Velká samota
Kristin Hannah
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/501705/bmid_velka-samota-ktK-501705.jpeg
5
855
855
Rok 1974. Ernst Allbright se z bojů ve Vietnamu vrací domů jako jiný člověk. Je neklidný, trpí nočními můrami, nedokáže si udržet práci. Když mu řízením osudu spadne do klína chata na Aljašce, rozhodne se, že se tam i s celou rodinou přestěhuje. Divoká, krásná a nezávislá země se jim má stát novým domovem, kde budou konečně spokojeně žít. Také třináctiletá dcera Leni doufá, že společný nový začátek alespoň trochu zklidní bouřlivý vztah jejích rodičů. Po příchodu na Aljašku se zprvu zdá, že se jejich nové útočiště a společenství místních drsných a silných mužů a ještě silnějších žen skutečně stane lékem na všechna jejich trápení. Když však přijde zima, Ernstův psychický stav se prudce zhorší a rodina Allbrightových se začne nezadržitelně rozpadat. Spolu s další vánicí zasáhne Leni a její matku poznání, před kterým tak dlouho zavíraly oči: v okolní divočině je nikdo nezachrání, pokud jim má někdo pomoct, musejí to být ony samy. Velká samota je úchvatný příběh o lidské křehkosti a houževnatosti, o nádherné, ale nesmiřitelné přírodě, která měří všem naprosto stejným metrem. „Hannahová opět útočí na čelo žebříčku bestsellerů – tentokrát s Velkou samotou, rodinnou ságou odehrávající se v srdci drsné, ale překrásné aljašské divočiny.“ – Entertainment Weekly „Husarský kousek – Velká samota je kombinací řecké tragédie, příběhu mladistvé lásky a la Romeo Julie a procítěného vztahového románu.“ – Kirkus Review of Books #1 New York Times bestseller! Aljaška, 1974. Nepředvídatelná. Neodpouštějící. Nezkrocená. Pro rodinu v krizi je to ultimátní test přežití.... celý text
Přidat komentář
Druhá kniha, co jsem od autorky přečetla. Slavík je asi TOP kniha, ale toto bych zařadila mezi hodně kvalitní knihy. Psáno o Aljašce stylem, že tam chcete ( aspoň já tam chci :-) )
Rozhodně doporučuji.
(SPOILER)
(spoiler až v posledním odstavci) Krásná, krutá, divoká, neodolatelná i nebezpečná Aljaška jako symbol chorého vztahu a choré mysli, které jsou výchozím bodem příběhu.
Začátek pro mě byl pozvolnější a okolo třetiny jsem se začala mírně ošívat v obavě, že se z toho vyklube nekomplikovaný příběh, který pojede po prvoplánové linii. A pak to začalo. Hannah připravila na následujících stránkách několik prudkých zákrut, které jsem nečekala. A fakt mě tím potěšila.
Aljaška musí být opravdu výjimečná, člověk má hned chuť ji poznat, pravda, asi spíš jako turista než stálý obyvatel. Hodně zajímavý je i vhled do problému domácího násilí, který ukazuje, že vztah agresor-oběť nemusí být takový, jak se šablonovitě může zvenčí zdát. (A jak zhoubný je i pro nejbližší okolí.)
Podobně jako u Slavíka, který se mi mimochodem taky velmi líbil, pro mě autorka konec přisladila trochu víc, než by moje okoralé srdce žádalo, ale tak je to ženský román, musím to tak brát. :) Každopádně chytrý, čtivý a moc hezký ženský román.
