Vlčí jáma
Jarmila Glazarová
Román zachycuje příběh osmnáctiletého děvčete, sirotka, které přichází jako schovanka do rodiny bezdětného zvěrolékaře - slezského osvětového pracovníka a lidumila. Dívka se stane nenáročnou pomocnicí a opatrovnicí jeho o mnoho let starší ženy, která na svém muži lpí sobeckou a nepřirozenou láskou. Sympatický vztah mezi dívkou a otčímem se pozvolna mění v milostný cit. Teprve smrt obou manželů vysvobodí hrdinku z nesnesitelných poměrů a dává jí naději na nový život.... celý text
Přidat komentář
Ke čtení jsem se také musel zezačátku nutit a občas mi vadily pasáže psané "hatmatilkou", vysvětlené v poznámce pod čarou. Nicméně bohatost (srozumitelné) češtiny, rozmanitost slovních spojení a promyšlené vysvětlování lidských pocitů a stavů v alegorických popisech prostředí a měnící se přírody.. - to všechno mě nutilo stále číst dál;) Dávám tři a půl hvězdy.
A zde jeden příklad, kdy se Jana po dlouhé době odloučení setkává s milovaným otčímem..
"Co se stalo, že svět tak zjasněl?. Že zahrady a louky kolem cesty jiskří a září jako ohňostroje, a že shrbené stodoly se napřimují za laťkovými ploty? Že věž se povytáhla a cesta rozkvétá modrými květy šlépějí? Že ponuré domy na náměstí kynou lesklými okny, že tmavé kružby podloubí zvou otevřenými náručemi a zvoní vlídnými hlasy?"
Zajímavé téma, ale příběh velmi zdlouhavý a velmi často jsem se ke čtení musela nutit. Kdyby to nebyla povinná četba, tak bych po této knize nesáhla.
Nádherný a citlivý příběh. Strašně dobře se mi to četlo a už od začátku mi bylo jasné, že nic nemůže být tak idylické, jak se na první pohled může zdát. Glazarová bravurně vystihla pocity všech postav, jejich psychologii. Po dlouhé době jsem zase nějakou knihu přečetla jedním dechem.
Když jsem začala číst tuhle knížku, tak jsem si říkala, že se snad nikdy ke konci nepřelouskám. Upřímně musím říct, že mě ze začátku vůbec nebavila a někdy jsem ani nevěděla o čem čtu. Ale nevzdávejte to, pročetla jsem se k opravdu smutnému i hezkému příběhu a jeho konec jsem hltala jedním dechem. :)
Knihu jsem rozečítala dvakrát. Poprvé mě začátek odradil. Podruhé jsem ho přelouskala a pak už se kniha četla celkem snadno.
Začátek mě zrovna nenadchl, ale jak se příběh rozvíjel, tak si mě kniha postupně získávala a na konci mě úplně pohltila. Líbí se mi, jak Glazarová dobře vystihla pocity postav, pro mě je to úžasné psychologické drama. Knihu, narozdíl od filmového zpracování, vřele doporučuji:)
prvních 100 stránek mě vůbec nebavilo díky zdlouhavým popisům ročních období... Později sem se do knihy začetla a příběh byl nakonec docela zajímavý.
Štítky knihy
nevěra zfilmováno česká literatura Slezsko psychologické romány psychologické příběhy manželská krize nešťastná láska maloměsto zakázaná láska
Autorovy další knížky
1961 | Advent |
1962 | Vlčí jáma |
1967 | Roky v kruhu |
1953 | Chudá přadlena |
1950 | Leningrad |
Byť by kvůli hlavní hrdince všechny feministky z modrých punčoch vzteky vyskočily a tváře by se jim zbarvily doruda (Jana totiž působí, jako by sama do pěti napočítat neuměla), dvě věci se Jarmile Glazarové ve Vlčí jámě upřít nedají: výborná práce s prostředím (hrozně se mi líbila ta mnohými čtenáři zatracovaná slezská hatmatilka!) a neméně skvěle lyricky podané psychické stavy většiny zúčastněných. Dokonce bych si troufla tvrdit, že se touto knihou pasovala na rytířku lyrického popisu. Takže za mě nakonec 4* i přes na můj vkus snad až kýčovitý konec.