Vejce a já
Betty MacDonald
1. vydání. Humorný román, kde autorka líčí své zážitky na slepičí farmě, kterou spolu s manželem Bobem založili a zvelebili v zapadlém koutě amerického venkova. Začátky jsou všelijaké, vždyť městskému způsobu života uvyklá Betty se najednou octne v místně, kde lišky dávají dobrou noc, a musí spoléhat jen na sebe a svého muže... V úpravě a obálce Vojtěcha Kubašty s použitím snímku ze stejnojmenného filmu.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 1947 , Vladimír ŽikešOriginální název:
The Egg and I, 1945
více info...
Přidat komentář
Obdivuju Betty, jak optimisticky bere (a vtipně popisuje) svůj ne příliš šťastný život na slepičí farmě. Přiznám se ... na jejím místě bych byla v tahu už po měsíci. Po přečtení (tedy poslechu audioknihy) už neřeším žádné prkotiny ... jsem vděčná, že kolem mě nepobíhají žádná uřvaná kuřata, za "normální" sousedy a že nám z kohoutku normálně teče voda ... :-)
Kniha mě velmi zklamala, v podstatě je jen o práci .. Chyběla mi v příběhu láska, emoce … přátelství a tak … prostě něco hezkého. A myslím, že jsem se ani jednou nezasmála :-(
Vůbec jsem nevěděla co od knihy čekat a velmi příjemně mě překvapila. Myslím že taková farma je nejlepší lék na deprese, protože ani na tu nemáte čas :D.
Knihu jsem odložila, dětství autorky bylo celkem zajímavé ale jakmile se přestěhovali na slepičí farmu tak to zadrhlo. Po prvním dítěti jsem to vzdala. Nezasmála jsem se ani jednou :-(
Knížku mám již léta v knihovně a čas od času se k ní vracím. Ideální na to, když si chcete spravit náladu, pobavit se.
Knihu jsem objevila jako malá. Přečetla jsem ji asi 50x za svůj život. Naposledy, když jsem ležela v nemocnici, nemohla se hýbat a nemohla spát. Velmi mi pomohla. Jen mi nedělaly dobře ty pasáže, kde líčila, co vše mají k jídlu, co chovají, pěstují a sklízí, a jak může být rozšafná v počtu vajec..., jelikož nemocniční strava se nedala pozřít a já měla pořád hlad :-)
Humor, nadhled, lidskost, laskavost, láska, odhodlání.... Ano, já si myslím, že by měla být v povinné literatuře každé ženy a nestydím se za to. V žádné větě nenajdete sebelitování, stěžování si, naopak, hrdinka se pere s životem s úsměvem se vším, co k tomu patří, stejně jako její rodina, hl. babička i maminka. Ve všech knihách je cítit to souznění.
Skvělá kniha. Autorka vyloučila moji představu, že ženské nedovedou napsat humornou knížku. Betty jsem si zamilovala, procházela s ní její strasti a radosti (málokteré) na slepičí farmě. Popis prostředí a jednotlivých postav je nezapomenutelný. Řezala jsem se smíchy, některé pasáže si pamatuji nazpaměť a knížku čtu, když je mi úzko. Zatím vždycky pomohla.
Tohle jsem četl před lety a už tenkrát mne to nijak neoslovilo. Věřím, že autorka má své příznivce, ale já jsem mezi ně, bohužel, cestu nenašel.
Nejhorší kniha co jsem kdy četla!
Nulový námět, který vás ničím nezaujme.
Postavy nudné, žádné zajímavé vlastnosti. Nejsou sympatické.
Kniha má 268 stran, které většinou přečtu za dva dny. Tentokrát byla kniha tak špatná, že jsem ji četla skoro dvacet dní a do čtení jsem se musela nutit.
Dlouhé kapitoly (samozřejmě o ničem), příběh jsem skoro nevnímala, zbytečně dlouhé odstavce.
Hlavní hrdinka dokonce oslovuje sporák.
