Vlčí proces
Neil Mackay
Brilantní historický román, inspirovaný skutečným příběhem muže, jenž se dopustil zločinů tak strašlivých, že byl považován za vlkodlaka. V druhé polovině 16. století putuje právník a univerzitní profesor Paulus Melchoir se svým mladým asistentem Willym Lessingerem do odlehlého německého města Bideburgu, kde je místní bohatý statkář Petr Stumpf obviněn z toho, že brutálně zavraždil desítky lidí. Společnost se dožaduje toho, aby byl vrah souzen jako vlkodlak, tedy bytost posedlá ďáblem. Pokud bude jejich požadavku vyhověno, ani Stumpfova nevinná manželka a děti neujdou coby Satanovi spřeženci a tvorové nakažení vlčí krví popravě, jež bude provedena tím nejbarbarštějším možným způsobem...... celý text
Literatura světová Thrillery Historické romány
Vydáno: 2018 , Knižní klubOriginální název:
The Wolf Trial, 2016
více info...
Přidat komentář
Knížka mi vůbec nesedla, do brilantního historického románu (jak je uvedeno v anotaci) to má daleko.
Nesedl mi autorův styl vyprávění. Zastaralé slovní tvary a archaismus. Ale dobře, dalo se na to zvyknout. Ale proč proboha tolik odcházení od tématu? Když konečně se dalo pár stránek číst a začalo mě to bavit, přišly úvahy o Bohu, přemýšlení o ničem.
A když zemřela Greet, tak se asi autor zkouřil a vše se zvrtlo. Posledních cca padesát stran mě už vůbec nezajímalo. Samá vata kolem.
Dočteno a už nikdy více.
(SPOILER)
V první části mě kniha docela bavila. Líbil se mi příběh i vzpomínky a vyprávění o životě postav a historických událostech. Odporné pro mě byly útoky na zvířata, mučení a popravy. Chápu, že se středověk s nikým nemazlil, ale proč to popisovat takto do detailů?
Po smrti Greet jsem se nestačila divit, jak se změnil příběh i styl psaní. Vůbec jsem nechápala, kam jsme se to dostali a co to má s původním dějem společného?! Zůstaly jen ty děsivé popisy, o kterých rozhodně nechcete vědět nic podrobného.
Ve výsledném součtu jsem byla zklamaná a závěr knihy jsem přeskakovala po odstavcích.
Kniha je psána stylem, který každému určitě nesedne. Mně se četla lehce, vedlejší pasáže mě nenudily, naopak jako sonda do tehdejších poměrů fungovaly výborně. Co se ,,brutálních" scén týče, tady mi prostě sedí (třeba jako v Katyni nebo Mechanickém pomeranči), nejsou na děj násilně našroubovány. Příběh je originální, má atmosféru a není přehnaně dlouhý. Velké plus vidím v tom, že autor čtenáři nevnucuje vybrané náboženské představy, nýbrž vytváří prostor pro výměnu argumentů. Všeho je tu tak akorát - akce, psychologie, historie, náboženství i filosofie. Pokud nečekáte ukňouraný romantický blábol nebo korektní, sluníčkářské názory na lidstvo, směle do čtení.
P.S. Pod Paulův názor na povahu Bible se podepisuji.
Kniha by byla za plné hodnocení,jen kdyby autor neodbíhal od hlavního tématu.Ty dlouhé popisy ubírají na náboji.
Z téhle knihy mám smíšené pocity...příběh zajímavý, chcete vědět jak všechno dopadne, ale styl psaní mi vůbec nesednul, parkrát jsem myslela, že ji zavřu a už neotevřu... nakonec jsem dočetla a alespoň konec má trochu náboje
Kniha se mi velmi líbila. Chvíli jsem si musela zvykat na autorův styl, ale potom už to šlo samo. Napínavý příběh napsaný na základě skutečné události mě postupně vtáhl do děje a knihu jsem úplně hltala.
Nějak se nemůžu začíst. Divný styl psaní, není tam nic, čeho bych se chytila. Prostě mě to....nebaví.:)
Úplně mi nesedl autorův styl vyprávění a způsob jakým příběh zpracoval. Pro mě tam bylo moc vaty okolo, čekala jsem, že většina příběhu se bude točit okolo výslechu svědků, výpovědi vraha a náhledu do toho jak pracoval soudní systém. Pohledy do minulosti jsem v rámci pochopení životní cesty Stumpfa vítala, ale opravdu mě nezajímal život Pauluse ani Willa.