Krásná kniha. Moc se mi líbily popisy krajiny a života na Aljašce. Někde uprostřed knihy jsem se ale zasekla a bála se číst dál, protože se dalo tušit, že se příběh bude vyvíjet dramaticky, že se něco špatného stane. Dočetla jsem, protože jsem samozřejmě chtěla vědět, jak to dopadne. A poplakala jsem si, samozřejmě. Kniha byla úžasná.
bývalý válečný zajatec Ernt se vrací ke své ženě a malé dceři Leni. Neschopný udržet si práci se odstěhuje i se svou rodinou do opuštěné chaty na Aljašce, kterou mu odkázal jeho přítel z války. Přizpůsobení se životu v divočině je bude stát hodně sil a nebýt jeho zhoršujícímu se psychickému stavu, kterým ohrožuje své nejbližší, byla by to taková oddechová četba. V knize najdete všechny podoby lásky, napětí, dobrodružství a také vypráví o mezilidských vztazích hrstky místních obyvatel v překrásné nespoutané přírodě. Příběh byl neskutečně reálný a jeden z nejlepších co jsem kdy četla
Dojemný příběh z neobvyklého prostředí divoké Aljašky, který přinesl několik zajímavých myšlenek a který se mi velmi líbil. Ráda ho tak doporučuji k přečtení.
Moc krásná kniha, nádherná příroda Aljašky, ale i bohatý děj příběhu samého, kde najdeme přátelství, spoustu lásky, ale i velkou bolest i nenávist. Výborné čtení.
Má duše dobrodruha se zatetelila radostí. Příběh z divoké Aljašky sliboval zajímavou četbu.
Příběh o velké lásce. Velkém smutku. Ale i o přátelství a lidské soudržnosti.
Aljaška je čarovná. Krásná. Ale i drsná. Krutá. Temná. Vyvolává řadu vzpomínek. Černých vzpomínek. Prověřuje odolnost svých obyvatel. Obnažuje jejich křehké vztahy. S Aljaškou se buďto spojíte navždy nebo vás zničí.
Musím říct, že příběh se mi líbil. Tedy jeho první půle.Přesto, že charaktery byly možná trochu plošší. Hlavně u otce rodiny bych uvítala zajímavější popis jeho běsů v hlavě, který by mohl vést k lepšímu pochopení jeho jednání. Druhá půle příběhu mi přišla jaksi nedotažená. Některé situace naivní a jednání postav nelogické. I ten konec je z mého pohledu trochu příliš pohádkový. Prostě mi k příběhu neseděl.
V horkých letních dnech byla četba knihy o Aljašce mrazivým zpestřením.
Román o nezkrotnosti přírody a lidském odhodlání, o lásce a různorodosti lidských povah, o tom, jak dokáže prostředí, v němž žijeme, ovlivnit naše chování a odhalit nejtemnější zákoutí naší mysli spolu s tajemstvími, jež měla navždy zůstat skryta.
Velká samota je dechberoucí sondou do života jedné zdánlivě obyčejné rodiny, jejíž členy navzájem svazují velmi křehká pouta - touha po spokojeném rodinném životě, ničivá síla až zvrácené lásky a všudypřítomný strach z temných stínů ukrývajících se v mysli Ernta Allbrighta. Spolu s dospívající Leni čtenář opatrně vytahuje na denní světlo jedno znepokojující tajemství za druhým a přitom se nevědomky nechává svazovat s hlavními postavami románu, až s nimi napjatě vyčkává, kdy hladový vlk zaútočí příště. Protože v drsné aljašské divočině číhají nástrahy na každém kroku a největší nebezpečí možná nevězí tam venku, v nevypočitatelné přírodě, nýbrž blíže, než si myslíme - uvnitř nás samotných.
