Selský baroko
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/181745/bmid_selsky-baroko-sdB-181745.jpg
4
1569
1569
Venkovská trilogie morálního neklidu série
1. díl >
V beletrii posledních let se najde jen málo knih, které by se zabývaly naší nedávnou minulostí, tím méně obdobím kolektivizace vesnice v 50. letech. V novele Selský baroko se o takovou historickou reflexi pokouší Jiří Hájíček (1967), autor patřící ke generaci, která vyrůstala až dlouho po tomto temném období selských procesů. Příběh začíná zdánlivě nenápadně jednoho horkého léta v zámeckém parku v Třeboni. Pavel Straňanský je genealog, který sestavuje v archivech rodokmeny, většinou pro zámožné emigranty hledající ve staré vlasti své kořeny. Jedna neobvyklá zakázka jej však přivádí do historie poměrně nedávné, a před Pavlem náhle vyvstává příběh vesnické krásky Rozálie Zandlové a sedláků z obce Tomašice. Osamělý hledač putuje po jihočeském venkově, aby ze zápisů starých kronik a výpovědí pamětníků postupně rekonstruoval příběh udání, které v 50. letech přivedlo několik sedláků do vězení. Vše se však stále více zamotává a Pavel zjišťuje, že jeho téměř detektivní pátrání, které jej přivádí až do žhavé současnosti, namísto jasných odpovědí vyvolává jen další otázky. A ty zůstávají vlastně stále stejné, ať se jedná o příběh starý padesát let, nebo několik týdnů. Jak by měl člověk zacházet s vinou, pomstou, odpuštěním? Jakou moc má nad námi minulost?... celý text
Přidat komentář
Silné!
Rozvedu-li to více, lidsky upřímné, hluboké, bolestné, ... stejně jako jakákoli pravda, která nemusí být vždy jedna. Skvěle vystižené charaktery, protože nikoli černobílé, se všemi touhami, mladickou hloupostí i touhou po spravedlnosti, která ale může pro každého být, stejně jako pravda, různá.
Slyšeno na ČRo.
Téma mě osobně blízké a snad právě proto nijak překvapivé. Že jsou lidi svině pořád, to taky nepřekvapí.
audiokniha na ČRo.
[Četba ČRo]
Za mě stejně příjemné překvapení jako Rybí krev.
Na první dobrou působí styl vyprávění kostrbatě, ale pak se všechno začne skládat. Někdy je fajn nedostat všechno hned. Vesnické vztahy, souvislosti a nelady, jak je mnozí známe a jejich kořeny, co musíme odkrývat pro odpuštění a lepší budoucnost.
Líbí se mi Hájíčkův smysl pro poetiku i talent zdůraznit (jak píše pěkně charlizee), že dějiny jsou přímo závislé na tom, kdo je vypráví!
"Nedonutili mě nenávidět."
Ondřej Volejník stvořil pro rozhlas děj se skvělou atmosférou.
6/6
Nějak jsem se nemohl popasovat s hlavním "hrdinou"...A to jsem pracoval v Českých Budějovicích a okolí se mi moc líbí...Lidi jsou pořád stejní, poměr tahounů, neutrálů , brzdičů a vyloženě sviní je odjakživa v podstatě shodný. Tak co my s tím?
Skvělá kniha, strašně zajímavý námět. Bydlím v Sudetech a četla jsem spoustu knih na téma Mnichov, odsun apod. Téma "kulaků" a vztahů na vesnici není pro mě úplně nové, ale každopádně se víc dozvídám z téhle knihy. Samozřejmě nic není černobílé....
Románové pojednání o odpuštění a pomstě. Na můj vkus sice trochu lopotně zpracované, ale co chybělo formě, to vynahradil obsah.
... podle názvu jsem čekala asi něco jiného, ale nakonec mě začal příběh zajímat. Co chalupa, to jiný osud, postavy se mísily. Nakonec to bylo docela zajímavé čtení.
(SPOILER) Kniha se mi líbila tak, jako všechny od tohoto spisovatele. Hlavní hrdina mi byl sympatický, jen nechápu, jak a proč se lidé jako on nechají srazit na samé dno. Vztahy s bratrem - sedlákem, který se bojí, že mu tu jeho dřinu studovaný bratr, který nemá nic, ukradne. Daniela mi byla nesympatická / srazila jsem za ni hvězdičku / a od samého začátku jsem si o ní myslela, že to bude pěkná zmije. Za přečtení to rozhodně ale stojí.
Mé seznámení s autorem. Od knihy jsem očekávala více, ale zase až tak špatné to nebylo. Co mi tedy vadilo, bylo hodně jmen, která byla v historické části příběhu uvedena, v těch jsem se ztrácela. Na autora ale nezanevřu a v budoucnu si přečtu nějakou jeho další knihu.
Od knihy jsem čekala trochu něco jiného, takže jsem byla nejdřív trochu zklamaná a začátek se mi tak trochu vlekl. Závěr se ale povedl a nakonec celé rozuzlení bylo zajímavé. Cením ten různý názor na věc Daniely a Pavla. Jen mě to utvrdilo v tom, že se dá těžko koukat na tehdejší dobu optikou té dnešní.
Moje první setkání s autorem a nebylo to nejhorší. Je pravda ,že jsem čekal trochu něco jiného, ale nakonec jsem se s tím nějak popral. Námět dobrý ,ale zpracování mě nějak nesedlo. Ještě se určitě kouknu po dalších knihách autora.
