Rybí krev
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/187729/bmid_rybi-krev-Hy2-187729.jpg
4
1736
1736
Venkovská trilogie morálního neklidu série
< 2. díl >
Románem Rybí krev pokračuje Jiří Hájíček ve své linii venkovských próz (povídkový soubor Dřevěný nůž, romány Zloději zelených koní a Selský baroko) a zavádí nás tentokrát na jihočeský venkov přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století. Po patnácti letech strávených v cizině se Hana v roce 2008 vrací do polozatopené vesničky na břehu Vltavy, kde vyrůstala, chtěla se vdát a být učitelkou ve zdejší jednotřídce. Ale všechno je jinak – na vylidněné návsi stojí sama. Má však odvahu podívat se zpátky, má odhodlání ptát se sebe samé i lidí, kteří pro ni kdysi mnoho znamenali. Člověk po čtyřicítce si chce udělat pořádek sám v sobě, uzavřít konečně staré záležitosti a bolesti, říká Hana, když se po dlouhých letech setkává s otcem, bratrem a kamarádkami z dětství. Po úspěšném románu Selský baroko (Magnesia Litera 2006 za prózu), který tematizoval rozpad tradičního venkova v padesátých letech minulého století, zkoumá autor dál českou vesnici. Rybí krev je především příběhem rozpadu jedné rodiny a vesnice za již zcela jiných společenských okolností. Téma vysidlování a bourání obcí v důsledku výstavby jaderné elektrárny se zdá veskrze současné, nevyhnutelné i dnes, kdy je nejistý osud dalších vesnic, např. kvůli těžebním limitům v hnědouhelné oblasti severních Čech. Rybí krev však není nějakým „zeleným románem“, je to především poutavý lidský příběh tří kamarádek z malé vesnice, které osud rozprášil do světa, příběh, v němž se silně ozývá touha po rodinné soudržnosti, a také příběh o síle lásky a odpuštění.... celý text
Přidat komentář
Poutavý příběh tří kamarádek z jedné vesnice. Z vesnice, která musela ustoupit jaderné elektrárně.
S Jiřím Hájíčkem si k sobě i nadále hledáme cestu. Selský baroko se mnou nijak zvlášť nehnulo a ani Rybí krev na mém zdrženlivějším postoji moc nezměnila. Je to výborně odvyprávěné, odpozorované, dialogy, vnitřní pochody hrdinky, všechno, ale opět mi něco ke stoprocentnímu čtenářskému požitku chybí. Těžko se mi hledá důvod, snad byl tentokrát děj trochu zdlouhavý, během druhé půlky jsem měl chvílemi pocit, že se točí v kruhu, i když ona to spíš byla taková spirála zmaru a asi šlo o záměr. Možná mám problém s určitou provinčností Hájíčkových témat, ačkoli samozřejmě uznávám, že na několika konkrétních "malých" lidských osudech se dají odzrcadlit obecnější a hlubší myšlenky a že i tohle Hájíček umí. Ale jednoduše se mu pořád nějak nedaří mě strhnout. Snad příště.
Je to pro mě nějaké takové rozporuplné. Neotřelé téma, které bývá velice často opomíjeno. Některé postavy s hlubším smyslem, některé postavy ke škodě nevyužily svůj potenciál. Nicméně i když tam to napětí, nenávist, přátelství a všechno bylo, nějak se mě to vůbec nedotklo. Proudilo to kolem mě, ale nenechalo to nějaké hlubší pocity. Obávám se, že za pár měsíců si na samotný obsah asi ani nevzpomenu.
Opět chycení za srdce. Jiří Hájíček zná své budějčáky. Zajímavý příběh našeho kraje, v poutavém podání.
(audiokniha) Opět úplně jiné, než co jsem čekal. Je skvělé, že jsou takovéto skvělé romány, které lidem přiblíží téma, o kterém většinou asi ani nevěděli.
Neřekl bych, že bychom se měli bránit pokroku a nestavět žádné elektrárny, dálnice a jiné(i když samozřejmě s rozvahou). Ale pokud, je někdo donucen opustit svůj domov a své kořeny, tak by mu rozhodně mělo být nabídnuto rovnocenné bydliště + přidaná hodnota za to, že přijde o své rodiště.
Je smutné kolik utrpení a zkázy za sebou bezohlední mocichtivci zanechávali a vlastně i zanechávají.
Vynikající. Hájíček je mistr vypravěč a atmosféra, kterou umí ve svých knihách vystavit je ohromující a naprosto uvěřitelná. Děkuji za takového českého řemeslníka!
Na rozdíl od jiných čtenářů, já mám výhrady. Tak emotivní téma jako je ničení střechy nad hlavou mnoha lidí kvůli tak kontroverzní záležitosti, jako je atom, a tak plytce emoce vyjádřené... Mnoho lidí v knize mlčí, nechce komunikovat, a tak se spousta emocí odehrává jen v náznaku. To tam vážně nikomu pořádně neruply nervy krom Oliny kvůli nevěrnému příteli? Ne, za mě kniha není zcela vypovídající o lidských prožitcích těžké doby, která měnila osudy. Možná ani neměla být, kdo ví.
