Velké maličkosti

02.01.2020

„Co když skládačka tohoto světa nabízí tvary, do kterých se prostě nevejdete? A vy můžete přežít jedině tak, že se zmrzačíte, odřežete si všechny rohy, vypilujete se, upravíte se tak, abyste zapadli?“

Velké maličkosti se mi četly dobře, mělo to spád a bylo to napínavé. Čas od času jsem sice musel trochu přimhouřit oko, když jsem narazil na nějakou tu nevěrohodnost v zápletce, na nějaký ten až příliš dramatický zvrat v událostech, náhodné setkání na toaletě, kde si aktérky na první dobrou vyměnily dokonale vycizelované repliky... ale to zřejmě patří ke zvyklostem žánru (soudní dramata nejsou můj přirozený literární biotop, za dobu co jsem na DK jsem dosud četl myslím jen Jako zabít ptáčka) a sotva si na to tedy mohu stěžovat.

Silnější dojem než konvenčně postavená struktura příběhu na mě udělalo prokreslení postav - příčiny rasismu jsou téma, o které se zajímám celoživotně a mám pocit, že se Jodi Picoult povedlo sloučit srozumitelnost s přesností velmi dobře - ve svých popisech Turka i Ruth se trefila do černého i bílého.
Nejvýraznější dojem ve mně zanechalo zobrazení každodenních předsudků. Advokátka Kennedy pro mě byla nejzajímavější postavou, měl jsem pocit, že právě ona zastupuje nás, běžné čtenáře, že skrze ni se můžeme dozvědět nejvíc. A myslím si, že by bylo chyba ji uzavřít jen do místa a času románu. Říct si, že je to „o vztahu k černochům v Americe“ by znamenalo minout vhodnou příležitost si uvědomit, kolikrát i my projevujeme necitlivost a předpojatost k různým skupinám obyvatel. Samozřejmě, svět je složitý a abychom v něm mohli efektivně fungovat, musíme přemýšlet ve zjednodušujících zkratkách a nelze být spravedlivý ke každému, to vím. Jenže pokaždé, když si tímto způsobem zlehčíme život, někomu jinému ho zkomplikujeme. Pokaždé tím uděláme ze světa trochu horší místo. Takhle prosté to je.

30.12.2019

Dlouho jsem vybírala do výzvy knihu s oxymórem v názvu, až jsem objevila Velké maličkosti. Autorku jsem si zařadila mezi dobré vypravěčky nelehkých témat. Je vidět, že autorka před napsáním knihy věnovala důkladnou přípravu pro sběr informací, a tak prostředí hlavních aktérů působilo dostatečně autenticky. Příběh je čtenářům představen z více pohledů, tak jak jej každá z hlavních postav vnímá a prožívá. Konec mi připadal hodně přitažený za vlasy, částečně vysvětlený v autorčině doslovu, ale stejně mě autorka nepřesvědčila, že by mohlo dojít k obratu o 180°. Na závěr říkám "ach jo" nedostatečné korektuře textu, která kazí dojem z napínavého čtení.

25.12.2019

Zaujímavá kniha, ktorá bola (aspoň pre mňa) náročná na čítanie kvôli rasistickej tematike, ale veľa som sa vďaka nej naučila o fungovaní amerického súdnictva a situácií Afroameričanov v USA. Rozhodne stojí za prečítanie...

22.12.2019

Pro Evropana, který se nepohybuje v jistých kruzích, je toto téma jen těžko pochopitelné. Z tohoto důvodu mě kniha neoslovila, i když má autorka bezesporu velký vypravěčský talent. Zkusím to s ní, ale zcela jistě si vyberu jinou tematiku.

16.12.2019

Rozsah by bylo možné snížit na polovinu, některé pasáže byly vyloženě nudné.

(SPOILER) Kniha, která mě vzala za srdce. Tragický příběh novorozeně Davise, velká nenávist fašistů a nelehká situace afroameričanů. Příběh měl spád, byla jsem vtažená do děje, některé části jsem četla se zadrženým dechem a některé se slzami v očích. Malinko mě zklamal konec knihy, nechce se mi věřit, že by Turk tak moc obrátil svoje přesvědčení.

10.12.2019

Knihu o rasismu jsem četla snad poprvé a v podání od této autorky se mi libila.. Po Vypravecce další dobrá kniha

09.12.2019

Už jsem četla několik knih od Picoultové a asi proto mi připadalo, že je tato kniha stejná jako ty ostatní. Úplně stejný koncept, vybrané kontroverzní téma, dobře zpracované, ale zrovna pro mě nějak neuvěřitelné? Hlavně závěr, na šťastné napravení padoucha nevěřím. Další knihu od této autorky už asi číst nebudu...

27.11.2019

Po Vypravěčce další vynikající Picoultová. Zajímavé pro mě bylo pochopení, že rasismus není jen problémem Jihu, že je v americké společnosti tak nějak pořád přítomen. A ano, ten, kdo patří k většině, se asi nikdy úplně nevžije do pocitů přehlížené nebo opovrhované menšiny.

22.11.2019

Jodi opět vtáhla a nepustila! Došlo mi, že nikdy se nevžijeme do pocitů lidí, kteří jsou členem nějaké menšiny.

09.11.2019

Další skvělé dílo od mé oblíbené autorky. Z rasismu mi bylo smutno a bezmocno...

