Vladař
Niccolò Machiavelli
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/47585/bmid_vladar-omi-47585.jpg
4
1035
1035
Autor se ve svém díle Vladař zamýšlí nad tím, čím je člověk jako občan ve státě. Podle Machiavelliho řídí člověk své činy podle logických a rozumových kritérií nikoli podle morálních. Důležitou osobou ve státě je panovník. Pro Machiavelliho je ideálním panovníkem ten, kdo si zvolí chvályhodný cíl. Způsob, jakým se dosáhne cíle může být jakýkoliv. Machiavelli uvažuje pouze o vládě v knížectvích (ne v republikách). O knížectvích psal ve Florentských listech a v Životě Castruccia Castracaniho z Lukky. Knížectví rozděluje na dědičná (vládne zde 1 rod po delší časový úsek) a nově dobytá. Pro panovníka je snazší vládnout v dědičných státech, protože stačí, když naváže na vládu svých předků, nenarušuje staré řády a přizpůsobuje se dané situaci. Lidé ho mívají rádi, protože panovník nemá důvod jim ubližovat. Stát, který je součástí většího celku se nazývá smíšené knížectví. Zde nastávají problémy, pokud státy smíšeného knížectví mají rozdílnou kulturu, jazyk, náboženství, atd. Machiavelli nabízí více způsobů, jak tyto problémy vyřešit (např. nasadit na tato území vojenské posádky - to však přináší značné problémy, výhodnější je přesídlit na nové území část svých lidí - zřídit kolonie). Pokud se vyskytnou protivníci, panovník je musí buď zahrnout laskavostmi nebo je zničit. Panovník musí být prozíravý, protože jestliže s něčím počítá předem, má čas si vše rozmyslet a jednat zavčas. Panovníkem se však může také stát člověk z vůle spoluobčanů (panování občanské). Za této situace mohou být tři formy správy: knížectví, svoboda, anarchie. V časech ohrožení je panovník schopen se v čele udržet sám nebo s cizí pomocí. Když má prostředky, je lepší se utkat v otevřeném boji . Pokud ne, musí co nejlépe opevnit své hlavní město, zásobit ho a soustředit se pouze na něj. Na konci svého díla se Machiavelli zamýšlí nad tím, jakou roli hraje osud v lidském životě. Podle něj je všechno dílem osudu pouze z poloviny. Zbytek závisí na iniciativě člověka. Úspěšný může být jen ten, kdo se přizpůsobí daným podmínkám. Autor věnoval své dílo Vladař Lorenzovi Medicejskému. V knize uvedeno chybné ISBN 978-80-87021-73-6... celý text
Literatura naučná Filozofie Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno: 2009 , XYZ (ČR)Originální název:
Il Principe, 1532
více info...
Přidat komentář
Toto je takový chameleón. Tato kniha vyvolává emoce závislé na úhlu pohledu čtenáře a z pohledu "západního humanisty" velmi často nastupuje odpor. Osobně si myslím, že je to proto, že ač je jejím autorem "západní" člověk, tak při této práci se dostal mimo západní filozofický rámec. Tato kniha není o tom, "jak lidmi manipulovat", ale o tom, čím se lidé řídí a čím se tedy musí řídít i vládce, aby byl úspěšný. Nejblíže má ze dnes známých učení ke konfuciánství.
Četla jsem Vladaře kdysi k maturitě. Jenže ve svých cca 17 letech jsem nebyla schopná pořádně pochopit, o co vlastně kráčí. Hodlám si ji v budoucnu přečíst znovu, snad mi její řádky už budou dávat smysl.
