Vejce a já
Betty MacDonald
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/478937/bmid_vejce-a-ja-a4I-478937.png
4
2972
2972
Humorné vyprávění Betty MacDonaldové, ve kterém líčí své zážitky na slepičí farmě, kterou spolu s manželem Bobem založili a zvelebili v zapadlém koutě amerického venkova. Vydání ve Vyšehradu sedmé.
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2002 , VyšehradOriginální název:
The Egg and I, 1945
více info...
Přidat komentář
Opět další z mých "opáček" knih, které jsem četla již kdysi dávno. Tentokrát jsem si Bettynku poslechla jako audioknihu. Mám její knihy moc ráda, i když se přiznám, že Vejce a já o něco méně než Co život dal a vzal. Nicméně děkuji paní Betty, že již kdysi na střední mě čtení Vejce a já utvrdilo v tom, že bych v životě nemohla žít na nějaké odlehlé farmě :-), na tento pocit při čtení si pamatuji naprosto přesně :-)
Betty MacDonaldová byla nadaná spisovatelka s pichlavým smyslem pro humor, a bohužel to také byla odporná rasistka ("Vzít Indiánům tuto zemi byl báječný nápad" - ano, genocida je přeci super, když jsou lidé jiní, než je váš standard). Kniha je vlastně pouze snůškou propojených anekdot, což by bylo v pořádku, ale po nějaké době toho bylo prostě moc. Do čtení jsem se musela nutit a nikdy jsem nepřečetla více než 10 stránek najednou, což je u mne značně neobvyklé. Satira funguje jen tehdy, pokud je vlastně míněna dobře. Ovšem ze satiry Betty MacDonaldové to vypadá, že ona byla jediná slečna dokonalá, jediná, kdo se koupal a měl hygienicky ošetřené dítě, a jediná, kdo všechno kdy dělal správně.
Jedna z knih, jejich ohromující popularita mi naprosto uniká.
Vůbec jsem to nečekala, ale zamilovala jsem si ji hned po pár stránkách. Velmi vtipně napsané. Občas se cítím podobně jako Betty a to nežiji na samotě. Rozhodně se k ní ještě vrátím. Až budu mít pocit, že všechno a všichni jsou proti mmě...
Tak tohle je moje srdcovka,přečetla jsem ji už mnohokrát.Je to prostě pohlazení po duši.
...krásná kniha, která umí pobavit a vytáhnout ze špatné nálady....…:-)
...Muži jsou co do přátelství mnohem méně nároční…Žena chce, aby její přátelé byli dokonalí.
Utvoří si představu, obvykle dost podobnou sobě samé, položí přítelkyni do téhle formičky a trápí se a přežvykuje každý malý nedostatek, který není v souladu s obrazem, jež si vytvořila…
Přátelé, jejichž nedostatky bijí do očí nebo jsou nenapravitelné, odkládá jako špatně padnoucí šaty, i kdyby to mělo znamenat, že nebude mít vůbec žádné přátele, protože je bez přátel zřejmě šťastnější, než s nějakou nedokonalou bytostí, jíž byla nucena učinit ústupky.
Mužský má kamaráda. Tečka…A s tímhle kamarádem se kamarádí proto, že oba chodí střílet kachny. Skutečnost, že slovní zásoba přítele sestává výhradně z jednoslabičných výrazů, že se myje zřídkakdy, že žvýká tabák a neustále si odplivuje, většinu času je úplně opilý – to všechno nemůže na přátelství mít vůbec žádný vliv. Jestliže si muž těchto nepatrných trhlinek na přítelově dokonalosti vůbec všimne, všimne si jich velice zběžně, asi tak, jako zaznamenává jeho výšku, barvu očí, šířku ramen – a vřelé přátelství přetrvá ve své vroucnosti mnoho a mnoho let…
Bylo to pěkné, ale bylo toho zbytečně moc. Opět se ukázalo, že kdo má příliš velká očekávání, bývá mnohdy zklamán.
Oddechovka. Celou jsem ji precetla jednou. Ale obcas ji vytahnu kdyz si chci precist neco nenarocneho. Otevru kdekoli a ctu. Asi je to i proto, ze dej je velmi jednoduchy. Autorka se spise venuje popisu aktualni situace.
Keď k nám prichádzala babička z dediny s plným košíkom vajec, naša detská mestská predstavivosť nám predostrela koláčikové, praženičkové a iné vajíčka využiteľné hody a prázdninové spomienky na naháňanie rozpŕchajúcich sa kuracích kŕdľov, idilické kŕmenie hrsťami zrna, pátranie po znesených vajciach a hrdinské bránenie získaných úlovkov pred rozhorčenými sliepkami na dedine.