Skvěle napsáno jen některé pasáže se podle mě hodně táhly, pro mě zbytečně třeba ta část kdy hlavní hrdinka Hana žije v prakticky vysídleném zbytku vesnice a všichni ví jak to nakonec dopadne... Zas na druhou stranu mě příběh hodně zaujal, k Temelínu i celému jeho okolí mám hodně blízko, a tohle je přece jen součást historie JIžních Čech. Vzhledem k tomu že celou popisovanou oblast znám a vím jak vypadá dneska, hodně mě při čtení mě bavilo představoval si jak to vypadalo kdysi...
A ano ta vesnice se jmenuje Purkarec.
Skvěle napsaná kniha. Ještě dlouho budu o ní přemýšlet, protože na mě dost zapůsobila. I když konec byl celkem pozitivní, tak i přes to na mě celá kniha působila smutně. Už jen proto, že jsem si dokázala přiblížit, jak se cítili moji prarodiče, kteří byli odsunuti díky výstavbě Dukovan . . .
Nebudu hodnotit hvězdičkami, protože vzhledem k velmi kladnému přijetí knihy odbornou i laickou veřejností jsem asi rozbitý já a nikoliv román;
ale neustálé instrospekce do nitra postav ve mě opakovaně probouzely touhu usnout.
Velmi milé překvapení. Skvěle napsané, smutné, dojemné, ale i vtipné... Hlavně velmi uvěřitelné, včetně všech úvah a citových rozpoložení Hany - jak může muž tak dokonale popsat vyloženě holčičí pocity? Doba, kterou velmi dobře pamatuji, je popsaná tak, jak jsem ji zažila, až jsem cítila dávno zapomenuté vůně a pocity...
Nedávám hvězdičkové hodnocení, jelikož jsem knihu bohužel nedočetla. Líbila se mi zde autorova pečlivá práce s jazykem, kniha působí v tomto ohledu velmi vytříbeně a na vysoké úrovni. Také postavy se mi líbily, jejich plasticita, propracovanost. Ale bohužel mi nesedlo to téma vysidlování vesnic. Bylo mi to cizí, z problémy postav jsem se bohužel neuměla ztotožnit, nic mi to neříkalo. A s každou stránkou mi tak čím dál víc chyběl důvod pokračovat.
Když jsem se pustil do čtení, nevěděl jsem, zda se tam staví Temelín nebo Dukovany. Tedy moje znalost o jaderných elektrárnách a historii jižních Čech byla nulová. Když jsem to dočítal, tak jsem měl za sebou přečtenou bakalářskou práci na téma sociálních dopadů stavby Temelína a dizertační práci na téma efektivita vodních čerpadel chladících věže Temelína. Chci tím říct, že mě zaujala nejen samotná příběhová linka Hany a jejího okolí, ale i dopad, který to mělo na celou krajinu a okolní vesnice. Příběh je poutavý a často lehce zašifrovaný. Čtenář si musí hledat mezi řádky souvislosti nebo listovat sto stran zpět, aby pochopil proč se ten či onen protagonista zachoval zrovna takto. Občas mě štval stylistický styl krátkých vět. Než jsem si představil, co nám chce spisovatel říct, tak už v další větě popisoval něco jiného. Tedy je to nabušené obsahem a musíte dávat pozor, protože každý detail je důležitý. Zaslouženě si to odneslo Magnesii Literu.
Po Selskem baroku, ktere me vubec nenadchlo, je Rybi krev velice prijemne prekvapeni. Tady tu Magnesii Literu chapu.
Mistrovsky napsano a zarazuji mezi knihy, ktere si rada prectu znova.
Tak to bylo hodně smutné... Vůbec nejhorší pro mě byla představa starých lidí žijících celý svůj život na vesnici, donucených opustit své domovy a nastěhovat se do městských paneláků... Můj největší obdiv si získala Hana za jeji nezdolnou odvahu v boji o zachováni její vesnice, třebaže bylo jasné, jak to všechno dopadne.
Venkovská trilogie morálního neklidu. Mě přijde, že víc k tomu ani dodávat není třeba. Hezké, čtivé a parádní obálka mimochodem :)
Skvělá kniha! Ještě dlouho mi ten příběh ležel v hlavě. Obdivují, že autor, muž, psal z pozice hlavní hrdinky,a to naprosto přesvědčivě. Od autora jsem četla i Dešťovou hůl, Rybí krev se mi líbila víc. A teď ještě Selský baroko...
To bylo jiné kafe, než Selské baroko. Většina příběhu se odehrává v osmdesátých letech, v nejistotě. Sledujeme osudy venkovských lidí nad kterými se stahují mračna v podobě jaderné elektrárny. Damoklův meč se kýve, nezadržitelný pokrok jede přes mrtvoly a buldozery drancují to, čemu se říká, staré časy. Generace si žijí svými starostmi a radostmi ve svých zajetých bublinách.
A do toho ještě ten Černobyl...
95%
Štítky knihy
20. století česká literatura venkov 80. léta 20. století venkovské romány jižní Čechy zaniklá místa jaderné elektrárny Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
Za mě teda nic moc. Sice jednoduchý, čtivý, ale zbytečně dlouhý příběh. Zajímavá pro mě byla až jeho poslední část....