Veterinářka
Gillian Hick
Přežije mladá veterinářka na irském venkově? Jedině se smyslem pro humor! Prostě James Herriot v sukních! Ať už kastruje koně v Dublinu nebo odřezává rohy skotu na wicklowském venkově, zachraňuje zraněné kočky před podvraťáky nebo se potýká se zdrogovanými hlídacími psy, veterinářku Gillian Hickovou humor nikdy neopouští. A právě její neutuchající smysl pro humor se promítá do této knihy, jež je jakýmsi záznamem náročných situací, se kterými se v práci jako čerstvě promovaná veterinářka setkává. Nejen že musí pomoci zvířatům od jejich neduhů, ale musí se vypořádat i s „lidskými“ nástrahami v podobě dohazovačských matek nebo šovinistických farmářů, nemluvě o chlapících, kteří se neustále ptají: „A kde je ten opravdickej veterinář?“ Humorem a energií nabitou sbírku příhod jedné neohrožené mladé irské veterinářky čte známá herečka a slavná a oceněná dabérka Jana Štvrtecká. Nahrávka vznikla podle knihy Gillian Hickové Veterinářka vydané Nakladatelstvím JOTA v roce 2019. Copyright © Gillian Hick 2005. Z anglického originálu Vet on the Loose vydaného nakladatelstvím The OBrien Press Ltd., Dublin, Ireland, 2005 přeložila Věra Kovářová. Translation © Věra Kovářová, 2019. Publikováno se souhlasem The OBrien Press Ltd. Čte Jana Štvrtecká. Hudba, režie, střih a mastering Michal Kurfürst. Design obálky © Veronika Cágová. Vydalo Nakladatelství JOTA, s. r. o., v roce 2021. GILLIAN HICKOVÁ Gillian Hicková se narodila v Dublinu a uplynulých sedm let provozovala zvěrolékařskou praxi tam i v okrese Wicklow. Pracuje také pro Irský modrý kříž. S manželem, třemi dětmi a smečkou čtyřnohých společníků žije v okrese Wicklow, kde má svou veterinární kliniku. Veterinářka je její první kniha. JANA ŠTVRTECKÁ Jana Štvrtecká je členkou činohry Národního divadla v Brně, kde ztvárnila řadu výrazných rolí (Poprask na laguně, Zločin a trest, Pohádka máje, Treperendy, Sen noci svatojánské, Krvavá svatba, Králova řeč, Saturnin, Mirandolína a další). Působí také jako pedagožka na Divadelní fakultě JAMU, kde vyučuje techniku jevištní mluvy a umělecký přednes. Pravidelně spolupracuje s Českým rozhlasem a namlouvá audioknihy. Dvakrát byla nominována na cenu v anketě Neviditelný herec. Jana Štvrtecká má také velké zkušenosti s televizním a filmovým dabingem. V roce 2016 obdržela dabingovou cenu Františka Filipovského za roli Vandy ve filmu Venuše v kožichu.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Příroda, zvířata
Vydáno:
2021
,
Jota
Originální název:
Vet on the Loose, 2005
Interpreti: Jana Štvrtecká
více info...
Přidat komentář
Kniha mě velmi oslovila. Paní autorka píše, jak se dostala přes vysokou a krušné začátky k úspěšné práci veterinářky. Kapitoly jsou krátké a o to více záživné. Příběhy z praxe mě bavily. Líbil se mi vypravěčský styl a smysluplně poskládané kapitoly. Pro každého milovníka zvířat nutnost :)
Kniha mě bavila a přečetla jsem ji za 2 dny. James Herriot je moje srdcovka, takže mě potěšilo, že ho autorka zmínila hned v začátku knihy. Chyběl popis krajiny, ale děj se odehrával v mnohem rychlejší době, než psal pan Herriot. Potěšil mě velký soucit veterinářky, když se často pouštěla i do předem prohraného souboje o život zvířete. Třeba kotě s červeným obojkem. Kdyby vyšlo pokračování, ráda si ho přečtu také.
ČV 2020 - Kniha, jejíž hlavní postava má vaše vysněné povolání.
Takova oddychovka na dovcu. Libilo se mi, že pro jednou je to žena a ne muž, ale Herriot je Herriot. Tesila jsem se na popisy nádherné irské krajiny a nic. Chyběl i ten humor nebo láska k tomu kraji, jen popis tech zajímavých případů. Nenadchne, neurazí.
Milé příběhy z praxe začínající veterinářky na skotském venkově, souhlasím s komentáři - některé moc humorné nejsou, ale je to prostě ze života. Mě se kniha líbila a četla se dobře.
Začátek knihy mi přišel trochu literárně nedotažený (nemám ráda, když je najednou o nějaké postavě psáno jménem aniž by předtím to jméno bylo zmíněno, tady to bylo hned v úvodu), pak se to najednou zlepšilo. Historky zajímavé a vtipné, ale člověk se, ať chce či ne, neubrání srovnáváni s Herriotem. A ten je lepší.
Příjemná oddychovka na dva, tři večery. Děj se odehrává především na venkovech ve východní části Irska. Pro mě bylo veterinární prostředí úplně něco nového a ráda jsem se do něj nechala touto nenásilnou formou zasvětit. Od této knihy jsem také očekávala spoustu humoru, ale s tím jsem se téměř nesetkala. I přesto se mi kniha četla příjemně a líbila se mi.
