Vejce a já
Betty MacDonald
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/548290/bmid_vejce-a-ja.jpg
4
3014
3014
Humorná vyprávění o manželství na slepičí farmě v zapadlém koutě amerického venkova spolehlivě baví už několik generací čtenářů (a hlavně čtenářek), neboť hlavní hrdinka je vzdělaná mladá městská žena, která se po svatbě ocitne znenadání na samotě. Autobiografická díla Betty MacDonaldové oslovují humorem, nadsázkou, nadhledem nad dějovými situacemi, a zároveň hlubokým vhledem do ženské duše. S tím vším souzní také nedostižná interpretace Jaroslavy Adamové.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno:
2011
,
Popron Music
Originální název:
The Egg and I, 1945
Interpreti: Jaroslava Adamová
více info...
Přidat komentář
Úžasné oddechové čtení. Styl psaní čtenáře navleče do kůže hlavní hrdinky, která všechna svá trápení bere tak s nadhledem.
Betty nepretrzite valcici se sporakem a strastmi venkovskeho zivota a dokonaly manzel Bob, ktery zije na slepici farme svuj sen... Tihle dva me bavili od zacatku do konce.
Knihu jsem četla kdysi před lety a dodnes si pamatuji, jak jsem se u ní nasmála. Skvělé čtení. Doporučuji.
Vtipně a s jistou dávkou ironie popsané peripetie mladé Betty na manželově vysněné, slepičí farmě v zapadákově. Zatímco Bob má schopnosti a fortel pro život na venkově a pro práci na farmě je jako stvořený, jeho žena byla vychována jako městská slečinka. Dovednosti, kterým se učila v dětství, zde těžko uplatní. Bez elektřiny, vody a rodiny jí není do zpěvu. Postupně si najde přátele, ale s manželem se vzájemně odcizí.
Život tam musel být neskutečně tvrdý a osamělý. Přesto je kniha humorná a nadčasová.
Doporučuji!
V první řadě bych měla napsat, že tahle kniha nepatří k mému obvyklému žánru. Řekla jsem si, že zkusím nějakou tu oddechovku a sáhla jsem po této velmi vychvalované knížce. A řeknu vám, že jsem se tím prokousávala jen horko těžko... Několikrát jsem ji chtěla odložit, ale nakonec jsem vytrvala a zhruba od poloviny se to už celkem dalo. Nebude to holt můj šálek.
Příběh Betty, která se v osmnácti letech provdá za o třináct let staršího Boba. Bobův sen je vlastnit slepičí farmu a protože Betty byla svou matkou vychovávána v duchu: Napřed se ujisti, že tvůj manžel dělá to, co ho baví a pro co se hodí a pak přijmi s úsměvem všechny následky, - následuje ho do nejzápadnějšího bodu Spojených států do podhůří Olympských hor. Tam Bob koupil malou opuštěnou farmu, kde podle jeho soudu je nejlepší místo v celých Státech určené pro chov slepic.
A zde začíná naprosto neuvěřitelný příběh točící se okolo života na farmě, hospodaření, sousedských vztahů (miluji Kettlovi, ale za sousedy bych je asi nechtěla :-).) no a hlavně okolo slepic a vajec - jak jinak?
Betty je tak vtipná, že jsem si kolikrát říkala, že to přece musela být krása žít na takové farmě. Ale je mi jasné, že by mi stačil měsíc :-)).
Zrovna když jsem knihu četla, tak na mě na internetu o ní vykouknul článek, psalo se v něm, že se některé postavy poznaly a s Betty se soudily - kdo to asi byl?
Tohle je příběh, který probouzí životní sílu, dobíjí energii a pomáhá objevit nebo oprášit chuť do života. Před návštěvou psychiatra či při pocitu blížícího se nervového zhroucení, doporučuji nejdřív přečíst tuhle knížku a až po tom se rozhodnout o dalším kroku.
Nadčasová, milá, vtipná a jestli se to tak dá říct neuvěřitelně svěží knížka. Nevím, jestli to někdo máte stejně, ale nějak podvědomě (a uznávám že pěkně hloupě) beru generaci žijící před 100 lety a déle trochu jinak. Tohle čtení mě něžnou fackou probralo k pokoře a ukázalo mi, že lidé tehdy také měli smysl pro humor (a to přímo skvělý!), řešili kolikrát starosti a nástrahy života stejného rázu jako my dnes a rozhodně i bez moderních výdobytků nežili nudný život. Nedivím se, že je to takový kult, protože knížku bych s klidným svědomím doporučila od prarodičů po vnoučata.
