Velká samota
Kristin Hannah
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/501705/bmid_velka-samota-ktK-501705.jpeg
5
855
855
Rok 1974. Ernst Allbright se z bojů ve Vietnamu vrací domů jako jiný člověk. Je neklidný, trpí nočními můrami, nedokáže si udržet práci. Když mu řízením osudu spadne do klína chata na Aljašce, rozhodne se, že se tam i s celou rodinou přestěhuje. Divoká, krásná a nezávislá země se jim má stát novým domovem, kde budou konečně spokojeně žít. Také třináctiletá dcera Leni doufá, že společný nový začátek alespoň trochu zklidní bouřlivý vztah jejích rodičů. Po příchodu na Aljašku se zprvu zdá, že se jejich nové útočiště a společenství místních drsných a silných mužů a ještě silnějších žen skutečně stane lékem na všechna jejich trápení. Když však přijde zima, Ernstův psychický stav se prudce zhorší a rodina Allbrightových se začne nezadržitelně rozpadat. Spolu s další vánicí zasáhne Leni a její matku poznání, před kterým tak dlouho zavíraly oči: v okolní divočině je nikdo nezachrání, pokud jim má někdo pomoct, musejí to být ony samy. Velká samota je úchvatný příběh o lidské křehkosti a houževnatosti, o nádherné, ale nesmiřitelné přírodě, která měří všem naprosto stejným metrem. „Hannahová opět útočí na čelo žebříčku bestsellerů – tentokrát s Velkou samotou, rodinnou ságou odehrávající se v srdci drsné, ale překrásné aljašské divočiny.“ – Entertainment Weekly „Husarský kousek – Velká samota je kombinací řecké tragédie, příběhu mladistvé lásky a la Romeo Julie a procítěného vztahového románu.“ – Kirkus Review of Books #1 New York Times bestseller! Aljaška, 1974. Nepředvídatelná. Neodpouštějící. Nezkrocená. Pro rodinu v krizi je to ultimátní test přežití.... celý text
Přidat komentář
Naprosto úžasná kniha, rostla jsem z rodičů Leni, obdivovala Aljašku a užívala si nádherné popisy divočiny. Vyvolala ve mně hodně emocí, opravdu se autorce povedla.
Velmi povedený příběh, párkrát jsem ji v návalu emocí musela odložit. A podle toho si já knihy pro sebe prostě hodnotím. Buď mě něčím zasáhne, nebo jen steče po povrchu. Tohle byl ten první případ.
Nádherně popsaná Aljaška - hned bych se tam jela podívat.
Nevadí mi, jak kniha skončila. Vždyť špatných konců je nejen knižní trh plný. Proč si občas nedopřát nějaký ten pěkný..?
Není příliš co dodat k předešlým oslavným komentářům. Příběh mě pozvolna uchvátil a vtáhnul do děje a tu poslední část jsem nemohla odložit. Za mne ještě lepší než Slavík, téma mnohokrát zpracované, ale tahle kniha ční nad průměrem... prostě nádhera, úžasné, nerada se loučím.
Velká samota je mnohovýznamný název. Je to velká samota Aljašky, drsná a krásná. A zároveň velká samota lidí, jejich vášně, strach a vůle žít. A je to také příběh o všemožných podobách lásky.
Jakýkoli komentář, který mě napadá, by podle mě nebyl výstižný. Každý, kdo se přímo, nebo zprostředkovaně setkal s domácím násilím, ví, že neexistují jednoduché odpovědi ani jednoduchá řešení. Ale nějak jsem lety došla k přesvědčení, že "okolnosti" z vás nemůžou vypustit ven něco, co jste v sobě už dávno před tím neměli.
Nemám ráda ty šťastné konce, které na pár řádcích tlustou růžovou čárou škrtnou fakt dobrý příběh. Ale tady jsem zažila s těmi lidmi tolik, že bych snesla i duhové jednorožce!
Kniha se mi moc líbila,je to čtivý román v prostředí Aljašky,která je má dvě tváře... .Je zaměřená na domácí násilí,lásku,přátelství a vůli na lepší život.
Slovy Aleše Palána: "Je to dlouhé jak aljašská zima". Předvídatelné, plné tiskových chyb a s přeslazeným koncem.