Určitě se to nedá srovnávat s Jamesem Herriotem, ale kniha byla velmi milá a ukazovala autorku jako opravdovou milovnici zvířat.
Těžce nesu povahy některých majitelů, kteří chtějí na zvířatech jen vydělávat - viz příběh Šnečky. Anebo ty, kteří nejsou ochotni zaplatit za veterinární pomoc. Vždyť zvířata se neumějí z větších komplikací vyléčit sama.
Dalo se to číst, pár příjemných večerů jsme spolu ztrávili. Ale taky jsem čekala zajímavější příhody z prostředí veteriny.
Čekala jsem svižnou knihu plnou vtipu a zajímavých zápletek typu Betty MacDonald, ale dostala jsem stále se opakující případy začínající veterinářky psané velmi jednoduchou, nezajímavou a nudnou formou. Pro mě obsahově i stylisticky velmi plochá záležitost. Typická kniha na WC, bohužel..
Toto je již několikátá kniha z veterinárního prostředí kterou jsem přečetla a bohužel mě tato spíše zklamala. Kniha je psaná velmi jednoduše a příběhy byly často ploché a nezajímavé. Škoda.
Úžasná kniha, u které jsem se smála i brečela. Doktorka čelí diskriminaci, těžkým a neidentifikovatelným onemocněním dobytka, smrti, množení, ale vypráví i krásné historky, o záchraně zprvu beznadějných případů. Vyprávění různých příhod doprovází linka vývoje jejího života. Kniha není ani veselá, ani deprimující. Je prostě přímá, je to život. A život v maloměstě a přilehlých vesnicích v drsném Irsku, to je teprve makačka.
Jelikož všechny reklamní poutače lákaly na Jamese Herriota v sukni, tak musím říct, že tohle na Herriota nemá ani náhodou. Ten měl své příhody tak krásně popsané a odvyprávěné, zatímco zde je to jak letem světem/bez vetší hloubky prolítneme životem nějaké veterinářky. Nedočetl jsem.
Milé, odpočinkové čtení autorky, která si umí udělat legraci sama ze sebe. Pohladilo, příhody opravdu ze života :-).
Pohodové, úsměvné a svižné čtení, které mě fakt bavilo. Knížka byla pro mě příjemným překvapením a jako oddechovku určitě doporučuji.
Kniha Veterinářka je mi hrozně blízká. Sama pracuji se zvířaty, spoustu věcí jsem pochytila a už toho mám i hodně načteno. Pracuji jako ošetřovatelka zvířat a má práce zahrnuje krmení, uklízení a posuzování stavu zvířat. Jen s tím, že je nemohu sama léčit, proto tu máme veterináře jako poslední pomoc, když už nevím, kudy kam. V dětství jsem veterinářkou chtěla být, ale mamka mi to vymluvila s tím, že bych občas musela nějaké zvíře uspat.
Proč to vlastně píšu? Tak nějak to trochu souvisí s knihou...
Knihu napsala Gillian Hicková jako příběh o sobě. Popisuje své začátky jako studentka na veterině - co vše zažila během praxe. A nebylo to v jejím případě moc super. Dále píše o začátku své kariéry coby veterinářky. Její první pacienti. První operační zákroky. Záchrana zvířat. Dokonce i ono uspání. Odrohovani býků, kastrace a mnohé další.
Záchrana fenky Jess - které Gillian pomohla, i když moc šancí na přežití neměla - mě dostala do kolen, byla to fena, která nejspíš prošla psími zápasy a pak rodila jak na běžícím pásu. Ale poslední zabřeznuti jí bylo osudným. Dostala infekci. Gillian jí dala přezdívku Šnečka. A proč? To už si přečtěte sami.
Poukazuje se zde, jací majitelé zvířat občas bývají. Jak řeší vše na poslední chvíli, nebo neřeší vůbec.
Já myslím, že každý si v této knížce něco najde. Je v ní spouta zvířat od hlodavců přes psy, koně, ovce po býky a krávy. Jednou to končilo dobře, podruhé špatně. Ale podle vyprávění mi Gillian přišla hrozně sympatická. Takže, kdo má rád knihy se zvířecími příběhy, za sebe mohu jen doporučit.
Pohodová milá kniha o začínající veterinářce a jejích každodenních starostech, která se hezky a rychle četla. Podobná příběhům Jamesa Herriota,kterého jsem milovala. Doporučuji jako oddechovku mezi náročnějším čtivem.
Občas milé a vcelku úsměvné čtení, rozhodně ale ne tak vtipné, abych se popadala za břicho. Zdrojem humoru tu byly spíše trapné situace, které mně osobně zase až tak veselé nepřipadaly. Některé povídky končily šťastně, ale měla jsem pocit, že převažují ty smutné a tragické. Nelíbil se mi podrobný popis některých opravdu nepříjemných a nechutných zákroků. Tato knížka není něco, co bych si po čase ráda přečetla znovu. Spíše sáhnu po Herriotovi.
Laskavá, empatická a úsměvná, taková byla tato knížka. Líbila se mi, hlavně vylíčení irského venkova.
Knihy s veterinární tématikou nikdy nezklamou. Tahle se hned po prvních stránkách zařadila mezi mé nejoblíbenější.