Vesmír na pleciach
Jennifer Niven
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/339930/bmid_vesmir-na-pleciach-ISj-339930.jpg
4
778
778
Libby Stroutovú vraj každý dobre pozná – veď pred pár rokmi ju vyhlásili za najtučnejšiu tínedžerku sveta. No ni¬kto sa neunúva nazrieť jej do duše, aby zistil, kým naozaj je a čím si prešla. Jacka Masselina vraj tiež každý dobre pozná. Je šarmantný, má štýl a vie, ako zapadnúť. No nikto netuší, že skrýva tajomstvo: trpí zriedkavou neurologickou poruchou a nie je schopný rozoznávať ľudí. On sa však tvári, že je nad vecou a nikoho si príliš nepúšťa k telu. Až kým nestretne Libby. Na začiatku ju Jack pred spolužiakmi kruto poníži a ona mu za to jednu strelí. Naj¬prv na seba zazerajú, no neskôr príde čosi, čo nečakali... postupne sa medzi nimi rodí zvláštne priateľstvo. On začne obdivovať Libbinu odvahu, razantnosť a veľké srdce, jej sa zasa zapáči Jackov šarm, zmysel pre humor, oddanosť blízkym. Odkedy trávia veľa času spolu, už necítia takú osamelosť v duši. Jednoducho tak to je – niekedy stretnete človeka, ktorý vám obráti celý svet hore nohami.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Dívčí romány
Vydáno: 2017 , Yoli (SK)Originální název:
Holding Up the Universe, 2016
více info...
Přidat komentář
Všechny malé zázraky jsem četla před hrozně dlouhou dobou, ale byla jsem z nich neskutečně nadšená. Líbila se mi originální myšlenka, kterou kniha měla, a to samé se mi líbilo i u Tíhy vesmíru. Začnu tím, jak je kniha dokonale čtivá. Má krátké kapitoly, které já preferuji, takže se mi četla opravdu sama a měla jsem ji přečtenou rychle. Hlavní hrdinové byli opět dost originální, Jack, který trpí prosopagnosii, o které jsem měla tušení, ale moc jsem toho o ní nevěděla, takže jsem ráda, že mě kniha poučila o dost nových věcech spojených právě s touto nemocí. Je zvláštní, že se o ní tolik nemluví, když jí trpí 2.5 procenta celkové populace. Celou dobu jsem si říkala, jaké to asi musí být, když nepoznáváte obličeje svým nejbližších. Ale není tu řešena jen prosopagnosie, ale i druhá nemoc, kterou trpí hlavní hrdinka Libbie, a to obezita. Hrozně se mi líbilo, jak autorka popisovala pocity a myšlenky Lib, potože i když byla neskutečně silná, tak stejně měla občas stavy, kdy samu sebe neměla ráda a chtěla to všechno vzdát, ale nakonec ukázala ostatním, že je jedno, jak kdo vypadá. Kniha řeší opravdu silná témata, ale určitě ji mohu jen doporučit.
Všechny malé zázraky se mi asi líbily trochu víc. Trochu mi vadily krátké kapitoly, ale po čase jsem si zvykla. Jako celek to ale byla moc hezká knížka, postavy byly fajn, příběh taky.
Tenhle příběh byl tedy něco! Už jsem na něho koukala déle, ale stále jsem se neměla k přečtení. I když vím, že autorka píše skvěle (Všechny malé zázraky byly nádherné!). Ale moje kamarádka mě k přečtení téhle knihy "dokopala" (opět) tím, že mi jí půjčila. Nemohla bych jí být víc vděčná, protože tohle je jeden z těch příběhů, který si zapamatujete a ještě dlouho na něho budete vzpomínat.
Myslím si, že v tomhle příběhu vůbec nešlo o to, jestli spolu hlavní hrdinové budou. Šlo o to, jak se vyrovnat se svými pocity, jak být více sebevědomější, jak se starat jen o sebe a neposlouchat názory ostatních, jak se vyrovnávat s těžkými věcmi, které se nám v životě přihodili a především o to, jak se naučit s těmi věcmi žít, hledat na nich něco pozitivního.
Vážně se mi líbilo, jak autorka do příběhu zakombinovala prosopagnosii. Tedy onemocnění, kdy nerozeznáváte obličej. Nikdy jsem o takové nemoci neslyšela a jsem autorce opravdu vděčná, že jsem díky ní moudřejší. Ta nemoc mě zaujala a vyhledala jsem si o ní několik informací. Pročítáním o tom jsem strávila dobrou hodinu, né-li víc. Dokážu si jen stěží představit, že bych něco takového měla. My bereme poznávání lidí jako samozřejmost, ale Jack to měl fakt těžké. A všichni, kdo touhle nemocí trpí, to mají těžké. Jsem vděčná, že ji nemám a myslím, že si téhle (pro mě) samozřejmosti budu vážit mnohem víc.
