Vejce a já
Betty MacDonald
https://www.databazeknih.cz/img/books/70_/70206/bmid_vejce-a-ja-Qjm-70206.jpg
4
2983
2983
Slavný autobiografický román popisuje se značným odlehčením život na slepičí farmě, kterou s manželem Bobem založili a zvelebili - v civilizací nedotčeném, panenském koutě severozápadní Ameriky. Život v primitivních podmínkách a s nelaskavým manželem nebyl pro ženu zvyklou na město uspokojivý. Kniha je odrazem prvního manželství americké spisovatelky, která své nepříliš šťastné manželství na zapadlém venkově zažehnávala tím, že o něm s humorem psala. Kniha se po svém vydání v roce 1945 stala okamžitým bestsellerem a brzy byla přeložena do většiny světových jazyků. Sarkasmus autorky se trefil do všeoebecné nálady panující těsně po válce.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 1991 , VyšehradOriginální název:
The Egg and I, 1945
více info...
Přidat komentář
Taková ta pověstná klasika, kterou jsem měla dlouho vyhlédnutou. Z počátku dobré. Číst, jak se amatéři pustili do velkochovu slepic a učili se vše za pochodu, bylo úsměvné, ale druhá polovina knihy byla nezáživná a plná opakujících se vtípků a zápletek.
Klasika, která mě nikdy nepřestane bavit. Krásná kniha, inspirativní, psaná skvělým jazykem.
Užasné, jsem rozmazlená z města a vdala jsem se vesnici, plně jí rozumím a prostě je to úsměvné
Vejce a já byla oblíbená kniha mé prababičky, proto jsem se pustila do čtení. S každým slovem mě hřály vzpomínky na babi. Takže nelze hodnotit z mé strany jinak, než kladně..... Ale: začátek mě nenadchl, musela jsem se do čtení trošku přemlouvat, po příjezdu manželů na farmu se mi kniha začala líbit a s přibývajícími stránkami mé nadšení stoupalo. Čtení této knihy mi umožnilo takový zvláštní pocit klidu, vyloženě jsem u ní vypinala a relaxovala... A do takové míry se mi to stalo poprvé.... Hlavní postava, tedy autorka, mi byla sympatická. Moc.
Často skloňovaná kniha v manželově rodině. Tak jsem si ji chtěla přečíst, ale bohužel asi v nevhodný čas. Prostě mi nesedla. Na to, že jsem si v posledním roce dala výzvu rozečtené knihy dočíst, u této jsem se přesvědčovala už od první stránky, nechytlo mě to vůbec a i přes opakované snahy jsem ji nedočetla. To se mi už dlouho nestalo. Buď to není můj šálek kávy, nebo jsem si ji vybrala v nevhodný čas a třeba se někdy v budoucnu ještě potkáme.
Dlouho jsem se na knížku těšila. Doporučila mi ji kolegyně a tady má krásné hodnocení. Proto mě mrzí, že musím dát pouze 3*. Nepřišlo mi to veselé, spíš smutné.
Túto a aj ďalšiu naväzujúcu Čo život dal a vzal som prvý raz čítala v 13 či 14 rokoch. Hltala som všetko, čo sa mi dostalo pod ruku a zvláštne je, že aj keď v nich ide o dospelú ženu a jej sebaironizujúci humor, poberala som to a pamätám si, že ma to veľmi bavilo a každej kamarátke som sa ich snažila natlačiť ako zábavné čítanie.
No keď som sa k nej vrátila teraz po rokoch vďaka čitateľskej výzve... neviem, neviem. Azda som nebola v tej správnej nálade, alebo len doba, kedy ma takýto vskutku ženský román mohol zaujať, uplynula spolu s tokom času. Hodnotím síce vysoko, ale priznávam, že predovšetkým z nostalgie a nie preto, že by som ňou i dnes bola ktovieako nadšená.
Kniha která nenadchne ani neurazí. Je to taková oddechovka, která se dobře čte a stránky ubývají. Dávám tři hvězdy.
