Vejce a já
Betty MacDonald
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/471415/bmid_vejce-a-ja-leN-471415.jpg
4
3013
3013
Slavný autobiografický román popisuje se značným odlehčením život na slepičí farmě, kterou s manželem Bobem založili a zvelebili - v civilizací nedotčeném, panenském koutě severozápadní Ameriky. Život v primitivních podmínkách a s nelaskavým manželem nebyl pro ženu zvyklou na město uspokojivý. Kniha je odrazem prvního manželství americké spisovatelky, která své nepříliš šťastné manželství na zapadlém venkově zažehnávala tím, že o něm s humorem psala. Kniha se po svém vydání v roce 1945 stala okamžitým bestsellerem a brzy byla přeložena do většiny světových jazyků. Sarkasmus autorky se trefil do všeoebecné nálady panující těsně po válce.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 1998 , VyšehradOriginální název:
The Egg and I, 1945
více info...
Přidat komentář
Kniha o páru co se rozhodl založit si farmu.
Co na to říct, knihu jsem začal číst s vidinou že se u ní zasměju. Bohužel jsem se za celou dobu pousmál tak dvakrát a už ani nevím u čeho jelikož si z knihy moc nepamatuji. Opravdu mě vůbec nebavila. Častokrát i přes autorčiny názvy kapitol jako ,,Léto nebo ,,Listopad jsem vůbec netušil v jakém čase se děj vlastně nachází a jak dlouho už tu farmu vlastně mají - měsíc, rok, pět let ? Možná je to jen mou nepozorností.
Každopádně oceňuji originalitu knihy že v ní jsou minimální dialogy a celý příběh je vlastně takovým popisováním co se hlavní postavě dělo a honilo hlavou.
Myslím že kdyby byla kniha psána z pohledu Boba (manžela hlavní hrdinky) tak by mě to bavilo víc. 34%
Kdo se někdy přistěhoval z luxusu města do primitivnějších podmínek, nemůže tuto knihu nemilovat. To je tak citlivě a s nadhledem popsaná realita všedního dne bez splachovacího WC, tekoucí vody a mnoha dalších vymožeností... Bez vymožeností, které ten, kdo si v každodenním životě nevyzkoušel jejich absenci, ani neuvědomuje a nedoceňuje jejich luxus.
Pěkné čtení, i když je příběh pro mne ze smutného prostředí opuštěných hor na slepičí farmě, je to moc pěkné čtení. Autorka popsala život na farmě a okolí tak barvitě, že se čtenář ponoří do života na farmě.
Knihu čtu vždy v době, když mám "blbé období" a nic se nedaří. Povídání o svých babičkách, které byly jako nebe a dudy- a Betty z toho obdržela do života trauma, kdy jeden den sjížděla párátkem spáry v linoleu a druhý den prošla v bagančatech obyvák ( přirovnání- v knize je to popsáno jinak, tohle je ryze můj překlad) , další příhody sousedky, která rezignovala na úklid a svému manželovi tolerovala , pokud mu něco "šchraštlo" .... bránice dostává zabrat od první stránky .... a pokud se dočtete o skutečném životě Betty , člověk se sklání nad tím, jak mohla napsat tak báječný, humorný román
„Život, blahobyt a štěstí každého z nás a těch, jejichž životy s našimi souvisí, jsou závislé na tom, jak známe pravidla hry daleko složitější a obtížnější než jsou šachy.“
Kniha má svůj osobitý humor. Autorka zde líčí své životní strasti, které zažívá na slepičí farmě, kterou s manželem založili v první polovině 20. století na území severozápadní Ameriky. Tuto nedotčenou krajinu Betty vystihuje velmi barvitě až poeticky a vztahy s okolními sousedy a její všední příhody popisuje s lehkým sarkasmem. Knihu mám ráda, ale přiznávám, že pasáže s podrobnostmi nosnosti slepic nemusím. :-)
Hlavní hrdinka se s humorem a nadsázkou snaží čtenáře vpustit do svého nelehkého života, ženy farmáře.
