Vesnický román
Karolina Světlá (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35454/bmid_vesnicky-roman-Ju7-35454.jpg
4
448
448
Román čerpající z ještědského kraje zdůrazňuje mravní odpovědnost a opravdovost ženy, kterou společnost spoutává svými náboženskými předsudky a pokrytectvím.
Přidat komentář
Pěkně napsané, jen ten konec, ta stará Jirovcová ta mi pije krev, ty její moudra, i když chápu byla jiná doba...
Rozvodům nefandím, v dnešní době se lidé rozvádějí kvůli každé blbosti, devatenácté století na tento problém hledělo úplně jinak - že jsi nešťastný, to nevadí, v manželství setrváš kvůli cti a věčnému zatracení. Mám o čem přemýšlet, ale ten konec - no, je to přece jen dávno.
I přesto, že je román psaný v češtině 19. století, má opravdu spád. Člověk by řekl, že mu dá zabrat, než se tím prokouše, ale opak je pravdou. Mně se tedy líbil moc. A možná kdyby si jej přečetlo více lidí v dnešní "nemorální" společnosti, několik vyvolených by děj knihy ovlivnil.
Nebyla to taková hrůza, jak se o knize traduje. Člověk si jenom musí zvyknout na styl, jazyk a slovosled.
Po dějové stránce trochu slabé a jednoduché. V podstatě se ni neděje, ale rozepsané je to na desítky stran. Ke konci se to sice zlepšilo a nabralo trochu rychlost, ale přesto mě konec spíš zklamal. Za zmínku také stojí postavy - dle mého názoru výraznější než samotný obsah.
Od české autorky 19. století bych takovouto knihu nikdy nečekal. Většina děje knihy mi neustále evokovala mé vlastní zkušenosti s tímto problémem, častém i v dnešní době v některých křesťanských církvích, který se velmi dotkl i mé rodiny, zvláště mých rodičů.
Ze začátku jsem se ke čtení musela přemáhat, jazyk autorky je přece jen již trochu archaický. Příběh místy naivní, ke konci dostal spád a doufala jsem, že autorka bude stát za ženskou emancipací a zdravým rozumem. Bohužel, zvítězily předsudky a zakořenělé myšlení. Škoda.
Světlá mě překvapuje jako autorka-žena. V době, kdy má nejen prokázat cenu ženy jako spisovatelky, ale má šanci vyzdvihnout ženu ve společnosti, volí tři výrazné postavy. První z nich je žena, která je plná chyb a chová se jako manipulativní mrcha. Když jsem pak (ve spojení s druhou výraznou ženskou postavou) našel větu: "přiučila se za málo okamžiků vší lsti a obratnosti, jíž slyne od počátků plémě Evino." říkal jsem si, že moderní feministka by Káje možná s chutí střelila políček. Zato Antoš, to je pane postava jako lusk. Dře jako ideál socialismu a chová se jak Ježíš Nazaretský. A víte co? Možná je to konečně krok do moderního vnímání ženy jako rovnoprávné osoby. Když si vemu, jak se kolikrát mužský autor dosud stavěl k ženě jako k objektu, vnímal ji jako jen o málo více, než pěkný obraz nebo elegantní sochu. Samozřejmě, že existovali i autoři, kteří se věnovali ženě, ale snad všichni, pokud ji nekarikaturovali, vykreslí ji jako postavu silnou, morálně neoblomnou. Pak tu máme Němcovou a její babičku, která svou dokonalostí může Bohovi lízat prdel. Chce to ženu autorku, aby sabotovala vlastní řady a idealizovala muže v postavě uvěřitelné, aby byl kruh kompletní. Pak máme konečně náhled na svět ze všech úhlů. I ženy si tu můžou najít svůj idol v podobě Sylvy, ale ta má povahu nesmírně vrtkavou a jí k dokonalosti pár kroků zbývá. Od začátku je pak v románu cítit vliv realismu, Světlá však prokládá celou knihu ryze nedistancovanou nevlastní přímou řečí, pročež je knížka ke konci divokou směsicí realistického díla a… něčeho jiného. Ne, že bych se za to až tak zlobil, to, že závěr na mě působil neutěšeně, může znamenat jedině citovou investici do díla. Přesto to není knížka dokonalá a zřejmě přítomný patos pro mě sráží o jednu hvězdičku.
