Velký cirkus
Pierre Henri Clostermann
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/215469/mid_velky-cirkus-215469.jpg
5
178
178
Pierre Clostermann byl jedním z těch, kteří hned na první výzvu generála de Gaulla přišli do Anglie, aby po ztracené bitvě vyhráli válku, nebo přinejmenším zachránili čest. Ve čtyřiadvaceti letech byl nejúspěšnějším francouzským stíhačem druhé světové války. Ve své knize vzpomínek vypráví ...
Přidat komentář
Nehodnotím s pomocí hvězd, na to je to příliš vážné téma....
Zápisky válečného letce, den po dni, bitva po bitvě, jsou zapsány věcně a přesto poměrně čtivě. Čekala jsem asi více emocí, spíše než deník mi to připomíná jakoukoliv literaturu faktu, neosobní forma psaná s nadhledem. Ale těžko soudit, ta doba a život v ní byl určitě plný emočního vypětí sám o sobě. Za přečtení kniha jistě stojí (nejen pro ty, co se zajímají o letadla a WW II).
Bral jsem to jako můj dluh, protože mám rád knížky, popisující dramata druhé světové války, navíc tatoknížka byla velmi adorovaná, ale mě úplně nedostala. Velmi dobře vykreslená denodenní dramata, která se odehrávala na obloze západní fronty, jsou pro mě však srážena tím, že se z knížky vytratila ta pojivá nitka příběhu, která někdy odlehčí ten příval smrti Vašich kamarádů. Tady musím souhlasit, že knížky od Františka Fajtla právě tyto odlehčující nitky nepostrádá.
Na druhou stranu je zde mnoho velmi drsných pojítek, která Vás unášejí celou knihou, takže si na své příjde jak fanda techniky, tak vypjatých vzdušných soubojů, kapajícího oleje, nebo nekonečných hodin čekajících na bojové nasazení. A hlavně to co, se nyní vytrácí z povědomí hlavně nastupující generace, a tím je sounáležitost s vlastním národem a ochotu přinášet i ty největší oběti.
Áno, je to "čtivá" knižka, o tom žiadny... ale... Clostermann si v mnohých prípadoch vymýšľal, prikrášľoval, či prisvojoval príbehy svojich spolubojovníkov. Takým je napríklad aj veľmi pôsobivý príbeh o zostrelení výškového prieskumníka nad námornou základňou Scapa Flow. Skutočným aktérom, čiže premožiteľom bol britský stíhač Blair, Clostermannova účasť v skutočnej udalosti je obmedzená len na úlohu pilota, ktorý pre Blaira priletel kuriérnym lietadlom a odviezol ho späť na základňu. Počas letu vyrozprával príbeh Clostermannovi a ten ho použil vo svojej knihe. Nič by na to nebolo, keby si neprisvojil úlohu hlavného hrdinu (čo mu Blair aj po rokoch vyčítal). Práve z tohoto dôvodu musím tvrdiť opak toho, čo napísal Jadran - knihy pána Fajtla sú omnoho viac autentické, keďže si neprivlastňuje príbehy, či zážitky iných a príbehy sú skutočné.
Ak by som hľadal dielo, podobné Veľkému cirkusu, ktoré napísal niektorý z našich pilotov z obdobia 2. sv. vojny, tak by som asi spomenul knihu Antonína Lišku - Jak se plaší smrt (http://www.databazeknih.cz/knihy/jak-se-plasi-smrt-27338). Ani tam však Liška seba neoznačuje za hlavného hrdinu, ale pomocou zmenených mien skutočných pilotov čs. odboja, rozpráva ich príbehy formou beletrie.
Tuhle knížku budu řadit mezi nej co jsem zatím četl. Mám rád válečnou tématiku a tahle kniha mě opravdu nadchla. Opět se člověk dozvídá věci, nad kterýma jen žasne! Nedokážu si vůbec představit dnešní generaci mužů (no spíš kloučků), co by šly bojovat za svojí vlast... Odvaha, čest, hrdinství - to byla generace, nejen česká, ale jiných národů!
