Vejce a já
Betty MacDonald
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/478937/bmid_vejce-a-ja-a4I-478937.png
4
2970
2970
Humorné vyprávění Betty MacDonaldové, ve kterém líčí své zážitky na slepičí farmě, kterou spolu s manželem Bobem založili a zvelebili v zapadlém koutě amerického venkova. Vydání ve Vyšehradu sedmé.
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2002 , VyšehradOriginální název:
The Egg and I, 1945
více info...
Přidat komentář
Nejlepší je pan Kelly, kterej rozhodně práci nevymyslel: "Hoši nepomůžou a my to s mámou sami nestrhneme."
Ta anotace je opravdu "zvláštní" - přirovnání k čtenářskému deníku (základní školy)sedí. Ale určitě by si měl/a autor/ka ověřit jména - hlavní hrdinka se jmenuje Betty a ne Anna.
Jinak knížku miluji a u mě patří mezi ty, po kterých s jistotou sáhnu vždy, kdy potřebuji zlepšit náladu... a tak nějak pohladit po duši.
Veľmi príjemná a ľahko čitateľná knižka, ktorej autorka opisuje akúkoľvek ošemetnú situáciu s nadhľadom a humorom. Pre mňa osobne miestami možno príliš jednotvárna. Môj obľúbený (do bežného života často aplikovateľný) citát z knižky: "Moc veľká čistota vydrhne srdce z tela." ;)
Medituju i roky po prvním čtení nad myšlenkou, jestli se slepičí farma dá zobecnit jako alegorie na cokoli, co si s chlapem pořídíte jako společný business. Podle mne jo:-D Naučila jsem se u "Dusím se ve vlastní šťávě" užívat is dlouhé popisy. Přesně ty, které tolik lidí iritují. Chápu - když dneska něco na 18 stránkách popisuje Hra o trůny (jedno jaký díl), nevidím pointu ani zdálky. Možná je těch plánovaných X a vydaných Y dílů prostě málo. Betty pointu má. A i když neřvu smíchy, pamatuju si. I po letech se mi někdy vybaví záblesk na to, co tam ta milá dáma před víc jak půlstoletím napsala.
Takže si beru k srdci babiččino kuchařské umění, máminu píli, tetinu laskavost a Bettin pohled na svět. Čtyřka jak vyšitá.
Úžasná kniha. Krásně humorně zpracovaná, opravdu se u ní dá zasmát. Autorka popisuje velice těžký život plný práce, nesnází a těžkostí, které sama prožívá. Měla jsem při čtení pocit, že bych raději měla jít něco dělat - než jen sedět a číst si!!!
"Moc se s tím nepiplejte, mužští sežerou všechno.Čuňata"
Taky jsem měla takovou bábinku-moje babička byla taky trpělivá,netrpělivá, laskavá, přísná,vtipná, smutná, moudrá, pošetilá, pověrčivá, pobožná, předpojatá a hlavně taky byla moc milovaná. Druhá moje babička ta to je přesně popis "drahébabičky" z knížky. A samozřejmě jsem ji v dětství taky milovala, naučila mě mít ráda knížky, Výsledek výchovy mých babiček je naprosto stejný, jako popisuje Bety- jeden den vytírám štvíry v linoleu a jsem schopná uvařit "majstrštyk", že by i Retigová zaplesala- druhý den se klidně projdu doma v botech a obědu uvařím něco rádoby podobno jídlu, ale jíst se to nedá.....
Tuhle knihu jsem četla už před pěknou řádkou let, ale vzpomněla jsem si na ni velmi jasně relativně nedávno a znovu po ní sáhla. Nejsem zemědělský typ, ale byla jsem okolnostmi nechtěně donucena jeden den hlídat malou farmu. Mým jediným úkolem bylo ráno vypustit drůbež, nasypat jim připravenou stravu a večer je zase zavřít - s tím, že jsou zvyklí si sami zalézt do budovy a já jenom zavřu dveře. Jak prosté. Jenže večer mi chybělo deset perliček i s kohoutem. Už se nikdy nenašly. Proto vím, že komu není shůry dáno, ať se ani nepokouší. Milá Betty, jak dobře ti rozumím.
Vejce a já je důvod, proč dát na babiččiny rady, moje babička má totiž vkus a když mi doporučila tuhle knížku, nešlápla vedle.
