Vítejte v Pekle
Roman Bureš
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/505776/bmid_vitejte-v-pekle-Bux-505776.jpg
5
114
114
Čtrnáct povídek v širokém spektru žánrů – od pekelné temné fantasy přes drsné postapo a vzdálenou budoucnost až po čistokrevné historické příběhy, a dokonce i jednu pohádku! Populární autor fantastiky Roman Bureš přináší výběr ze své tvorby, otevírá brány do několika fantastických světů a servíruje nám peklo hned na několik způsobů. Co se stane, když lidé spáchají takové zlo, že dojde k narušení blány mezi světem lidí a pekelnou říší? Jak zastavit hladového obra, který hrozí sežrat celé království? Zbortí se lidská společnost jako domeček z karet, když bude znát datum svého zániku? Dokáže se mladá dívka postavit svému osudu ve slumu postapokalyptické megapole? A co zažívá hříšník, který se ocitne v pekle, aniž by tušil, za co si ho zasloužil?... celý text
Přidat komentář
Tak až na dvě povídky, které mě moc nezaujali a to Třetí den a Botička je tato sbírka povedená a některé jako například Vítejte v pekle nebo Serena si přečtu určitě rád znovu.
Povedená sbírka, kde mě opravdu všechny povídky bavily a vždycky jsem se těšil na další.
Po povídkách sáhnu málokdy - jedny mě nebaví a u druhých mě štve, že skončí v nejlepším... I tady mě ne všechny bavily stejně, přesto jsem z osmi byla vyloženě nadšená a od knihy se nemohla odtrhnout, tedy hodnotím plným počtem. Koneckonců i spousta mých oblíbených románů má sem tam hluché místo a na celkovém dojmu to nic neubírá.
Autor píše velmi čtivě, jednotlivé charaktery mají potenciál čtenáře zaujmout a ztvárnění pekla v nejrůznějších podobách už byla jen třešnička na dortu.
O ľudskom dobytku (4*)
Poviedka, ktorá naštartovala celé Inférium. Je to príbeh, ako sa Rónan zoznámil s malou Amálkou. Poviedka vyšla aj v knihe Ve stínu říše.
Za Sofiu (5*)
Invaziu som dočítal nedávno a teší ma, že je tu opäť príbeh Rónana. Dokonca sa tu obkavuje ďaľší polodémon. Dúfam, že bude ešte nejaký príbeh z Inferia.
Sem v hajzlu! (4*)
Píše sa rok 1985 a studená vojna je v plnom prúde. Hlavný hrdina má obrovskú dilemu. Jeho priateľka otehotnela a jeho život sa mení. Musí zvážiť svoje priority, no netuší, že vojna je za rohom.
Obrovo přáni (3*)
Roman Bureš sa snažil napísať rozprávku. Je to príbeh o obrovi, ktorý už nechcel byť veľký, tak mu kráľ a čarodej pomôžu namiešať lektvar, ktorý ho zmenší. No má to háčik. Potrebujú získať tajnú ingredienciu, a to čertov chlp.
Panenka (3*)
Príbeh magnáta, ktorý si zakúpil robotickú spoločníčku na všetko. Bohužiaľ nevedel, že jeho nová priateľka má v sebe vírus od známej teroristickej organizácie Greenpeace. Poviedka sa nachádza aj v knihe Lockdown.
Pěkná kérka (5*)
Tak toto sa mi páčilo. Proroctvo o konci sveta, no na to, aby sa dozvedel niečo viac, musí hrdina cestovať do ďalekého Thajska.
Třetí den (3*)
Roman Bureš je známy aj príbehmi Rímskej ríše a táto poviedka patrí medzi ne. Je to príbeh legionára, ktorý čelí obrovskej prevahe a tretí deň bojuje o svoj vlastný život.
Botička (4*)
Niečo podobné som už čítal, ale rímske dejiny mám rád a obdobie Caligulu je divoké, tak som si príbeh užíval.
Serena (5*)
Pekný príbeh zo série Priepasť času. Musím sa do tejto série pustiť, no počkám, kým ju autor prepracuje.
Neffi (4*)
Nemám prečítanú sériu Priepast času, ale vďaka tejto poviedke sa k tomu určite dostanem. Nápad s cestovaním v čase a virtuálnym svetom je zaujímavý.
