Vězeňkyně
B. A. Paris (p)
Amélie se o sebe vždy uměla postarat – když v šestnácti letech osiřela, vybudovala si nový život v Londýně. Tam se taky seznámila s okouzlujícím miliardářem Nedem Hawthorpem a impulzivně souhlasila s jeho nabídkou k sňatku. Ví ale, koho si vlastně vzala? To je jedna z tisíce otázek, které se jí honí hlavou, když se probudí uvězněná v temné místnosti. Jejími jedinými společníky jsou mlčenliví únosci. Pak ovšem Amelie zaslechne hlas svého manžela a najednou už si není jistá, odkud jí vlastně hrozí nebezpečí.... celý text
Přidat komentář
Řekla bych,že Vězeňkyně je slabší kus autorčina psaní,ale nemůžu říct,že by mě čtení nebavilo. Střídá se tu minulost a přítomnost a hezky se to všechno svazuje dohromady jako silný provaz,který na konci někoho rozváže ze sevření a jiného udusí.
Zarazilo mě tady v komentářích pár příspěvků,kde se píše,že by to celé chtělo vysvětlit apod. Já teda nevím,ale vše je v knize rozepsáno a vysvětleno. Já osobně nemám žádné nezodpovězené otázky. Četli jste to do konce? :)
Kniha nepostrádá napětí. Mám ráda prolínání časových linek. Celkově toto téma za mě bohužel nudně pojato. Nicméně mě kniha bavila.
Zpočátku mi trvalo se do knihy zabrat, i když nápad dobrý. Zpracování už trochu pokulhávalo... Střed příběhu mě bavil, konec mi přišel přetažený za vlasy. Škoda, mělo to potenciál, který nebyl využitý.
Už jsem četla snad všechny knížky od této spisovatelky a tato za mě asi nejslabší. Nápad se mi zdá dobrý ale asi to mělo být lépe zpracované. Závěr byl překvapivý,ale celé mi to přišlo takové utahané,ne moc dobře zpracované. Spíše takový průměr.
S B.A. Paris se to má tak, že ji buď máte rádi, nebo ne. Já se popravdě začínám více přiklánět ke druhé skupině.
Nápad na tento příběh je určitě zajímavý, ale zpracování už mě tolik nenadchlo. Občas jsem měla pocit že to celé vlastně nedává smysl.
Kniha je rozdělená na minulost a přítomnost. Minulost mě bavila mnohem více, narozdíl od přítomnosti, kde Amelie neustále počítá stěny, kroky a spřádá plán útěku který jí prostě už z principu nemůže vyjít. Ale ok, pokus/pokusy se cení.
Vůbec ale vůbec mě nebavilo posledních 100 stran. Kdy se Amelie řídí pokyny únosců. Informace se v kapitolách pořád opakovali a přišlo mi to nekonečné, nelogické a ve finále ani nevíte proč to všechno.
Postavy v knize mi byli strašně nesympatický. Amelie chudá holčina v nesnázích, samozřejmě bez rodiny a Ned zbohatlickej parchant který si myslí že může vše. Kamarádky Amelie byli taky dost divný.
Úplný průser to nebyl, ale četla jsem lepší.
Už dávno neplatí, že je B. A. Paris jednou z mých nejoblíbenějších autorek psychothrillerů. Romány Za zavřenými dveřmi a V pasti lži byly sice perfektní, ale autorčina novější tvorba pro mě byla zatím spíše zklamáním. Přesto po jejich knihách stále ráda sáhnu, protože jedno se jim nedá upřít - jsou neskutečně čtivé a extrémně napínavé.
A to platí i o knize Vězeňkyně. Na tuhle jsem se opravdu těšila, protože anotace zněla skvěle. Podobné náměty mám v psychothrillerech moc ráda a v tomto ohledu Vězeňkyně nezklamala. Líbilo se mi střídání kapitol z minulosti a přítomnosti, kterým mě autorka udržela v napětí od začátku až do konce. Takže já jsem po dlouhé době s knížkou B. A. Paris moc spokojená a určitě vám Vězeňkyni můžu doporučit.
Stejně jako předchozí autorčiny knihy i Vězeňkyně se mi líbila.
Zvolen byl zajímavý námět, dobře se mi četlo a spád všemu dávaly krátké kapitoly a retrospektiva.
Amelie byla skvělá a přestože si zažila hodně krušné chvíle, vše zvládla dotáhnout do konce.
Tento spletitý příběh se nedá odložit.