Studnice mouder pro novodobé "cílevědomé, dravé, dynamické, rozvíjející se" chlapce a dívky. Kdyby Machiavelli věděl, jací géniové se ohánějí jeho větami vytrženými z kontextu či si dávají citáty, které nikdy neřekl ani nenapsal (účel světí prostředky) na sociální sítě, asi by raději skočil šipku z věže Palazzo Vecchio. Je paradoxním faktem, že tuto příručku vladaře nečetl ani ten, komu byla určena - Lorenzo de Medici. Dokonce ani nevytvořila vlastní školu "machiavellismu", jak bylo zvykem u dalších filozofů či politologů. Jean Jacques Rousseau (byť ne přímo) z některých Machiavelliho pasáží vychází, ale způsobem, který uznává Machiavelliho pohled na svět jako hořkou realitu, kterou je třeba převrátit. Odtud plyne Rousseaův vliv na rozpoutání Francouzské revoluce. Vladař byl velmi oblíbenou knihou například Richarda Nixona (víme jak to s jeho "vladařením" dopadlo) nebo Henryho Kissingera. Politika je opravdu plná zákulisních her a nečestnosti a jsme toho denodenně svědky, ale to neznamená, že je to v pořádku a že je dobré být konformistou. Historie mnohokrát dokázala, že nečestnost a snaha všechny přechytračit se v konečném důsledku nevyplatila, jelikož se vždy najde alespoň jeden jediný člověk, který si to nenechá líbit a je ironií, že tento jediný člověk častokrát stačí, není vždy nutný ani dav. Realismus je totiž dobrá myšlenka, ale sama o sobě nefunguje, pokud vyjmeme idealismus, který sám o sobě také mnoho užitku nepřináší. To však Macchiavelli učinil. Ze současného pohledu jde o čtivou a informacemi nabytou knihu a skvělé svědectví o italské politice konce 15. století. Je také třeba uznat, že vládnutí tehdejších panovníků popsal bez příkras a bez přívlastků zbožšťujících vládce. Avšak s názorem, že se jedná o sbírku nadčasových mouder nebo převratných myšlenek, bych se neukvapoval. Pokud by totiž došlo k jejich skutečně masovému využití v běžném životě, uplatnilo by se české přísloví "dobrý sluha, ale zlý pán" v celé své kráse.
Kniha mě nijak neuchvátila, celkem nuda. Kdybych byl panovníkem, čtu ji před spaním, panovníkem nejsem, už ji číst nebudu.
Pokud by naši politici měli mít povinnou četbu, pak by jednoznačným vítězem byl životopis, respektive popis myšlení Karla IV a teprve poté Machiavelli. naši politici by z toho ale udělali "hadr na podlahu se vší parádou", takže je nejspíš dobře, že to ti … ehm... že to nečtou.
Jedna z nejméně pochopených knih vůbec. Různí političtí paznechti z ní navíc rádi citují a nepříliš sečtělý dav jim rád naslouchá, protože zní silně a moudře. Fakt, že citují zcela mimo kontext pak už nikoho moc nezajímá.
Pokud si chce někdo tuhle knihu přečíst, budiž mu k dispozici. Pokud ji chce ale pochopit, přečtěte si předtím, co za trampoty Machiavelli prožil, něco o století, ve kterém vyrůstal, o jeho vztahu ke Guicciardinimu a jeho milovanému Římu, který postihla zkáza.
Pak se již nerozpakujte citovat, protože budete kontext chápat.
To, o čem kniha je zde bylo mnohokrát opakováno, takže řeknu jedno: Kniha se výborně čte, přináší řadu zajímavých myšlenek a na to, jak je stará, je až s podivem kolik věcí stále sedí. Hned za několika "radami" jsem si představovala panovníky z historie. Teď už je mi jasné, čím se řídili.
Vladař je jednou z těch knih, které si prostě musíte přečíst abyste pochopili proč se o ní stále hovoří. Vzniklá na počátku humanismu, na přelomu mezi středověkem a novověkem a vlastně razící novou cestu v politické studii. Jde o práci zaměřenou na člověka-vladaře. Autor dává sérii rad a návodů, doporučení a varování. To není o mnoho jiné než jiná slavná kniha podobného duchu a to Umění války od Sun-C'. Čím je Vladař unikátní je, že nepřikrášluje ošklivost vládnutí. Nesnaží se ocukrovat fakt, že vladař někdy musí být krutý, aby uhájil sám sebe a své poddané, někdy i proti nim samotným. Co víc, tento pragmatický přístup dal vzniknout výrazu, který pro takový postup používáme - machiavellismus. Často je to výraz s negativní konotací, ale myslím, že po přečtení by si většina lidí měla uvědomit, že Machiavelli vlastně říká, bylo by krásné kdybychom se měli rádi a neškodili si, ale než to Bůh dovolí uvědom me si, že jsme jací jsme a musíme se chovat takto, abychom přežili.
Toto vydání je druhé, které jsem četl. První jsem četl v překladu Josefa Hajného. Dočetl jsem se, že jeho překlad není kvalitní. Tedy alespoň ne komparativně s originálem. A tak jsem si přečetl tento překlad od A. Felixe a J. Pokorného. Nemohu se vyjádřit k obsahovým odlišnostem, ale přišel mi čtivější. Pokusím se udělat komparaci a případně doplním postřehy.