„Úměra mezi bolestí a láskou nebývá vždycky přímá.“
První polovina knihy se nese na vlnách počátečního seznamování s postavami, čtenář se jakožto nic netušící pozorovatel postupně sbližuje s Leni, její rodinou a jejich novým začátkem na Aljašce - obdivuje tamní neučesanou krásu, kterou autorka dokázala vykreslit velmi přesvědčivě. Jak příběh postupuje, Leni dospívá a na scénu pochopitelně přichází láska, ačkoli v divočině má i láska jiná pravidla, zvlášť když má Leni za otce časovanou bombu schopnou výbuchu ničivé síly. U romantických linek v některých knihách mám občas problém uvěřit tomu, že hrdinové k sobě opravdu chovají tak hluboké city, zde jsem však neměla nejmenších pochyb. Autorka na to jde pomalu, nikam nespěchá, čeká na ten správný okamžik, kdy je třeba zaútočit na čtenářovo srdce, a k tomu jí navíc pomáhá pečlivě zdokumentovaný myšlenkový vývoj postav. Je to nenásilné, je to milé, je to však také velmi křehké, že se nelze ubránit zlé předtuše. A opravdu, poslední třetina knihy přímo vybuchuje ohňostrojem zvratů, člověk ani pořádně neví, co se stane na další stránce. V oné poslední části se také do příběhu promítá nejvíc aljašské drsnosti, jako by autorka chtěla demonstrovat, jak moc nás dokáže ovlivnit příroda, jež nezná slitování. A byla to tedy síla.
Konec - dojemný a srdcervoucí. Jenom mě utvrzuje v tom, jak moc si mě Velká samota doopravdy získala.
DOPORUČUJI, nečekejte však žádnou pohádku, přece jenom máte před sebou malou exkurzi na Aljašku, divokou, nevypočitatelnou a zároveň podmanivě krásnou - stejně jako tato kniha.
Možná bych měla ke knížce nějaké malé výhrady, ale musím říci, že mě naprosto pohltila, nemohla jsem přestat číst. Takže musím dát plný počet hvězd.
Tak tahle knížka je teda superčtivá :) Vlastně mě bavila od prvních vět. Moc se mi líbilo, jak je tam popsaná atmosféra a život na Aljašce, umíte si to fakt živě představit. A přitom zrovna ta Aljaška mě na knize zprvu odrazovala! Té čtivosti taky hodně dopomáhá to, že je knížka plná zvratů. Člověk chce číst pořád dál a dál, aby se dozvěděl, jak to všechno skončí. A to mě baví. Takže ve zkratce u mě-skvělá oddechová kniha na pár večerů :)
Kdybych mohla tak dám klidně deset hvězdiček. Knížka je nádherná. Odehrává se v prostředí divoké Aljašky. Je plná dramatických zvratů a nedá se přestat číst. Za mě rozhodně hezčí než Slavík a určitě by stála i za zfilmování. Všem doporučuji.
Kniha vypráví příběh jedné rodiny, kde se otec vrátí po několika letech z války z Vietnamu a zanechalo to na něm následky. Trpí nočními můrami a dlouho nevydrží v žádné práci a tak se rodina stále stěhuje.
Leni je malé děvče, které je stále ve škole ta nová a tak nemá kamarády. Jednoho dne přijde dopis, kde je psáno že tatínek téhle rodiny zdědil po svém kamarádovi, který umřel v zajetí ve Vietnamu srub na Aljašce.
Otec se hned proto nadchl, ostatně jako normálně pro všechno. Rodina se přestěhovala a začala žít úplně nový život na úplně odlišném místě. Museli se naučit lovit zvěř, žít bez elektřiny, teplé vody, naučili se pěstovat rostliny a zeleninu aby se uživili. Učili se žít v drsné přírodě, kde každou chvíli hrozilo že vlci sežerou jejich zvěř a oni sami nebudou mít co jíst nebo že Aljaška zabije je samotný.
Leni začala chodit do místní školy Kde jsi našla svého prvního kamaráda v životě. Život na Aljašce byl najednou jednodušší, když ho bylo s kým sdílet. Rodina hned zapadla mezi místní obyvatele a konečně někam patřily. Jenže je při dlouhých zimních nocí se tátovi noční můry začaly zhoršovat a on se měnil před očima nebo byl vždy takový?
Kniha se mi četla skvěle, styl jakým to bylo psané mi vyhovoval.
Postavy jsem si hned zamilovala a měla jsem pocit že jsem jednou z nich a sice němý pozorovatel, ale vtažena do děje a jejich životů. Stali se z nich mí sousedé, přátelé a rodina.
Moje druhá kniha od této autorky a mohu říct že se mi tato líbila mnohem víc než její předchozí kniha slavík.
