Vítěz je sám
Paulo Coelho
V knize Vítěz je sám se Paulo Coelho vrací k důležitým myšlenkám z románů Jedenáct minut a Záhir. Předkládá čtenářům román plný napětí, věrný obraz světa, v němž žijeme a kde se natolik upínáme k bohatství a úspěchu za každou cenu, že mnohdy neslyšíme, co nám říká naše vlastní srdce. V románu Vítěz je sám nás Paulo Coelho zavádí na Filmový festival v Cannes, kde se schází takzvaná Supertřída – lidé, kteří se proslavili ve vysněném světě módy a filmu. Někteří z nich se dostali až na samotný vrchol a obávají se, že své skvělé postavení ztratí. V sázce jsou peníze, moc a sláva – tedy hodnoty, pro které je většina lidí ochotna udělat cokoliv a za jakoukoliv cenu. Na tomto moderním „jarmarku marnosti“ se setkávají ruský milionář Igor, král módy Hamid, původem z Blízkého východu, americká herečka Gabriela, dychtící po hlavní roli, ctižádostivý policejní vyšetřovatel Savoy, který doufá, že vyřeší největší případ svého života, a Yasmine, modelka stojící na počátku úspěšné kariéry. Komu z nich se podaří v některém z mnoha snů, které jim okolní svět nabízí, rozpoznat svůj vlastní sen a uskutečnit ho?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2009 , ArgoOriginální název:
O Vencedor Está Só, 2008
více info...
Přidat komentář
Nápad ohledně děje knihy nebyl vůbec špatný, právě naopak. Ale ta délka, trvalo mi, než jsem se jí prokousala. Plno věcí mi přišlo zbytečných. Kdyby kniha měla zase jako dřív těch 150 - 200 stránek, tak by podle mě o dost stoupla...
Myšlenka dobrá, jako vždy, pokud se jedná o knihy Paula Coelha. Ale to zpracování!! Mezi Vítězem a Veronikou je propastný rozdíl v podání myšlenky. Co se délky týče, tak na 170 stránkách Veroniky je vyjádřena nepoměrně lépa a poutavěji, než v této knize,u které, jako jsem ji četl déle a déle, jsem měl pocit, že ji napsal úplně někdo jiný. Nemohl jsem se ubránit dojmu, že Igor, ačkoliv to má být vlastně pozitovní hrdina, který jediný prozřel a došel k názoru, že pokus o znovuzískání jeho rozmazlené, životem v přepychu zkažené exmanželky je blbost, ji vlastně do tohoto přimknutí se k materialismu a vztahu s Arabem musel svým chováním dohnat. Vyústění děje v to, že Igor je vlastně vítěz mi připadlo, jako velice sporné a od autora knihy, jejíž název jsem již zmínil, bych rzohodně očekával mnohem více.
Mnohokrát mě v průběhu knihy napadlo, jestli sám autor nepropadl tomu, co nejvíce kritizuje - marnivosti. V pasáži, kdy by si "Celebrita ráda v klidu sedla a přečetla dobrý román" mně šlo na mysl opravdu jen to, za jak dobrou knihu vlastně Paulo považuje tu svou. Ta totiž obsahuje takové množství velkých i rádoby velkých myšlenek, že knihu úplně degradují do něčeho neskutečněho malého a prvoplánového... Na té druhé straně musím připustit, že se tu našla řada pěkných citátů, které jsem si poznamenal. Každopádně je mi více než jasné, že po Coelhovi v knihovně hned tak znovu nesáhnu...
Kritika snobství a povrchního světa peněz. Příběh se mi líbil a myslím, že konec nemohl být lepší.
Po tom co jsem četla Alchymistu jsem čekala, že i tahle knížka v sobě bude mít jakési poslání. To jsem v ní nenašla nebo jsem ho nepochopila. Konec se mi nelíbil a nebylo to tím, že to neskončilo šťastným koncem.
Kniha inšpirovana seriovymi vrahmi a showbiznisom. Koniec už bol nudný, ale ako celok to bola zaujimava kniha. Keby Coelho nebol jeden z mojich oblubenych autorov, od ktorych viem, čo možem očakávať, tak sa ku knihe najpravdepodobnejšie nedostanem. Je tu otázka, či je to skutočne Coelhovo dielo. Pravda, že v každom z nás sa skrývajú aspon 2 osobnosti, charakteri.
netradiční téma, zajímavá je vsuvka do mysli hlavní postavy - láska za cenu smrti - neotřelé
Pro mne trochu neobvyklé, protože čtu normálně něco jiného, ale skvělé. Konec mi naopak sedl.
Hodně dobrý pohled na svět showbyznysu, to jo, ale konec mi nesedl, a nejde mi o happy endy..
Štítky knihy
brazilská literaturaAutorovy další knížky
2005 | Alchymista |
2009 | Jedenáct minut |
2000 | Veronika se rozhodla zemřít |
2014 | Nevěra |
2002 | Poutník – Mágův deník |
Má nejoblíbenější od Coelha.