Rybí krev
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/122317/bmid_rybi-krev-5dn-122317.jpg
4
1712
1712
Venkovská trilogie morálního neklidu série
< 2. díl >
Románem Rybí krev pokračuje Jiří Hájíček ve své linii venkovských próz (povídkový soubor Dřevěný nůž, romány Zloději zelených koní a Selský baroko) a zavádí nás tentokrát na jihočeský venkov přelomu 80. a 90. let 20. století. Po patnácti letech strávených v cizině se Hana v roce 2008 vrací do polozatopené vesničky na břehu Vltavy, kde vyrůstala, chtěla se vdát a být učitelkou ve zdejší jednotřídce. Ale všechno je jinak - na vylidněné návsi stojí sama. Má však odvahu podívat se zpátky, má odhodlání ptát se sama sebe i lidí, kteří pro ni kdysi mnoho znamenali. Člověk po čtyřicítce si chce udělat pořádek sám v sobě, uzavřít konečně staré záležitosti a bolesti, říká Hana, když se po dlouhých letech setkává s otcem, bratrem a kamarádkami z dětství. Po úspěšném románu Selský baroko (Magnesia Litera 2006 za prózu), který tematizoval rozpad tradičního venkova v 50. letech minulého století, zkoumá autor dál českou vesnici. Rybí krev je především příběhem rozpadu jedné rodiny a vesnice za již zcela jiných společenských okolností. Téma vysidlování a bourání obcí, aby na jejich místě mohla stát jaderná elektrárna, se zdá veskrze současné, nevyhnutelné i dnes, kdy je nejistý osud dalších vesnic, například kvůli těžebním limitům v hnědouhelné oblasti severních Čech. Rybí krev však není nějakým „zeleným románem“, je to především poutavý lidský příběh tří kamarádek z malé vesnice, které osud rozprášil do světa, příběh, v němž se silně ozývá touha po rodinné soudržnosti, a také příběh o síle lásky a odpuštění.... celý text
Přidat komentář
Pro mě to bylo těžké čtení. A zároveň dobře vystihující (třeba ten popis práce v kravíně). Tvrdohlavost a marnost hlavních postav mě deprimovala... Bylo těžké sledovat takový zbytečný boj se větrnými mlýny a nemoct nijak zasáhnout.
Abych pravdu řekla - nevím. Rozhodně to není špatně napsané, ale člověk už předem tuší, jak všechno dopadne. Trochu mě mrzelo, že autor nijak nerozpletl vztah otce a syna (nebo mi něco uniklo?!) a chyběla mi dramatičtější eskalace děje. Ten se odehrává víceméně "naplocho", sice se pořád něco děje, ale nic, při čem by člověk musel zatajit dech.
Kniha o majitelích pozemků a domků, které jsou odsouzeny k záboru a demolici kvůli stavbě jaderné elektrárny Temelín.
Úplně mi bylo úzko z toho, jak boj o svoje domovy obyvatelé pomalu vzdávají, protože tuší čím dál jasněji, že tohle se vyhrát nedá.
Paralelně k tomu se odehrává příběh hlavní hrdinky a její nejbližší rodiny a přátel, jehož rozuzlení Hana rozkrývá až po patnácti letech, které prožila mimo republiku a popisuje, jak se jejich životy vyvíjely po vystěhování.
Opravdu silná kniha. Nechtěla bych být v ķůži těch lidí.
Čekal jsem pokračování 1. dílu. Bohužel to na něj nijak nenavazuje. Literární zpracování průměrné. I zde uvedená zápletka mě zdaleka tak nechytila jako ta minulá. Ano, stát a příslušné organizace se zachovaly sprostě. Vše se dalo řešit lépe. Od poskytnutí informací přes výkupní ceny až po termíny uvolnění. Ale ze strategického hlediska to bylo v pořádku a dnes za to musíme být vděční. Ať si Rakušáci či naši ekoteroristé tvrdí co chtějí.
Zaujimave citanie aj z pohladu historie, ale nejak neslo sa do toho zacitat ako do Tuckovej alebo Mornstajnovej.
Nejsem z vesnice a nemám žádné vazby k půdě, bydlíme v bytě a nikdy jsme žádnou nemovitost ani pozemek nevlastnili. Proto mě asi nikdy nenapadlo přemýšlet o tom, jak těžké musí být přijít o dům a půdu zabrané ve veřejném zájmu. V tomto směru mi kniha otevřela oči a donutila mě přemýšlet.
Také návrat do přelomových a i dřívějších let byl příjemný, nenásilný. Kniha se věnuje i rodinným problémům, vztahům na vesnici a vztahům mezi lidmi obecně.
Hodnotím pozitivně, poslech mě bavil a byla jsem zvědavá, jak budou jednotlivé linie ukončeny. Další český autor, ke kterému se ráda zase vrátím.
Audiokniha
Opět se jedná o rodinné drama z oblasti vesnic v jižních Čechách. Tentokrát se téma točí kolem zániku obcí kvůli výstavbě Temelína.
