Věk supernovy

28.12.2021

Kniha se mi moc líbila.

28.11.2021

Kniha ktorá nenaplnila svoj potenciál, škoda prvá polovica mala niečo do seba ale potom zmätku s požiadavkou na lunapark som stratil niť. Iróniou osudu nemusí byť supernova jediné čo vyhladí staršiu generáciu, myslím že keby to knihu písal dnes, bol by to vírus...

uplne nudna, nezaujimava kniha. postradam jej zmysel.

07.08.2021

Přestože všechny předchozí knížky jsem doslova hltala, Věk supernovy šel naprosto mimo mě. Nápad knížky o dětském světě se mi líbil, ale zpracování jsem čekala úplně jiné.

30.06.2021

Naprosto vynikající dílo napsané velmi příjemným stylem s nezaměnitelným rukopisem autora. Popisuje, co se stane, když dáte moc všem i nezralým, kteří nejsou schopni učinit zodpovědná rozhodnutí a k tomu je jich většina. Tak špatné hodnocení tady nechápu. Ve Farmě zvířat vystupují metaforická zvířata a nikomu to nevadí. Proč by tady mělo vadit škobrtnutí dětského světa. Popsaná společnost navíc není šílenější, než ta vykreslená v knize Stroj času od Wellse.

I když se autor zaměřuje hodně na sociologické aspekty, kniha se drží opravdové sci-fi linie milionkrát pevněji než jiné, které to mají v popisu.

Co se týče stížností na agitku, je nutné si uvědomit, že dětská společnost v Číně přešla do demokratické podoby v té nejpřímější formě. Proti samovolnému vzniku nového zřízení nebylo zasaženo a nezaniklo ani v době následného rozkvětu. Z tohohle by musel trefit šlak každého zapáleného cenzora. Liou nejspíš jen citlivě manévroval.

16.03.2021

Achjo.. tohle bylo špatný.
Autorova trilogie Vzpomínka na Zemi se mi líbila moc, hlavně první díl. Kulový blesk byl zajímavý. Věku Supernovy nelze upřít čtivost, ale to je tak všechno. Postrádá to smysl, logiku, postavy, se kterými byste se mohli jakkoli ztotožnit a jejich osud vás zajímal...
Nutno podotknout, že při pohledu do tiráže nebo na internet tenhle román předcházel jak Kulovému blesku, tak trilogii Vzpomínka na Zemi. Takže ty dvě hvězdy dávám spíš za to, jak se autor postupem času celkem pěkně "vypsal". Jinak je to za mě bohužel velký špatný.

04.02.2021

Navnaděn Vzpomínkou na Zemi jsem se na toto dílo celkem těšil, ale pro mě bylo velikým zklamáním. Nikde žádná postava, se kterou by se člověk ztotožnil, spíše je to učebnice dějin, které ovšem (naštěstí) neproběhly. Napsáno poměrně naivně, až na popisy fyzikálních příčin problémů. A navíc jak chování dospělých, tak chování dětí většinou postrádá smysl.

Na závěr jedna věc, která autorovi zřejmě unikla. Hra není skutečnost, hra je jen jako. Takže na celé antarktické hry a podobné záležitosti by se jim děti samozřejmě vyprdly. A ta poslední "hra" taky nedává smysl.

28.01.2021

Po knize jsem sáhla poté, co jsem od autora četla jeho úžasnou trilogii Problém tří těles. A musím říct, že mne to bavilo., Jedná se o postapokalyptický scifi román o světě, který řídí děti, protože dospělí „vyhynuli“. Nebylo to tak originální jako předchozí trilogie, ale pořád je to velmi zajímavá kniha plná neotřelých nápadů. Jenom bych to asi trochu zkrátila. No a ten konec mě tedy zklamal, takže 3,5*

21.01.2021

(SPOILER) Rozvleklé, dlouhé nezáživné popisy, absurdní a nereálné situace. To všechno a mnoho další charakterizuje knihu, kterou jsem očekávala a na kterou jsem se těšila, žel mne zklamala. Děti se chovají nerealisticky a nerealistické je i zakončení, kde se lidstvo přestěhuje z planety, ačkoliv se na začátku dočteme, že děti měly problém především s technikou a vědeckým poznáním. Samozřejmě nechybí ani trochu čínské agitky, ale to je potřeba očekávat. Autorovi evidentně sociální sci-fi nejde a měl by se soustředit na to tvrdé o fyzice a vědcích.

