Vinnetou I - Indiánské léto

28.01.2018

Bohužel, už to není pro mě. Chtěl jsem se vrátit do dětských let a zkusit, zda tam ještě něco objevím a připomenu si dětské zážitky, ale nešlo to a po 160 stranách prvního dílu jsem to vzdal. Vadilo mi tam skoro všechno, nekonečné dialogy, kdy Sam Shatterhandovi něco vysvětloval nebo obráceně, zdlouhavé vysvětlování proč Indiáni nebo někdo jiný dělají to nebo ono, pokusy o humor Sama, které se mi možná v dětství líbily mi teď připadaly skoro trapné, dokonalost Mirka Dušína, pardon Old Shatterhanda, minimum opravdového děje, neustálá až úporná snaha být spravedlivý a pořád někomu zachraňovat život, až má člověk pocit, že čte nějakou náboženskou nalejvárnu... Posledním momentem, po kterém jsem to vzdal bylo, když spolu bojovali běloši s Kiowava proti Apačům a v podstatě to proběhlo bez krveprolití, no to snad, ne?
Ale ta krásná nostalgie z dětství a z těch filmů stále zůstává. Jen nevím, zda to ještě dnešní mládež může číst, je to celé takové zastaralé. Howgh!

28.01.2018

Když jsem byla mladší, knihy jsem měla ráda, ovšem teď, když jsem si knihu přečetla znovu, již jako vyspělejší čtenářka, musím na knihu bohužel pohlížet trochu kritičtěji.
To, že je Old Shatterhand jasným případem Mary Sue, musí každého čtenáře praštit do očí již během prvních dvou kapitol. Tak přemoudřelá není snad ani Aranis z Poselství jednorožců. K Vinnetouovi není potřeba se vyjadřovat. Na mě působil jako dobrá, i když někdy příliš naivní postava. Ale měla jsem ho radši než Shatterhanda. K Nšo-či a Inču-čunovi se vyjadřovat nebudu. Sam Hawkens na mě působil sympaticky, ale příliš se mi nezamlouvalo, že ačkoliv měl být zkušený a slavný zálesák, geniální Shatterhand z něj dělal blbce.

I přes všechny tyto nedostatky se mi však kniha líbila. Vracet se k ní už asi nebudu, ale rozhodně ve mně zanechala dobrý pocit. Plný počet hvězd však udělit nemohu.

12.12.2017

V televizi (a už je to déle) běželo nové zpracování toho notoricky známého příběhu o vskutku netradičně silném přátelství mezi "bílou tváří a rudým bojovníkem". No...a tak se to dějově lišilo od prvního zpracování, že jsem neodolala a jala se hledat pravdu přímo v díle pana Maye. A voala...je tu třetí (do té doby mně neznámá) verze :-)
Začátek se mi líbil velmi, uprostřed jsem se do toho nějak nemohla zakousnout (trochu rozvláčnější) a konec mě opět bavil. Ale nebudu nikomu nic nalhávat, je to opravdu hooodně naivní. Ikdyž tak nějak roztomile ;-)

17.11.2017

Víte, Inču-čuna byl pro mě stěžejním Indiánem příběhu o Vinnetouovi. A také Nšo-či... Krásná jako jasná noc.
A samozřejmě Old Shatterhand. Tato trojice mě uhranula, spojila myšlenky spravedlnosti v jeden celek. Vinnetou byl jen jakýsi spojovací článek mezi bílými a Indiány. Nicméně se stal krásnou románovou postavou, která přetrvá staletí, podobně jako např. Sherlock Holmes, Buffalo Bill, nebo Hercul Poirot. :-)
Karl May dokázal vytvořit atmosféru příběhu, jako málokterý jiný autor westernů. Jednou se jistě k přečtení Vinnetoua vrátím, zavrtám se do deky a představím si modré nebe, zlé bělochy, spravedlivého Old Shatterhanda a jeho neomylnou pěst. Ta je totiž nepřekonatelnou klasikou žánru... U každého zásahu se mi zrychloval tep a zvětšoval obdiv k hlavní postavě.
A kuriozita... V dětství jsem se zúčastnil jediného maškarního bálu... Hádejte, za koho jsem šel... No jasně... A byl jsem neodolatelný... :-)))

Májovky moje mládí, čtu je znovu a pořád mě baví :-D

25.10.2017

Májovky si pamatuju ze stejné doby jako foglarovky - byly to šedesátky a nám bylo kolem deseti. Četli jsme Vinnetoua a spol., chodili na filmy, sbírali pohlednice a tak...Vinetou je klasika naší generace a kdo tvrdí, že ho nečetl, možná nemluví tak úplně pravdu. Pro mne za čtyři i kvůli té nostalgii a světu Indiánů, kde je dobro i zlo jasně definováno.

