Vesnický román
Karolina Světlá (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/2312/vesnicky-roman.jpg
4
456
456
Děj se odehrává na vesnici v polovině 19. století. Po smrti manžela dá vdova Jirovcová svého syna do služby na rychtářský statek. Na statku si všichni mladého Antoše oblíbí a rychtář z něj udělá čeledína. Po smrti rychtáře se rychtářka vdá za Antoše, který si ji vezme z vděčnosti za protislužbu. Z počátku ideální manželství se však dostává do krize...... celý text
Přidat komentář
od Světlé jsem četla nejdříve Kříž u potoka, netušila jsem že autorka píše i o osudech mužů. Měla jsem za to, že jen o ženských. Kniha byla čtivá, vývoj postav a jejich postojů až nečekaný stejně jako konec. Z 19. stol nejlepší autorka :)
Rozvést se v 19. století, to kurník nebyla pražádná brnkačka. Vydalo to na celých 200 překvapivě čtivých stránek.
Jedním dechem jsem tuto knihu přečetla za jeden den a nevěřila její čtivosti. Se jménem Karoliny Světlé jsem si vždy představila jen něco v tom smyslu, že píše o ženských hrdinkách, ale nic dalšího. Vesnický román byl úžasně čtivý, na konci měl obrovský spád a pro mě neočekávaný konec. Z literatury 19. století je to podle mě jedna z nejlepších knih a spisovatelek.
Líbilo se mi zejména charakterové vylíčení hlavních postav, kontrast mezi rychtářkou a Sylvou
Pěkné čtení, ze začátku se člověk musí dostat do pravopisu 19. stpl., ale pak je to moc hezké.
Chvíli mi trvalo než jsem si zvykla na to nařečí, ale když jsem se do toho vžila bylo to pěkné i když smutné čtení.
Skvělá kniha,úžasná kdyby jste věděli co k ní cítím najkrásnější román co jsem kdy četla.
Konec vystřižený z nějaké pohádky a to naznačuje přítomnost víry, čar a kouzel. Na onemocnění s těmi neštovicemi bylo znát, že věděla jaké to je ztrácet dítě (proto možná chtěla, aby v knize děti - potomci Antoše - zůstali naživu). Jinak kniha svižná, dala se dobře číst a oceňuji snahu spisovatelky, která žila v tak těžké době. Jako povinnou četbu bych ale do základky nedoporučovala, protože i na mě ve druhém ročníku střední školy to bylo docela složité, např.: některé fráze s tamním nářečím pochopit. :-)
Román o lásce smutné, nenaplněné i ztracené, řeší dilema, jestli " co bůh spojil, člověk nerozlučuj" má smysl i v případě, že manželství je nešťastné a nefunkční.
Autorovy další knížky
| 1981 |  Vesnický román |
| 1988 | Frantina |
| 1976 | Nemodlenec |
| 1998 |  Námluvy |
| 1979 | Černý Petříček |
Příběh je zajímavý, čtivý... Na konci mě pak rozesmutnilo, jak autorka pojala konec. Čtenář od půlky knihy tajně doufá, že vše dopadne dobře, že se vše vyřeší ku prospěchu hlavních postav, což se ale nestane. V podstatě z pohledu matky Jirovcové se sice vyřeší celá zápletka nejlepším možným způsobem, nicméně pro ostatní postavy to dopadlo smutně...