21.01.2021

Autor pro mě představuje jeden z nejzajímavějších objevů za poslední roky. Proto jsem se na tuto knihu moc těšila. Což se shoduje s většinou komentujících přede mnou a shodovat se bude i můj názor na knihu. Zklamaná úplně nejsem, spíše mi to přijde prostě jako střelba mimo. Dobrý pokus, ale nevyšel. Zezačátku čtení jsem měla tendenci myšlenkově se šťourat v tom, nakolik je daný děj reálný obecně nebo alespoň "reálný" ve sci-fi světě. Pak se mi podařilo se od těchto pocitů oprostit a tak jsem si mohla zbytek knihy docela užít. V životě jsem nečetla něco tak přitaženého za vlasy :D Neříkám to v negativním znění, spíše je to takové upozornění, že tak to čtenář asi musí brát a nečekat od knihy to samé co např. od Vzpomínky na Zemi.

16.01.2021

Velké zklamání. Dvě hvězdičky za čtivý začátek, ale jinak tak bizarní scifi jsem už dlouho nečetla.

Jedna z nejhorších knížek, co jsem četl. Motiv příběhu sice na první pohled docela zajímavý, ale podání velmi naivní a nudné.

09.01.2021

moc jsem nevedel, co k te knize napsat, protoze v ni vnimam strasne moc rozporu. nastesti uzivatel @puczmeloun to udelal za me, je to presne takove, jak to popsal.

co se tyce zminene propagandy, tak to urcite nebude mimo misu, liou uz ma par skandalu se zapadnimi medii za sebou (podpora oprese ujguru napriklad), nicmene tezko soudit, jestli je pod natlakem.

oproti ostatnim autorvym kniham tedy slabota, i presto, ze jeho styl je porad stejny. bohuzel diky te horsi kvalite vystupuji, predevsim ty negativni rysy jeho psani. nejvice to, ze jeho postavy, nejsou literarni postavy, ale vypraveci dejin. a silene zjednodusovani vsech problemu na cernou a bilou.

ps. kdyz uz nic tak cenim, ze se mi to cetlo strasne rychle, i kdyz to byla spis fascinace, co dalsiho rozporuplneho to prinese.

09.01.2021

Začátek je skutečně chytlavý a nedá člověku spát. Zajímavá premisa, čtivě psané stránky a já různorodé dystopie a experimenty se společností můžu. Kniha navíc míchá "kronikářský" pohled s používáním primárních zdrojů - knih, dat, citátů, výzkumů - což všemu dodává šťávu. Jenže stránku za stránkou se hard sci-fi proměňuje v něco neuvěřitelného a čtenář neví, čemu se divit dřív. Pán much* na úrovni celé Číny? Celosvětové The Hunger Games na Antarktidě? Je to fascinující pohled do duše autora a přes své hodnocení jsem rád, že jsem knihu dočetl. Můžu srovnat snad jen s filmy Eda Wooda, které chcete vidět celé, jen prostě v průběhu nevěříte vlastním očím...