Knihu hodnotím jako velmi povedenou, kterou bych s klidným svědomím doporučila naprosto všem.
Snad poprvé, co jsem si dal k napsání komentáře dlouhou pauzu, protože vlastně nevím, co napsat. Perfektně vyprávěno, mírně plošší charaktery postav, stále mi trochu chybělo postavám víc porozumět. Jak se bude děj odvíjet bylo dost předpokladatelné a trochu jsem se nemohl smířit s nelogičností zásadních rozhodnutí, ačkoliv bylo zřejmé, kam to povede, ovšem motivace postav k těmto rozhodnutím byly jasně ozřejmené a svým způsobem pochopitelné. Jinak knížka je opravdu super, bavila mě od začátku, v jedné fázi mě opravdu pohltila tak, že se nedalo odtrhnout a finále smutné i šťastné dohromady a hlavně skvělé. Neubráním se srovnání se Slavíkem, jenže Slavík má u mě navrch prostě jen samotným tématem, které je mi v knihách blízké, takže to není v mém případě moc fér srovnání. Obě knížky jsou jasně pětihvězdičkové, ale Slavík byl prostě lepší.
Jedním slovem super. Opět úžasná kniha této autorky. Po přečtení Slavíka mě ani ve snu nenapadlo, že stejný autor je schopen napsat ještě jeden úžasný (i když úplně z jiný) příběh. Obě knihy u mě patří k těm, na které nikdy nezapomenu.
Nádherný, nezapomenutelný příběh. Nádherně popsány krásy Aljašky. Hlavní hrdinky statečné zeny. První kniha u které jsem brečela a stala se mnou srdcovkou.
Četla se mi dobře, děj zajímavě plynul. Ach ten popis Aljašky, přírody.... Zkoušela jsem si to představit a asi bych to nezvládla. Nevím, jak moc je člověk v dnešní digitální době schopen se odpojit, to asi schopen je, ale na jak dlouho a žít tak, že si skutečně zajišťuje potravu. Hodně moc mě štvala ta maminka, ten vztah byl pro mě rušivý element. Mně ten dej knihy svým pozvolným spádem hodně připomínal tu zimu tam. Líbila se mi, s Lenou jsem se na hodně věcech shodla, přesto není to pro mě topovka.
Je tezke se vypsat z neceho, co jste docetli dnes rano v 6 hodin. Z neceho, co vas totalne zasahlo. A co to bylo ? Zasahla me nadherna a kruta aljasska priroda. Zasahnul me ten silny pribeh , tak krasny, dojemny, ale i smutny.Pribeh plny dobrodruzstvi, sily a odvahy, ale take pribeh plny bolesti a v neposledni rade plny lasky. Lasky, ktera dovede byt tak sladka, ale take bolestiva. Nekdy nestaci poslouchat jen sve srdce, nekdy je dobre ridit se i rozumem.V tomto pribehu mame ruzne podoby lasky, materskou, rodicovskou, lasku mezi dvema mladymi lidmi, je tu laska pochroumana pobytem a navratem z valky ve Vietnamu, laska k prirode a k mistu, kde zijete. Knihu velmi doporucuji, a radim k tem nejlepsim, co jsem letos zatim cetla.
"Priroda nas neklame,
to my klameme sami sebe."
Jean-Jacques Rousseau
Úžasná kniha, doporučuji ke čtení! Drsná Aljaška, láska, vztahy - krásný příběh.
Štítky knihy
láska Aljaška příroda rodina 70. léta 20. století domácí násilí posttraumatická stresová porucha váleční veteráni
Autorovy další knížky
| 2016 |  Slavík |
| 2019 | Velká samota |
| 2022 | Čtyři vichry |
| 2022 | Děvčata z Firefly Lane |
| 2000 |  Andělské vodopády |
Po knize jsem sáhla díky čtenářské výzvě a rozhodně jsem nečekala, že mě tak chytne.
Ke konci jsem měla i několikrát na krajíčku. Určitě zkusím nějakou další autorčinu knihu.