Violka: Román o hledání domova
Mirka Skočílková
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/383308/bmid_violka-Y0d-383308.jpg
4
331
331
Marika je samostatná mladá žena, která se nechce vázat, a aby si udělala v životě pořádek, rozhodne se odletět na Nový Zéland. Po tragické smrti sestry Violy a jejího manžela se ovšem všechny její plány zhroutí. Marika se najednou musí postarat o malou neteř Violku, která po smrti rodičů trpí psychickými problémy, sehnat peníze na zaplacení dluhů sestřina manžela i vést vzmáhající se stavební firmu. I když si k malé Violce rychle vybuduje vztah, nástrah číhá na mladou ženu až příliš mnoho. Naštěstí jsou zde přátelé a snad i pravá láska snad... celý text
Přidat komentář
První polovina knihy se četla sama, potom už to bylo jako z "harlekýnu", ale že to lehké neměla ani jedna zpočátku,s tím musí souhlasit asi každý, kdo knihu četl.
SPOILER :
Život se s nimi moc nemazlil, a možná proto autorka druhou polovinu knihy opepřila těmi hřejivými pocity lásky a něhy, vždyť kdo z nás chtěl, ať to skončí opět katastrofou.
Dlouho jsem váhala, zda vůbec tu jednu hvězdu dát. Díky příběhu tak činím. Zpracování je ale otřesné, jako kdyby to napsal středoškolák. Je použita ich forma, ale kdo se takhle vyjadřuje? Tak strojeně, příliš spisovně. Do toho chyby a překlepy, popis každého úkonu, co hlavní hrdinka udělá (už chyběl jen popis, kdy chodí na wc). A slovní spojení "přijde mi se podívat" mi vždy znechutilo několik následujících řádek. Chápu, že se to nejspíš říká v určité oblasti, ale proč tak potom není laděna celá kniha? V polovině jsem to vzdala a stránky prolétla tak rychle, abych nepřišla o hlavní dějovou linii.
Nejsem úplně cílovka podobných příběhů a na plný počet hvězd mi zde něco chybělo. Ale i tak se mi kniha četla moc dobře, celkově se mi líbila, odsýpalo to, u knihy jsem si odpočinula. Autorka píše příjemným, lehkým a citlivým způsobem - její styl psaní mi seděl a vyhovoval. Na to, že se autorka věnuje několika těžkým tématům, se kniha fakt čte snadno, lehko a úplně sama. Jsem příjemně překvapená a rozhodně jsem ráda, že jsem této knize dala šanci. Mohu doporučit. :-)
Je to taková pěkná knížka na léto, která se dobře čte sice jsou tam některé pravopisné chyby, které by v knížce být neměly. Marika je velmi silná a činorodá žena, která si umí v životě poradit se vším. Knížka je taková červená knihovna a hlavní hrdinka je super žena v normálním životě to takhle není,prostě hodně nereálný příběh, proto jsem se rozmýšlela jestli dát 3*,ale dávám 4*
Pozor spoiler!
...je mi tak dobře. Prostě a jednoduše dobře.
To je poslední věta knihy a zároveň shrnutí pocitu, který čtenář po přečtení má. Kniha je napínavá, velmi dobře se čte, občas je smutná, občas úsměvná. Zkrátka si zaslouží pět hvězdiček za knihu tohoto léta.
Pohádka na čtyři sta stran. Nelze upřít, že se to strašně dobře čte. Srdceryvný příběh, kde Marika, sama sirotek, se stará o osiřelou dcerku své zemřelé sestry. Jenže Marika je až neskutečně činorodá superžena, která všechny katastrofy, jež se na ni hrnou, vyřeší doslova levou zadní (a nejlépe hned v té samé kapitole). Celá kniha je strašně předvídatelná, prvoplánová, nereálná a situace jsou psány tak, aby hrály čtenáři na city, ale vůbec nejdou do hloubky. (SPOILER: šestileté dítě se týden pohřešuje a v knize se to odbude během asi pěti stran!!!).