Úvodní vesmírně-historická část je skvělá, už už jsem byl na vlně Problému tří těles a obava, že půjde o další nestravitelný Kulový blesk, opadala. Jasně, i tady by fyzika a biologie plně neobstály, ale ve srovnání se zbytkem jde o prkotinu. Navíc jde o jasné nastavení směřování knihy a její premisy. Jenže ona ALE přibývají, nenápadně a se zvyšující se kadencí. Mohly by být problém jaderné zbraně? Zlikvidovat je dopředu a bez výjimek (a navíc později... no však si to přečtěte). Vše jde do kopru? Máme čirou náhodou úplně nově spuštěnou umělou inteligenci, která vyřeší vše jako mávnutím kouzelného proutku. A pak už to jede a přibývá událostí vršených ad absurdum. Celonárodní čínské shromáždění si skrze AR a umělou inteligenci diktuje nesmysly** ve smyslu aristotelovské vlády lůzy - jen dětské, tedy s cíli jako je např. 25 000 km vysoká budova s obří horskou dráhou, město z cukrovinek - přichází doba hromadných žranic na stadionech, dětské opíjení, absurdita postupně přechází v parodii (a nejistotu, zda to autor nemyslel celé jako vtip) a neuvěřitelnou sbírku národních stereotypů. Američánci se střílí po ulicích ("hrají si"), malí Japonci krvavě a ve velkém vybíjí velryby minami, dětský vietnamský premiér si chce hrát na partyzána, ten francouzský je tlustý povrchní člověk a malí Britové řeší nástupnictví za královnu***.

Citace: "V Buenos Aires vypuklo fotbalové utkání, kterého se účastní zároveň přes sto tisíc lidí, celé město se proměnilo v hřiště, na obou jeho koncích byly vybudovány branky mohutnější než Vítězný oblouk. Přes sto tisíc lidí hraje s jediným míčem, kam letí míč, tam proudí celý dav. Bylo ušlapáno několik tisíc lidí. Celý ten superzápas trvá už dva týdny a nevypadá to, že by měl skončit."

Jenže ono to dál graduje. Jasně, jde o malé děti, "všichni ví" o jejich krutosti a nevyvinutých hodnotových žebříčcích, ale tohle pojetí krve bez bolesti a utrpení je strašně podivné a nejsem si jist, zda to odpovídá reálným situacím (děti v koncentračních táborech, dětští vojáci apod., rád si ale přečtu nějaké studie). Z doslovu vyplývá, že jde spíše o rozpracovaný autorův sen, než o snahu o realističnost...

Citace: "Poradce si sňal bezdrátová sluchátka a vyslovil mrazivé, a zároveň spalující číslo, jež bylo vykoupeno více než stovkou dětských životů:
„1,3 : 1, pane!“
„To je ještě dobré, nepřekročili jsme kvótu,“ řekl velitel divize a dlouze si oddechl. Věděl, že tam kdesi v dálce, kam nedohlédne, hoří rovněž nepřátelské tanky, jejichž počet činí třináct ku deseti těch jejich, že hra stále pokračuje, ale tato divize už svůj úkol splnila a její skóre kvóty nepřekročilo."

U knih, jako je zmíněná série The Hunger Games, je násilí pochopitelné - jde o dystopii vzdálené budoucnosti, dlouhý vývoj společnosti podivnosti i deviace omlouvá a jejich pravděpodobnost je alespoň nějaká. Věk supernovy ale navazuje na přítomnost jen s krátkým přechodným obdobím. A i když začátek nějakou realističnost předstírá, od "Doby Cukrovinkova" jde o opravdu podivnou parodii doplněnou několika deus ex machina a neudrženou pozorností. Konec už pak vyznívá nedodělaně a uspěchaně - už vidím, jak americké děti obsluhují čínské jaderné elektrárny apod., když je rodiče učili rok ve vlastním jazyce a s vlastní technologií. Tady se najednou vše děje jakoby nic a jde o "hrst trávy nebo historické artefakty"... A za pár let už se žije vesele na Marsu? A co kdyby někdo odejít nechtěl? Co to je vůbec za hru?

* Inspirace dokonce přiznaná, i když později, než na ni dojde sám čtenář.

