Vesnický román
Karolina Světlá (p)
Román o ženách. Děj se odehrává na vesnici v polovině 19. století. Po smrti manžela dá vdova Jirovcová svého syna do služby na rychtářský statek. Na statku si všichni mladého Antoše oblíbí a rychtář z něj udělá čeledína. Po smrti rychtáře se rychtářka vdá za Antoše, který si ji vezme z vděčnosti za protislužbu. Z počátku ideální manželství se však dostává do krize... ... celý text
Přidat komentář
Utrpení! Antoš vypodobněn jako polobůh, nejúžasnější a nejctnostnější muž. Jeho matka jím obratně citově manipuluje a vydírá, jeho žena ho deptá psychicky. Ale on je silné chlapisko! Kdyby alespoň tu krajina Světlá pořádně popsala, ale s porovnáním s jinými tituly jsem to v tomto hledala marně.
(SPOILER)
Podtitulem Vesnického románu by jistě mohlo být "mravy českého venkova" (pokud by se autorka chtěla inspirovat Flaubertem). Je tu totiž představeno mnoho postav nesoucích specifické mravní rysy, od morálně zdegenerované matky hlavního hrdiny přes démonickou rychtářku a věrnou Sylvu až po ušlechtilého Antoše. Zároveň se tu mnoho dozvídáme o tom, jaké hodnoty byly vlastní mladé "světácké" generaci v českých zemích 2. poloviny 19. století (např. pasáže o Ochranově, městě Moravských bratří, které je tu poněkud mrazivě popisováno jako socialistická utopie). Většina postav byla vykreslena jako "figurky", měla jednu vlastnost, která je definovala. To dle mého názoru svědčí o próze ne tolik vyzrálé, na druhou stranu na mě kniha zapůsobila po emoční stránce: už dlouho jsem k žádné postavě necítil takovou nenávist jako k Antošově matce. Jenže zároveň jsem se však nesžil s žádným z tzv. kladných hrdinů (Sylva a Antoš). Spíše než mravní čistotě se blížili idiotství po vzoru Dostojevského knížete Myškina. Je nasnadě, že za svůj neblahý osud si mohli jen oni sami. Nemluvě o samotné závěru knihy, ve které se staví Sylvin morální kodex na úroveň pověrčivosti.
Domnívám se, že Vesnický román je jeden ze zcela prvních českých románů, které skutečně stojí za to číst. Nachází se na počátku autorčiny vrcholné tvorby, a tato tvorba zase stojí na počátku českého románu jako takového. Má sice své chyby, ale na dětské nemoci se neumírá.
Z románu Karolíny Světlé jsem měl obavy, nevím proč, ale myslel jsem si, že to bude strašlivě ukrutná nuda a ještě se starou češtinou. Ale tak když už jsem ji v knihovně měl, tak jsem ji zkusil. No překvapení bylo veliké, příběh byl zajímavý, krásně popsané prostředí, závěr mě překvapil. Asi zkusím další knihy Karolíny Světlé :-)
Doslova jsem se nemohla odtrhnout. Je to působivý příběh lásky, nejen lásky milenecké, ale i rodičovské. Po celou dobu čtení na mě dýchala dobová atmosféra, ať už líčením tradičního fungování rodiny, života na statku, zmíněním zvyklostí a tradic, ale také ukázkou křesťanské morálky a dogmatu. Stejně tak i jazykově kniha odpovídá době, v níž vznikla. Přestože jsem možná "moderně" doufala v něco jiného (jednání hlavních hrdinů, konec), odehrával se příběh velmi uvěřitelně, charaktery mi připadaly propracované a reprezentující mentalitu tehdejší společnosti. Dnes se nám možná motivace některých postav jeví nelogická, zbabělá, nepochopitelná, dogmatická... ale možná kdyby bylo v dnešní době více cti, úcty a respektu k druhému, k rodiči, partnerovi, dítěti.. nebylo by to asi úplně špatné.