Když pominu všechno to, co jsem vytýkala zde výše, a moc jsem nad tím při čtení nepřemýšlela, tak musím přiznat, že se mi knížka četla velice dobře a při její četbě jsem si pěkně odpočinula. Doporučuji jako nenáročné čtení na dovolenou.
Mě se příběh Mariky, která se stará přes veškeré nesnáze o svoji neteř se zvláštním jménem Violka,četl velmi dobře.Přes veškeré nesnáze s kterými musí bojovat se snaží Violce vytvořit domov,největší odměnou je pro ni ,když ji Violka osloví mami.Docela emotivní příběh,který se dobře četl.
Oddechovka. Kniha vypráví o mladé ženě Marice, která se po smrti své sestry a švagra začne starat o jejich malou dceru Violku. Marice život hází klacky pod nohy, v podobě dluhů a dalších nepříjemností, ale Marika se s tím vždy popere a zvládne. Takový ženský Chuck Norris. To mi přišlo zkrátka naivní. Ale kniha odsýpá, čte se dobře a i mě dojala.
Příjemná, odpočinková kniha. Marika je světoběžník, který se nechce na nic a na nikoho vázat. Vše se změní, když se začne starat o svou neteř Violku, která přišla o oba rodiče. Marika se učí být matkou, pere se s dluhy...
Spojení "přijde mi" tam vůbec nesedí, spoustu pravopisných chyb celý dojem kazí. Je to škoda.
Autorka vykreslila Mariku jako supermana v sukních, který zvládne vše včetně tří prací a malého dítěte. Poradí si s dluhy a vše je zalité sluncem, i když si Marika stále stěžuje, jak hrozně je unavená...
Hezký a srdceryvný příběh. Marika je neskutečně silná osobnost, které se díky Violce změní život.
Kniha, která mě hned po pár stránkách vtáhla do děje tak, že jsem byla nucena číst v kuse. Děj byl napínavý. Příběh - srdcovka, který nenechá city a vnímání jen tak. Je to hodně emotivni příběh, přistihla jsem se, že místy brečím nebo se směju. Mariku obdivuji, že se dokázala postavit životu čelem a zdolávat nejednu nástrahu.
Námět knihy, není špatný, ale tak jak jsem se na knihu těšila, tak mě bohužel trochu zklamala. Škoda, že námět nebyl více propracovaný. Přišlo mi to jako červená knihovna a hlavní hrdinka je až moc super hrdinka...V normálním životě to tak opravdu není..,ale chápu, že se jedná o knihu.
no jo, no ... škoda, že je Marika taková superhrdinka, jeji neteř víla, sociální pracovnice a babička potvory. A ten rytíř na bílém kole... :-))
"Oči na vrch hlavy"...mám, moc hezký příběh, který chci všem vyprávět, ale to bych jim zkazila radost ze čtení. Místy byl příběh svíravý, úzkostný, smutný, plynoucí, napínavý a vtipný. Čekala jsem méně a dostala jsem více. Téma mě oslovilo, čtené se mi přehrávalo jako film a to mám moc ráda. Krátké jednoduché věty, které ubíhaly samy, příběh na tři večery. Postavy snadno uvěřitelné, jen Mariku (jednu z hl. postav) jsem si podobou nějak nedovedla představit, ale to mi vůbec nevadilo. Kniha není pro náročné čtenáře, červená knihovna na letní odpočinkové večery, těžko se odtrhává před spaním a ráno mi nešlo dospat na dočtení :)
Jen malá nesrovnalost v návštěvách hřbitova Mariky, ale to lze přehlédnout, jen já jsem byla do příběhu moc ponořená a hltala každičký detail, aby mi nic neuniklo :)
Doufám, že autorka nebude svoji tvorbu schovávat v šuplíku a bude psát dál! :)