Spasiteľ (5*)
Znova poviedka zo série Priepasť času, tentokrát sa stretávame s Ježišom. Je to alternatíva, keby sa Spasiteľ pridal k Rímskej ríši.
Tiskovka (3*)
Vedec prednáša o svojom životnom objave. Na planéte pred nimi žil ešte iný inteligentný druh. Má však problém, pretože istá cirkev s ním nesúhlasí.
Nemesis (5*)
Poviedka sa nachádza aj v sérii Ve stínu apokalypsy. Je to príbeh posledných dní na Zemi. Samozrejme, happyend sa tu pravdepodobne nekoná.
Vítejte v pekle (5*)
Nevinná duša v pekle. Táto poviedka sa nchádza aj v knihe Ve stínu mágie. Je to úplne niečo iné ako Inférium, ale dobré. Myslím si, že aj výborne ukončené.
Krásná sbírka povídek, která pobaví už jenom rozptylem témat povídek. Užil jsem si to a nejlepší stejně byla ta poslední. Krásně koncipovaná, že ani nenastal obvyklý problém povídek pro mne a to, že chci víc.
Láska, chtíč, naděje, absurdita, odplata, zlo, trest, spravedlnost, humor, sklíčenost, fantazie, nechutenství, odvaha, skvělá hra s jazykovými prostředky, barevnost, opravdovost, uvěřitelné postavy, promyšlený děj, úvodní slova před jednotlivými povídkami...
Naprosto jsem se odklonila od žánrů, které jindy vyhledávám, a byla to pecka.
„Mé holčičce je devadesát dva a trpí Alzheimerem,“ přiznala. „Tu chybu už znovu neudělám.“
„Abys mohla předat svá tři procenta vylepšených genů, je nutné zplodit dítě s dalším přímým potomkem démonů. Dítě pak zdědí všechna tvá prokletí.“
„Takže my dva bychom zplodili dalšího Metuzaléma?“
„K tomu nikdy nedojde,“ pronesl zamračeně.
„Ale nějak mi tu chybí ti démoni, Rónane. A taky hříšníci.“ Už se cítila trochu lépe a její zdravý cynismus, vypěstovaný za dvě stě čtyřicet let bytí, se pomalu vracel.
Sex je naprosto povznášející činnost. Proč to neděláme častěji? Nemyslím nás dva, ale lidstvo jako celek. Kdyby lidi celý den šukali, svět by byl mnohem příjemnější místo k životu. Žádné zbrojení, žádné atomovky, žádnej zasranej politickej útlak.
Přes víkend jsem skoro zapomněl na katastrofu, která mi zničila život. Dělám věci, které jsem vídal jenom na tátových pečlivě schovaných kazetách. S Markétou objevujeme nové polohy, blbneme a zkoušíme všechno možné. Je osvobozující zahodit všechny zábrany a jen tak se s nahatou holkou válet v posteli. Nechci do konce života dělat nic jiného.
„Tite,“ chytá mě někdo za ruku.
Je to Marcus. Šest let jsme sdíleli jeden stan, loni ho povýšili a přeřadili do jiné kohorty.
Chci říct, že jsem rád, že stále žije, ale pak si uvědomím, že to není pravda. Můj starý přítel je mrtvý a dobře to ví. Oběma rukama si na břiše drží vyboulenou, krví nasáklou tuniku, jako by nesl natrhané třešně.
Žalostně se mi dívá do očí: „Uděláš to pro mě?“
Hluk bitvy je všeobjímající, člověk přitom nemá čas ani na strach, jen koná to, co se za ta léta naučil. Bodat mečem jako žihadlem, krýt si tělo štítem, dávat si přitom pozor, aby držel linii. Jaksi vzdáleně cítím nadlidskou únavu, jako bych to celé sledoval odkudsi zpovzdálí.
Rozvázal župan a nechal ho spadnout. Kráčel k loži erekcí napřed. Byla pořádná a on na ni byl náležitě hrdý. Nějaký ten centimetr si sice přidal, ale to mu nemůže nikdo vyčítat. Vždyť je Číňan, sakra.
Ming-Mei si ho prohlédla odshora dolů a mlsně se olízla. Odhalila i druhé ňadro. Levou rukou si hrála s bradavkou, pravou vsunula pod závoj mezi stehna. Roztáhla je a závoj se rozevřel. V pěsti třímala mohutný pyj.