Pokud má kniha nějaké poselství, úplně mě minulo. Nechápu, proč autorka tuto knihu napsala. Kdo chce číst nudný příběh o slepicích?
V anotaci je uvedeno, že autorka příběh vypráví s humorem. Zasmála jsem se u toho JEDNOU. Dvacet stran před koncem. Ani to u mě bohužel nic nezachránilo.
Marně jsem čekala na nějakou pointu. Příběh skončil stejně tak nudně jako začal.
O téhle knize jsem už vícekrát slyšela (v kladném smyslu) a získala jsem dojem, že snad patří do povinné četby každého průměrného čtenáře. Tak jsem se do ní nadšeně pustila, četla a čekala, kdy to okouzlení přijde.
Autorka je místy vtipná - mistryně přirovnání. A přehánění. Celkově jsem knize na chuť ale nepřišla a kdybych ji vynechala, tak nemám pocit, že bych o něco zásadního přišla.
Knížka napsána geniálním způsobem. Ovšem děj lze jen těžce převyprávět, ztratí tak veškeré své kouzlo.
Originální, vtipná, odpočinková knížka, už chápu, když o této knížce všichni mluvili jako o klasice, opravdu by si měl přečíst každý, nebo alespoň každá žena :-)
Výborné,i když nemám ani zahrádku,natož farmu-ta kniha nemá chybu.Optimistická,veselá,bere život s nadhledem a i vlastní nezdary popisuje nakažlivě vtipně.
Skvělá knížka! Musím říct, že jsem si Betty a styl jejího vyprávění naprosto zamilovala. Pohodová, nenáročná knížka, u které člověk může prostě jen vypnout, popíjet čaj a radovat se z toho, že strasti v podobě krmení kuřat, na něj druhý den ráno nečekají.
Vejce a já? Miluji tuhle knížku, Betty dokáže vše napsat s takovým humorem o jakém se vám ani nesnilo. Skvělé čtení na špatnou náladu, ale pozor! Záleží na překladu!
Knížka, ke které se vracím a vracet budu. Vždy jednou za čas mám chuť si přečíst ,,jen pár stránek" a zastavím se až na konci knihy :) Babička mi ji dala do ruky už někdy v páté třídě. Smála jsem se tehdy a směji se dodnes, díky dvěma dětem nyní s opravdovým pochopením. Betty vypráví způsobem, při kterém by si čtenář nejraději vše zažil na vlastní kůži. Vedle nádherné přírody klidně i nepříjemné vstávání za tmy, krmení slepic, ke kterým si nikdy nenašla cestu a zatápění ve věčně stávkujícím Sporáku.
Ráda se vracím k přečteným knihám a tato po tolika letech opět nezklamala. Příjemné, zábavné a vtipné čtení pro chvíle oddychu.
Především však po letech, kdy se ke knize vracím, obdivuji styl autorčina podání - svěžest, sebeironii, laskavě ironický pohled na své okolí i na sebe a jak už jsem uvedla, vtip. Myslím, že právě toto některým současným spisovatelům chybí.
Štítky knihy
pro ženy zfilmováno americká literatura venkov autobiografické prvky farmáři vejce humoristické romány americké rományAutorovy další knížky
2004 | Vejce a já |
2010 | Paní Láryfáry |
1987 | Co život dal a vzal |
1993 | Čáry paní Láryfáry |
2008 | Morová rána |
Knihu jsem dostala od rodiny a většina ženské části rodiny ji velice chválila. Bohužel to ve mně vyvolalo asi příliš velké očekávání.
Kniha je prostě jiná. Já bych ji nenazvala humornou, ale spíše oddechovou. Samotný děj to víceméně nemá, jen trochu jiný popis života na farmě.'
Docela mě rozčilovalo přeskakování časové linie, občas bylo trochu obtížnější se zorientovat
Myslím, že snad nikde jinde nenajdete vyjmenovaných více druhů zeleniny v jedné větě.
Každopádně díky za rodinu Ketllerových