Než jsem mohla napsat tento komentář, potřebovala jsem nějakou dobu, aby se knížka usadila, dojmy a pocity se uklidnily a já mohla vlastně zjistit, jak na mě kniha působila. Myslím si, že jsem udělala velkou chybu, když jsem knížku zvolila v její audioverzi. Humor autorky je tak osobitý, že sebelepší přednes jej nedokáže vystihnout. A to se také stalo. Zjistila jsem, že mi dokonce po určité době byl hlas paní Adamové nepříjemný. Věřím, že by mě kniha oslovila alespoň o trochu více, kdybych si ji četla sama. Takhle na mě některé situace působily spíše úsměvně, určitě se u mě nekonaly výbuchy smíchu. Ono pokud člověk půjde do důsledku, nejedná se ani tak o humorné čtení, ale o zoufalství, smutek a neštěstí mladé ženy zabalené v hávu satiry a ironie. Vlastně jsem na vážkách, jestli sáhnout po další z knih, které Betty napsala. Nejspíš ještě jedné šanci dám, ale jen z toho důvodu, že na tuhle nejspíše ovlivnila můj názor její audioverze.
Pro mě tedy nic moc. Nemám ráda knihy, které jsou "pouhým" vyprávěním. Potřebuji přímou řeč... A ani to téma mě přiliš neoslovilo,celkově to není můj šálek kávy. A nijak extra vtipné mi to nepřipadalo. Nedočetla jsem celé, tak bych se mela vzdát hodnocení, ale dala bych 3 hvězdičy.
S humorem o věcech těžkých.
Proč skuhrám? Nemám čas? Mám toho moc? Když si tohle říkám, tak je čas na Vejce a já. A uvědomím si, že mám času habakuk, že se mám dobře a tak dál :-)
Zas po letech zpět do bezpečných a milých vod humoru Betty MacDonald. Její knihy jsou dobrý lék na nemoci a splíny. Jen jsem si uvědomila, jak se svět proměnil. Snad nenastoupí cenzura. Její popis života indiánů je přímý a drsný a dnes by za něj nejspíš skončila na pranýři.
Příjemné a místy humorné čtení, ale čtení spíše pro dámy. Jelikož myšlenka farmaření a takového života se mi velmi líbí, našel jsem si v tom to své.
Líbilo se mi časté vyprávění o krajině a počasí které dodalo chvílím tu správnou atmosféru :)
Každopádně je vidět, když se zatnou zuby a člověk vydrží, všechno se v dobré obrátí ;)
Humorná kniha? A proboha čím? Vždyť ta žena, o které se píše v této knize, je spíše nešťastná.
Oblíbená knížka mé babičky. Humorné vyprávění mladé novomanželky Betty o nelehkém životě na slepičí farmě kdesi uprostřed lesů v bohem zapomenuté pustině. Příjemný čtenářský zážitek, opravdu jsem se bavila, v brzké době dojde i na trilogii Co život dal a vzal.
Betty je má celoživotní láska. Až mi bude někdy ouvej, tak se k ní zase vrátím.
Štítky knihy
pro ženy zfilmováno americká literatura venkov autobiografické prvky farmáři vejce humoristické romány americké romány Betty MacDonald, 1908-1958Autorovy další knížky
| 2004 |  Vejce a já |
| 2010 | Paní Láryfáry |
| 1987 | Co život dal a vzal |
| 1993 | Čáry paní Láryfáry |
| 2008 | Morová rána |
Knihu jsem si velice užila, byla mi doporučena již loni v létě a čtení stálo za to. Nebrala jsem ji jako humoristický román, spíše jsem uvítala možnost nahlédnout do tehdejšího života. A mohu jen děkovat za to, že žiji v dnešní době všech vymožeností, vodovod, elektřina, myčka, pračka, vysavač, auto.....ale také, že nemusím žít život svého muže a že mohu sama studovat a pracovat, mít koníčky a čas na sebe. Nic není samozřejmé a občas se zastavit a jen myšlenkou poděkovat je velice důležité, alespoň pro mne.