Povinná četba, sám od sebe bych se do Světlé nepustil. Ale překvapení: dá se to číst! Ba je to skvělé čtení, na 19. století rozhodně. Srovnatelné se světovou literaturou té doby. A pro mě, Liberečana, plné velmi zajímavých informací o kraji, který máme přes kopec. Stínání kohouta, vztah Podještědí k Liberci, k Žitavě, k Ochranovu, dobové reálie... Samozřejmě konec mě nasral, ale aspoň to neskončilo jako nějaký šestákový milostný román. A nutno říct, že celou dobu mě fest sral Antoš. Chudáček ubližovaná, Mirek Dušín, přitom sebestřednej hajzl. Zkrátka začetl jsem se, prožil jsem si ten příběh. Skvělé. Živá literatura, napsaná dosud živým jazykem. P. S. Teď se prokousávám Jiráskovým Temnem. Skoro o půlstoletí mladší kniha, ale jazykově asi tak o sto let starší. No uvidíme, třeba se taky začtu.
Tak krásná kniha a v ní plno nečekaných věcí. K.Světlá se tak hezky dokázala vžít do svého oblíbeného kraje.V knize je plno nečekaných věcí*****.
Málokdy se stane, že mne kniha dožene k slzám. Nádherné.
Kdo se obává staré češtiny, obávat se nemusí. Pokud někdo není naprostý tupan, vše se dá krásně pochopit, kniha je až neuvěřitelně čtivá. Ačkoli se toho moc nestane, vnitřní úvahy jednotlivých postav jsou opravdu unikátní, stojí za přečtení.
Do povinné četby na střední bych to však nedávala. K tomuhle musí člověk dozrát.
Panebože, jestli někdo takhle žil, tak je mi ho líto, přetože už musí být po smrti téměř 200 let. Žít takhle jen kvůli víře a aby lidé neřekli, je hrozné. Připadá mi to dost pokrytecké. Čtení to lehké a zajímavé, ale také, jak píše Marisol, smutné. Jsem rád, že tato doba už pominula.
Hodně smutné čtení. Stará Jirovcová mě neskutečně štvala a to od okamžiku, kdy malému synovi řekla, že jestli si utrhne jablko z farské zahrady, tak se raději utopí. (Jasně, lepší a morálnejší je zemřít hlady, ale bez hříchu. A to jedno jablko by na faře fakt chybělo.) Strašné! Tímto přístupem k životu zkazila život nejen tomu chudákovi synovi.
Překvapivě čtivý a moderní text! Karolína Světlá vykreslila geniální charaktery, nebála se lámat stereotypy a i po téměř sto padesáti letech jde o aktuální téma. Antoš, Sylva, rychtářka i matka - opravdu bravurní postavy. Jsem sama překvapená, jak moc mě Vesnický román oslovil :D
první český román, první z ještědských románů Světlé, zakladatelky tohoto žánru v naší literatuře, měl by přečíst každý...
...ale jak mně je to ženské psaní protivné (Světlá, Němcová, Krásnohorská, ...)
Autorka napsala knihu z prostředí podjedštědské vesnice, které velice dobře znala. Místy je to povídání zdlouhavé, osoby jsou ovlivněny náboženstvím-musí se k četbě přistupovat s tím, že je to psané v 19.století. Jsem docela rád, že už jsem to dočetl, protože to není nic veselého,... je to podobné, jako jsou Klostermannovy knihy ze Šumavy.
Knížka se mi líbila, hezky se mi četla. Karolína Světlá žila a psala v 19. století - tehdy psala román ze současnosti. Určitě pro mě bylo zajímavé si knížku přečíst. A bavila mě.
Líbilo se mi prostředí, jinak příběh.. ze začátku táhlý a konec rup šup, moc jsem se nechytala :) Na mě docela zvláštní konec.
