Vlčí jáma
Jarmila Glazarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/330920/mid_vlci-jama-MVU-330920.jpg
4
365
365
Román zachycuje příběh osmnáctiletého děvčete, sirotka, které přichází jako schovanka do rodiny bezdětného zvěrolékaře - slezského osvětového pracovníka a lidumila. Dívka se stane nenáročnou pomocnicí a opatrovnicí jeho o mnoho let starší ženy, která na svém muži lpí sobeckou a nepřirozenou láskou. Sympatický vztah mezi dívkou a otčímem se pozvolna mění v milostný cit. Teprve smrt obou manželů vysvobodí hrdinku z nesnesitelných poměrů a dává jí naději na nový život.... celý text
Přidat komentář
Skvěle vykreslená psychologie všech postav.
I film je výborný,ale z knihy až mrazí.
Domácí lékař: „V životě jsem se necítil tak beznadějně a ponuře jako je mi v tomhle smutném domě. Když jsem vešel, bylo mi, jako bych spadl do temné vlčí jámy. Jak v tom můžete žít? Proč neutečete?“ Jana: „Nemám kam. Mám jenom jí a otčíma.“
Psychologický román, díky kterému si ti šťastnější z nás uvědomí, že s některými lidmi se nedá žít, ať se člověk snaží sebevíc. Vypráví o teroru domácího násilí a ubíjející pasti, v níž se účastníci domácnosti ocitají.
Román má autobiografické prvky. Od Glazarové jsem četla ještě perfektní Advent, kde se nepovedenému manželství věnuje také a je znát, že autorka čerpá z reálných zážitků buď vlastních nebo sdílených. Peklo, které se v některých domácnostech odehrává, je dodnes aktuální a často jiná cesta než fyzický únik není.
Dále vyzrazuji část zápletky, takže kdo příběh nezná, nedoporučuju číst můj komentář dál.
18-letou jemnou, citlivou a nekonfliktní Janu adoptují bezdětní manželé a ona s nimi a se služebnictvem začíná žít. Je zde dobře vystižená dusná atmosféra v domácnosti, vytvářená bohatou „tetou“ Klárou, která má snad nejhorší charakterové vlastnosti, které lze mít, ale díky svému finančnímu zázemí si takové jednání může dovolit a drží díky nim lidi ve své blízkosti a pasti. Další zlo zosobňuje služka, necitelná a mrzutá stará panna Petronila.
Klára sice i přes svojí nemilosrdnost dokáže k někomu blízkému cítit emoce, ale projevuje je nevhodným způsobem v případě manžela Roberta, na kterého je chorobně upnutá a chová se k němu na veřejnosti tak trapně a hloupě, až se za svojí ženu mladší muž stydí. V případě Jany svou závislost a vztah k dívce Klára navenek neprojevuje vůbec. Jen pěstounku, která dává najevo oddanou vděčnost, využívá. Z Jany si udělá služku, společnici, která musí zvládat její nálady a ještě dceru mučí svými vrtochy a nároky na permanentní opečovávání, až dívku dovádí k psychickému i tělesnému vyčerpání. Robert z tyranské, nevlídné domácnosti utíká do jiného města za prací, s Janou při svých řídkých návštěvách prožívá nenaplněnou, platonickou lásku.
Janu z drsného prostředí vysvobozuje až smrt rodičů, je konečně volná a vyčerpaného, psychicky trýzněného děvčete se ujímá lékař, který jí nabízí klidné manželství.
Závěrem: Glazarová je skvělá vypravěčka, i když číst její knihy v originálu ve slezském nářečí není zrovna nejsnadnější.
Poslouchala jsem raději zkrácenou verzi - audioknihu skvěle namluvenou Taťánou Medveckou a jinými úžasnými herci. Na knihu, rozdělenou do 4 částí, se ještě chystám.
( Audioknika ) skvělá T. Medvecká - jako mladičká schovanka, vznikne bezvýchodný milostný trojúhelník, ze kterého osvobodí až nemoc a smrt - děj se odehrává ve Slezsku. Povedený psychologický román
Skvělé vykreslení postavy stárnoucí sebestředné majetnické manželky mladšího muže. Oceňuji i použití slov ze slezského nářečí. Kniha byla kdysi v knihovně mých rodičů, ale nikdy jsem neměla potřebu si ji přečíst. Děkuji tedy za vydařenou nahrávku ČR. Postava Kláry ztělesnila všechno to, co jsem od dětství bytostně nesnášela u "paniček" , které tehdy, v padesátých letech, ještě zcela nevymizely.
Kdysi s nadšením přečteno, teď osvěženo rozhlasovou hrou. Brrr, ještě teď je mi úzko.
"Jejich vzorné a láskyplné manželství bylo všeobecně známo..." a kolik zrůdností a chorobností skrývalo.
J. Glazarová i v této knize výborně zachytila specifika kraje a slezského nářečí, roční období a s nimi úzce spojené životy lidí a především psychologii postav. "Tetička" Klára byla vykreslena opravdu geniálně - živá, zavrženíhodná, nasírací i soucit vyvolávající a prostě velmi uvěřitelná. Ach, Opavo.
Knihu jsem četl v minulosti. Román sleduje manželství dvou lidí a to KLÁRY (sobecká, pyšná a chorobně svárlivá, navenek působí laskavě, ale doma se chová jako tyranka) a jejího manžela ROBERTA, který je o 16 let mladší (má dobrou povahu, je veterinář). Stereotyp jejich života narušuje osmnáctiletá Jana.. Kniha se mi líbila.
