Vetešnictví pana Nakana
Hiromi Kawakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/372446/bmid_vetesnictvi-pana-nakana-vEl-372446.jpg
4
119
119
Hlavní postavou novely Hiromi Kawakamiové Vetešnictví pana Nakana (Furudógu Nakano šóten) z r. 2005 je mladá dívka Hitomi, která nastoupí jako pokladní a pomocná prodavačka na částečný úvazek v malém vetešnictví na tokijském předměstí. V knize sledujeme její citové zmatky a postupné zrání. Vedle vypravěčky Hitomi vystupují v příběhu ještě další tři výrazné postavy, které ve vetešnictví pracují – záletný podivínský majitel pan Nakano, jeho starší sestra Masajo, umělkyně všeho druhu, která pozorně sleduje milostné aféry svého bratra a sama touží po lásce, a mladý nesmělý řidič Takeo, který přiváží zboží vykoupené od zákazníků a pomáhá v obchodě. Každý z nich má svá skrytá tajemství a touhy. Jako katalyzátor děje v jednotlivých kapitolách, jež tvoří do jisté míry samostatné příběhy, slouží předměty, které do vetešnictví přinášejí různí zákazníci k prodeji. Kniha nepostrádá ani zvláštní jemný, něžný humor, pro který bývá hrdinka Hitomi v některých recenzích nazývána japonskou „Amélií z Montmartru“. Nabízí tak nejen čtivý pohled na současné Japonsko, ale také – a to především – poutavý obraz svébytného myšlenkového a citového světa jeho obyvatel.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , ArgoOriginální název:
Furudógu Nakano šóten / 古道具 中野商店, 2005
více info...
Přidat komentář
Do Vetešnictví jsem se pustila po vynikajícím Podivném počasí v Tokyu,které Vetešnictví nepřekonalo. Stejně jako na "Počasí" se mi líbilo pomalé plynutí a osobitý,až lehce snový styl psaní, v každé kapitolce dominovala nějaká věc,po níž nesly jednotlivé kapitoly jméno. Oproti Počasí zde vystupuje více postav a žádná z nich mě bohužel nedokázala zaujmout tolik,jako pár z Počasí. Vetešnictví není tak poetické a postavy probírají sex naprosto bez zábran, víc mi sedla jemnost Počasí. Za to a za jistou "rozmělněnost" ubírám jednu hvězdu. I tak bych si s chutí přečetla další autorčinu tvorbu.
Poklidné čtení bez větší zápletky. Při výběru knihy mě v recenzích zaujalo přirovnání, že Hitomi je japonskou Amélií z Montmartru. Po přečtení knihy moc velikou podobnost nevidím. Oproti tomu, jak děj téměř po celou dobu pomalu ubíhal, závěr knihy byl zrychlený až moc. Něco málo jsem se dozvěděla o japonské kuchyni a kultuře.
Kvalitní japonský román pro ženy. Tempo vyprávění je pomalé a klidné, ale přesto mě zvědavost nutila stále číst dál. Kniha dává spoustu prostoru pro fantazii čtenářek k domýšlení děje.
Jediné, co mě rušilo, byla spousta japonských výrazů v textu, které nebyly vysvětleny pod čarou, ale až v dlouhém seznamu na konci knihy. Když jsem během krátké chvíle listovala několikrát ke konci, abych kupříkladu zjistila, že Kacudon je rýže s obalovanou vepřovou kotletou, zatímco Rámen jsou nudle s rybí rolkou, nevěděla jsem, jestli se mám zlobit nebo smát.
V dnešní uspěchané době opravdu pohlazení po duši. Děj knihy plyne zdánlivě bez větších zvratů, ale vnímavý čtenář si určitě přijde na své. Já jsem si knihu opravdu vychutnala a ocenila nejen kultivovaný styl vyprávění, ale také mnoho zajímavostí o japonském životním stylu, nejen co se týče stravování a bydlení, ale především mezilidských vztahů.
Pomalé, jednoduché vyprávění, kde je to, co se neřekne, důležitější než vyslovené. Jako miska obyčejné rýže. Zrnko za zrnkem. Až na konci příběh dozní a člověk si řekne, jak se dobře najedl.
Takové nijaké. Nečetlo se to vůbec špatně, naopak docela rychlovka, ale kniha ve mně nezanechala ani špatné, ani dobré pocity. Prostě průměr.
Kniha se mi moc líbila. Mám ráda japonské autory, je mi blízký jejich styl psani, to pomalé plynuti...A také se někdy trochu ztotožňuji s chováním hlavních hrdinů, s tou plachosti, nesmělosti, uzavřenosti...Zapadá mi do obdobi přicházejícího podzimu. Skvělý překlad. Také jsem čekala trochu obsáhlejší doslov jak jsme u této literatury zvyklí.
