Vinnetou - Do věčných lovišť
Karl May
https://www.databazeknih.cz/img/books/97_/972/bmid_vinnetou-do-vecnych-lovist-65c89dc996bbf.jpg
5
432
432
Závěrečná třetí část příběhu o Old Shatterhandovi a Vinnetouovi , kde je Vinnetou v boji zabit a jeho bílý bratr pomstí jeho smrt.
Přidat komentář
Klasika, na které jsem vyrůstal. May byl velice talentovaný spisovatel a "Vinnetouovky", Old Surehand a Old Firehand jsou stále mé nejoblíbenější "Májovky".
Čert nech vezme opakovanie motívov (viacnásobné prepady vlakov, Shatterhand zamlčujúci svoju identitu) a epizodickosť knihy, pričom chýba ucelený dej i vývoj postáv. Všetko darmo, keď som čítal záverečnú kapitolu, tie dvadsať rokov staré emócie boli totiž späť. Dojemné i smutné zavŕšenie trilógie, ktorá navždy zostane v mojich spomienkach ako jedna z najvýnimočnejších knižných sérii. 9/10
Tak nám, mami, zabili Vinnetoua. A já řvu jak želva, když si čtu tu kapitolu na Kindlu.
Vlastně to ale dopadlo dobře - hlavní hrdina skapal heroickou smrtí, zlo došlo odplaty a trestu, dobro bylo odměněno a život jde dál. V pokoře, bázni a se vzpomínkami s úsměvem vnímáme křesťana indiána (tohle jako fakt nedávám!); a tak si říkám - tohle už je na mne moc.
Pointa za pět násilnost vlastního přesvědčení za nula, příběh za pět... snad se na mne nebude nikdo zlobit, když bude i výsledná za čtyři.
Jako dítě jsem u knih nikdy neplakala, a proto fakt nerada přiznávám, že byla jedna výjimka. Při čtení o posledním západu slunce Vinnetoua, jeho posledním boji, jsem se neudržela a zmáčela slzami kapesník.
A jak dodatečně čtu, nebyla jsem sama :-).
Veľmi som si obľúbila Winnetoua. A keď Santer ukradol jeho závet nevládala som ani čítať a po tvári mi stekali slzy. Aj teraz, keď si spomeniem na Winnetouovu smrť veľmi ma to rozžiali. Karel May napísal z môjho pohľadu skvelé knihy a veľmi rada ich čítam.
[011/10] A jaké bylo vyvrcholení celé trilogie? Bavila jsem se a moje touha po pomstě byla navýsost uspokojena. Pomsta za všechny padlé, aťsi přímo a nebo nepřímo související s hlavní dějovou linií.
Každý myslím ví, jak to dopadlo s velkým náčelníkem všech Apačů, Vinnetouem a určitě někteří i tu slzu smutku uronili. Já ovšem ne, protože jsem to viděla a slyšela v tolika verzích, že to na mě už nepůsobilo. Sice se mi vždycky zasteskne po začátcích celé série, ale nikdy mě to už nedožene do přímého smutku. Kde jsou ty časy, kdy se řezali do rukou a pili navzájem krev smíchanou s vodou a kde jsou ty doby, kdy boj s medvědem pouhým nožem znamenalo vydobýt si velké jméno a úctu.
Santer dopadl tak, jak si zasloužil. Díky kresbám pana Buriana je Nšo-či naprosto překrásná a tak jsem byla vždycky nad jejím osudem smutná, už jen proto, že její city nebyly nikdy opětovány. Je to taková ženská sounáležitost. Na druhou stranu, ale zemřela poblíž všech, kteří ji milovali, což je takové malé uspokojení, ale nemění to nic na faktu, že Santer byl všivý prevít a zasloužil by si daleko více trpět. A zatím si ten blbeček vykope vlastní hrob.
Štítky knihy
přátelství zfilmováno německá literatura Indiáni westerny Divoký západ Vinnetou Old Shatterhand dobrodružství hrdinovéAutorovy další knížky
| 1969 |  Syn lovce medvědů |
| 1970 | Pouští |
| 1971 | Divokým Kurdistánem |
| 1968 |  Černý mustang |
| 1981 | Poklad ve Stříbrném jezeře |
Rychle-se-čtoucí kniha, nestydím se říct, že je tak hltavá, že ráno začnete a večer skončíte. Hrdinové dělají svoji práci, záporáci taky. Láskavost knihou překypuje, jsem nadšen z rozhovorů mezi hrdiny a jejich jednání, které vždy splnilo mé očekávání a dobře jsem se přiučil poznáva jak charaktery postav v knize, ale i ve světě "obyčejném"