O hodnocení této knížky přemýšlím už pár dní a musím říct, že mě kniha dost překvapila. Jedná se o autorcino první dílo a přesto se dá považovat za vydařené. Dej byl napínavý a nečekala jsem, že mě kniha tak zaujme. Určitě ji všem doporučuji. Je to hezká kniha plná životních nástrah ale i lásky a přátelství, hodnot, které mají v životě důležitou roli a bez nich je život pustý a prázdný. Příběh, který se ve knize odehrává je velmi silný, ale zároveň i milý a vtipný. Nechybí samozřejmě ani láska. Malou Violku a ostatní postavy jsem si velmi oblíbila. Teda ne všechny. Violcini prarodiče byli příšerní lidé. Tolik zloby co napachali je až neuvěřitelné. Hlavní hrdinka Marika je velmi sympatická dívka, která po smrti svých rodičů nechce se k nikomu vázat, nikomu patřit. Ani Vánoce slavit nechce. Slaví je pouze s její sestrou Violou a její rodinou. Ráda cestuje a miluje dobrodružství. Neplánuje mít svou rodinu ani zázemí. Vše se změní když ji jednou policisté sdělí, že její sestra zahynula při autonehodě a ona se musí rozhodnout jestli se postará o svou neteř malou holčičku Violku, která má navíc psychické problémy a to, že nemluví. Marice se obrátí vzhůru celý život a musí přehodnotit co je pro ni důležitější jestli svoboda nebo rodina, láska a malá Violka. Čelí životním překážkám jako dluhum, hledá lásku ale jestli ji doopravdy najde, to si přečtěte sami. Kniha mě zezacatku moc bavila. Pak přišla menší krize ale od půlky už mě příběh zase chytnul. A konec knihy mě mile překvapil. Nečekala jsem ještě nějakou zápletku. Jediné co mi vadilo bylo slovní spojení mi přijde, nikdy jsem se s tím nesetkala. A taky že autorka používá převážně jednoduché věty nebo strohé souvětí. Ale má to svůj důvod. Chce tím situace se kterými se hlavní hrdinka setkává zdramatizovat a zdůraznit pocity hlavní hrdinky, abychom věděli o čem Marika přemýšlí a co cítí. Takže nakonec dávám 4 hvězdičky. Jestli autorka ještě nějakou knihu vydá budu uvažovat jestli si ji přečtu nebo ne.
Opravdu dlouho už mě nějaký příběh takhle nenudil. Dala jsem tomu šanci, ale po 270 stránkách se to prostě už nedalo a knihu jsem odložila. To dělám málokdy.
Trošku červená knihovna, ale přece i takový příběhy tenhle svět potřebuje..takový ty krásný happyendy:)))
Za sebe doporučuju, zajímavý námět, hezky se čte..:))
Štítky knihy
pro ženy psychologické příběhy psychická traumata sirotci ztráta blízkých ztráta matky ztráta otce opatrovnictví
Autorovy další knížky
| 2019 |  Violka: Román o hledání domova |
| 2021 | Opuštěný dům |
| 2020 | Kdo věří na zázraky |
| 2023 | Vesničanka |
| 2024 | Červená nit osudu |
Knihu jsem dostala k narozeninám, a jelikož jsem ji četla až nyní na podzim, tak musím říct, že jsem z ní upadla docela do deprese. Obecně celý letošní podzim má strašně smutný nádech, alespoň pro mě...musím se přiznat, knihu jsem měla chuť odložit a možná se k ní snad vrátit. Nakonec jsem to neudělala, a je to dobře. Kniha je čtivá, jen strašně smutná, aspoň ze začátku, ale velice realistiky poukazuje na to, co se může komukoliv v běžném životě stát. Obdivuju Mariku, jak všechno zvládla, tolik smrti v jejím životě, tolik bojů za malou Violku, a je jen dobře, že nakonec se na ni usmálo štěstí v podobě Dana.