Dojmy sepsané asi s týdenním odstupem: ten patos se šrouboval dál a dál, už dávno za hranici únosnosti a potřeby. Hlavní emoci zabralo ublížení na duši a bezmoc. Román je silně společenský.
Přes tohle musím ale zároveň smeknout před plynulostí a čtivostí textu. Zároveň to téma je neotřelé - pozdní éra komunismu, ale s jeho tryznou jako hlavním motivem.
Venkovskou trilogii morálního neklidu jsem četla s velkými rozestupy, ale Rybí krev vyla nejslabší. Snad i kvůli zbytečnému rozsahu.
Mám ráda české spisovatele a autor Hájíček se k nim připojil. Kniha je čtivá. Hlavní hrdinka mi byla sympatická, její houževnatost obdivuhodná. Osudy lidí ve vesnicích těžké téma.
Už vím proč má zde na DK tak vysoké hodnocení. Právě jsem ji dočetla. Hana ve mě bude ještě hodně dlouho. Opět po dlouho době příběh, který se mi dostal do krve. Jsem z vesnice, dovedu si představit co to pro ty lidi bylo. Hanu jsem celou dobu obdivovala, jak byla tvrdá, a pořád doufala. Bojovala, věřila. Že se někde něco stane. Nicméně myslím, že Temelín nebyl ten hlavní příběh. Hlavně šlo o její rodinu. O tátu, mámu a milovaného bráchu. To jak to nakonec celé dopadne si asi ze současnosti dokážeme odvodit. Bohužel lidé museli Temelínu a vodě ustoupit. To jak to dopadne s Hanou a její rodinou, si ale přečtěte. Stojí to za to.
Po dočtení mám strašně rozporuplné pocity. Jedná se sice o dobu mého mládí, Hana je jen o pár let starší než já, ale možná tím, že nejsem z vesnice, neumím se úplně vcítit a posoudit. Z postav mi, bohužel, nebyl sympatický skoro nikdo, snad jen paní doktorka (kdyby zrovna "nepletla") a možná ještě Anna. Jsem ráda, že jsem po knížce sáhla a přečetla, ale vracet se k ní určitě nebudu. A doteď dumám nad názvem ... nebýt hodnocení na DK, zřejmě bych po knížce s podobným názvem nesáhla
Rybí krev Jiřího Hájíčka je další audioknihou, kterou jsem si poslechla u nočního kojení v aplikaci @ceskyrozhlas . Přiznám se, že po setkání s Hájíčkem v hromadné štafetě jsem další jeho knihu neplánovala. Ale @knihomolkalenka i @ann.ctenarskyklub Rybí krev doporučovaly a pak v té aplikaci prostě byla a já do toho šla.
A musím říct, že jsem byla velice mile překvapena! Možná to bylo tématem, kdy hlavní hrdinka Hana přijíždí zpět do Česka a vzpomíná na mládí dnes již z části neexistující vesnice a také na boj, který proti politikům s několika spoluobčany vedla. Vesnice, které byly zbořené v rámci záboru kvůli jaderné elektrárně Temelín, nejsou jen zbořenými domy, ale též zničenou rodinnou historií a zpřetrhanými vazbami s blízkými. A také ztrátou kořenů. To vše autor velice pěkně popsal, Hanu jsem mu zkrátka věřila. Temelín je od mého rodného Písku kousíček, v Českých Budějovicích jsem studovala a tak mi ta geografická blízkost byla velice příjemná :)
Divila jsem se tomu, ale na tohle audio jsem se vždycky nesmírně těšila. Čte fenomenální Dana Černá :)
Já hodnotím 4 z 5 :)
Super to bylo, povedeny mix. Trochu drama, trochu detektivka, trochu historie. Jen ten konec byl neuzavreny, skoda.
CRo za 1
Audio ČRo: Atmosférický kumšt, který si hraje s mezilidskými vztahy a posouvá tím literární jazyk to jiných a specifických končin. Příjemný zážitek, který nebyl vyloženě degradován retrospektivními psážemi.
Poslechnuto jako audiokniha na ČRo (natočeno: 2013; čte: Dana Černá).
Osobním bonusem byla skutečnost, že se děj odehrává v reáliích, které znám...
Posloucháno jako audio. A tak mě to zaujalo, že jsem to dala na jeden zátah. Muselo být pro obyvatele vážně hrozný přijít o svoje chalupy a nejen o ně. Nikdo se jich na nic neptal, prostě se to tak rozhodlo. Je to skvěle vyprávěný příběh a já to všechno prožívala s nimi.
Štítky knihy
20. století česká literatura venkov 80. léta 20. století venkovské romány jižní Čechy zaniklá místa jaderné elektrárny Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
Zajímavé téma, ale přišlo mi, že se to nijak moc nevyvíjelo, bylo to trochu moc dlouhé a zdlouhavé. Selský baroko mi přišlo čtivější.