**Zajímalo by mě, co na to říkají sami Číňané žijící i dnes v komunistické totalitě. Ono vůbec je v knize komunismus opakovaně zmíněn, mihnou se teoretické koncepty a Číňané z celé věci vychází jako umírnění a moudří, oproti šíleným násilným Američanům. Je to schválně, nebo je ve mě skrytá paranoia z propagandy?

*** Mimo Čínu a USA je ale vše jen povrchní. Vynechány jsou zároveň velké části světa - co Afrika? Austrálie? Blízký východ? Mexiko? Když už jde o Čínu, tak co spory jako je Taiwan? Hong-Kong? Kašmír? Tibet? Nic, pusto, prázdno...

06.01.2021

Mierne kontroverzná knižka z pohľadu reprezentanta najväčšej a najstaršej existujúcej civilizácie. Pánovi Cixinovi by našinec aj vyčítal trošku tej predpojatosti voči západným ľudkom, keby (ruku na srdce) nebola založená na kúsku veľkej pravdy. Kolonializmus, novodobé vojny atď,atď. Kniha je veľkým zamyslením nad mentálnym stavom súčasného sveta, ktoré ujo Liou zjednodušil cez detský filter. A voilá: netriafal až tak ďaleko od terča...

Z pohľadu konzumenta - čítača som zažíval schizofrenické stavy od úvodného nadšenia, cez mierne znepokojenie, znechutenie (čo za hovadiny to tu chalan splieta), cez úžas - až po veľký CVENG na konci knihy keď mi docvakla úplna pointa a knihu autora som tak, ako všetky jeho ostatné počiny zaradil do kategórie Fíha! (WAU!). Záverečný dojem umocnený autorovým dodatkom. Gúd džahb Liou!!!

(SPOILER) Zacalo to celkem solidne pojatym koncem civilizace jak ji zname, ale to pokracovani haprovalo v kazdem smeru. Nejhorsi ovsem byla ta cinska propaganda vuci nejblizsim nepratelum: Amici jsou krveacne bestie, co nici zivotni prostredi; Indove jsou lisky praskane, co cekaji na chybny cinsky krok a Japonci zpracovavaji jeste zive velryby... Ze ma ale neuveritelnou fantazii, dokaze vsechno obsirne a zajimave rozvest, to se mu uprit neda.

30.12.2020

Tak dočetl. Takový čínnský Pán much v moderní společnosti. No jo. Dílo je to z autorovy minulosti, přesto dobře napsané s tradiční čínskou poetikou a zajímavými postřehy. Já vím, ty děti tohle nemohly prostě zvládnout... konec konců, ani Timur či Dva roky prázdnin jsou v tomto přímo utopické... Ale to nevadí.
A jistě, uvítal bych i překlady novějších Liouvých děl. Je totiž vždy na úrovni doby a dnes je o 20 let víc, což je občas trochu vidět.
To víte, 20 let v životě Číny je jako 60 let jinde. Takhle rychle se rozvíjí, že jsme si toho nestačili všimnout. Ale stačí dnešní Čínu navštívit a první co Vás napadne je ... co to ti k... v našich novinách a televizích žvaní? Nemluví o něčem co je už 30 let pryč? Stojí to za to, přátelé. Ale sebevědomí to srazí, to jo...

Bohužel musím souhlasit s ostatními, Vzpomínky na Zemi jsou geniální dílo, Kulový blesk nebyl špatný, ale Věk supernovy byl pro mě velkým zklamáním. Námět parádní, ale kniha mě vůbec nebavila, děj neuvěřitelný... Prostě za mě krok vedle a jsem ráda, že jsem to konečně dočetla (a že mi to trvalo dost dlouho). Pouze mě pobavila jedna zmínka v epilogu (a hodnotím kladně, že autor má smysl pro humor a umí si udělat legraci i sám ze sebe - kdo dočetl, tak ví).

22.11.2020

No to byla blbost, konečně to mám přečtený - to byla první slova po tom co jsem dočetl epilig. PS: miluju vzpomínku na zemi, ale toto je fakt jinde