Velká samota
Kristin Hannah
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/501705/bmid_velka-samota-ktK-501705.jpeg
5
855
855
Rok 1974. Ernst Allbright se z bojů ve Vietnamu vrací domů jako jiný člověk. Je neklidný, trpí nočními můrami, nedokáže si udržet práci. Když mu řízením osudu spadne do klína chata na Aljašce, rozhodne se, že se tam i s celou rodinou přestěhuje. Divoká, krásná a nezávislá země se jim má stát novým domovem, kde budou konečně spokojeně žít. Také třináctiletá dcera Leni doufá, že společný nový začátek alespoň trochu zklidní bouřlivý vztah jejích rodičů. Po příchodu na Aljašku se zprvu zdá, že se jejich nové útočiště a společenství místních drsných a silných mužů a ještě silnějších žen skutečně stane lékem na všechna jejich trápení. Když však přijde zima, Ernstův psychický stav se prudce zhorší a rodina Allbrightových se začne nezadržitelně rozpadat. Spolu s další vánicí zasáhne Leni a její matku poznání, před kterým tak dlouho zavíraly oči: v okolní divočině je nikdo nezachrání, pokud jim má někdo pomoct, musejí to být ony samy. Velká samota je úchvatný příběh o lidské křehkosti a houževnatosti, o nádherné, ale nesmiřitelné přírodě, která měří všem naprosto stejným metrem. „Hannahová opět útočí na čelo žebříčku bestsellerů – tentokrát s Velkou samotou, rodinnou ságou odehrávající se v srdci drsné, ale překrásné aljašské divočiny.“ – Entertainment Weekly „Husarský kousek – Velká samota je kombinací řecké tragédie, příběhu mladistvé lásky a la Romeo Julie a procítěného vztahového románu.“ – Kirkus Review of Books #1 New York Times bestseller! Aljaška, 1974. Nepředvídatelná. Neodpouštějící. Nezkrocená. Pro rodinu v krizi je to ultimátní test přežití.... celý text
Přidat komentář
Po přečtení Slavíka jsem se rozhodla přečíst ještě další knihy od Kristin. Velká samota je překrásný příběh z drsné a divoké Aljašky. Příběh Lenory a Cory je neuvěřitelný, strašně těžký a zároveň opravdu nezapomenutelný...Dlouho jsem u knížky nebrečela. Ke konci této knihy hned několikrát. Slavíka i Velkou samotu zařadím mezi své TOP knihy. Opravdu nezapomenutelné..doporučuji..
Velká samota=Aljaška
Aljaška nevytváří charakter, jen ho odhaluje... aljašská temnota odhaluje temné stránky osobnosti člověka.
Po Slavíkovi druhá kniha autorky a mohu říct, že mne kniha hodně bavila. Autorka toho Leni i Coře naložila opravdu hodně. Nezapomenutelný příběh ❤
Veterán z války ve Vietnamu má psychické problémy. Když zdědí bydlení na Aljašce, okamžitě vše sbalí a bez jakýchkoliv znalostí se stěhují... život se třináctileté Lenoře a jejím rodičům smrskne na zabezpečení jídla a tepla na zimu...
Zároveň na ně číhá nebezpečí, které je blíž, než si myslí...
Příběh v krásné přírodě o lásce a nenávisti, o strachu a naději ❤
Doporučuji přečíst. Jediné, co musím vytknout, je velké množství chyb, ale... prostě ten příběh je tak úžasný, že na chyby zapomínám.
Dlouho mi u knihy neukápla slza. Této knize se to povedlo hned několikrát,hlavně ke konci. Pěkný příběh. Kniha je skvěle napsaná,tak se čte sama. Aljaška byla popsaná tak,že máte chuť zbalit kufr a hned se vydat na cestu. Rozhodně doporučuji si toto dílo přečíst.
Velká samota - i tak se dá nazvat život na Aljašce ....
Aljaška sněhobílá, vzdálená, drsná, nekompromisní i nebezpečná .... a ještě více ....
A tak s napětím sledujeme příběh jedné rodiny - Albrightových - i zde postupně narůstá napětí, které vyústí v dramatické finále ....
Otevírá se zde otázka následků vietnamské války - a Cora s Leni mohou být rády za přátelství Velké Marge - kamarádství bez velkých slov, ale za ni mluví činy ....
Kniha, na kterou jsem čekala a která nezklamala - doporučím ke čtení.
" Aljaška nevytváří charakter - jen ho odhaluje " .... o tom kniha píše.
