Verše psané na vodu
Bohumil Mathesius , Vlasta Hilská
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/190022/bmid_verse-psane-na-vodu-190022.jpg
5
153
153
V antologii ze starojaponských básnických sbírek Kokinšů (asi z 10. stol.), z níž je vybrána většina básní, a Manjošú (přibl. 3. pol. 8. stol.), je zahrnuto na 50 pětiverší, opěvujících krásu květin i žen, marnou lásku, smutek stárnutí a loučení i září luny. Na rozdíl od originálu jsou básně rýmovány. Úvod básníka Ki no Curajuki, jednoho z pořadatelů sbírky Kokinšú, nás poučuje o jejím vzniku.... celý text
Literatura světová Poezie
Vydáno: 1955 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměníOriginální název:
Kokinše / Manjóšů, 1955
více info...
Přidat komentář
Ano, krása!!!! Pro snílky to pravé!!!!
Lidé o nás povídají, já a vy,
máme se rádi potají.
Nevím jak vy, mně je však smutno,
pravdu, že nemají.
Poezii příliš nečtu, ale stejně jako Nerinžina emka si mě tato sbírka naprosto získala. Doporučuji a nebojte se toho!
Snad moje nejoblíbenější kniha vůbec. Ještě se mi nepodařilo najít univerzálnější knihu. Je to až dojemné, jak moc je mi ta útlá sbírka blízká. Dá se v ní číst, když má člověk splín i když se veselí. Těžko vůbec něco dodávat - o poezii se píše nesnadno, ta se musí prostě číst. A zrovna tak nesnadno se poezie překládá, obzvláště z exotické japonštiny, pročež Mathesius verše nepřeložil, ale přebásnil a podařilo se mu to způsobem, který překonává čas i prostor.
Setkání
Bláhové srdce, pročpak tak pláčeš,
setkáváš se přec,
neloučíš se s ní!
- Což není v každém setkání, pane,
počátek loučení?
Úžasné, že i my, takto časově i prostorově vzdálení od starého Japonska máme možnost si něco takového přečíst! ;) Hrozně moc obdivuji, že tyto verše měly, mají a jistě budou mít všeobecnou platnost pro člověka, čímž se nikdy neomrzí. A jakou v sobě skrývají pravdu...
Protože se zde v komentářích objevuje kritika, je dobré připomenout, že formou se sice překlad nemůže přiblížit originálu (absence rýmované poezie v japonštině nebo zvukomalba způsobená velkým množstvím samohlásek kvůli slabičné podstatě japonského jazyka - počítat slabiky by zase moc nefungovalo v českém vyznění), ale posláním se nám přiblížit může. Za to velké díky! :)
Krásná sbírka sladkobolných milostných veršů z Japonska. Četla jsem ji několikrát a pokaždé objevím něco nového.
Nádhera, jako vždy a velmi si cením i přeloženého historického úvodu. Líbily se mi i jednoduché kresby, které mé vydání doprovázejí Albatros 1973). A nenechte se zmást komentářem pode mnou - žádná přebásněná haiku to nejsou, to jsme historicky někde úplně jinde ;)
“Tajně a skrytě
ty mě máš ráda,
já tebe rád:
až jeden z nás zemře, pod jakou záminkou
obleče druhý smuteční šat?“
Přebásněné zrýmované haiku je literární obdoba těžkého zločinu. Básně tak ztratí veškerou hloubku. Nelíbilo se mi to, když to provedl Novák s Bašóovými haiku ve sbírce Měsíce, květy a nelíbí se mi to ani zde.
I přesto, že je sbírka malá na velikost, tak je velká svým obsahem. Překrásné básně. Musím říct, že i když byly napsány tak dávno, tak jsou stále aktuální, neboť láska nikdy nezestárne a nezevšední. :)
Moc pěkné počtení,něco jako lázně pro nostalgickou duši.
"Na tebe
tolik jsem myslila -
ve spánku tvou jsem podobu zřela:
Kdybych tak znala, že je to sen -
což bych se probudit chtěla?!"
Kdykoliv ta sbírka u nás vyjde, je rychle pryč a obtížně se shání. Já ji mám v pradávném vydání z roku 1955 a nikdy ji nikomu nepůjčuji.
Na pustou cestu
napadal sníh,
zavál už stopy po kročejích:
já jsem ta cesta, smutek je sníh,
kdo půjde kdy v mých šlépějích?