Bylo to fajn. Ten humor mě baví. A škoda mých ideálů o životě na samotě, které knížka strhává. =)
Díky autorce jsem si připadala jako pořádný lenoch. Když si představím ten život na samotě, kde skoro nic nefunguje, určitě to ve mně budí respekt! A za nic na světě bych nechtěla takové sousedy..už při pomyšlení na ně se mi dělala husí kůže.Brr. Vtipně napsaná kniha, určitě jen doporučuji.
Betty, ani si neumíš představit, jak moc jsi mi touto knihou pomohla, když jsem přijela na finskou samotu coby au-pair do sektářské rodiny se sedmi dětmi (z nichž jedno mělo Downův syndrom), kde jedinou mou spřízněnou duší byl jejich pes (ale i ten byl "ňákej divnej"), kde se ze mně stala ze dne na den super hospodyně (protože co jiného mi zbývalo), naučila se žehlit oblečení bez žehličky, mluvit beze slov a vařit pro deset hladových krků, rozdělávat oheň v sauně, řídit sněžný skůtr, kuchat čerstvě zabitá zvířata a přesvědčila se, že nikdy nemůže být tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř.
Sice jako audiokniha, ale výborné. Hodně jsem se nasmála a jsem spokojená i s přednesem Jaroslavy Adamové.
Naprosto skvělá kniha. Vtipně popisovaný příběh ženy. Úplně ze života. Moc se mi líbila a doporučuji ji prakticky kažrému
Moc hezky napsaný příběh o zajímavé farmě a sousedech z hor. Vyprávění se mi moc líbilo a hlavní hrdinka mi byla sympatická. Hodnotím ale jako průměr, i když ve své době musela být kniha na vrcholu.
Tato kniha se mi velmi líbila, oslovil mne podobný náhled na svět jako má (měla) autorka. Přečteno za chvíli, fakt super ;-)
Četla jsem už před deseti lety a teď jsem se ke knize vrátila a jsem znovu nadšená. Miluji autorčin smysl pro humor!!!
Chtěla jsem si tuhle knížku přečíst před patnácti lety, když mi bylo třináct a moje maminka mě od toho odradila - jsem ráda. Vejce a já je knížka pro ženy, který už si něčím v životě prošly, nejlépe manželstvím, je psaná s ohromnou nadsázkou, ironií a humorem, což mě naprosto dostávalo. Hlavně historky o debilním sporáku a ještě debilnějším manželovi, já bych teda Boba hnala za sedmero hor :-D Nicméně, su dítě z dědiny, město nesnáším, musím tu zatím žít, takže v průběhu četby mě přepadala obrovská touha sbalit si igelitku, popadnout děti a jít bydlet na farmu.... Jen ty slípky bych asi neměla :-D Přemlouvala jsem k tomu manžela a nechtěl - škoda. Třeba si dá říct za pár let, až budu číst knížku znova :-) Knížka je skvělá, vtipná a trošku hořkosladká, má u mě pět hvězdiček :-)
Štítky knihy
humor pro ženy zfilmováno venkov autobiografické prvky farmáři vejce
Autorovy další knížky
| 2004 |  Vejce a já |
| 2010 | Paní Láryfáry |
| 1987 | Co život dal a vzal |
| 1993 | Čáry paní Láryfáry |
| 2008 | Morová rána |
Knížky Betty MacDonaldové miluju ... protože:
- Betty je člověk, který se nebere tak vážně a umí si udělat legraci i (nebo především?) ze sebe
- Betty je člověk, který "zná lidi" a píše o nich s laskavým nadhledem (ale umí být i kritická a ironická)
- Betty je upovídaná a vtipná a její humor je duchaplný.
"Nikdy jsem si nezvykla na dlouhé rozpravy o žížalách, vnitřnostech, čmelících, na rozpravy, které se na toto téma vedly u snídaně, až se člověku obracel žaludek. Pokaždé, když jsem se dívala, jak Bob zblízka studuje barevný obrázek červavých kuřecích vnitřností, pak si s ohromnou chutí nabere lžičku vajíčka na měkko a vrátí se k obrázku a pak zase k vejci, říkala jsem si, že by se Bobův jemnocit mohl používat místo smirkového papíru....."
"...sousedi kilometry daleko, civilizace v nedohlednu. Jakou radost přinesla občasná návštěva knihovny!!! Nebo, když přijel podomní obchodník s čímkoliv. Ano, s čímkoliv... "
"Nakládání a zavařování je duševní porucha, právě tak jako každá jiná forma hromadění věcí."
Vejce a já se jistě nejen pro mě staly kultovní záležitostí :-) ... prostě se k téhle knížce ráda čas od času vracím :-).