Po prečítaní Vajce a ja sa mi v potravinách pri regále s vajciami predostieral obraz neustáleho nevyspatia, neutíchajúceho neticha, gumákov obalených nevábne zapáchajúcou hmotou záhadneho zloženia a moja osobná bielovaječná tapeta, kde len pohliadnem = hotová nočná mora! ;D
Obdivujem autorku, že pri spätnom pohľade na tie neľahké podmienky a situácie, dokázala v tom objaviť humor, ktorým nás zahreje, pobaví a my si môžme vďačne pogratulovať, že predsa len žijeme niečo iné.
Nejoblíbenější knížka me 86lete babičky, ktera vyrůstala na statku. Četla jsem ji diky čtenářské výzvě. Docela jsem se při čtení nasmála, ale podruhé ji číst nebudu. Autorka zbytečně vše popisuje, nic moc děj.
První část knihy mě ještě zaujala, ale zbytek byl docela nuda. Nic důležitého se nestalo, prostě to vyšumělo do prázdna.
Odpočinkové čtení, ale Bob mi teda lezl na nervy a Betty mi bylo líto a zároveň jsem obdivovala, jak to zvládá.
Velmi, ale velmi popisná kniha. Dějová linie do první poloviny není příliš výrazná. Nástup sousedu do děje, knihu trochu zpestří a rozveselí. Líbilo se mi, jak autorka personifikovala spoustu věcí. Umocňovalo to boj se samotou hlavní hrdinky. Kniha mě z počátku hrozně nebavil, ale když sem se čím dal více posouvala, začala se mi líbit. Představovala jsem si sebe, jak takhle žiji a přemýšlela jsem, jak dlouho bych to za daných podmínek vydržela. Obdivovala jsem Boba za jeho, nadšení, organizovanost, píli a dosahování vytyčených cílů. Byl úplným protikladem Betty (a mě samotné) :-)
Jedna z mých nejmilejších knih. Během svého života jsem jí přečetla třikrát a i po třetí se smála nahlas.
Kniha životných spomienok a pamätí, ktorá je napísaná trochu v ironickom jazyku. Kniha mi celkom nesadla pre jej monotónnosť s prevažne rozsiahlými opismy, ktoré boli väčšinou neosobné a vecné. Možno by ma viac chytila za srdce keby obsahovala aj opisy vnútorných prežitkov a emócií. Takto som jej ten optimizmus, nadhľad, humor a iróniu nemohla uveriť a skôr som pri čítaní mala pocit, že autorka týmto potlačila iba frustráciu, sklamanie, zatrpknútosť a smútok z prežitej určitej časti života.
Tato kniha je pro mě zklamáním, už několik let jsem ji měla vyhlídnutou a teď jsem si ji teda konečně přečetla. Jako malá jsem od tété spisovatelky četla Paní Láryfáry, byla to série knih pro děti a mně se to opravdu líbilo. Byla jsem natěšená na román pro dospělé, který měl být navíc humoristický. No nevím…já se teda nesmála ani jednou. Kniha je popis opravdu tvrdého a nezáviděníhodného života na absolutní samotě v horách, kde Betty se svým nesympatickým manželem chová slepice. Děj žádný, humoru málo. Začátek knížky mi přišel zajímavý, Betty popisovala, jak to na takové farmě bez elektřiny a bez vody chodí, jak se pere, vaří, atd. Mnohokrát mi jí bylo nesmírně líto, obdivuji ji, že to zvládala. Určitě mi tato kniha něco dala, ale myslím, že by stačilo, kdyby byla poloviční. Vynechala bych obrovské množství popisů nezajímavých věcí, jako například, co všechno a jak zavařovali, jak přesně se těží dřevo nebo detailní popisy sadby zeleniny.
Knihu jsem četla před mnoha lety a teď se k ní vrátila díky Výzvě. Bohužel už si nepamatuji s jakými pocity jsem ji četla tenkrát, ale teď jsem rozhodně cítila obdiv a pokoru před těžkou každodenní prací kolem slepičí farmy. A že můj názor co se týče slepic jako hloupých zvířat, sdílí i autorka, to mně potěšilo :-) Bylo to fajn čtení, plné laskavého humoru a nezištného přátelství.
Štítky knihy
humor pro ženy zfilmováno venkov autobiografické prvky farmáři vejce
Autorovy další knížky
| 2004 |  Vejce a já |
| 2010 | Paní Láryfáry |
| 1987 | Co život dal a vzal |
| 1993 | Čáry paní Láryfáry |
| 2008 | Morová rána |
Knížka se mi četla dost těžce a dlouho, nebyla tak čtivá, jak jsem doufala. Ale i tak jsem ráda, že jsem ji nakonec přelouskala, bylo to milé čtení. Vtipná a pohodová kniha, dnes už vlastně klasika.