Japonská literatúra ma baví! A táto kniha nebola výnimkou. V knihe som videla sociálne odcudzovanie sa, a hoci postavy sa vídali denne, mali medzi sebou vzťah, beztak k sebe neprenikli, akoby tam bolneviditeľný múr, ktorý prekážal v tom, aby sa osobny plne pochopili. Z toho potom pramenila celá neistota v správaní a najviac sa to odrážalo v komunikácii, ktorá bola strohá a väčšinou vôbec nevypovedala o duševnom svete postáv a ich prežívaní. Pán Nakano a jeho sestry boli zvláštne osôbky, ale ak si zoberiete všetky postavy v knihe, ani jedna nebola úplne všedného premýšľania. Páčilo sa mi, že vnútorný svet sme videli iba u hlavnej postavy, a u ostatných sme museli domýšľať.
Pri japonskej literatúre ma vždy baví aj doslov, väčšinou sa jedná o vykreslenie hlavnej témy, v tomto prípade to bolo príliš stručné a mohlo sa to popísať aj lepšie. Nepotrebujem vedieť aké ceny autorka vyhrala v Japonsku, ale potrebujem vedieť, prečo píše o tom, o čom píše.
A vôbec, bola to skvelá kniha!
Knížka se mi moc líbila, opravdu působí v současné rozjitřené době plné zloby a nenávisti jako příjemné pohlazení. A oceňuji velmi kvalitní překlad.
Život hrdinů kolem jednoho malého obchůdku, kdy se ze střípků rozhovorů a jednotlivých událostí skládá celý příběh. Měla jsem si to ale asi nechat na zimní večery, než si to brát na dovolenou.
Ach, to byla zase krása a pohlazení mého srdce! Nádherně se to četlo a kdykoli jsem se začetl do stránek knihy, měl jsem pocit, že jsem doma a zároveň prožívám život hlavních hrdinů. Moc mi vyhovuje tento styl vyprávění, tak podobný mým oblíbeným japonským autorům jako jsou Kawabata, Tanizaki, Hiraide. A samozřejmě Haruki Murakami, kterého miluju, i když tohle je úplně něco jiného :o).
A rovněž musím velmi pochválit vynikající překlad pana Levory, doplněný o vysvětlivky.
Kniha, kterou asi každý čtenář neocení. Pokud čekáte napínavý příběh a dějové zápletky, tak se nedočkáte. Má to zajímavou atmosféru a několik vtipných pasáží, ale je to velmi jemný japonský humor, který mnoho čtenářů ani neodhalí. Rozhodně nemá mnoho společného s filmem Amélie z Montmartru, jak uvádí anotace. Jako film si to představit umím, ale takový, který by v Evropě bez velkého ohlasu prošel distribucí filmových klubů. V kontextu japonské literatury je styl Hiromi Kawakami srovnáván s knihami Banany Jošimoto, což porovnat zatím nemohu, ale třeba s Haruki Murakamim ano a ten je úplně jiná liga. :-)
Tuhle knížku jsem si přečetl opravdu s chutí. Jméno Hiromi Kawakamiové pro mne bylo příjemným překvapením, a pokud se nemýlím, je Vetešnictví pana Nakana vůbec prvním titulem jmenované autorky uvedeným na náš trh. Líbí se mi, že je knížka psána lehkým stylem, dobře se proto čte a její hlavní téma - citové zrání hlavní hrdinky v prostředí jednoho malého vetešnictví v současném Tokiu - je zajímavým nahlédnutím pod pokličku citových vztahů a života obyčejných lidí v dnešním Japonsku. A je to pohled rozhodně informativní. Pro mě bylo inspirativní především srovnání kulturní odlišnosti v chování, myšlení nebo hodnotách dnešních Japonců a nás Evropanů. Už proto mi stálo za to si tuhle knížku přečíst. Nesporným kladem knihy je i překlad Jana Levory, který používá výrazově bohatý jazyk, takže se mu daří přitažlivě přiblížit exotické prostředí děje. Opomenout nechci ani poznámkový aparát, překladatelem zpracovaný detailně a s hlubokou znalostí nám mnohdy dosti vzdálených japonských reálií. Zkrátka: strávil jsem s knížkou několik příjemných večerů a budu moc rád, když si od téhle nesporně talentované autorky přečtu brzo zase něco dalšího.
Vzdal jsem někde před polovinou, takže hodnocení je třeba brát s rezervou, ale přišlo mi to takové neslané nemastné až banální, nemá to skoro žádný děj a vývoj, zato spoustu míst, nad kterými jsem udiveně kroutil hlavou, co to má sakra být. Možná jsem jen nechápal avizovaný „zvláštní jemný, něžný humor“. Marketingový trik s přirovnáním k Amelii je úplně mimo.