Vlčí proces
Neil Mackay
Brilantní historický román, inspirovaný skutečným příběhem muže, jenž se dopustil zločinů tak strašlivých, že byl považován za vlkodlaka. V druhé polovině 16. století putuje právník a univerzitní profesor Paulus Melchoir se svým mladým asistentem Willym Lessingerem do odlehlého německého města Bideburgu, kde je místní bohatý statkář Petr Stumpf obviněn z toho, že brutálně zavraždil desítky lidí. Společnost se dožaduje toho, aby byl vrah souzen jako vlkodlak, tedy bytost posedlá ďáblem. Pokud bude jejich požadavku vyhověno, ani Stumpfova nevinná manželka a děti neujdou coby Satanovi spřeženci a tvorové nakažení vlčí krví popravě, jež bude provedena tím nejbarbarštějším možným způsobem...... celý text
Literatura světová Thrillery Historické romány
Vydáno: 2018 , Knižní klubOriginální název:
The Wolf Trial, 2016
více info...
Přidat komentář
Tak tohle bylo utrpení. Kromě překrásné obálky na knize nenacházím extra nic co by mne nadchlo. Složitý jazyk, na který jsem si sice za chvíli zvykla, ale jinak uf. Hlavní dějová linie, kvůli které jsem to četla byla vedlejšími příběhy úplně upozaděná. A ten konec? Čekala jsem, že aspoň tam mi padne brada. Padla, ale zoufalstvím, proč jsem tohle vůbec četla. Téma zajímavé, ale pro mě zpracované do jednoho velkého zklamání. Věřím ale, že někoho tohle čtení může hodně zaujmout. Já do té skupiny čtenářů bohužel nepatřím.
Lákavé téma a promarněná šance v jednom. Vzhledem k dějové lince ( proces se sériovým vrahem a jak se to zašmodrchalo ) celý román stojí a padá s kvalitou vyprávění, a ta je velmi nízká, nejednotná a roztříštěná. Všelijaké vsuvky, tu historické, tu filozofické, tu feministické, bez ladu a skladu a návaznosti na příběh, gradace zápletek nulová, jazyk bez fantazie, a co horšího, i bez spádu. Časté přecházení ze stylu do stylu, dlouhé pasáže z dětství postav nesouvisející s příběhem, konec pateticky natažený, no snad všechny vypravěčské nectnosti. Dočetl jsem to do konce jen proto, abych zjistil, jestli je to takhle zmatené celé. Je, a lituji času, který jsem z knihou promarnil.
Kniha, která by vyšla zhruba na 100 stránek, pokud bychom vynechali všechny vedlejší dějové linky. Ty mi až tak moc nevadily. Ovšem co mě celkem dost naštvalo byl konec. Ten byl tak debilní, až se mi chtělo brečet.
Já nemohu moc hodnotit, jelikož jsem knihu nedočetla, na mě velmi složitý jazyk, pocit ze čtení témeř nulový, ale věřím že někomu by se líbila...
Co se týká dobových reálií, formy zpracování a jazyka, je román skutečně historicky věrný a vybroušený. Ovšem těch vsuvek, popisů a vzpomínek, které vyprávění (děj) zpomalují, je opravdu hodně. Kromě toho, co se dá vyčíst z anotace a žánru, ještě dodávám, že jde o historickodobrodružný román s nádechem hororu, který mají Irové tolik rádi. Zkrátka MIX skutečného vyprávění & historického románu, reálií, vzpomínek, popisů, lásky, filozofických pojednání, vražd a brutality činí z Vlčího procesu jakýsi guláš všeho možného. A pokud se chtěl autor přiblížit slavnému Ecovu románu, jak se uvádí v knize i v životopise autora, tak za sebe připisuji, že se mu to moc nepovedlo. Se Jménem růže je tu podobná pouze ústřední dvojice: učenec, student a poněkud archaický styl vyprávění. Proto se Vlčí proces hůře a pomaleji čte. Navíc z názvu knihy tušíte, kam celý děj románu směřuje, proto se těch překvapení ve vyprávění až tolik neděje. O to více se snaží autor šokovat. Proto se většinou dovídáte, že 16. století bylo ještě stále zoufalé a kruté. U mně Péťa vlk & německý statkář Stumpf příliš nezabodoval, ale jiným čtenářům, kteří mají rádi historické romány, se nejspíš líbit bude.
Kniha mi připomínala Jméno růže,ale byla propracovanější,čtivější a děj více ubíhal.Byl to takový historický tajemný bonbónek za 16.století.
Kdo čeká strhující příběh ze soudní síně nebo psychologickou sondu do duše sériového vraha, bude zklamán. Naštěstí ani jedno jsem od knihy nečekal, i když některé momenty z výslechů Petra Stumpfa byly velmi silné a dobře napsané. První polovina se mi i dost líbila. Bohužel ta druhá už byla spíše nijaká. Když už se děj začínal rozbíhat, přicházely situace, kdy si ve vypjatých chvílích postavy "sedly" a vyprávěly si historky z mládí, v čemž jsem ani po dočtení nenašel pražádný smysl. Největší slabinou knihy je kompozice, která opravdu ubírá na atraktivitě a bere čtenáři chuť ke čtení.