Vejce a já
Betty MacDonald
1. vydání. Humorný román, kde autorka líčí své zážitky na slepičí farmě, kterou spolu s manželem Bobem založili a zvelebili v zapadlém koutě amerického venkova. Začátky jsou všelijaké, vždyť městskému způsobu života uvyklá Betty se najednou octne v místně, kde lišky dávají dobrou noc, a musí spoléhat jen na sebe a svého muže... V úpravě a obálce Vojtěcha Kubašty s použitím snímku ze stejnojmenného filmu.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 1947 , Vladimír ŽikešOriginální název:
The Egg and I, 1945
více info...
Přidat komentář
Docela jsem se musela přemlouvat, abych knížku vůbec dočetla a vtipné mi to nepřišlo ani trochu. Prostě a jednoduše tohle čtení mi nesedlo.
Neuvěřitelně vtipná a čtivá kniha této americké autorky. Vynikající vyprávění a popis osob, dobrodružství a života hlavní hrdinky a její rodiny. S vervou sobě vlastní se statečně pere se životem hospodyňky v horách na slepičí farmě. Řídí se heslem, co mně nezabije, to mně posílí a díky tomuto mottu vznikla tato úžasná kniha. Autorka neměla vždy ustláno na vavřínech, ale staží se nesnáze překonat. A to jí dává sílu do dalších dní na nenáviděné slepičí farmě.
Příběh Betty jsem si po 20 letech přečetla znovu a opět jsem se nad některými situacemi zasmála. Musím říct, že čím víc toho člověk ve svém životě zažije, tím líp pak tuto knihu chápe! A určitě budu mít o něco jiný názor třeba zase za 20 let:-)
Knihu jsem si vybrala na doporučení a moc se na ni těšila. Ale velké zklamání. I přes humorné scénky a pasáže převládají sáhodlouhé popisy krajiny, lidí, počasí... Děj byl pro mne velmi nezáživný. Neměla jsem problém knihu odložit a vrátit se až po čase. Takže ve finále jsem ji četla velmi velmi dlouho...
Jedna z mála knih, u kterých jsem se smála nahlas. Není to jen humoreska, je v tom způsobu psaní i žití i kus moudrosti. Vřele doporučuji.
Buď JSTE a nebo NEJSTE příznivcem této knihy no a já určitě JSEM :-) Humor hlavní hrdinky je trefný a zábavný. Slepičí farma, starost o domácnost, stromy, zahrádku - to vše podáno vtipně i když jednoduché to pro Betty nebylo. Doporučuji! :-)
Po knize jsem sáhla na doporučení několika kamarádek. Tudíž jsem měla asi velké očekávání.. Jediná část, která se mi líbila, byla ta, kde autorka popisuje své dětství, což je prvních cca 30 stran. Po dalších 30 stranách jsem to vzdala a ze zvědavosti si přečetla alespoň ještě poslední kapitolu. Na knihu jsem se dle doporučení těšila, ale bohužel jsem byla zklamaná, styl autorky mi bohužel nevyhovoval.
Výborná kniha. Sarkasmus hlavní hrdinky mi maximálně vyhovoval. Dost ráda jsem si přečetla o životním stylu obyvatel drsných hor před 100 lety, nadhled Betty mě vyloženě bavil a její neschopnosti přizpůsobit se životu na slepičí farmě rozumím. K některým pasážím se vracím pro zlepšení nálady.
Jedna z mých srdcovek, které nikdy nezklamou. A to mám vydání z roku 1970. Vřele doporučuji k přečtení.
Nijak moc zábavný popis frustrované autorky, jak je všechno špatně, jak je celý svět hrozný a jak je ženská chudáček. Teprve ve dvou třetinách se objeví sem tam pozitivní myšlenka a sem tam něco úsměvného.
Nebyla jsem schopná dočíst. Nebavila mě. Postrádala nějaký příběh (alespoň prvních 100 stránek). Hlavní hrdinka pořád jen popisovala věci okolo sebe, občas popisovala průběh dne. Jako mělo to občas vtipné poznámky, ale nějak víc nezaujalo.
Jedinečný homur, osobité postavy, vtipne až dojemné příhody hlavní hrdinky a její často velmi osobité postavení se k situacím ! Vřele doporučuji!
Nie je možné !! síce som o tom bola presvedčená, ale moja obľúbená "Vajce a ja" skončila chudák bez ohodnotenia a komentára !!! (stručne som dačo napísala u kombinácie prvého a druhého dielu v jednej knižke)
Je to kniha, ktorou začala moja láska k Betty McDonaldovej...prečítaná niekoľkokrát..jej príbeh som si doslova odžila (a dokonca si v kúte duše priala skončiňa na podobne zapadnutej farme v horách :P) a odsmiala...pretože Betty všetky svoje kopance a kotrmelce a životné pokusy a omyly vie podať s nádherným nadhľadom a humorom...
Živo som si vedela predstaviť divočinu, v ktorej sa Betty ocitla..v podstate sama, so sliepkami, vzťah s Bobom upadá, postupne pribudli 2 malé dievčatká a dozrel i čas na zmenu...
Veľmi by som si priala susedku ako bola pani Kettlová - zážitky s pečením chleba, keď Betty poklusom mierila na Kettleovic farmu, aby skonzultovala postup a tam ju uvítalo 12bochníkov výstavnej kvality, večne plná konvica s horúcou a silnou kávou a samozrejme nekonečná podpora a široké srdce pani domácej...
Zážitky s divou zverou, s Bobom a jeho kamarátmi (podnapitý indián Perla, Betty s brokovnicou a "stoj, strebo lebím !!!" a moje záchvaty smiechu až k slzám...), domácnosťou, drina drina a ešte väčšia drina, plienky, hrnce, farma, ale podaná tak, že to vlastne ani inak nešlo...a príhoda s tlakáčom a kuratami po strope a celej izbe...vždy si na ňu spomeniem, keď varím v tlakáči obed :D
zhrniem : viac asi ocenia ženy, je to jedna z mojich najmilovanejších knižiek, a vrelo doporučujem !!!
Já mám tuto knihu velmi ráda ..a líbí se mi styl psaní Betty M. Četla jsem vše co napsala a bavila jsem se u toho. Doporučuji všechny její knihy.
Oddychová četba, u které se zasníte nad tím, jaký by byl život na farmě, ale i zasmějete, protože hlavní hrdinka si nebere servítky; s humorem a upřímností vám tu iluzi sebere. To je laskavá kniha Vejce a já od Betty MacDonaldové; je sice starší, ale taková, ke které se budete vracet.
Štítky knihy
pro ženy zfilmováno americká literatura venkov autobiografické prvky farmáři vejce humoristické romány americké romány Betty MacDonald, 1908-1958Autorovy další knížky
2004 | Vejce a já |
2010 | Paní Láryfáry |
1987 | Co život dal a vzal |
1993 | Čáry paní Láryfáry |
2008 | Morová rána |
Máte pocit, že máte těžkou práci? Že vést k tomu ještě domácnost je šílené? Nebo proč se ženy věnovaly dřív “jen” domácnosti? Pak je pro Vás tato kniha ta pravá!
Místy byla kniha hodně vleklá až těžkopádná (tak cca prvních 100 stran souvisle, pak už jen občas), ale byla podnětná. A bylo zajímavé moci nahlédnout, jak obdobně jako dnes (myslím, co tak vím od známých a přátel-neb jsem ještě bezdětná), se lišily názory na výchovu.