Velká samota je synonymem Aljašky dvou tváří - nabízející útočiště a svobodu v dechberoucí krajině a i té nemilosrdné, která bere životy mrknutím oka. Druhá linka, jdoucí ruku v ruce s tou aljašskou mi nedá dlouho spát. Žena, co zůstává s manželem, i když se svým dlouhodobým jednáním může stát hrozbou pro její dítě, si nezaslouží označení matka. I když se tyto části nečtou vůbec lehce, popis života, který je ve své podstatě návratem ke kořenům a snahou přežít každý nepříznivý den, tvoří příběh neustále čtivým, napínavým a člověk zhltne téměř 500 stránek jako nic. Ač se může zdát, že Slavík, předchozí autorčina kniha, těžil primárně ze stále atraktivního tématu 2. sv. války, už na něm ukázala, že pro ni je to jen berlička pro rozehrání epických osudů, které chytnou za srdce a jsou extrémně fandihodné. A zde to platí taktéž. Aljaška je ve svojí krutosti i kráse silným tématem, tady je ale jen kulisou pro silný a děsivý příběh jedné rodiny, na který dlouho nezapomenete.
* * *
"Pokoušel se mě zachránit."
Velká Marge chvíli mlčela. V tichu, které se rozhostilo, Leni přemýšlela, jestli člověk vážně může druhého zachránit, nebo jestli takovou věc pro sebe musí udělat každý sám.
Nemám slov... Nádhera, silný příběh.. Od poloviny knihy jsem se bála číst., bála jsem se o Mathewa, Leni a její maminku.. A na konci příběhu brecim a brecim..
Dlouho mi zůstane v hlavě a srdci
Velký čtenářský zážitek z prostředí krásné, ale pro obyvatele tvrdé a drsné aljašské divočiny. Velice, velice smutný a dojemný román, nakonec s pro mě nečekaným koncem. Přidávám se ke všem pětihvězdičkovým komentářům tady na DK.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Leni:
V nekonečných končinách téhle nepředvídatelné divočiny se z vás buď stane vaše nejlepší možné já a bude se vám tu dařit, anebo s křikem utečete před temnotou a chladem a strádáním. Tady, ve Velké samotě, žádná střední cesta, žádné bezpečné místo, neexistuje.
Pro těch nemnoho z nás, odolných, silných, těch, kdo se nevzdávají svých snů, je Aljaška domovem, teď a navždy, je písní, která zaznívá, když se celý svět zastaví a ztichne. Buďto sem patříte, protože i vy jste divocí a nezkrotní, anebo ne.
Já sem patřím.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tento nezapomenutelný román doporučuji k přečtení!
Tak tohle bylo překrásné! Ke knize jsem se dostala díky čtenářskému klubu a nemám slov. Překrásné popisy krajiny Aljašky, výtečné vykreslení postav a syrovosti každodenního života a do toho zakomponované téma bezpodmínečné lásky, zklamání, násilí, nemoci a obětování. To vše dohromady nemělo chybu. Příběh byl opravdu velice silný, nejednou mi ukápla slza a ke konci jsem se rozbrečela. Děkuji moc Irenko, bez Tebe bych si tuto knihu nikdy nepřečetla.
5/5
Tak Kristin překvapila, mile :-). Po Slavíkovi plusové body nejn za:
1) Úplně jiný styl příběju i samotného vyprávění a popisu (což mnohdy u jiných autorů máte pocit, že píší na" jedno brdo" :-)).
2) Ač nejsem na popisy krajinek, stromů, louky, .apod.. . tak tady se bez toho neobejdete a musím uznat, že se to autorce povedlo na 1*, to dodává autenticitu a vidíte Aljašku před sebou v živých barvách i tmě a zimě (pravda, není to úplně "happy" pozitivní čtení na zimní večery). .
3) Vykreslení psycho postav taky dost dobrý a zvolené téma násilí, nemoci, depek, lásky, syrovost, atd. provedeno též dokonale!!
4)Normálně jsem i plakala. . !!
Závěrem:
Ač milovník tepla, moře, slunce jsem si Aljašku zamilovala a koukám, jak se na ní podívat :-)
Nádherný knižní skvost. Vše dokonalé. Popis Aljašky, příběh, téma, zažíváte dojetí, zlost, zoufalost. Trochu mne mrzí ne moc zdařilý, nereálný konec. Jakoby to autorka chtěla mít za sebou. Nicméně knihu s klidným svědomím a nadšením doporučuji.
Nadšená jsem byla především z Aljašky. Před pár lety jsem tam strávila dovolenou a v září jsme se tam už potýkali se sněhem a ledem. Krajina, počasí i lidé jsou tam drsní, ale je to tam fakt nádhera. Trochu mě zklamal závěr, za mě by mohl být mnohem pesimističtější, a tím pravděpodobnější. Nicméně přečteno jedním dechem.