Knížku jsem objevila na návštěvě u švagrové, která ji nikdy nečetla...
Tak úplný začátek mě hodně zaujal, kdy Betty je vychována, že pokud bude šťastný její manžel, tak bude šťastná i ona (její maminka to tak měla). Tak se19ti letá holka z města vydává splnit sen svého o 13 let staršího manžela Boba, mít slepičí farmu, na samotě, v horách.
Pak mě knížka vůbec nebavila, uvažovala jsem o odložení, ale pak přišli do příběhu sousedé Hicksovi a hlavně Kettlovi - ti jsou úplně "boží", indiánský piknik, dřevorubci, zavařování a nakonec jsem vzala na milost i boj se Sporákem na začátku.
Takže nakonec mě knížka chytla i když jsem s ní trochu bojovala a autorku teda moc obdivuji. A když si člověk uvědomí, kdy autorka žila a v které době kniha byla napsaná, tak pro mě docela nadčasové dílo. A mám doma z knihovny přinesený další díl Co život dal a vzal
Tak mám přečteno ... bylo to fajn čtení ... taková oddechovka (alespoň pro mě) ...
Klasika, ke které se vždycky ráda vrátím :-) A taky hezká vzpomínka na paní učitelku, která mi ji kdysi doporučila jako svou nejoblíbenější knížku.
Ano, chápu, že byla kniha napsána před více než sedmdesáti lety, ale stejně... Sama sebe nepovažuji za nijak radikální feministku, ale občas jsou chvíle, kdy se mi chce křičet radostí, že emancipace pokročila do takového stádia, kdy si jen zanedbatelná menšina žen myslí, že jejich jediným životním posláním je vdát se a všemožně pečovat o manžela a případné potomky, její osobní zájmy, cíle nebo sny jsou přitom nepodstatné (a v tomto případě i neexistující). Ani občasné vtipné poznámky nevyváží chování hlavní hrdinky, která má až moc schodných rysů s těmi zatracenými slepicemi. Nejspíš další knihy autorky číst nebudu - nemám dost odvahy.
Bez komentáře:
Poctivě přiznávám, že tuto knihu jsme u nás doma neměli v knihovně, ale v šuplíku s těmi nejvzácnějšími rodinnými památkami.
-
20200219
Velice jsme si vážili toho, jak se autorka dokázala přizpůsobit novým podmínkám, i toho jak se dokázala s humorem ohlédnout, a přiblížit nám svůj život v tomto období.
Super knizka, kdyz cloveka chytne lenora. Dobre se cte a je mila. Ale neni to nic, k cemu by se člověk chtel vracet.
Roztomilá knížka o těžkém životě na farmě. Autorka popisovala vše s ironií pro ni vlastní, tam, kde by se ostatní už hroutili. A o tom to je. Brát život vždycky z té lepší stránky, ať už se nacházíme v těžší části životní cesty, nebo zrovna plujeme na obláčku pohody.
No.. Jak to napsat. Jednoduše. Ke čtení jsem se nutila a knihu jsem jako jednu z mála nedočetla. Líbila se mi pasáž se sousedkou, ale toť vše.
Na druhou stranu ale věřím, že se ke knize za třeba takových deset let vrátím a bude se mi líbit!
Nedočetla jsem. Kniha mi nepřijde příliš zábavná, popis farmy pro někoho může být zajímavý, ale já se ke čtení spíše přemáhala.
Neskutečně zábavné čtení o životě, který se s autorkou nemazlí. Běžně od jednoho autora víc knih nečtu, ale od Betty musím, už teď mi její smysl pro humor a břitké poznámky chybí.
Štítky knihy
pro ženy zfilmováno americká literatura venkov autobiografické prvky farmáři vejce humoristické romány americké rományAutorovy další knížky
| 2004 |  Vejce a já |
| 2010 | Paní Láryfáry |
| 1987 | Co život dal a vzal |
| 1993 | Čáry paní Láryfáry |
| 2008 | Morová rána |
Poměrně dlouho mě tato kniha míjela. Nemohu říct, že bych se u ní smíchy potrhala, ale úsměv na tváři mi vyloudila poměrně spolehlivě. A to vlastně úplně stačí, abych jí mohla doporučit dále.