A postavy byly úžasné! Na Lib se mi fakt líbilo, jak byla rázná a s nikým si nebrala servítky. Říkala všechno narovinu. Byla sebevědomá i potom všem, co se jí stalo (nebo možná právě kvůli tomu). Neměla to lehké, ale vždy dokázala pomoct druhým i sama sobě. No a Jack byl prostě Jack. Nezískal si mě hned ze začátku, ale každou přečtenou stránkou, jsem mu rozuměla víc a víc. Když jsem to pochopila, proč se tak chová... získal si mě. Jako fakt. Měl to neuvěřitelně těžké a opravdu jsem obdivovala, že si svoje tajemství dokázal tak dlouho udržet a nikomu o tom neříct. Jen kvůli tomu, aby prostě nebyl odlišný.
4⭐️/5⭐️
Tahle knížka měla plno krásných myšlenek, bylo pro mě trochu těžké si představovat Jackovu nemoc, ale když to tam vysvětlil bylo to o trochu lepší. Nyla to taková hodně slow born romantika, ale velice krásná. Hlavní hrdinka nebyla dokonalá, neměla dokonalou postavu a to se mi hrozně líbilo. Za mě celkově velice dobrá knížka.
Právě jsem dočetla... A nevím.
Oceňuji, že Libby měla nadváhu, což není úplně častý prvek v knihách, které běžně čtu. A že tam bylo několik pěkných myšlenek, které stojí za zamyšlení. Líbilo se mi taky zařazení prosopagnosie do děje.
Ale i přesto, že jsem knihu přečetla za pár dní a nemusela se do toho vyloženě nutit, se nedá říct, že by se mi podařilo do děje vžít. Příběh byl takový plochý a nedokázala jsem mu úplně uvěřit.
Stejně tomu bylo i v autorčině předešlé knize, tudíž si ty další nechám klidně ujít...
Knížka se mi ve výsledku líbila, ale někdy mi přišla trochu moc přetažená za vlasy, prostě určité situace se mi zdály nereálné. Možná jsem čekala i něco trochu víc, ale nějak zklamaná nejsem.
,,NĚKDO TĚ CHCE. NĚKDO TĚ POTŘEBUJE. NIKDO JINÝ JAKO TY NA SVĚTĚ NENÍ." (Libby, s. 394)
Jedinečná kniha! Jako kdyby Jennifer Niven ukryla sluneční paprsky mezi řádky. Tak hřejivá a povzbuzující, i přes stíny a mraky.
Libby a Jack si získají vaše srdce. Věřím, že tato kniha pomůže mnoha čtenářům a čtenářkám - tak, jako pomohla i mně.
Už vás někdy nějaká kniha dostala do kolen? Vyloženě tím způsobem, že jste nedokázali slovy popsat to, proč by si ji měli přečíst ostatní, ale hlavně nedokázali popsat, co pro vás ona kniha znamená a jakou blíže necharakterizovatelnou vlnu emocí ve vás vyvolala? Tak přesně tohle se mi stalo s tímhle božským dílkem. Najdete tu naprosto okouzlující, inspirativní, důležitý a smutný příběh, který autorka propletla neskutečnou láskou a kusem pravdy. Provádí vás ním dvěma hrdinové, Jack a Libby, které si nedokážete nezamilovat a podlehnete jim. Jejich životy budete prožívat takovým způsobem, jako by to snad byly vaše vlastní. Jsou zkrátka naprosto geniální. A naprosto bombastický styl psaní autorky, který to celé spojuje? Garantuju vám, že na tomhle se stanete závislí spolehlivěji než na heroinu. Kapitoly jsou tu krátké, střídají se z obou pohledů a úplnou třešinku na dortu jim dodává ich – forma. Emoce, které ze mě tahle kniha dostala, se nedají popsat.Romantická linka – špičková. Ale za co mám chuť autorku nosit na rukou? Za témata a poselství, které sem vložila. Nejedná se jen o to, že tu máme vážnou nemoc v podobě prosopagnosie, ale téma šikany, sebelásky, strachu, odvahy a také toho, co znamená mít někoho rád takového, jaký doopravdy je. Miluju tě, Jennifer!
Ne, že by se jednalo o „okouzlující love story, která mě dostane“, ale průšvih to taky nebyl. Nejvíc na knize oceňuji dvě věci – to, že měla opravdu kraťoučké kapitoly (někdy i jen na jednu stránku), takže se rychle četla, a to, že měla originální námět a především originální hlavní postavy.