Co jen na tuto knihu říct?! Dostala mě! Byla zajímavá, napínavá, ráda jsem se k ní vracela, ... chování postav mi přišlo naprosto reálné, autorce jsem vážně věřila každé slovo. Jo a ještě musím dodat, že už dlouho mě žádná knížka tak nenaštvala! :D resp. dlouho mě nenaštvala žádná z postav knih tolik jako Antošova matka!
Realismus mám ráda, Karolínu Světlou mám ráda, no co z toho může vyjít? Jedině pět hvězdiček. Kniha je čtivá, milá, smutná, překvapivá, dojemná, trochu naivní, ale stejně ji považuju za jeden z klenotů české literatury.
Vesnický román povinná četba k maturitě. Kniha se mi četla moc dobře a dokonce mě i překvapila. Odehrávající děj v polovině devatenáctého století na vesnici. Různé povahové vlastnosti utvářejí příběh...
Vesnický román jsem objevila náhodou v knihovně. A musím uznat, že byť je to už stará klasika, tak se mi hodně dobře četl. Dějově byl příběh několika osob žijících v Podještědí na jednom statku zajímavý, co chvíli se událo něco, nebo do příběhu vstoupil někdo, kdo děj oživil. Čtenář se seznámil s tím, jak to kdysi chodilo na statku, jaké byly ve vsi zvyky a to nejen o Vánocích ale i přes rok, jakým lidé propadali pověrám a také jak důležitá tehdy byla morálka a bezúhonnost, aby se na člověka nedívali skrz prsty a neodsoudili ho k veřejné hanbě...
Z postav hraje v příběhu hlavní roli milostný trojúhelník rychtářky, jejího může Antoše a služky Sylvy, další podstatnou postavou je Antošova matka, která je právě tím prvkem, který neustále připomíná důležitost morálních hodnot, zásad a bohabojnosti. Rychtářka je vylíčena jako osoba bohatá, sobecká a rozmarná. Byť zpočátku se jeví jako rozumná, její rozmar jí zatemní mozek a její touha po pomstě přivede ji až k pověrám a uctívání temných sil. Antoš je vylíčen skoro jako hrdina, při čtení jsem občas měla pocit, že autorka ho povyšuje a chválí nade všemi schválně, a občas mi to vadilo. Ano taky mu přiznávala obyčejné lidské vlastnosti, ale občas byla ta jeho bezchybná povaha až neuvěřitelná. Sylva byla divoká dračice, která dokázala na druhého vytáhnout nůž, pokud jí chtěl ublížit a bavila se spíše chlapeckými zábavami než dívčími. Na statku ovšem nastal její obrat a ona se změnila v poslušnou, opatrující a dokonalou dívku i služku. No bylo vidět, že je to už opravdu klasika, ale i přes to, že místy byl příběh naivní, byl čtivý a zaujal. A určitě si od autorky někdy něco přečtu...
Příběh je zajímavý, čtivý... Na konci mě pak rozesmutnilo, jak autorka pojala konec. Čtenář od půlky knihy tajně doufá, že vše dopadne dobře, že se vše vyřeší ku prospěchu hlavních postav, což se ale nestane. V podstatě z pohledu matky Jirovcové se sice vyřeší celá zápletka nejlepším možným způsobem, nicméně pro ostatní postavy to dopadlo smutně...
od Světlé jsem četla nejdříve Kříž u potoka, netušila jsem že autorka píše i o osudech mužů. Měla jsem za to, že jen o ženských. Kniha byla čtivá, vývoj postav a jejich postojů až nečekaný stejně jako konec. Z 19. stol nejlepší autorka :)
Autorovy další knížky
| 1981 |  Vesnický román |
| 1988 | Frantina |
| 1976 | Nemodlenec |
| 1998 |  Námluvy |
| 1979 | Černý Petříček |
Povinná četba za mých mladých let.I když jsem jako mladá tenhle styl psaní nechápala,tak u této knihy se mi děj četl dobře.Ráda se k ní vracím i v dospělosti,kdy mám už to myšlení jiné a lépe se mi tento styl čte