Ačkoliv se velmi snaží se ze všeho nezbláznit, chybí ji jen kousíček k tomu,aby všechny sousedy i s Bobem nezavařila do sklenice.
Kniha mi přišla velmi zajímavá a styl psaní byl poutavý,jsem ráda, že jsem se k příběhu skrz čtenářskou výzvu dostala :)
První čtení se v mém případě konalo na základní škole. A pocity supr! Knížku jsem si oblíbila a vnímala všechny ty roviny: ach, tohle je ten těžký život dospěláků, tohle je silná vůle ženy poprat se s osudem a výzvami všedního dne, smála jsem se a obdivovala jak Betty dokázala ten zmar čtenářům vtipně zabalit, ale zároveň jsem si uvědomovala schované hlubší myšlenky.
Střih. Skok v čase o 20 let. A já nenacházím nic z toho... a Bob mě přivádí k šílenství!
Jeden z mých restů z mládí. Nakonec, je to milá knížka pro jakýkoliv věk. Poslouchala jsem ve výborném podání Jaroslavy Adamové a vždycky jsem se usmívala či nahlas smála. Velmi doporučuji, zvláště když si myslíte, jak se vám daří špatně :)
Betty MacDonald, knížky které nikdy nezklamou, když chce člověk něco oddechového, upřímného a vtipného.
Ráda jsem si zopakovala četbu téhle půvabné knihy a opět jsem obdivovala odvahu mladé ženy z města, která se se svým novomanželem pustila do farmaření v zapadlém koutě Ameriky. Její zážitky jsou svým způsobem strašlivé, ale nekonečně zábavné. Tato kniha patří k mým oblíbeným.
V rámci letošní výzvy jsem se už po několikáté moc ráda vrátila k této knize, která by se mohla předepisovat jako lék proti chmurám a pesimismu. Autorka s humorem a sebeironií popisuje trampoty farmářského života, který opravdu nebyl jednoduchý. Je obdivuhodné, co všechno ženy zastaly a vydržely, to ale platí i pro jiné doby.
Knížka, ke které se vracím, když je mi trudno. Přístup autorky k drsnému, tvrdému životu na farmě v primitivních podmínkách je popsán v humorné nadsázce. Myslím, že jsem asi poslední generace, která si Vejce a já a trilogii Co život dal a vzal přečte a pobaví se. Ty, které jsou narozené v devadesátých letech a hlavně v novém tisíciletí budou spíš vidět a řešit nerovnoprávné postavení žen v předválečné Americe, zjevný rasismus vůči Indiánům ad. Ale pro mě je to oddychovka - řeknu si, že můj život s tekoucí vodou a splachovacím záchodem je vlastně skvělý: ))
Kdybych tuto knihu četla v době, kdy byla povinnou četbou na gymplu, asi by mě úplně neoslovila. Nicméně pro dospělého člověka (který nadto dlouhodobě žije v manželství) mi to připadá jako naprostá pecka. Výborně napsaná, vtipná a ačkoliv od doby, co byla publikovaná, uplynulo mnoho let, pojednává i o běžných problémech lidského života, s nimiž se setkáváme dnes a denně.
Do knihy jsem se pokoušela začíst 2x. Až napodruhé se zadařilo a nelituji toho. Kniha mi úplně nějak vtipná jak píší ostatní nepřišla. Betty neměla zrovna jednoduchý život.
Nuda, nuda a zase nuda. Kde je ten humor? V tom rasismu vůči indiánům? V tom, že špinavé děti od sousedky jsou autorkou označovány jako "slintající idioti"? V tom, že v celé knize se vyskytuje pes Sport a 3 kapitoly od konce se dočteme: "Nicméně Bob koupil psa" a je to ten stejný pes, který je v "ději" téměř od začátku?
A mimochodem - děj? Kam se ztratil? Kniha je souborem příhod, které úplně nenavazují na sebe. Autorka se sice snaží držet chronologie, ale není výjimkou, že se pohybujeme rok sem, rok tam.