Neffi se na místě zastavil a jeho síla ho začala opouštět.
„Co se děje?“ ptala se Ming-Mei.
Neffi na to neodpověděl.
Dívka pokračovala: „Tobě to vadí?“
„Myslel jsem, že budeš... opravdová.“
...
„Jsme přátelé, myslela jsem, že se trochu pobavíme.“
Přátelé?
Já tě miluju!
Ale nahlas neřekl nic. Odhlásil se.
„Jedna holka to přežila,“ ignoruje moji otázku. „Dostala to do krku. Do konce života bude kvadruplegik. Tak co myslíš, zaslouží si zatracení?“
„Možná byl psychicky nemocný.“
„Člověk vždycky dokáže rozeznat zlo od dobra, je jedno, jak moc je nemocný.“
Přemýšlím o tom (co jiného tady také mám dělat?). Kluk zabil pět lidí, další zmrzačil, ale zaslouží si takhle tvrdý trest?
„Bolest se trestá bolestí,“ opět odpovídá na nevyřčenou otázku. „Nepočítá se jen těch pět mrtvých, ale také bolest pozůstalých. V jeho případě to dělá padesát jedna zničených životů. Tak co ty na to, filozofe?“
Skvělá povídková kniha. Spousta povídek je v jiných antologiích. Určitě stojí za přečtení.
Milé, svižné, pěkně napsané. Žádný nátlak na mozkové závity, avšak občas až překvapivě hezky propracované. S tímhle spisovatelem jsem rozhodně ještě neskončil.
Nevím jak se k recenzi této knihy postavit. Povídky jsou dobré, pan Bureš je můj oblíbený autor, ale ... drtivá většina povídek je posbíraná z jiných antologií, takže vlastně... dobrou polovinu knihy "jsem už četl" jinde nebo jsou přímo návazné na jiné knihy. Za cenu plné knihy jsem jí tak vlastně koupil polovinu a tu druhou jsem si koupil znova.
Takže... pokud bych měl hodnotit povídky, tak jsou skvělé jako předtím... asi jsem si měl lépe prostudovat sestavení povídek v knize. Otázka je, jak to brát, být spokojený za další knihu od pana Bureše nebo být rozladěný, protože je půlka už přečtená?..... Asi každý podle svého. Chvíli jsem chtěl nechat 3 hvězdy, ale tím bych špatně hodnotil kvalitu povídek. Takže kdo nečetl povídky v antologiích, jsou to opravdu dobré povídky.
Na tuhle knihu jsem se hodně těšila, ale jsem lehce zklamaná. Spousta povídek je jen vytržená část děje z jiných knih, což mi moc nedalo, vzhledem k tomu, že jsem je již četla. Ty ostatní byli většinou fajn.
Spousty povídek, které byly vydány v různých antologiích, jsem již četl, ale stejně bylo fajn si je připomenout. Nejvíce si mi líbily ty, které se nějak týkají série "Propast času".
Naprosto skvěle čtení, jehož povídky byly prostě famózní. Nejvíce se mi líbila povídka vítejte v pekle, ta byla peckovni a pak pohádka o obrovi a jeho velkém přání. Díky tomuto jsem se krásně seznámila s autorem a přečtu si od něj rozhodně více.
Nejvíc mě bavily ty krátké předmluvy autora k jednotlivým povídkám. Většina povídek nás vrací k oblíbeným postavám a příběhům a vyšla již v jiných sbírkách i přesto jsem si je velmi rád připomněl. Z těch mě neznámých mě nejvíc zaujala titulní Vítejte v Pekle. Říkejte mi prostě Tony :-) Tak bacha!
Po přečtení Inferia jsem chtěl ještě chvíli zůstat u pekelného tématu, takže na řadu přišla tahle sbírka. Některé povídky jsem již četl v různých sbírkách, ostatní pro mě byly nové. Jak už to tak u sbírek bývá, obsahuje skvělé i slabší povídky. Souhrnně se ale jedná o velmi dobrou sbírku, která stojí za přečtení.
Absolutně skvělé, ačkoli kdybych neměl již přečtenu Propast času, tak bych u mnoha povídek asi tápal. Teď na stopro vím, že si musím přečíst Inferium.
Na konci povídky Vítejte v Pekle zazní pár hlubokých pravd: "Váš největší dar je život! Sám život je váš ráj."