15.10.2017

Knihu jsem četla především proto, že miluju filmové zpracování. Máme v knihovničce všechny díly, přesto jsem se dala do čtení jen toho jednoho. Musím ale bohužel říct, že kniha mě nenadchla ani zdaleka tolik, jako její filmové přepracování. Asi už jsem tolik zvyklá na tu filmovou verzi... Film oproti knížce je napínavý a má jednu jasnou dějovou linii. V knize to tak nevnímám. Je to asi první knížka, u které musím říct, že film je lepší než původní knižní verze.

Přečetla jsem to v deseti letech. Byla to moje první májovka. Jestli mám říct, co mě nejvíc pobavilo, byl to Old Shatterhandův způsob, jakým si "vynutil" na Samu Hawkensovi pochvalu :)
Od té doby jsou mayovky moje nejoblíbenější knížky. Přečetla jsem zatím všechny, které se mi dostaly do ruky. Dnes jsem dočetla sérii V zemi mahdího :) Nejradši mám sice Ve stínu pádišáha, Supy Mexika a Old Surehanda, ale jak bych mohla být nevděčná ke knize, která mě k tomu přivedla? Už svým legračním popisem greenhorna hned na prvních dvou stranách.

15.08.2017

Tuhle knihu bych doporučila mladým čtenářům. Ani po letech jeho odkaz neztrácí smysl a já se znovu ráda ponořím do příběhu o cti a rovnosti ras.

13.08.2017

Vinnetou. Prostě hrdina mnoha generací. Co více k tomu dodat?

05.08.2017

Ach jo..a bylo mi to jedno a je mi to jedno,všechny ty bludy a nepřesnosti,přechytralý Old Shatterhand,který hned všude velel a byl nejchytřejší,hloupí padouši a naivní "zlí" Indiáni..no a co? Díky knihám o Vinnetouovi jsem se začala zajímat o to,jak to bylo doopravdy a kde se co stalo.. a skutečný osud původních obyvatelů obou Amerik mě dostal ještě víc,než v dětství tyto knihy.. a díky tomu jsem se vrátila zase zpátky na začátek a uvědomila si,jak je dobře,že byly tyto knihy napsány,vždyť celá jedna generace se díky nim zajímala o Indiány,přestože nejznámější Indián mých vrstevníků byl Francouz..

18.07.2017

Tento starý paperback uchovávám jako velkou vzácnost. Mám je jako vzpomínku na tatínka, který všechny tři díly dal do pevné vazby a ta vydržela 50 let čtení. Listy jsou zažloutlé, voní klihem a vazba je neustále jako nová. Touto sérií začala Mayovská knihomolská vášeň. A též jsem poznala úžasného pana Buriana, který mě provázel celé dětství i dospívání.

Vinnetou,hrdina mého dětství.Snívala jsem o toulkách
po prériích divokého západu ,pronásledování banditů
a setkání s ním a jeho pokrevním bratrem....

28.05.2017

Čtivé, idealistické, s natolik pohlcující atmosférou, že vlastně vytvořila kánon Divokého Západu a marného boje Indiánů o svobodu.
Pro mě je zajímavé, že narozdíl od jiných dětských návratů vnímám hrdiny obdobně jako před lety. Vinnetou je pro mě stále ušlechtilý, vážný, mimořádný zjevem i intelektem. Old Shatterhand čestný idealista, silný, schopný a vzdělaný. Sam Hawkins mazaný, vtipný a nešikovný atd. Dnešníma očima snad jen víc vnímám ta mimořádně silná, výhradně mužská přátelství.
Spletitý a napínavý děj, lehký a čtivý jazyk stvořili svět, který je natolik přitažlivý, že čtenáře dodnes realita vlastně nezajímá.