autorka barvitě vykreslila obraz dědiny v Podještědí..zvyky, lidi, mentalitu...a za hrdiny svého "románu", podle mě spíše tragedie, si vyvolila mladého muže Antoše - narodivšího se velice svérázné matce, která ho vychovala v památce na brzy zesnulého otce...Antoš, až neobvykle citlivý a hodný kluk si velmi bere k srci matčina slova, poslouchá na slovo a žije de facto život, který si pro něj představila a nalinkovala jako "ideální" jeho matka...něco ve smyslu držet hubu a krok, a kam si spadl, tam už buď, aby si změnou názoru či skutkem nepošpinil otcovu památku...a Antoš drží a trpí...a při tom je nadále úspěšný, šlechetný a TUZE nešťastný...manželství s rychtářkou ....mno...řekněme si že nevyšlo...ale krutě. A on opouští své děti a jde do světa , přesvědčen, že takto to bude nejlíp...když už se odhodlá k novému životu, vloží se do toho "spravedlivá" matka, rozhodí ho kompletně, a dorazí...(ono, rozvody já nemusím, ale s ohledem na děti, a knize a době potažmo i s ohledem na víru - toto, kdy se matka nestará o děti, a provozuje i černou magii - to by Antošovi i papež ve finále odkýval ;))
a Antoš zas drží hubu a krok...a protrápí se ke konci svého života . Nevím, co soudil o svém životu on sám, ale na mně teda celek zapůsobil jako jedna velká tragedie..nevím ani, co si dokazovala jeho matka, drtíc syna, a i sama odmítající veškerou pomoc od okolí, i případné další zájemce o mladou vdovu - raději rychle zapřáhnout dítě a hrozit mu nešťastným nebožtíkem...ale možná, že opravdu autorka vykreslila tehdejší dobu v plné kráse..ačkoliv za své hrdiny si vybrala postavy až nelidské a neskutečné.....
Autorka (a spíše i Antoš a stará Jirovcová) však tak nějak celou dobu vůbec nemyslela na Antošovy syny - vyrůstali v naprosto nefunkční rodině, a možnost mít nějakou matku - to jim ani povoleno, ani dopřáno nebylo ...a to že jejich otec zmírá ve středním věku, tomu se ani divit nelze...cokoliv hezkého v něm bylo, bylo zadupáno..a rovněž byl zadupáván i hněv a frustrace..emoce pozdržovány...
Rychtářka hezky vykreslená jako hamižná osoba, podkéhající ve finále sklonům k černé magii - další zapojení lidové slovesnosti, objevují se magické ruituály a čáry historicky dochované v dané oblasti...
Sylva....zajímavá divoženka, semletá kolotočem roztočeným a řízeným starou Jirovcovou....asi udělala hodně dobrého, ale štěstí a klidu její srdce nenašlo...
Přečetno jakožto nějaká ta klasika, hodnotím tak 3,5*....a soucitím se všemi nešťastníky z knihy, i když ve finále svůj osud a život si malujeme všichni sami...
Musím říct, že za mě sklízí kniha opravdu velký potlesk. 19. století v české literatuře není zrovna mé oblíbené období, ale škola si tuto knihu vyžádala, takže jsem se do ní chtě nechtě pustila. A ono to šlo jako po másle. Příběh má vše, co si čtenář může přát. Spád příběhu a zajímavé charaktery jsou jen některé z kvalit. A hlavně na tu dobu... Křivdila jsem ti, Karolino.
Citáty, které mne oslovily:
Na obloze i na zemi třpytila se jiskra vedle jiskry, hvězdy jim svítily nad hlavami, sníh pod nohami, kráčeli pod nebem i na nebi. Kolem nich doletovaly zvuky zvonů zvěstujíce lidem čistého srdce, že se narodilo světlo světa v této posvátné hodině. Byla sláva a mír na zemi a na nebi, sláva a mír v Antošově srdci.
A zlodějem budeš, utrhneš-li potajmu z cizího stromu jediného jablka, z cizího záhonu jediného kvítí. Ba trojnásobným budeš zlodějem, jednou na cizím statku, podruhé na matčině životě a potřetí na jejím podílu na království nebeském...
Štítky knihy
venkovské romány náboženský život Ještědsko předsudky
Autorovy další knížky
1981 | Vesnický román |
1988 | Frantina |
1976 | Nemodlenec |
1998 | Námluvy |
1979 | Černý Petříček |
Uf, tak tahle knížka mi dala zabrat. Bojovala jsem se starou češtinou, musela jsem se na čtení hodně soustředit. Příběh byl zajímavý a plný zvratů, ale zároveň smutný a spoustu postav jsem nemohla vystát.