05.11.2019

První kniha od této autorky a určitě ne poslední. Čtení jsem měla rozložené do několika dnů - nějak mi nešla přečíst najednou. Musela jsem o ní vždycky přemýšlet. I přesto, že je příběh smyšlený, vše dávalo smysl a nutilo k zamyšlení - málokdo z nás si skutečně umí představit, jak by se popasoval se situací být falešně obviněn na základě svého původu. Samotnou se mě při čtení zmocňovala beznaděj a bezmoc. A moc děkuji autorce, že poukazuje na problémy, které se děly, dějou a budou dít dál.

04.11.2019

Nádherná kniha o rasismu a předsudcích. Mnoho člověka naučí. Člověk by se neměl stydět za to, co je...

01.11.2019

Jedna ze slabších knih. Od Picolt jsem čekala víc .První polovina knihy mě takřka nudila.

31.10.2019

Úžasná kniha od které se neodtrhnete. Těším se na další knihy této paní spisovatelky a doufám, že budou stejně napínavé a dechberoucí jako tato.

31.10.2019

Skvělý příběh

31.10.2019

Je to moje již čtvrtá kniha od této autorky a ačkoliv ji považuje za své životní dílo, byla z nich nejslabší. První polovinou jsem se musela dost nuceně prokousat a začala mě bavit až druhá polovina - soudní řízení. Myslím si, že kdybych žila v Americe, budu na tu knihu nahlížet jinak. I přesto jsem ale četla např. Černobílý svět s podobnou tématikou, a z této knížky jsem byla naprosto unesena.

30.10.2019

Cituji z Autorčiny poznámky: "Když jsem prováděla výzkum k této knize, ptala jsem se bělošských matek, jak často se baví s dětmi o rasismu. Odpovědi občas, nebo nikdy. Na stejnou otázku černošským matkám, pak všechny odpověděly každý den." + "Máme 2 volby, můžeme se otočit zády nebo se pokusíme bojovat. Ano, mluvit o rasismu je těžké, ale my kdo patříme k bělochům se o tom bavit musíme."

UPŘÍMNĚ PROČ SE O TOM BAVÍ ČERNÍ/BAREVNÍ LIDÉ KAŽDÝ DEN A BÍLÍ VŮBEC? Američani více než kdo z národů hovoří o své zemi možností a tolerance, ale pak jsou přinejmenším pokrytci, nebo je něco shnilého na jejich systému, nebo si jen na něco hrají. Autorka ve své poznámce oslovuje obě skupiny zvlášť, což fakt nejde po celé knize pochopit!!!

Když vynechám plno překlepů, což není chyba autorky a budu se držet tématu, pak 50:50. Je to kniha psaná Američankou a americkým pohledem na (svůj) svět. To nejde popřít. O tom, že rasismus, jak je tady prezentovaný černý a bílý, stále existuje (v USA, JAR aj.) asi víme, jen neznáme konkrétní osudy. Kdo z nás to zažil na vlastní kůži?

Je to kniha na téma rasismu, nebo jaké máme volby? Tady je postavena volba zdravotní sestry Ruth mezi profesionalitou a rasismem.... Kdyby byla stejná Ruth bílá, jak by se změnil soud?

Nemusel to být přece požadavek týkající se rasy, ale pohlaví, náboženství, stravy, politického či ekologického názoru,.... Proč mají za stejnou práci muži více peněz než ženy, co šikana, atd. atd. Tenhle svět je díky naší odlišnosti plný požadavků na druhé, o kterých se nám ani nesní, že jsou možné, ale denně na ně někdo musí reagovat. Předsudky máme všichni. Co třeba leváci (zmíněni i v této knize)? Kdo pamatuje co znamenalo být v ČR levák před rokem 1989? Dnes mají na míru vybavení.... Pokud jde o život, jako v tomto příběhu, jde to do hloubky, protože jinak často čekáme "až se něco stane".

Autorka dokonale popisuje hrdiny, prostředí a na stejnou situaci pohled více lidí (v tom je precizní stále, i když někdy je toho moc), ale co ten konec!!!??? V závěru "divně" postaví osobu X před 180 stupňů životní fakt, jež je samozřejmě také 100% zničující - hodně utažené. Takový opak amerického dobrého konce. Stejně jako osoba Y po vlastním rozhodnutí život o 180 stupňů změní. Takový americký dobrý konec.

CO TŘEBA O "TOM" (ROZDÍLNÉM) VŮBEC NEMLUVIT? NEUPOZORŇOVAT NA TO CO JE ODLIŠNÉ, PROTOŽE PAK PŘECE S TÍM PROBLÉM MÁME, AŤ CHCEME NEBO NE.... To bychom nežili v realitě a neměli skutečný každodenní život. V každém případě, stejně jako zamyšlení po tomto příběhu, myslím, že jde především o náš osobní přístup.....

29.10.2019

Očekávání, pramenící z již přečtených knih autorky, se bohužel nenaplnila. Celou dobu jsem měla pocit, že čtu černo-bílou (nebo bílo-černou) knihu, a to bohužel až do úplného konce, což určitě nebyl autorčin záměr. Nepřesvědčila mě. Ani kniha, ani autorka. A hrozně mě to rozčilovalo. Na knihu Černobílý svět se nedá zapomenout. Na tuto ano.
Nejsilnější moment z celé knihy? Str. 502: Hlava mi tepe z toho, jak musí držet tři nesmiřitelný pravdy: 1. Černoši jsou podřadní. 2. Brit je napůl černá. 3. Miluju Brit z celého srdce.
Ten vydal za celou knížku.