Ernst je veterán z Vietnamu a vrátil se jako jiný člověk, poznamenán válkou. Nedaří se mu najít a udržet práci a myslí si, že odstěhováním mimo dosah civilizace, bude zase všechno jako dřív. Odstěhuje se tak i se ženou a svou dcerkou na Aljašku. Zprvu se zdá, že je vše na nejlepší cestě, ale postupem času se Ernestovi začne samota zajídat, protože jsou věčně bez peněz, živoří a víceméně se nudí a tím se jeho deprese začnou vracet a stupňovat. Svou malost a neúspěch si začne vybíjet o to více na své manželce, čemuž dcerka bezmocně přihlíží. Velká samota je krásný příběh o drsném životě na Aljašce, lidských vztazích a bezmocnosti dítěte. Rozhodně doporučuji přečíst, protože zaručuji, že Vás nenechá četba chladnými. Škoda jen, krapítek zrychleného konce, nebo . . . ne?
Jo! Jo! Jo! Představa, že budu bez dechu číst téměř 500 stránkový úžasný příběh z Aljašky, tak bych řekla nikdy a to bude nuda. Ještě teď mi buší srdce, jedním slovem bomba!
Nádherná kniha, ve které se setkáme s krutostí, odvahou, silným přátelstvím, obrovskou láskou, smutkem a odpuštěním lidí v životě na drsné a krásné Aljašce.
Nejlepší kniha, kterou jsem v poslední době četla. Téma mě moc bavilo, úžasný příběh (nemusím knihy z válečného období, takže Slavík mne prozatím minul) a kniha se četla sama. Dávám plný počet *
Velmi poutavý příběh Leni, z které vyrostla velmi silná žena. A není se co divit, pokud se někdo může zamilovat do drsného života na Aljašce, nemůže být slaboch. Moc se mi líbil popis krásné, i když drsné přírody, vztahy mezi obyvateli, kteří neváhají kdykoli podat pomocnou ruku. Mrazilo mě, když přicházela zima a tma a otce dostihlo jeho prokletí z Vietnamu. Konec mě trochu zklamal, v příběhu o drsné Aljašce bych čekala i drsný konec.
Přenádherná kniha.Jedna z nejlepších,co jsem kdy četla.Popisy krásné přírody na Aljašce vás nutí tu krásnou a krutou krajinu poznat na vlastní oči.Příběh sám byl velmi silný a mě dohnal k slzám.Velmi doporučuji.
Velkou samotu jsem stejně jako Slavíka dočítala až do kuropění. A zatímco zemi pokrývala rosa, já neměla oči jen zarosené, já bulela jak želva. Tahle ženská fakt umí psát dojáky. A to nemyslím nijak pejorativně. On je doják a doják. Velká samota je dost silná na to, aby unesla i označení doják. Hodně jí přidává prostředí, v kterém se odehrává. Aljašku a strasti spojené s životem v ní popsala autorka skvěle. Hodně se mi líbila i ta první třetina, kde se rodina Albrightových teprve sžívá s novým domovem a zjišťuje, že to nebude nic jednoduchého a jak moc nepřipraveni na to byli. Zároveň ale potkávají místní, kteří jsou vždy připraveni podat pomocnou ruku. Nebýt psychicky vyšinutého otce, mohla by to být až moc idylka i přes drsnost zdejšího života. Možná jsme podobných knih o agresivním otci a matce, která je na něm nezdravě závislá, už také četli hodně, ale příběh Kristin Hannah je dosti zdařilý a čte se jak po másle.
Člověkem cloumají emoce, toho poťouchlého a ujetého otce, který by nejradši svoje okolí obehnal ostnatým drátem a svázal do kozelce, by každý velmi rád propleskl každé ráno, jak by vypustil z úst jednu ze svých báječných myšlenek. Aby ho přešla chuť na to mstít se všem a zvlášť těm nejbližším. Člověk by plakal nad tou obří láskou maminky, kterou ubližuje nejen sama sobě. A Leni by chtěl obejmout a umačkat a předat jí co nejvíc podpory za to, jak neuvěřitelně silná uměla být. Minus bod bych knížce sebrala asi za konec, který byl na mě možná až moc "americký", moc růžový. Asi by mi tam daleko víc seděl nějaký logičtejší, i kdyby měl být drsnější. 4 a půl.
Nejdříve jsem od této spisovatelky četla knihu Slavík, která se mi líbila trochu více, nicméně i tato kniha se četla dobře.
V první třetině jde spíš o popis sžívání rodiny Allbrightových s přírodou, ve druhé třetině jde o vztahy v jejich rodině. Mně se více líbila první třetina, protože co se týká rodiny, kromě psychicky labilního a agresivního otce Ernta mně snad ještě více rozčiloval postoj submisivní matky Cory. Jejich dcera Leni poměry v rodině těžce snáší, stydí se za to. Vše se ještě víc zkomplikuje, když naváže vztah se spolužákem. Jenže to se opět nelíbí otci.
