jak jsem se dočetla. Neříkám, že mě nic nepobavilo, ale že bych se úplně smála nebo si dokonce teď třeba vzpomněla na nějakou vtipnou část, to bohužel ne. Musím ale vyzdvihnout krásné popisy a různá přirovnání a metafory. Ty jsou rozhodně velmi nápadité a neotřelé.
Perfektní doporučení od kamarádky. Vržen na farmu uprostřed lesů, hor a hájů jsem se smíchy chytal za vejce. Život hlavní hrdinky a vypravěčky v jedné osobě mě nesmírně bavil a přesto, že kniha byla napsána již v roce 45, i v dnešní době dokáže pobavit. Jen o slepicích a kuřatech se mi po dočtení snad i zdálo :D
Díky, Sam ;)
Tohle je přesně ta kniha, kvůli které jsem pochopila, že k některému čtení člověk musí dorůst. Maminka mi ji dala asi v 12 letech. Nedočetla jsem ji, přišla mi divná. Podruhé jsem to zkusila někdy v 18. A do té doby ji miluji. A když je mi ouvej, je to moje první volba. A to už je pár let :-D
Štítky knihy
humor zfilmováno venkov autobiografické prvky pro dívky farmáři vejce dívčí romány
Autorovy další knížky
2004 | Vejce a já |
2010 | Paní Láryfáry |
1987 | Co život dal a vzal |
1993 | Čáry paní Láryfáry |
2008 | Morová rána |
Nejhorší kniha co jsem kdy četla!
Nulový námět, který vás ničím nezaujme.
Postavy nudné, žádné zajímavé vlastnosti. Nejsou sympatické.
Kniha má 268 stran, které většinou přečtu za dva dny. Tentokrát byla kniha tak špatná, že jsem ji četla skoro dvacet dní a do čtení jsem se musela nutit.
Dlouhé kapitoly (samozřejmě o ničem), příběh jsem skoro nevnímala, zbytečně dlouhé odstavce.
Hlavní hrdinka dokonce oslovuje sporák.
Pokud má kniha nějaké poselství, úplně mě minulo. Nechápu, proč autorka tuto knihu napsala. Kdo chce číst nudný příběh o slepicích?
V anotaci je uvedeno, že autorka příběh vypráví s humorem. Zasmála jsem se u toho JEDNOU. Dvacet stran před koncem. Ani to u mě bohužel nic nezachránilo.
Marně jsem čekala na nějakou pointu. Příběh skončil stejně tak nudně jako začal.