Dešťová hůl
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/314425/bmid_destova-hul-hjP-314425.jpg
4
1008
1008
Venkovská trilogie morálního neklidu série
< 3. díl
Po úspěšných románech Selský baroko a Rybí krev završuje Jiří Hájíček svou volnou „venkovskou trilogii morálního neklidu“. Předešlé literární sondy obrácené do minulosti české vesnice následuje nyní román ze současnosti. Opět silný příběh, v němž kromě lidí tentokrát hrají důležitou roli pozemky — zděděná pole a spory kolem jejich vlastnictví. Venkovská krajina jihočeských blat je vůbec v textu silně přítomna a kromě jedinečné atmosféry dodává příběhu i historický kontext a také nepřímo vstupuje do osudů hlavních postav. Zbyněk, profesí správce pozemku, se po mnoha letech setkává se svou dávnou láskou, aby jí pomohl se zdánlivě jednoduchým majetkoprávním problémem. Vrací se na venkov, do míst svého dětství a dospívání, a postupně se zaplete do nejasných okolností sporu o pozemek, ale také do své osobní a manželské krize. Potýká se s nespavostí, bloudí krajinou a katastrálními mapami a nad ním se jako přízrak vznáší bláznivý venkovský aviatik z osmnáctého století. Ve zlomovém okamžiku vyráží Zbyněk s tváří pomalovanou válečnými barvami do boje za to, aby se jednoho rána „nevzbudil jako někdo jinej“.... celý text
Přidat komentář
Knihy pana Hájíčka jsem si oblíbil od prvního začtení (nejen proto, že je našinec). Krásné čtení z našeho kraje. Byl jsem pohlcen a nechtěl se odtrhnout.
Další kniha autora (po Rybí krvi), kterou musím pochválit. I když se čte lehce, cítíte tam tu tíhu ...tíhu bytí, života a svým způsobem i krásu doprovázenou nadějí. Je to takové niterní a toho si u Hájíčkovy tvorby cením.
Bohužel, zápletka taková nijaká a spíše jako zdroj pozadí pro vykreslení krize středního věku, která byla ovšem taky taková chabá, nenápadná a bez šťávy, taková jakoby klasicky česká, žádné velké emoce. Ale může to být, že nejsem chlap ve středním věku... Když porovnám Teorii tygra, které se ta malá čecháčkovost právěže taky vyčítala, tak tohle je proti tomu ještě daleko pod třemi hvězdami. Je mi líto, pana Hájíčka mám jinak moc ráda.
Asi jsem tak silně protkaná městem, že mě vesnická tématika a zápletka s pozemky nijak nenadchla. Věřím, že si najde své čtenáře, ale já mezi ně bohužel nepatřím. Kniha mi byla doporučena, tak jsem se na ni těšila, ale bohužel...
Hájíčkovi hlavní hrdinové (muži) opravdu nejsou žádní super hrdinové a to se mi líbí. Mají své problémy, které se jim promítají do práce, do vztahu. Román od ženy by byl napsaný jinak a to mě na tom baví. V této knize se mi líbil i větší rozpor mezi vesnicí a městem, jako by to byly snad jiné planety vzdálené tisíce kilometrů. Knihám Hájíčka rozumím, jsme na jedné vlně, to jsem očekávala a také se to splnilo. Tentokrát jsme byli více ve městě a tak nebylo tolik popisů krajiny, ty mám od Hájíčka ráda.
Bavilo mě to tak něco mezi Selským barokem a Rybí krví. Dozvěděl jsem se o prvním nadšeném aviatikovi, Fučíkovi Kudličkovi, kterého jsem neznal a který byl dle záznamů pěknej borec. Těšila mě také postava spisovatele Davida Žáka, kterého mám tu čest osobně znát. Škoda jen, že se děj neodehrával více na pozemku v Novohradských horách.
75%
Vzhledem k tomu, že katastr nemovitostí potřebuji každý den ke své práci, přišly mi některé dialogy v knize dost naivní. Stejně tak působilo občas i Zbyňkovo pátrání. K tomu, co v knize zjišťoval několik dní, by se proklikal na počítači za pár minut (majitel pozemku, vlastnická struktura firmy atd.). Pokud bych to hodnotil s Rybí krví, zůstává kvalitní vykreslení postav (to mě na tomto autorovi hodně baví), nádherný, nekýčovitý popis jihočeského regionu (tentokrát hlavně blata v okolí Vodňan a Novohradské hory), naopak klesá dějová linka, která knihu místy stěží utáhne.
Vůbec by mě nenapadlo, že mě tahle tématika bude tak bavit. Ale Hájiček prostě umí. Líbí se mi, jak jednoduše a úderně jsou jeho knihy psané. Je super vidět v knize chlapské uvažování. Zbyňkovi jsem fandila ve všech jeho problémech - byl mi svou obyčejností a přirozeností hrozně sympatický. Taky chválím rychlé přechody mezi jednotlivými dějovými linkami.
Doporučuju! A chystám se na jeho další knihy..