01.05.2017

Když se ve Výzvě objevila kniha začínající otázkou, byla první, která mě napadla. Jako teenager jsem začala číst Old Surehanda a už jsem se Mayovek nevzdala. Četla jsem je, kde se dalo a sháněla, abych měla úplnou sbírku.
Myšlenky, které May sděloval ústy Vinnetoua nebo Old Shatterhanda a jiných, se mi líbí pořád, možná proto občas působím jako exot s naivní představou, že být slušný a fér je v pořádku. A ve filmovém zpracování - mě jednoznačně okouzlil světlovlasý Američan Lex Barker.

19.03.2017

Když jsem knihu začínala coby povinnou četbu do školy,moc jsem si neslibovala.Myslela jsem,že to bude příliš klučičí a napsané staromódním,těžkopádným stylem.
Vinnetou byl všechno,jen ne to,co jsem očekávala.
Příběhu jsem-okamžitě- propadla.Zamilovala jsem si greenhorny a westmeny,Apače a surveyory.
Místy mne příběh rozesmutnil a místy rozesmál,udržoval mne napjatou a já s chutí četla do půl druhé ráno.
Oceňuji i filmové zpracování,ačkoli je jádro opředeno jiným příběhem,to nejdůležitější,tedy bratrství Vinnetoua a Old Shatterhanda, zůstavá.

10.03.2017

Když moje spolužačky hltaly dívčí románky, já jsem se nemohla odtrhnout od mayovek. Pod peřinou, čtouc při světle baterky, jsem se proháněla po prérii s mou první láskou Vinnetouem. Jak já toho statečného, chytrého, obratného, krásného, rovného, věrného, ušlechtilého a šlechetného chlapa obdivovala a milovala!
Jistě, není to napsáno zrovna jako pojednání pro intelektuály. Ale nám, fandům hrdého náčelníka, jeho příběh a příklad vtiskl do duší základy morálních hodnot trvaleji než kterákoliv kniha poté. Jedna nula pro Karla Maye.
Později jsem hledala informace o skutečných Indiánech a musela jsem překonat zklamání, že všechno bylo trochu jinak. Když jsem se z té rány otřepala, ponořila se do tehdy dostupných populárně naučných publikací a dozvěděla jsem se spoustu úžasných věcí z historie. Dva nula pro Karla Maye.
Nesmím zapomenout na nádherné ilustrace pana Buriana. Z nich je cítit láska na sto honů. Tři nula pro Karla Maye.

21.01.2017

Karl May, ač skutečné „rudochy“ neviděl snad ani z rychlíku, se velkou měrou zasloužil o spoluutváření evropského pohledu na indiány, který je zde mnohem smířlivější než v jejich původní domovině, kde indiánská otázka dodnes působí značný škraloup na tváři výspy světové demokracie a rovnosti.
Vysnil a vybájil si úžasný, i když naivní, svět, o kterém doufal, že opravdu leží někde tam daleko za oceánem, a zasadil do něj poutavý příběh o nezlomném přátelství, o boji dobra s lidskou chamtivostí, zaslepeností a zlobou. Vinnetou a Old Shatterhand se stali pro mnoho generací malých (i velkých) kluků (i holek) prototypy dokonalých spravedlivých mužů, ze kterých by si měl každý brát příklad a umožnil jim prožít úžasná dobrodužství na prériích Divokého západu.

Mám poslechnuto jako audioknihu a úplně úžasné. Je to zase jiná sféra knih a konkrétně u Vinetua jsem si poslech užil. Karl May je autor kterého obdivuji už od útlého věku když jsem si pouštěl filmy a když jsem se přesunul ke knihám zanechalo to na mě zase hlubší stopu.


Četl jsem i jiné romány Karla Maye ( pouští atd) ale Vinetou stále vítězí.
Budu v četbě tohoto autora pokračovat dál, protože mě nejspíše nikdy neomrzí a nejspíše se nedočkám dne kdy dočtu všechny jeho kniha. Vřele doporučuji