Kniha sleduje život dvou lidí, Libby, která je nejtlustší teenagerka Ameriky a je kvůli své postavě šikanována a Jacka, který trpí prosopagnosií – obličejovou slepotou. To, jakým způsobem se oba se svými problémy vyrovnávají je bezpochyby zajímavé. Jinak si mě postavy ale ničím nezískaly, Libby mi přišla občas urážlivá, občas namyšlená a Jack byl zkrátka divný.
Nejvíc mi na této knížce vadila „zápletka“, protože mi přišlo, že žádná nebyla. Přijde mi, že se celou dobu děj tak nějak táhne, nic se pořádně neděje, prostě že je to úplně o ničem. A z toho ničeho se pak vyklubá hate-to-love slowburn romantická linka, která se mi také nelíbila. Bylo to, jakoby postavy ani samy nevěděly, co chtějí, v jednu chvíli se milovaly, pak se nesnášely a nakonec z ničeho nic došly k tomu, že se vlastně hrozně milují a ještě jednou milují.
Prostě jsem to vůbec nepochopila, přišlo mi to prostě nesmyslné, nereálné a chvílemi dost přitažené za vlasy a to já prostě nemusím. Styl psaní autorky je hodně hovorový, což je plus, ale mě bohužel tato kniha moc nebavila. Způsobila mi menší čtecí krizi, kdy těchto 400 stránek jsem louskala skoro 3 týdny a do čtení jsem se musela tlačit. Což není ideální.
Neříkám, že je kniha špatná. To vůbec ne. Jenom mě zkrátka neoslnila. Nepřišla mi vůbec čtivá, zápletka nulová a postavy jsem si nezamilovala. Na druhou stranu ale je zase napsaná zajímavým způsobem a rozebírá hodně originální témata. Takže pokud chcete odpočinkovou knihu, která není úplně plná klišé, tak asi ano, ale nečekejte zázrak.
Já ji hodnotím průměrně – 3 hvězdičky a 71%.
Knihu jsem četla na doporučení instagramového účtu @brunetka_s_knizkou, která tuhle knížku vychválila. A asi jsem měla příliš velká očekávání, protože mě knížka neuchvátila. Nebyla špatná, ale četla jsem i lepší YA knihy. Na knížce se mi líbil styl psaní, který byl "hovorový" (se sprostými a nespisovnými slovy) a kniha se tím pádem četla dobře a rychle. Postavy byly fajn, neokoukané, ale nechytly mě za srdce. Libby mi někdy přišla lehkomyslná a urážlivá, Jack zase trochu divný. Ale knihu cením kvůli dvěma věcem. První, téma šikany. A druhé, fakt, že nás někdo může mít rád takového, jací opravdu jsme. Zkrátka, okouzlující love story, které mě dostane, mě nedostalo. A i když se mi kniha až tak moc nelíbila, jednu věc si z ní zapamatuji: "Pamatuj, někdo tě chce!"
P.S. Pokud knihu budete číst, přečtěte si poděkování. Stojí za to :)
~
7*/10*
Na jednu stranu se mi kniha líbila, ale na druhou jsem už četla lepší romantické knížky.
Příjemné překvapení. Ze začátku mne nejvíc zaujal Jackův život s prosopagnosií, poté příběhy krásně splynuly, mělo to spád, dobře se to četlo.
Rozhodně lepší než Všechny malé zázraky.Libby je jedna z mála hlavních dívčích postav,která mi sedla.Příběh se krásně rychle vyvíjel,bez zbytečných protahování a odchylek.
Tíha vesmíru se rychle četla, děj byl zajímavý, ale na zadek jsem si z toho nesedla. Výhodou jsou hooodně krátké kapitoly třeba jen o dvou tří stránkách, takže je to vhodná knížka do MHD, a ta se vždycky hodí. Od autorky mám doma ještě Všechny malé zázraky, tak jsem zvědavá na ní.
Mně osobně se takhle kniha líbila více než Všechny malé zázraky, ale nejsem tady od toho abych tyto dvě knihy srovnávala.
Kniha má zajímavé téma, 2 teenageři, kteří mají své vlastní problémy. Libby byla nejtlustší Američanka a Jack má nemoc nebo problem, že nedokáže rozeznávat obličeje.
Kniha se mi velice líbila, jen mě někdy vadilo, jak autorka měnila úhel a ze začátku jsem často nevěděla jestli je to z pohledu Libby nebo Jacka.
Já se omlouvám, ale vůbec mě to nebavilo. Ani nevím, co k ní napsat... 1* dávám za námět knihy (obličejová slepota), který pro mě nebyl, bohužel, poutavě napsaný a 2* za nebojácnou Libby. Tato kniha byla pro mě obrovským zklamáním.
