Rybí krev
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/122317/bmid_rybi-krev-5dn-122317.jpg
4
1712
1712
Venkovská trilogie morálního neklidu série
< 2. díl >
Románem Rybí krev pokračuje Jiří Hájíček ve své linii venkovských próz (povídkový soubor Dřevěný nůž, romány Zloději zelených koní a Selský baroko) a zavádí nás tentokrát na jihočeský venkov přelomu 80. a 90. let 20. století. Po patnácti letech strávených v cizině se Hana v roce 2008 vrací do polozatopené vesničky na břehu Vltavy, kde vyrůstala, chtěla se vdát a být učitelkou ve zdejší jednotřídce. Ale všechno je jinak - na vylidněné návsi stojí sama. Má však odvahu podívat se zpátky, má odhodlání ptát se sama sebe i lidí, kteří pro ni kdysi mnoho znamenali. Člověk po čtyřicítce si chce udělat pořádek sám v sobě, uzavřít konečně staré záležitosti a bolesti, říká Hana, když se po dlouhých letech setkává s otcem, bratrem a kamarádkami z dětství. Po úspěšném románu Selský baroko (Magnesia Litera 2006 za prózu), který tematizoval rozpad tradičního venkova v 50. letech minulého století, zkoumá autor dál českou vesnici. Rybí krev je především příběhem rozpadu jedné rodiny a vesnice za již zcela jiných společenských okolností. Téma vysidlování a bourání obcí, aby na jejich místě mohla stát jaderná elektrárna, se zdá veskrze současné, nevyhnutelné i dnes, kdy je nejistý osud dalších vesnic, například kvůli těžebním limitům v hnědouhelné oblasti severních Čech. Rybí krev však není nějakým „zeleným románem“, je to především poutavý lidský příběh tří kamarádek z malé vesnice, které osud rozprášil do světa, příběh, v němž se silně ozývá touha po rodinné soudržnosti, a také příběh o síle lásky a odpuštění.... celý text
Přidat komentář
Na rozdíl od jiných čtenářů, já mám výhrady. Tak emotivní téma jako je ničení střechy nad hlavou mnoha lidí kvůli tak kontroverzní záležitosti, jako je atom, a tak plytce emoce vyjádřené... Mnoho lidí v knize mlčí, nechce komunikovat, a tak se spousta emocí odehrává jen v náznaku. To tam vážně nikomu pořádně neruply nervy krom Oliny kvůli nevěrnému příteli? Ne, za mě kniha není zcela vypovídající o lidských prožitcích těžké doby, která měnila osudy. Možná ani neměla být, kdo ví.
Skvěle napsáno jen některé pasáže se podle mě hodně táhly, pro mě zbytečně třeba ta část kdy hlavní hrdinka Hana žije v prakticky vysídleném zbytku vesnice a všichni ví jak to nakonec dopadne... Zas na druhou stranu mě příběh hodně zaujal, k Temelínu i celému jeho okolí mám hodně blízko, a tohle je přece jen součást historie JIžních Čech. Vzhledem k tomu že celou popisovanou oblast znám a vím jak vypadá dneska, hodně mě při čtení mě bavilo představoval si jak to vypadalo kdysi...
A ano ta vesnice se jmenuje Purkarec.
Skvěle napsaná kniha. Ještě dlouho budu o ní přemýšlet, protože na mě dost zapůsobila. I když konec byl celkem pozitivní, tak i přes to na mě celá kniha působila smutně. Už jen proto, že jsem si dokázala přiblížit, jak se cítili moji prarodiče, kteří byli odsunuti díky výstavbě Dukovan . . .
Nebudu hodnotit hvězdičkami, protože vzhledem k velmi kladnému přijetí knihy odbornou i laickou veřejností jsem asi rozbitý já a nikoliv román;
ale neustálé instrospekce do nitra postav ve mě opakovaně probouzely touhu usnout.