Jako fanda letectví jsem knihu přečetl už mnohokrát, ale vždy mě znovu dokáže dokonale vtáhnout do děje a čte se jedním dechem. Není to suché "školní" líčení válečných událostí, ale velmi napínavý autobiografický příběh z pera nejúspěšnějšího francouzského stíhacího pilota druhé světové války. P. Clostermann dokonale skloubil literaturu faktu s napínavým líčením "románového" typu.
Válečná literatura patří k mé nejoblíbenější a přesto, že jsem bojovala s technickými údaji a typy letadel, protože této části nerozumím, tak jsem knihu zhltla během pár hodin. Rozhodně stojí za přečtení, i když nepatříte k fanouškům letectví.
Pro mně asi nejautentičtější paměti účastníka bojů ve "vzduchu". Naprosté oproštění se od okolí a osobních a mimobojových zážitků, minimální úvahy na obecnější témata a především poctivá a úspěšná snaha postihnout vlastní pocity i za cenu přiznání se ke strachu a slabosti. O to víc vynikne pochopení onoho občas zveličovaného a jindy zase znevažovaného hrdinství. Jak si nesmírně vážím generála Fajtla, ten v žádné ze svých knih autentičnosti Clostermanna nedosáhl. A co se týká neustále vyzdvihované kritiky Clostermannovy osoby v souvislosti s jeho údajným "zaviněním" smrti majora Mouchotta, když ho v boji přestal krýt a pustil se do individuálních soubojů s Němci, on sám ji zmiňuje, neomlouvá a z dalších textů pochopíme, kolikrát on sám zůstal opuštěn, ale prostě mel jenom víc štěstí. A nebo byl ještě lepší pilot na ještě lepším stroji....v každém případě jeho kritika z francouzské strany (a adorace letců z letky Normandie-Němen) vyplývala z jeho kritiky francouzského odboje i poměrů ve Francii. Nakonec u nás se letci ve stejné době ve státním zájmu vraždili a zavírali a jenom zlomku těch šťastnějších stačil včas utéct. I to jsme si uvědomil, když po onom realistickém věcném a velmi poutavém líčení bojových operací si člověk přečte nádherná slova : "Velký cirkus odjel. Obecenstvo bylo spokojeno. Program byl dost pestrý, účinkující nebyli špatní a lvi sežrali krotitele. Bude se o tom mluvit ještě pár dní. A i když se na všechno zapomene - na fanfáry, na ohňostroje a krásné uniformy - na návsi zůstane ještě kruh vysypaný pilinami a díry po kolících. Ale déšť a zapomnění smažou rychle i tyhle stopy. Moji kamarádi, kteří přežili Velký cirkus, nebyli naštěstí t těch (ani já ne), kteří "nepochopili" a to bude naše jediná odměna". Co k tomu dodat víc.
jedna z mých nejlepších knížek. Skvělý akční jazyk, přítomný čas, syrová realita krášlená doslova básnickými obraty. Strašně nebezpečné bojové situace, nad kterými zůstává rozum stát.....Ten kluk má ale talent nejen na lítání a stíhání. Člověk ho prostě musí mít rád (teda já nejsem člověk, ale ženská). Pierre má velký nadhled a nevím, jestli je to tím, že jeho krev je napůl nepřátelská (jeho bratranec Bruno Klostermann pilotoval na druhé straně barikády). Autorovy další životní osudy (včetně usazení se po válce v politicky méně vyhraněné Argentině) jsou toho dokladem
Pre obdivovateľov bojových lietadiel druhej svetovej vojny povinnosť, ostatní - skúste a uvidíte.