Otec, který trpí duševní nemocí a tyranizuje celou rodinu kdesi na Aljašce. Hlavní postava se snaží sice utéct od tvrdé reality čtením knih, ale nedaří se jí to. A matka, která trpí syndromem týrané ženy není schopná ubránit ani sebe natož svoji dceru. Příběh je to aktuální a k zamyšlení. Spisovatelka ale překvapila, protože není pravidlem aby po tak hezké knize Slavík následoval ještě lepší příběh, jakým tato kniha je. Je to velké plus.☺
Tohle byla první kniha, kterou jsem přečetl po dlouhých letech, a také jedna z mála v celém životě. Nebudu se ale tajit tím, že ve mě probudila něco, o čem jsem doposud nevěděl, že se ve mně skrývá. Láska ke čtení.
Knihu jsem objevil v knihkupectví při nakupování vánočních dárků a obálka mě oslovila natolik, že jsem neodolal a koupil si ji.
Nečekal jsem ale, že příběh mě takhle dostane. Hlavní postava Leni byla také sympatická. Posledních asi sto stránek atmosféra trochu zhoustne a přihodí se celkem dost nešťastných věcí, takže to celé jsem obrečel.
Nádherně vykreslená aljašská krajina mě okouzlila natolik, že hned po dočtení jsem se šel podívat na obrázky toho jejich městečka. Už se těším, až si od autorky přečtu další knihu!
Před delší dobou jsem od této autorky přečetla Slavíka a hodně mě zaujal tím, jak autorka dokázala přesvědčivě a přesto jednoduchým stylem vyprávět silný příběh z období války. Velká samota je sice zasazena do jiného období a jiné země, ale stejně jako Slavík jde o silný příběh vyprávěný sice jednoduše, ale velmi poutavě. Je o zásadních věcech lidské existence - lásce, odpuštění, samotě i nenávisti a násilí, kterého se někteří ve jménu lásky dopouští. Ženské hrdinky jsou v popředí pro svoji sílu a houževnatost, muži jsou sice lehce v pozadí,ale v závěru jsou to především oni, kteří drží ženy při životě a kvůli kterým hrdinky nevzdávají své boje. Pozoruhodná kniha.
Velká samota ve mně uvízla svým ledově vybroušeným drápkem. Přímočarý, často předvídatelný příběh se zhltne jedna dvě a vyvolá kýžené emoce. Ale co na tom, když zároveň máte pocit, že cítíte chlad sněhu, závan větru i hřejivé letní slunce? Něha, bolest, nenávist a láska jsou tu citlivě prostřené na piknikovém stolku, voní růžovým parfémem a cigaretovým kouřem. A těžko je mi loučit se s Leni, Corou, Velkou Marge i celou Aljaškou.
Štítky knihy
láska Aljaška příroda rodina 70. léta 20. století domácí násilí posttraumatická stresová porucha váleční veteráni
Autorovy další knížky
| 2016 |  Slavík |
| 2019 | Velká samota |
| 2022 | Čtyři vichry |
| 2022 | Děvčata z Firefly Lane |
| 2000 |  Andělské vodopády |
4,5*
Perfektní reklama na Aljašku :) Marně hledám slova, která by popsala tuto knihu a moje pocity po přečtení. Shodou okolností už několikátý "srdceryvný" příběh tohoto roku, který jsem měla tu čest si přečíst.
Bylo to drsné, nervy drásající a krásné. Že v knize najdu i love story jsem nečekala. Ernta mi bylo zpočátku líto, ale pak už jsem ho jen nenáviděla. S Corou jsem soucítila ale zároveň nechápala její sobeckost. Její bezvýhradná a vše odpouštějící láska byla však pochopitelná, kdo už někdy opravdu miloval, ten jí rozumí.
Konec až skoro neuvěřitelný, ale zároveň se k tomu už tak dost krutému příběhu hodil.
Nemám žádné konkrétní výhrady, knížka mě vtáhla, bavila, dojímala, popisy přírody mě fascinovaly, přesto nedokážu dát plný počet hvězdiček a netuším proč... Třeba se mi to ale ještě rozleží v hlavě, knížku mám čerstvě dočtenou...
Co víc dodat, doporučuji!! Takové příběhy já můžu :)
.
Matthew se zamyslel. "Strašlivá a nádherná. Teprve v zimě poznáš, jestli jsi stavěná na to, stát se obyvatelkou Aljašky. Většina lidí ani nepočká do jara a zdrhne zpátky Dolů."
"Velká Samota," hlesla Leni. Tak Robert Service nazval Aljašku.