Od Hájička som už prečítal knihu Rybí krev a keď som mal možnosť čítať aj túto, neváhal som, lebo Rybí krev sa mi veru páčila veľmo. A to isté môžem napísať i o Dešťovej holi. Veľmi dobré, súčasné, konkrétne, pravdivé, dobre napísané. Rád si prečítam aj ostatné knihy tohto pána autora.
Líbilo se mi téma knihy i způsob vyprávění příběhu.Neříkám, že je to sázka na jistotu,že to bude bavit každého, ale já se určitě nenudila a četlo se mi to velmi dobře. I když je Dešťová hůl avizovaná jako závěrečný díl trilogie, pevně doufám, že se Jiří Hájíček k tématům spojeným s odkazem předků, půdou a vyrovnávání se minulostí znovu vrátí.
Nejsem si jistá zda bych přečetla celé, kdyby se to neodehrávalo v Českých Budějovicích a okolí
str. 100 "Ze zpětného zrcátka se na okamžik stal fotorámeček "
Proč mě tak obyčejné slova dokážou tak zaujat až k slzám, proč si někdo dokáže takto zapamatovat okamžik, který se stává tísíckrát a ještě tisíckrát stane ? Tuto odpověď hledám knihách, i to je čas chycený pod krkem.
Hájiček umí. Venkovský román ze současnosti - tak jasně, že můžete čekat depku, ale až takovou? :) Ale vážně: píše moc dobře, jeho chlapské hledání smyslu života, nebo překonávání krize středního věku , chcete-li, působí opravdově, až někdy se mi chce dát mu pár facek a pořádně s ním zatřást, aby si uvědomil, že má štěstí, ohromné štěstí . Nádherná jihočeská příroda a vzpomínka na chuť letních jablek. Hajíček umí.
Takové typicky civilní. Intriky mezi příbuznými, nenaplněné sny, návrat do rodné oblasti, kde jsme zanechali své příbuzné a kus svého života, přemítání o životě, o práci, o tom kam směřujeme a co jsme si přinesli z mládí a dětství do dospělého života, ve kterém se možná nechováme úplně dospěle. Celý příběh zasazený do jižních Čech je vlastně tak obyčejným ale přesto perfektně nadčasovým kouskem.
Krize středního věku, boj s větrnými mlýny. Tahle kniha se mi četla hůř, asi úplně nerozumím chlapskému myšlení.
Na celé trilogii mě bavilo spousta věcí. Znám Libějovice, Vodňany, Hlubokou, znám práci s matrikami, práci s katastrem, znám i potíže s nespavostí, ale nejvíc mě prostě bavily ty návraty do osmdesátek. Hájíček mě zkrátka dostal :-)
Zbyněk mi připadá trochu jako by nebyl ve své kůži, přesazen z venkova do města. Pak se chopí nabídky prozkoumat plány rodné vesnice při navracení pozemků, zaplete se při zjištění o machinacích s pozemky a dostává se do nepříjemných situací. Opět se v něm ozývá stará láska k venkovu a pomáhá napravovat chystané křivdy. Krásné čtení dovršuje autor touto knihou celou trilogii.
Ještě na 65. straně jsme si nebyl jist, zda knihu dočtu. Vytrval jsem a kniha se mi odměnila. Je psána jako spirála, která se neodvratně blíží k jednomu bodu. Fungovalo by to, kdyby byl konec tragický? Nevím.
Upřímně závidím Jihočechům, že mají Jiřího Hájíčka a moc bych si přála, abych mohla být na někoho takhle pyšná i na Vysočině :)
Poslední díl do trojlístku "venkovské trilogie morálního neklidu". Český venkov, vyrovnávání se s minulostí, problémy jak se najít... Super román.
Takový zvláštní rozjezd, ale pak ta setrvačnost stála za to :). . Hájíček to tak prostě má :-), alespoň dle mě. Dýchne na vás zvláštní atmosféra, ten popisovaný venkov doslova cítíte. Co oceňuji jako Budějčanda, že popisy nejen města jsou dokonalé :-), to pro obyvatele je možná poloviční zážitek :-) . .i ta jména. ..David Žák s maringotkou opravdu je!!... .:-). .. .. .. . ...A plno dalších. Prostě a jasně: doporučuji, jen Rybí krev na mě zanechala větší následky :-)!!!
PS. mě vadilo jméno "Bohuna".. takové hrubé, nelibuji si ve zdrobnělinách, ale tohle na mě tak působí. . Spojuji si to s Marunama, Jarunama..to jen tak na okraj a poznámku pod čarou. . :-)
Štítky knihy
česká literatura první láska rodinné vztahy dědictví poruchy spánku, nespavost neplodnost venkovské romány krize středního věku jižní Čechy český venkovAutorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
Příběh mě moc nechytil - na konci si uvědomíte, že se téměř nic nikam neposunulo - jen nám Zbyněk asi stokrát oznámil, že v noci špatně spí.
Hlavní hrdina je totiž jakýsi ufňukaný tragéd, který neví co chce. Takového bych tedy za kamaráda nechtěla.