Vlčák Kazan
James Oliver Curwood
Vlčák Kazan série
1. díl >
Strhující příběh severského vlčáka, který získal své jméno pro svou velikost a neohroženost, je plný napětí a dobrodružství. Kazan utíká po špatných zkušenostech s lidmi do divočiny a začíná život divokého zvířete se všemi obtížemi a krásou.
Literatura světová Dobrodružné Příroda, zvířata
Vydáno: 2020 , Městská knihovna (Praha)Originální název:
Kazan, the Wolf Dog, 1914
více info...
Přidat komentář
Na tu knížku se pamatuji, půjčovala jsem si ji několikrát v knihovně, ještě když jsem chodila do základky. Nádherný, romantický, dojemný, napínavý příběh, zcela určitě knihu koupím dětem, snad i v nich ta vzpomínka na knihu zůstane.
Není nic lepšího pro dětskou duši než hrdina z divoké přírody, je to síla z knih, které dovedou úžasně změnit dětské touhy v lásku k přírodě a jejich tvorům zvláště. Po všech těch psích a vlčích hrdinech Kazanovi, Lasii, Bílém tesákovi, Robinovi i lvici Elze jsem neskutečně toužila mít živého kamaráda doma, no nešlo to, můj dětský sen byla zoo z mláďat všeho druhu. Jsou touhy a sny které si v mládí stanovíte a pak máte určitě fajnový pocit když se naplní, mě se to povedlo a bylo mi z toho blaze, ale po jejich skonu už vím, před čím jsem byla v mládí uchráněná. Náš život je delší a tak jsme pak Ti, co neseme žal v srdci. Cituplná vzpomínka z dětských let.
Přestože mým favoritem podobně laděného díla je Bílý Tesák od Jacka Londona, nebyla jsem zklamaná, ba právě naopak. Knihu jsem četla již v dětství a opět se k ní po letech vrátila a můžu s klidným svědomím napsat, že stále pro mě neztratila své kouzlo a má čestné místo v mé osobní knihovně.
Jedna z knížek mého dětství a zároveň jedna z nejlepších od autora. Je možné, že by v současné době přečtením jeho knih se zvířecími hrdiny došlo k tomu, že by si více lidských mláďat zamilovalo přírodu?
Bylo by prima, pokud bychom získali větší respekt ke všem obyvatelům Země.
Díky komentáři pet-kyval jsem udělal výlet do dětských let. Vyhrabal jsem starého odrbaného Vlčáka Kazana s znovu si ho přečetl. Stejně jako tenkrát to nemělo chybu. Netřeba nic dodávat. A navíc ten formát evokující chuť starých "roďáků".
[062/11] Je zajímavé, jak může sepsaný život jednoho zvířete nadchnout člověka. O to zajímavější je fakt, že takový příběh bývá často protknut činností lidstva a o pánu tvorstva se ještě ke všemu mluví ve zlém a nebo alespoň ne zrovna lichotivě. A co se příběhů ze západních končin týká, tamní muži honící si svá ega týráním zvířat jsou prostě hovada a zasloužili by si rolničky uřezat… Ale co, no, tak to je co lidstvo lidstvem jest.
Co oceňuji na této knize nejvíc, je neuvěřitelná dovednost autora plynulého přechodu z postavy na postavu. Aniž by následovala jakákoliv pauza. Jeden odstavec se díváte pohledem Kazana a v druhém zase očima jednoho z jeho pánů. Dennodenní lopota polodivokého predátora je vykreslena s citem a při tom nezabíhá do nežádoucích detailů, ve kterých by se autor mohl dopustit nepatřičných chyb. Trošku mě jen mrzí poněkud chudá slovní zásoba, která disponuje jen malým slovníčkem určeným pro zvířata. Nejvíce pak na mě zapůsobila kapitola věnovaná jen a pouze Šedce. Je v ní zachována neuvěřitelná hloubka a citlivost pisatele.
Kniha splnila všechna má očekávání, což se moč často neděje, a o to větší úspěch to byl, že příběh je více méně všeobecně profláknutý. Když se práce umí, není prostě co vytýkat.
Jedna z krásných knih mého dětství. Romantická a drsná příroda, čisté city a odvaha, do tohoto světa jsem se nechávala tak ráda vtáhnout.
Kazan, částečně pes, částečně vlk, kolísá mezi láskou k lidem, přesněji, k lidské ženě a láskou k divočině a své vlčí družce.
Štítky knihy
psi americká literatura vlci divočina dobrodružství příběhy o psech člověk a pes Kanada věrnost dobrodružné romány
Autorovy další knížky
1983 | Král šedých medvědů |
1973 | Kočovníci severu |
1988 | Vlčák Kazan / Barí, syn Kazanův |
1927 | Lovci vlků |
1927 | Zlaté údolí |
Jedna z těch nejoblíbenějších dobrodružných knih dětství, která neztrácí svoje kouzlo. Krásně popsaná dobrodružství jednoho divokého polovlka ani nepočítám, kolikrát mi prošla rukama - 85 %