Autorčiny knihy mám ráda a ani tentokrát rozhodně nejsem zklamaná. Ba naopak. Byla jsem do knihy tak zabraná, že za den bylo dočteno.
Tentokrát se setkáváme s Amélií, která mi povahově sedla. Nebyla to žádná ufňukaná slečinka, co by se neustále psychicky skládala, ale silná mladá žena, která si uměla poradit. Život jí otevřel dveře do celkem zajímavého společenského okruhu Londýna a ona popadla příležitost za pačesy. Ale jak už to u B. A. Paris bývá, nebylo to jen tak.
Čeká Vás napínavý spletitý příběh, který nebudete moct odložit. Doporučuji všem milovníkům napětí!:-)
Za mě opět skvělé čtení...
B.A. Paris prostě psát umí. Nejdříve si člověk říká no tak fajn... Takové pomalejší čtení ale pak nastane zvrat, překvapení a už jste na konci knihy a já si říkám tak zase waw... A rozhodně nejsem zklamaná.
Dle mého mínění nejslabší kniha od autorky.
Všechno je ohromně zveličené, málo uvěřitelné. Vlastně dá se říct neuvěřitelné. Hlavní hrdinka pochopitelně sirotek - jako vždycky.
Stále se opakující motivy v knihách.
Proč se některé věci - hlavně ty nelogické - staly, to tam vůbec nebylo vysvětleno.
Jaký vlastně byl důvod toho všeho.
Překombinované, v závěru úplně všichni mrtví......
Čekala jsem svěží pokrm, místo toho jsem se zahryzla do víc než scvrklýho jablka. S červíkem.
Sladká a dobrotivá Popelka, pardon Amélie, milující svoji chudobu, Ned, dědic miliardového impéria a všech hlupáků král, fešnej bodygárd Hunter a kroužek holčičích kámošek. Všichni do jednoho jsou stiženi zcela nelogickým chováním. Prkenný a utopený v cukru. Oukej. A aby to tedy nebylo úplně jako pro dvanáctiletý pubescenty, necháme někoho umřít. Ale zase ne tak úplně do mrtva.
Bože, vypněte mozky a raději si dejte drama Králíci z klobouku.
S vypětím sil jsem včera dočetla. Dneska už mi konečně pravá mozková hemisféra odpustila :)
Kniha, kterou jsem měla do čtenářské výzvy. Jako četla se mi fakt hodně dobře na to, že tento žánr vůbec nečtu. Kapitoly jsou celkem krátké, rozdělené do minulosti a přítomnosti, ale člověk si zvykne. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout. Přečetla jsem ji za pár dní. Jen teda konec je na mě moc zamotaný, na mě tam pak bylo dost postav, trochu jsem se v tom ztrácela a některé stránky jsem si musela přečíst dvakrát, abych se vůbec nějak zorientovala, co kdo a kdy udělal :D
Opět skvělá kniha,od této autorky ani nic jiného neočekávám. Zatím všechny knihy byly prostě parádní. Kniha, která se čte sama.
Vězenkyně je další strhující příběh o lidské chamtivosti...
Hlavní hrdinka Amélie se o sebe uměla vždycky postarat, když v 16ti osiřela, rozhodla se hledat štěstí v Londýně. Nějakou dobu se ji to nedařilo,pak ale poznala nové kamarádky a s nimi přišel do jejího života i Ned, se kterým uzavřela zajímavou dohodu o sňatku. Bohužel netušila, koho si vzala a tak se Amélie ocitá spolu s Nedem uvězněna a my můžeme sledovat propletený příběh plný lstí a ztráty na životech.
Tak tohle ma ty spravny grady. Byla sem pulku knizky jak na trni. Byla sem hrozne zvedava na vysvetleni, to nebylo sice uplne na jednicku, ale i tak, super cteni.
I po přečtení Vězenkyně zůstává Za zavřenými dveřmi tou nej knihou autorky.
Ale...kniha se mi fakt líbila. Nemohla jsem se odtrhnout a přečetla jsem ji za dva večery...ten druhý večer jsem jí musela dočíst do jedné ráno i když jsem věděla, že vstávám v pět :). Takže byla kniha opravdu chytlavá a nemohla jsem ji odložit. Tohle prostě autorka umí a proto se taky těším na knihu Host, kterou jako jedinou zatím přečtenou nemám.
Téma únosu mi přišlo zajímavě zpracované i když to bylo trošičku překombinované, ale i tak se mi to líbilo. Místy mi to přišlo až nereálné, ale na čtivosti to neubíralo. Takže za mě spokojenost.