Tato kniha mě jako kluka někdy před 25 lety přivedla k lásce k letadlům. A spolu s povídkama pana Šorela v ABC otevřela dveře k dalším autorům, jakou jsou Fajtl, Jánský nebo Šiška. Teď jsem se k ní vrátil a pochopil jsem proč. Je totiž psána hodně akčním stylem, soustředí se na akci a ostatní aspekty leteckého života odsouvá do pozadí. To ve mě formovalo obdiv k pilotům a letectví obecně. A je jedno, že dneska už vím, že se nedá brát za historicky přesnou kroniku a autor si mnohé přikrášloval. Zářným příkladem budiž žlutý FW-190 mýtického majora von Graffa.
Srdeční záležitost. Jedna z mých prvních knih, kterou jsem přečetl už mnohokrát a mám v plánu s tím vesele pokračovat.
Velmi autentický příběh na bázi letových zápisků bojového pilota RAF a jeho každodenního tvrdého chleba, ztráty kamarádů v boji, vnitřní strach z každého operačního letu, radost z každého vzdušného vítězství a štástného návratu se zdravou kůží, má to prostě spád a dobře se čte. Člověk je vtažen do toho brutálního kolotoče a nejednou si uvědomí jak malý byl rozdíl mezi bytím a nebytím každý den v této partě. Partě, kde právě nad Pierrem zřejmě někdo držel ochrannou ruku a dotáhl to až do vítězného finále tohoto velkého cirkusu.
Jako kluk jsem ji přečetl mockrát. Nedávno jsem jsem po ní sáhnul znovu, že ji " jen tak proletím " a strávil jsem nad ní půl noci. Klobouk dolů před všemi, co to nevzdali, utekli a bojovali do poslední mrtě.
Vynikající čtení, za dobu svého pobíhání po této planetě jsem tuhle knihu četl už čtyřikrát a vždycky, když ji dočtu, mohl bych ji začít číst znovu.
Nesmírně poutavé čtení pro všechny příznivce letectví. Toto jsou vzpomínky francouzského pilota Pierra Clostermanna na dobu, kdy létal ve druhé světové válce s Hawkerem Typhoonem (nebo Tempestem?:)) Sakra, měl bych si to přečíst znovu. EDIT 11/2011 - přečetl jsem si to znova. Velký cirkus je nejlepší mně známá kniha o stíhačích z druhé světové války. Neuvěřitelně upřímná, brutální, a především naprosto autentická... Jo a létal s Tempestem.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) RAF - britské Královské vojenské letectvo vojenští letci stíhací letouny válečné romány stíhací esa
Clostermannova kniha vzbudila ihned po svém vydání obrovský ohlas a čtenářský zájem ji vlastně neopustil nikdy. Na tom se podílí několik faktorů. Za prvé nepochybný literární talent. Autor píše tak, že čtenář naprosto plasticky vidí desítky letounů ve vzduchu, slyší palbu kanónů a kulometů, výbuchy granátů a křik raněných, jako kdyby viděl dokonalý letecký film. Druhým faktorem je akčnost a nepřikrášlená drsnost (kapitola Tragická přistání se musí zarýt pod kůži každému). Třetím je atmosféra. Člověk musí obdivovat všechny ty aktéry vzdušných bojů, že vydrželi tu obrovskou zátěž, fyzickou i psychickou, i když to bylo na hraně lidských možností. No a těmto třem faktorům nic neubírá ani čtvrtý faktor, a to je kontroverznost, která postupně vyplouvala na povrch. To jest, že řadu událostí si autor přimyslel nebo pozměnil tak, aby se mu hodily do jeho obrazu války, ale vydával je za skutečnost. Stejně tak tu a tam udává technické údaje, které jsou pozměněné nebo zcela mylné co se týče výkonů letadel a podobně. Přitom však ani tyhle hrátky neubírají nic na sdělení, že válka není krásná a vznešená, že je to neskutečně špinavá záležitost, kde smrt přichází každý den bez fanfár a mnohdy naprosto nesmyslně (jako útok na letiště, který z osmi pilotů přežijí dva).