Knížku jsem si vzala na dovolenou, že si u ní odpočinu. Ani nápad, do čtení jsem se musela nutit a je mi jasné, že kniha skončí v knihobudce a budu ráda, když už ji nikdy nepotkám.
U této knížky jsem se hodně nasmála. Pro mě je napsána s inteligentním a laskavým humorem, autorka se nebála sebeironie a značné nadsázky. Těžký život na slepičí farmě jí určitě nepřipadal pokaždé tak veselý, ale o charakteru její osobnosti svědčí to, že vytrvala a nepráskla do bot (což by se jí nikdo nemohl divit). Svým způsobem mi kniha připomněla Deník Bridget Jonesové - jen tedy v jiných dobových kulisách a poněkud duchaplnějšího rázu.
Betty byla velmi statečná žena, intelektuálka mezi slepicemi :-) Oblíbila jsem si i jejího manžela - takový ten "muž s vizí", který počítá s tím, že jeho nadšení a nasazení pro věc bude určitě sdílet i jeho žena :-) O tom, že mu na ní rozhodně záleželo, svědčí mj. i konec knihy. Myslím, že i když to z knihy nebylo v rámci nadsázky zřejmé, tak jejich vztah byl hezký.
Jedna z mála knih, kterou si určitě za čas přečtu znova, protože na takto milé a veselé vyprávění člověk narazí málokdy.
Samozřejmě mě napadalo, jak se máme dnes dobře a také jak se dnes mají ženy ve vyspělých státech dobře oproti minulosti.
Ještě jedna poznámka pro překladatele - slepice a ostatní zvířata se chovají, nikoli pěstují!
Skvělé čtení. Tak dlouho jsem čekala na přečtení, až ke mě knížka přišla sama. Našla jsem jí v knihobudce a hodila se mi do Čtenářské výzvy. Skvěle jsem se bavila a jsem ráda za to jak se mám dobře.
Román o americkém venkově, krásné přírodě, slepičí farmě, o starostech, o každodenní dřině... a k tomu všemu ještě děsný manžel. Paní spisovatelka o svém těžkém životě dokázala napsat velmi mile a i humorně. Obdivuhodná žena. Kniha se mi moc líbila.
Úryvek z knihy:
"V neděli ráno jsem vyčistila Sporáku šatičky, setřela jsem smítka z jeho vesty i saka, což ho očividně potěšilo, protože upekl kuřata a a udusil maso a dokonce vydával i trochu tepla. Jeho ochota a soudržnost mě vzrušily natolik, že jsem začala uvažovat o předpisech na nákypy, pudinky a jiné pečené lahůdky, ale nakonec jsem se znovu uchýlila k jablkovému závinu, protože jsem těsto umíchala na mixéru a naše jablka byla báječná, ať se s nimi udělalo cokoliv."
Štítky knihy
pro ženy zfilmováno americká literatura venkov autobiografické prvky farmáři vejce humoristické romány americké rományAutorovy další knížky
| 2004 |  Vejce a já |
| 2010 | Paní Láryfáry |
| 1987 | Co život dal a vzal |
| 1993 | Čáry paní Láryfáry |
| 2008 | Morová rána |
No... měla jsem velká očekávání. Knihu mi doporučila má maminka s tím, že se u ní výtečně pobavím... no ano... maminka našla svou vlastní paralelu v této knize, leč já jako vyspělé dítě takového rodiče vnímám svět jinak, neb jsem vyrostla na vesnici a nemusela jsem se s ní a s přírodou sžívat. Vesnice a příroda mě vychovala... a tak mi některé story autorky přišly (omluvte mě) padlé na hlavu. Vždycky jsem si myslela, že základní znalosti o přírodě a zvířatech musí mít přeci každý, kdo se na svět od dětství kouká s otevřenýma očima. Ale zjevně tomu tak není... pro mě je kniha a následné reakce na ní poučením. Mé znalosti nejsou běžné a musím je všem kdo o ně mají zájem rozdávat plnými hrstmi, aby lidé co se rozhodnou svůj městský svět vyměnit za vesnici, měli své začátky jednodušší.