Mám ráda tuto spisovaltelku, ale na začátku jsem trochu tápala ,o co vlastně jde. Místy trochu neuvěřitelné...moc shoda náhod. Vlastně i s hlavní představitekou, ale moc dobře se mi četla. Padla za jediný večer.
(SPOILER) Začiatok sľubný, rozbeh dobrý, ale keď Amelia vyjde z tmy je to absolútne o nicom.Len sa babre v nepodstatných veciach, truchli za niekým, koho ani nepoznala a komu bola v podstate ukradnutá.Záver preplácaný , vlastne druhá polka knihy celá prekombinovaná.Docitala som len tak tak.Nič moc.
(SPOILER)
Po dlouhé době jsem sáhla po thrilleru a musím říct, že jsem z něj měla věru schizofrenní pocity. Na jednu stranu jsem hltala dost často stránku za stránkou a přemýšlela, kdo za tím kurva asi stojí? Věřit se tu nedalo jediné postavě, snad všichni měli kostlivce ve skříni, někteří tam měli dokonce celou Terakotovou armádu.
Amélie je chudinka, jíž autorka mydlí pánví od začátku do předposlední stránky. Naloží jí na hrb tolik neštěstí, že by to osla umořilo. Jednou se ale stane zázrak, záhadná žena z vyšší vrstvy jí koupí muffin. A tím se vše odstartuje. Ze skoro bezdomovce se během pár týdnů vyšvihne na manželku miliardáře Neda. Mohlo by to vypadat jako trocha toho štěstíčka. Když se ale ocitne po únosu spoutaná ve sklepě s kápí na hlavě, s láskou vzpomíná na kručící bříško a spaní na podlaze.
Rozjíždí se zápletka, spletitá jako gordický uzel. Chybí tu ale Alexandr Veliký, který by jej přetnul a tak nás čekají desítky a desítky stran rozplétání. Zhruba dvě stě stran se odehrává v hlavě Amelie v jedné místnosti a časem je to otravné, jak furt přemýšlí o nesmrtelnosti chrousta a vyškrabává si čárečky na zdi. Na konci přijde PUF! a poté popisování proč, jak, nač, kdo, kdy, kde. Jenže čím více vysvětlování, tím neuvěřitelněji celá zápletka zní a po pár dnech po dočtení mě napadá, jestli to náhodou nebylo celý o hovně a já tam jen nehledala něco, co tam není.
Zní-li recenze lehce sarkasticky, je to proto, že se mi zápletka rozležela v hlavě a jsem vlastně rozhořčena, že čtení mě bavilo a až na nudné pasáže ve tmě mi to přišlo dobře napsané. Teprve pár dní přemýšlení mě dovedlo k myšlence, že jde o průměrnou knihu, s překombinovanou zápletkou a neuvěřitelným koncem. Hodnotím 3/5*, protože přeci jen se mi četla dobře a autorku určitě nezavrhuji, zkusím od ní další knihy.
.
.
.
SPOILER!
Přemýšlela jsem, proč vlastně Amelie div neoplakala smrt Huntera, kterého sotva znala? Byla zhroucená více, než u smrti žen, které znala mnohem déle. Jak je možné, že by policie nevyšetřovala novou manželku miliardáře po jeho smrti, která zdědí veškerý majetek? A co ty poslední stránky? Byl to pokus o romantiku, proč pak ale odešla? A kdo byl sakra pan Smith? No a poslední co mě fascinuje je zápletka ohledně otce a dědictví, které přišlo přesně poté, co už jej nepotřebovala.
Autorovy další knížky
2017 | Za zavřenými dveřmi |
2018 | V pasti lží |
2019 | Přiveď mě zpátky |
2020 | Dilema |
2022 | Terapie |
První setkání s autorkou a bylo celkem fajn. Asi chápu, co na ní všichni mají. Byl to velmi dobře promyšlený a zamotaný thriller, který se těžko odkládá a vy musíte číst stále dál a dál, dokud se vše nedozvíte. A pokud si myslíte, že už víte, tak nevíte. Samozřejmě, že některé věci jsou pak tím pádem přitažené za vlasy, ale ono je těžké děj vybalancovat tak, aby nebyl ani málo ani moc.
Nevím proč, ale hlavní hrdinka mi k srdci moc nepřirostla. Přestože jsem se do ní nedokázala vžít, měla jsem pro ni pochopení. Každopádně jsem byla zvědavá, jak to s ní dopadne.
Dalším knihám se nebráním, ale počkám, až mi dojdou thrillery v mé knihovně.