Knihu jsem si dala na seznam k přečtení dle poměrně vysokého počtu v přečtených od jiných lidí, ale tím jsem si myslela, že to skončí, jelikož bych po ní explicitně nepátrala. Jak to tak ale bývá, narazila jsem na ni náhodou v knihovně a řekla jsem si, proč ne. Hned ten den jsem ji začala číst a přečetla ji na své poměry poměrně brzy a to tak, že jsem se na ni vskutku těšila, protože měla atmosféru. Nevím proč, ale měla. Většina děje se odehrával v horkém létě, stejně jako je nyní, vesnice, trocha touhy po pohlazení... Trochu mě mrzelo, že první vyvrcholení lásky mezi Danielou a Pavlem nebylo více rozebráno, autor by to jistě uměl zajímavě popsat, ale to už je můj problém :) Závěr byl zcela nečekaný, což oceňuji, stejně jako téma samotné, kdy jsem ještě žádnou podobnou knihu nečetla. Děkuji za to.
Tento styl psaní mi vůbec nesedl. Téma by se dalo krásně románově zpracovat a bylo by určitě zajímavější než toto bádání. Z počátku jsem ani nevěděla, jestli je důležitější linka kolem sedláků nebo Daniela.
Další knížka od pana Hájíčka a evidentně mi jeho styl sedí.
Zajímavé téma, chci si o něm načíst víc. Pak pro mě zajímavá volba hlavní postavy, jeho přístupu k okolí. Příběh opravdu graduje, člověk se těší na další a další stránku, dojde i na zvraty...
Velmi zajímavý a poutavý námět knihy, žel ne v úplně správných rukou spisovatele. Vše bylo ploché, nesympatické hlavní postavy, milostná zápletka k příběhu vůbec nesedla.
Po přečtení popisu jsem se na knihu vážně moc těšila , ale mám pocit, jakoby autor nedokázal uchopit toto téma a jen se jej povrchně dotknul, upozornil.. chyběla mi hloubka..
Audiokniha
Je to už pár let kdy jsem četla, na doporučení kolegyně, knihu Rybí krev a byla jí naprosto uchvácena. Další titul, Dešťová hůl, už u mě takové nadšení nevyvolal, nedokázala jsem se sžít s hlavními postavami. K uzavření trilogie mi zbývala už jen jedna kniha, Selský baroko. Trvalo to, ale konečně mohu i tuto knihu zařadit do přečtených.
Ve své době musela kniha působit na čtenáře jako zjevení a vůbec se nedivím její velké popularitě. Pan Hájíček se pustil do ožehavého, ale v té době velmi žádaného tématu. Dnes už se na kolektivizaci vesnice v padesátých letech minulého století dívám trochu jinak. Něco jsem načetla, něco se dozvěděla od pamětníků a některé "dozvuky" jsem stihla i zažít. Samotný příběh je zasazen do Jižních Čech, kde byla situace jiná než na Valašsku. Tady u nás hold taková bonita půdy a výnosy ze sklizně nikdy nebyly.
Nicméně v knize je spousta krásných myšlenek i postřehů, děj má spád a je uvěřitelný.
Kniha se dobře poslouchala a docela mě i bavila. Jelikož příběh opravdu gradoval, tak i já s velkou netrpělivostí očekávala závěr.
Nakonec tedy hodnotím čtyřmi hvězdičkami (před lety by to asi bylo o hvězdičku víc).
Na jednu stranu zajímavý příběh s pěkně vykreslenými kulisami Jižních čech, na straně druhé se čte těžko a nějak se mi nepodařilo mít zájem o příběh co se tam odehrává. Co mi přišlo zajímavý je způsob jak lidí na venkově přijali hl. ženu autora asi bych v tom minimálně pro sebe viděla zajímavější linii.
Tak jako mnozí zde, jsem knihu četl v období kdy jsem se z lehka začal zabývat genealogií a proto je i můj úsudek možná lehce zčeřený. Nicméně, někdy je to právě i o vhodném načasování :)
Líbila se mi jak hlavní dějová línie tak i následné propojení s linkou ohledně Daniely, které postupně graduje. Pan Hájíček mne zaujal jak svými popisky míst, lidí ale i střípků pocitů které dodávají celku nádech poetičnosti. Bavilo mne jak často popisu, že si hrdina někde kupuje vodu, kafe nebo tatranku :)
Našel jsem si zde i několik krásných myšlenek. Gesto odpuštění "Nedonutili mne nenávidět", že "není každej tím, kým si myslí, že je", viz popis rodiny, která se přistěhovala a nějak se sice jmenovala, ale protože se gruntu říkalo u Elijášů tak od té doby byli prostě Eliášovi, a nakonec i to, že fakta ať se zdají z matrik sebe jasnější nelze posuzovat pokud v dané době skutečně nežijete, protože výklad historie se může lišit v závislosti na režimu nebo v případě, že se vás ony události i díky rodiné tragédii bezprostředně dotýkají.
Štítky knihy
venkov 50. léta 20. století venkovské romány kolektivizace rodopis, genealogie vesnice jižní Čechy rozhlasové zpracování Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
Odposlouchano jako cetba na pokracovani. Velice zajimavy vhled do doby minule a hodne drsne. A ze i minulost ma porad silu zasahnout do soucasnosti. Jen volba herce, co knihu nactl, mi neprisla uplne stastna. Projev takovy nemastny, neslany.