Neřekla bych, že šlo o okouzlující love story, ale milé čtení to bylo.Tato knížka plyne velmi rychle díky krátkým kapitolám, kde se střídá vyprávění Libby a Jacka. Oba si řeší svůj problém, který jim hodně znepříjemňuje život. A nečekaně v sobě najdou oporu. Obě postavy mi byly sympatické. Jack svou milou povahou a dobrým srdcem, Libby svou osobností a vtipem, i tím, jak se dokázala povznést nad všechnu bolest a být sama sebou. Autorka umí krásně popsat pocity, píše vtipně a výstižně. Ráda bych si od ní přečetla knihu určenou pro dospělé. Přeci jen YA není už pro mě to pravé ořechové.
Od této knihy jsem se nemohla asi 250 stran odtrhnout. Pak jsem ji musela schovat, abych se vůbec dokázala učit, a když jsem ji po dvou dnech zase vytáhla, už se mi do ní moc nechtělo.
Krátké kapitoly a časté střídání pohledů naštěstí zvyšují čtivost a tak jsem na jeden zátah dočetla knihu do konce (a zmeškala kvůli tomu večeři).
A teď k obsahu.
Sice jsem nikdy na americké střední nestudovala, ale řekla bych, že autorka to (stejně jako všechny americké seriály) dost hrotí. Minimálně na školách v Česku jste lidem vlastně docela ukradení a taky tam nejsou hory lidí, kteří jen čekají, aby vám mohli poslat nenávistný dopis, a myslím, že Amerika je na tom podobně.
Další věc, se kterou jsem během knihy trochu bojovala, byla brutální obezita hlavní hrdinky. Chápu, že smyslem bylo říct, že všechna těla jsou krásná a máme na něj být hrdí, a to se mi líbí, ale zároveň taky podporuje myšlenku, že když jste tlustí, tak to nevadí. Tady je ovšem nutno mít na paměti, že stejně jako například anorexie, i obezita je nemoc a musí se léčit.
A i když je to romantická Young Adults, musíme se postavit nohama na zem a zeptat se sami sebe, kdy naposledy jsme viděli chodit nejtlustčí holku na škole s tím nejpopulárnějším klukem.
Ale i přes všechny tyto námitky mě čtení bavilo. Nerozeznávání obličejů bylo skvělé zpestření, se kterým jsem se zatím jinde nesetkala.
A nakonec doporučuji přečíst i poděkování. Všechno to udělá tak nějak realistější. A dojemnější.
Moc dobře se to četlo a hlavní postavy byly sympatické, ale nějak nevím... Té love story a romantiky jsem se tedy moc nedočkala a asi jsem měla moc vysoká očekávání.
Štítky knihy
šikana střední školy obezita pro dospívající mládež (young adult) prosopagnosie
Autorovy další knížky
| 2015 |  Všechny malé zázraky |
| 2017 |  Tíha vesmíru |
| 2021 | Bez dechu |
| 2001 | Ledová pustina |
| 2023 | Až půjdeš, vezmi mě s sebou |
*knihu jsem četla v aj*
Naprosto skvělé contemporary. Takhle dobré contemporary jsem už dlouho nečetla.
Angličtina nebyla vůbec složitá, skvělé pro začátečníky. Ze začátku jsem si občas musela hledat slovíčka a poznamenávat si je, protože to byla moje první kniha v aj a než jsem si na to zvykla, tak mi to tak první polovinu knihy zabralo. Ale nebylo to nic hrozného, max. 2 slovíčka na stránce.
Libby je jako hlavní hrdinka skvělá. Měla jsem jí ráda od první chvíle a myslím, že dlouho jí žádná contemporary hrdinka nepřebije. Byla pro mě neskutečnou inspirací. Byla hrozně mentálně silná. Přesto, že si prošla peklem, byla schopná se pořád smát a ke konci i mít ráda (k něčemu takovému vlastně její osobní linka celý příběh spěje..)
Jack mi dělal trošku problém. Moc jsem se s jeho postavou neuměla sžít. Dělalo mi problém vcítit se do jeho problému. Přesto, že jeho nemoc byla hrozná, ale i zajímavá, dělalo mi problém pochopit celý ten problém. Moc jsem nechápala proč se v nějakých situacích zachoval, jak se zachoval a tak podobně. Taky nechápu proč se nepřiznal rodině. Chápu, že měli špatné vztahy, ale zase tak vážné je neměli. Navíc si podle mě každý rodič musí všimnout, že jeho dítě nerozeznává obličeje, protože děti neumí ještě tolik lhát a přetvařovat se.
Jinak kniha skvělá, určitě se do ní jednou s chutí pustím znova.