Velmi milé překvapení. Skvěle napsané, smutné, dojemné, ale i vtipné... Hlavně velmi uvěřitelné, včetně všech úvah a citových rozpoložení Hany - jak může muž tak dokonale popsat vyloženě holčičí pocity? Doba, kterou velmi dobře pamatuji, je popsaná tak, jak jsem ji zažila, až jsem cítila dávno zapomenuté vůně a pocity...
Nedávám hvězdičkové hodnocení, jelikož jsem knihu bohužel nedočetla. Líbila se mi zde autorova pečlivá práce s jazykem, kniha působí v tomto ohledu velmi vytříbeně a na vysoké úrovni. Také postavy se mi líbily, jejich plasticita, propracovanost. Ale bohužel mi nesedlo to téma vysidlování vesnic. Bylo mi to cizí, z problémy postav jsem se bohužel neuměla ztotožnit, nic mi to neříkalo. A s každou stránkou mi tak čím dál víc chyběl důvod pokračovat.
Když jsem se pustil do čtení, nevěděl jsem, zda se tam staví Temelín nebo Dukovany. Tedy moje znalost o jaderných elektrárnách a historii jižních Čech byla nulová. Když jsem to dočítal, tak jsem měl za sebou přečtenou bakalářskou práci na téma sociálních dopadů stavby Temelína a dizertační práci na téma efektivita vodních čerpadel chladících věže Temelína. Chci tím říct, že mě zaujala nejen samotná příběhová linka Hany a jejího okolí, ale i dopad, který to mělo na celou krajinu a okolní vesnice. Příběh je poutavý a často lehce zašifrovaný. Čtenář si musí hledat mezi řádky souvislosti nebo listovat sto stran zpět, aby pochopil proč se ten či onen protagonista zachoval zrovna takto. Občas mě štval stylistický styl krátkých vět. Než jsem si představil, co nám chce spisovatel říct, tak už v další větě popisoval něco jiného. Tedy je to nabušené obsahem a musíte dávat pozor, protože každý detail je důležitý. Zaslouženě si to odneslo Magnesii Literu.
Po Selskem baroku, ktere me vubec nenadchlo, je Rybi krev velice prijemne prekvapeni. Tady tu Magnesii Literu chapu.
Mistrovsky napsano a zarazuji mezi knihy, ktere si rada prectu znova.
Tak to bylo hodně smutné... Vůbec nejhorší pro mě byla představa starých lidí žijících celý svůj život na vesnici, donucených opustit své domovy a nastěhovat se do městských paneláků... Můj největší obdiv si získala Hana za jeji nezdolnou odvahu v boji o zachováni její vesnice, třebaže bylo jasné, jak to všechno dopadne.
Venkovská trilogie morálního neklidu. Mě přijde, že víc k tomu ani dodávat není třeba. Hezké, čtivé a parádní obálka mimochodem :)
Skvělá kniha! Ještě dlouho mi ten příběh ležel v hlavě. Obdivují, že autor, muž, psal z pozice hlavní hrdinky,a to naprosto přesvědčivě. Od autora jsem četla i Dešťovou hůl, Rybí krev se mi líbila víc. A teď ještě Selský baroko...
To bylo jiné kafe, než Selské baroko. Většina příběhu se odehrává v osmdesátých letech, v nejistotě. Sledujeme osudy venkovských lidí nad kterými se stahují mračna v podobě jaderné elektrárny. Damoklův meč se kýve, nezadržitelný pokrok jede přes mrtvoly a buldozery drancují to, čemu se říká, staré časy. Generace si žijí svými starostmi a radostmi ve svých zajetých bublinách.
A do toho ještě ten Černobyl...
95%
Nádherná kniha s pochmurným dějem. Ostatně takový život občas je. Dlouho jsem nečetla takhle strhující a smutný příběh.
Jednoznačně nejlepší kniha z celé trilogie. Líbí se mi autorův styl. Některé věci jen naznačí, třeba i zpětně, jiné nechává nevyřčené, ve stylu "čtenáři, domysli si sám, je to na tobě".
Ještě si vybavuji reportáže v televizních zprávách o protestech proti Temelínu, rázem to dostalo nějaký hlubší smysl.