Jen na okraj se zmíním o drobném dílku obsaženém v knize a to Životopis Castruccia Castracaniho z Lukky. Je to dílečko velmi podobné (alespoň tématicky) Vladaři. Neznám data sepsání, ale jeví se jako prototyp vznikajícího Vladaře. Eponymní hrdina je předobrazem Cesare Borgii. Zajímavé pro porovnání, ale kvalitám Vladaře se nepřibližuje.
Kniha je čtivá. Je to zajímavé a ne nijak těžké čtení. Myšlenky, vyjádřené v knize, by se daly aplikovat i v dnešní době.
Zaujímavé čítanie, nadčasové. Spisovateľ svoje myšlienky podáva také aké sú...bez prikrášľovania. Myšlienky dopĺňa logickými vysvetleniami a konkrétnymi príkladmi. Podstata nie je v tom či je niečo spravodlivé, správne, morálne .... ale ako sa má správať vladár ak chce byť úspešný a ako to dosiahne.
Kniha je velmi poučná. S menšími změnami platí i dnes co Machiavelli napsal. K tomuto dílu přečíst knihu Umění války od SUN-C´ má člověk po pochopení velmi dobré rady jak bojovat v životě či vést lidi pod sebou a kolem sebe.
No musím říci, že jsem se chystal velmi dlouho na tento skvost a nelituji, je to opravdu nadčasová knížka.
není to jenom o vládnutí jako o takovém a kdyby vyšla o několik století déle, byla by to určitě učebnice managementu.
Ano je zde mnoho silných vyjádření, mezi které bych určitě zařadil tyto :
Lidé totiž téměř vždycky chodí
cestami, jež vyšlapali jiní, a napodobují ve svých skutcích jiné lidi, ale
není možné choditi přesně v cizích stopách ani dosáhnouti dokonalosti
těch, jež napodobuješ.....
jsou dva způsoby boje: jeden cestou zákonitou,
druhý cestou násilí. Způsob první je vlastní člověku a druhý zvířatům.
Protože však první způsob mnohdy nestačí, nezbývá než uchýliti se
k druhému. Musí tedy vladař dobře uměti počínati si jako zvíře i jako
člověk.
Ano je zde spousta moudrosti a je opravdu až zarážející, že je mnoho z nich stále aktuálních, několik stovek let po sepsání. Je to opravdová paráda.
Ke knize doporučuji též famózní Umění války od čínského vojevůdce Sun-C'. Pak zjistíte, že žádné sebezdokonalovací, vztahové a managementové publikace nepotřebujete.
A já tomu těch 5 hvězd dám. Přijde mi neuvěřitelný, jak dokáže být cca 500 let stará kniha tak čtivá. Zkrátka nadčasový kousek.
Machiavelliho názory jsou opřeny hlavně o historická fakta a osobnosti, ať už z dávné minulosti a nebo z dob, které sám zažil. Bylo to hodně obohacující, ráda se něco učím takto nenásilnou formou. Knihu jsem četla hlavně ze zvědavosti a bez potřeby udělat si nějaký velkolepý názor, jestli budu patřit mezi kritiky "účelu světí prostředky", či nikoliv. O to to bylo jednodušší.
Velice systematické a dovolím si tvrdit že i nadčasové dílo "moderní" politické filozofie. Ano, je zde cítit pragmatismus, ano - je zde cítit cynismus, účelnost i relativizaci morálky. Jedno je však podstatné a to Machiavellimu nemůžeme upřít - jde o dílo navýsost pravdivé. Nikdo není jenom hodný, spravedlivý a nekoná vždycky dle morálních zásad. Pro vladaře to platí dvojnásob. Aby se vládce udržel na trůnu, musí umět zastrašit i darovat, musí být výborný válečný stratég i rozvážný panovník. Machiavelli nabízí návod jak být takovým vladařem, který by byl oblíbený i obávaný, to všechno na srozumitelných historických příkladech, které autor zkoumal.
Bible politického a diplomatického pragmatismu. Vše se dá relativizovat, morálka, etické hodnoty, všechno. Důležitý je pouze výsledek (?)
Velmi zajímavá kniha na kterou je lepší mít na tuto knihu čas, aby jí člověk dobře porozuměl.
Štítky knihy
16. století moc Florencie morálka násilí Itálie Borgiové vláda politologie pragmatismus
Autorovy další knížky
| 2009 |  Vladař |
| 1964 | Navštívení krásy – italská renesanční lyrika |
| 1975 | Florentské letopisy |
| 2001 | Úvahy o vládnutí a o vojenství |
| 1928 |  Mandragora |
Trvalo mi pár let, než jsem Vladaře začal chápat tak, aby se mi dobře četl. Ale je to velmi moudrá kniha.