Všechno už bylo řečeno. Za spisovatelku hovoří její dílo a ne to, ze byla v KSČ. A Vlčí jáma se opravdu povedla.
Po Rokách v kruhu a Adventu jsem se těšila na další knihu od Glazarové. Musím uznat, že tato kniha je slabší, ale zase má hlavu a patu, jsou vykresleny postavy, je dodáno nářečí...Glazarovou jsem si prostě oblíbila.
Próza, která jde až na dřeň rozmanitých lidských povah. Stejně jako v Adventu skvěle uchopená atmosféra domu, v němž pro změnu vládne dominantní manipulativní matróna, a který se stává pastí zdánlivě bez možnosti úniku. Šikana a ponižování ze strany jedněch, bezmoc na straně druhých a jediná možná východiska (cestou nejmenšího odporu), která se těm druhým nabízejí, se neslučují buď s dobovými konvencemi, výchovou nebo s jejich plachou, introvertní náturou. Vše sugestivním způsobem podbarvuje nezaměnitelný autorčin jazyk. Uměla psát, ta paní Glazarová.
Poetické vyprávění s nádhernými popisy Opavského kraje i města, přírody i použití nářečí bylo pro mne příjemné, neboť v Moravskoslezském kraji od narození žiji. Mistrné vykreslení psychologie postav, křehkých vztahů mezi nimi a rozdílů mezi bohatými a chudými. Myslím, že právě ty rozdíly, jež pozorovala, přivedly autorku k přijetí ideálů strany, která popravovala a věznila nevinné. Nebyla první ani poslední, co se nechala oklamat a vstoupila do jejích služeb. Nejvíce se mi líbily citace lidových říkadel, nebo barokní píseň Ignáce z Loyoly při mši za mrtvé, či píseň stařenky o Zeleném čtvrtku. Nejsilněji ale na mne zapůsobila scéna, kdy Jana strojí vánoční stromeček a přitom vypráví otčímovi příběh o narození Ježíška, v němž ukryla své vyznání.
Trošku těžší čtení , ale pak se to poddalo. Nejlépe vykreslenou postavou byla Klára, což byla trošku škoda, protože bych uvítala větší hloubku osobnosti Roberta.
Nějakou chvíli mi trvalo, než jsem se do knížky začetla, dokonce jsem váhala, jestli to nevzdat. Nicméně pak jsem přivykla jazyku a příběh se rozvinul. Příběh o nešťastném milostném trojúhelníku mezi Robertem, stárnoucí uštěpačnou a poněkud trapnou Klárou a mladinkou čistou dušičkou Janou. Až mi kolikrát bylo líto vlastně všech postav.
Nádherné čtení o životě tři lidi, kteří měli tu smůlu, že se jejich osudy potkaly a prolnuly. Má oblíbená kniha, rozhodně není zastrčená v koutě knihovny....
Příběh mladého sirotka Jany, která přijíždí jako schovanka k bezdětnému manželskému páru. Ač se zprvu zdá, že v této rodině je vše v pořádku a teta miluje otčíma celým svým srdcem, postupem času zjišťujeme, že teta je despota, který chce vše a všechny ovládat svou mocí a penězi. Jana si postupně uvědomuje, že její vztah k otčímovi je něco více než jen platonická láska a i od otčíma cítí náklonnost. Bohužel tím se ocitá mezi mlýnskými kameny. Otčím, který je pracovně nejprve v Opavě a poté v Praze se domovu vyhýbá a teta je na tom psychicky i fyzicky stále hůř, zdá se, že jedinou nadějí pro všechny, ale hlavně pro tetu, je nový byt v Opavě...
Kniha se mi četla velmi dobře. Do poslední chvíle jsem tak trochu doufala v konec jako z červené knihovny...
Chudák ta Jana musela jít po smrti rovnou do nebe protože očistcem si prošla už na zemi ... Jenže takových schovanek a zamilovaných otčímů bylo kdysi určitě dost a mnohdy to nebylo jenom platonické a nezůstalo u pár polibků. Ačkoliv jsem viděl film, kniha se mi hodně líbila, perfektně popsané charaktery hlavních postav i atmosféra malého města na Ostravsku i s tím jejich šíleným nářečím, dobré čtení. A hlavně že ten konec je i přes tu předcházející hrůzu optimistický.
Měla jsem chuť si přečíst něco ze 70.let. Jukla jsem do knihovny a vytáhla tohle. Sice jsem to četla již před 30 lety, ale není od věci si to přečíst znova, že? Pokud si to někdo znova přečte z rozdílem let jako já, bude možná překvapen, že to zcela pochopí trochu jinak. Dává to jiný náhled, jelikož se doba změnila, my jsme se změnili.
Štítky knihy
nevěra zfilmováno česká literatura Slezsko psychologické romány psychologické příběhy manželská krize nešťastná láska maloměsto zakázaná láskaAutorovy další knížky
| 1961 |  Advent |
| 1962 | Vlčí jáma |
| 1967 | Roky v kruhu |
| 1953 | Chudá přadlena |
| 1950 |  Leningrad |
Moje srdcovka. Po přečtení bych řekla, že skoro moje královna mezi ostatními českými psychologickými romány. Film s Brejchovou jsem viděla několikrát, četla jsem poprvé. Ve filmovém a knižním zpracování Jsou některé odlišnosti, neméně silné je zpracování v knižní podobě, naopak je ještě mnohem působivější, pochmurnější a propracovanější.