Nevím, jaký pocit mají jiní čtenáři, ale mě dostává ta generační blízkost. Po letech letoucích jsem se zase ocitla v důvěrně známém světě, který už neexistuje. Netuším, jak tyhle reálie a chování postav posuzují například třicátníci.
Tahle knížka byla vlastně jako čokoláda. Člověku to prostě nedá, dokud je co :-)
Beznadějný boj jednotlivců proti anonymní byrokracii a moci velkých peněz, postupná rezignace - anebo rozklad života těch, kteří rezignovat nechtějí nebo vzhledem k věku už změnu nedokážou přijmout. Výborně zachycené dospívání na socialistické vesnici 80. let, bravo! Několikrát jsem byl zaskočen, že autorem je muž;-)) Četl jsem s chutí.
Nebudu ani trochu přehánět, když napíšu, že mě tahle kniha dokonale dostala. Ohromeného mě rozebrala na kousky, přeházela a zase složila dohromady. Několikrát jsem ji četl v slzách, nemohl přestat a prožíval všechno se všemi, kteří v ní jsou. Naši vesnici se sice momentálně nikdo zbourat nesnaží, ale ten strašák, že na Berounce vznikne přehrada a něco prostě půjde nadobro pod vodu, jak se to dělo právě na Vltavě, tady s námi je už desítky let a čas od času se připomene - to když zase někdo opráší nějaké staré plány. Nemyslím si ale, že kdybych bydlel jinde, Rybí krev by na mě tak nezapůsobila. On totiž Jiří Hájíček dokázal celou tu tragickou situaci tak nesmírně hmatatelně a autenticky přiblížit, že se musí dotknout snad každého, kdo má srdce. A nejde jen o mizející krajinu, která ustupuje pokroku, jde také o mizející lidi, o jejich osudy, o to, jak je všechno provázané se vším, a jak něco naštěstí zmizet nedokáže, ať to klesne jak chce hluboko pod hladinu - láska, naděje, krása, nikdy to není ztraceno, vždycky se to může vynořit. Jde jen o to, jestli si toho pak všimneme. Díky za tohle nádherné čtení.
Kniha napsaná prostým jazykem, ale srdcem, přesně tak, jak prostou mysl mají jihočeští obyvatelé, milující svůj rodný kraj, své vesničky a své rodné chalupy. Kolem zahrady, na jaře kvetoucí a vonící, na podzim obsypané ovocem. A náhle jako smšť přijde pozhodnutí o výstavbě atomové elektrárny, marné je sepisování peticí, volání po spravedlnosti, vše je dávno rozhodnuté a obyvatelé několika vesnic které mají být srovnány se zemí, jsou postaveni před hotovou věc. V knize se setkáváme s osudy starých lidí, kterí se nemohou s touto situací srovnat a nechat se vystěhovat na budějovické sídliště, dokonce s výhledem na dýmající věže. Mladší neodcházejí rádi, ale snáze se s nastalou situací dokáží srovnat.
Pročítáme různé osudy, rozdělené sousedy, poztrácené školní kamarády, dochází i k drancování chalup, je to prostě velice smutné čtení. Mohu jen doporučit.
Opravdu krásná knížka. Moc se mi líbil ten nápad, kdy se někdo vrací po letech a obchází své známé z mládí. Sama jsem se vrátila zpět do těch let, znovu si připomněla protesty proti Temelínu a všechno okolo. Zajímavé, jak už to utichlo. A všechny ty části příběhu - stará přátelství, křivdy a lži, vystěhování z vesnice do paneláku nebo do jiného kraje, Černobyl, Temelín, špatné vztahy v rodině, krása přírody a "jednoduchost" života na vsi. Skvělé čtení, díky.
Štítky knihy
20. století česká literatura venkov 80. léta 20. století venkovské romány jižní Čechy zaniklá místa jaderné elektrárny Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
Vynikající. Hájíček je mistr vypravěč a atmosféra, kterou umí ve svých knihách vystavit je ohromující a naprosto uvěřitelná. Děkuji za takového českého řemeslníka!