V poslední třetině nastane drsné finále, které má šťastný, ovšem ne moc uvěřitelný konec. A není mi jasná jedna věc, v mé knížce se despotický otec jmenuje Ernt, ne Ernst, jak tady už několikrát zaznělo.
Jsem ráda, že jsem to nečetla v třeskuté zimě. Atmosféru dokáže autorka popsat opravdu výstižně (tíseň, zima a beznaděj), děj mi však přišel spíše rozvleklý a opakující stejný motiv stále dokola, dokud se nerozběhla poslední třetina, ve které se toho najednou událo až příliš mnoho. Nejhorší pro mě bylo to, že každá sebemenší radost hlavní hrdinky byla vyvážena hromadou toho zlého a celkově to prostě působilo většinu času hlavně beznadějně. Čím dál žijete od civilizace, tím spíš uvěříte v nepřízeň osudu.
Tak ja nevim... Bylo to dobry, precetla jsem to, byl by to pekny film. Ale neco mi v tom vypraveni chybelo. Prilis epiky, malo lyriky, nevim, jak jinak to vyjadrit. Mozna mi prisel i prekombinovany dej a prilis prvoplanovy. Asi jsem zklamana :(
Tak tohle byla pro mě kniha s velkým románovým příběhem. Naprostá paráda.
Třináctiletá Leni se se svým válkou psychicky poznamenaným otcem a matkou, která je na něm silně citově závislá, odstěhují na Aljašku. Očekávaný nový začátek společného šťastného života se však v nepřívětivé a nehostinné aljašské přírodě nekoná. A není to jen drsná Aljaška, se kterou se musí malá Leni vypořádat.
Velmi působivé čtení. Příběh, od kterého nemůžete odejít a který ve vás rezonuje ještě dlouho po přečtení.
Doporučuji.
Asi nebudu sama, kdo v těchto dnech sahá v knihovně po knihách, které jsou tak trochu "objemnější". Nastal ideální čas je přelouskat. Velká samota je úchvatný román z prostředí Aljašky v 70. letech minulého století. Co nelze paní spisovatelce upřít, je vypravěčský um. Ano, stejně jako u Slavíka se děj rozjíždí pomalu... autorka nikam nespěchá a v klidu se věnuje popisům přírody i svérázných povah jednotlivých aktérů. Pak to ovšem začne... a to se už nejde od knihy odtrhnout. I přesto, že jsem poslední třetinu knihy přečetla téměř jedním dechem, jednu hvězdičku z hodnocení ubírám. Možná mi tam chyběl nějaký přesah. A hlavně jsem byla trochu zklamaná ze závěru knihy. Nebudu prozrazovat, ale připadal mi, bohužel, trochu jako z "červené knihovny". Po velkém dramatu přichází šťastný konec. Obávám se, že v životě to tak nebývá, spíše dochází ke smíření se s osudem a s jeho přijmutím. Můžeme také prožít plnohodnotný a šťastný život, i když máme za sebou velká dramata a smutné roky. Kniha však rozhodně není ztrátou času.
A ještě jeden postřeh: zhruba uprostřed knihy, kdy se rodina Leni chystá na "útok" zvenčí - v době studené války v 70. letech to byla spíše hrozba jaderného útoku - padne v textu i zmínka o tom, že svět se musí připravit na válku a nebo na pandemickou krizi, kdy svět napadne zákeřný virus chřipky... Až mě mrazilo, že to tam bylo napsáno černé na bílém... a jak je vidět, tato hrozba nad námi již pár let visela. Akorát jsme si ji nechtěli připustit.
Veľmi pekná kniha. Bola to moja prvá kniha, v ktorej bola spracovaná téma domáceho násilia. A musím povedať, že ma privádzalo do zúfalstva, keď som videla, ako Cora nedokázala odísť od Ernta, aj keď mala k tomu veľa príležitostí a priateľov, ktorí by jej pomohli. Kniha je veľmi čitateľne napísaná, páčil sa mi dokonca aj začiatok. Jediné, čo knihe vytknem je jej koniec, ktorý bol na môj vkus trochu presladený a tým aj menej uveriteľný. Preto 4*, a aj kvôli tomu, že Slávik ma zasiahol oveľa viac.
Štítky knihy
láska Aljaška příroda rodina 70. léta 20. století domácí násilí posttraumatická stresová porucha váleční veteráni
Autorovy další knížky
| 2016 |  Slavík |
| 2019 | Velká samota |
| 2022 | Čtyři vichry |
| 2022 | Děvčata z Firefly Lane |
| 2000 |  Andělské vodopády |
Knihu jsem přečetla skoro jedním dechem. Krásný i když místy drsný příběh zasazený do Aljašské divočiny. Určitě stojí za přečtení.