Ke konci zbytečně surové, navíc vlastně nevíte, komu stranit. Ale aspoň to osvětluje události, které se v gymnaziálním dějepise odbydou jednou větou.
Některé pasáže, jako divadlo na začátku knihy, by leckoho odradily...nudné. Na druhou stranu je kniha plná surovostí ke středověku patřících. Objevují se zde i myšlenky, které se týkají víry...tedy různých náboženství...... bohužel pro všechny věky, i ten náš, známá píseň. Dohromady tedy docela povedený čtivý koktejl.
Na mne trochu moc pobožnosti, ale na tu dobu kdy se to odehrává to sedí. Někdo píše že popravy a jejich popisování šokovalo.ale v tu dobu bohužel dle písemností to tak probíhalo.
Já jsem s knihou spokojen a posledních 80 stran jsem přečetl najednou, proto že mne zajímalo, jak to dopadne. Tak že doporučuji.
Tohle byla vážně bomba! Pět hvězdiček je málo, dala bych nejméně deset! Moc doporučuji!
Autor by měl raději psát thrillery ze současnosti. I tam se může vyřádit v popisech mučení a dalších krutostí, kterými Vlčí proces přetéká. Já nevěřila ničemu, tomu, co dělali, tomu, jak mluvili, ani tomu, co říkali. Autentický a archaický jazyk? Kde? (Frigidní, moderní, lykantropie....) Podobnost s Jménem růže? Tomu se nepřibližuje ani ta ústřední dvojice, natož něco víc. Odbočky do minulosti slouží jen k popisu dalších ukrutností. Myslím, že nic horšího už mě letos nečeká a lituji, že jsem to nevzdala už při nezáživném divadelním představení v úvodu.
Souboj zdravého rozumu a nebezpečné pověrčivosti ve víru reformace. Vyprávění mladého Willieho Lessingera, pomocníka zkušeného advokáta Paula Melchiora mne zcela pohltilo. Podává drsný obraz doby reformační v Německu, kdy si nikdo nebyl jistý životem. Téma náboženství mne zajímá a je mi blízké a tato kniha mi poskytla spoustu nových podnětů k přemýšlení a objevil jsem v ní mnoho nových myšlenek.
"Máte-li porozumět historii, chlapci, musíte historii tvořit. Historie se vymkne kontrole, pokud sami nepřiložíme ruku k dílu a nevtiskneme jí tvar. Může být místem, kde vládne smrt a všelijaké bestie, anebo se může stát nejlepším z našich pokusů, jak dosáhnout štěstí. To my historii formujeme - ne ti druzí. Používejte v životě svou sílu k dobrému, a až ji použijete a dobro bude vykonáno, rozpoznejte, kdy přestat."
Jak aktuální, že?
Podobnost s knihou Jmeno ruze je skutecne neprehlednutelna. Pribeh vypravi 80-lety starec, kteremu v polovine 16. stoleti bylo 16 let a doprovazel pravnika Pauluse na "lidsky proces s vlkem". Vrah Stumpf sve ciny priznava, ale odmita, ze by byl vlkodlak, coz ma zasadni vyznam pro jeho rodinu. Krasna obalka, kruty pribeh. Syrove je i liceni zivota Pauluse. Ale tahle doba takova byla, lidsky zivot vubec nic neznamenal, lide se ochotne ucastnili brutalnich poprav a jejich zloba a fanatismus mnohdy prerostly unosnou mez. Od knihy s touhle obalkou a anotaci nelze ocekavat cervenou knihovnu. Ale velmi dobre se cte a je vyborne napsana.
Dočetla jsem,jen proto,že nerada nedočítám knihy,ale bylo to obrovské zklamání. Tento autor si mě asi nezíská.
Na knížku jsem se těšila. Bohužel mne trochu zklamala. Byla čtivá, to ano. Nejsem žádný "cimprlich", ale místy byla docela brutální. Je mi jasné, že doba, ve které se děj odehrává nebyla nikterak jednoduchá, ale syrovost, se kterou se popisují některé popravy mne šokovala.
Hodnotit tuhle knihu je docela těžké. Zmíním se o dvou úhlech. Prvním je určitá podobnost s kultovním dílem Jméno růže. Musím uznat, že tu určitá podobnost je. V některých momentech se tento román Jménu růže kvalitou přibližuje, ale většinu času ji bohužel nedosahuje. Druhým je brutalita a surovost, kterou je tato kniha nasáklá. Na můj vkus je ji v knize přespříliš. Kladně hodnotím filosofické vsuvky na které je Vlčí proces bohatý. Kniha je čtivá a vizuálně pěkně zpracovaná, ale do knihovny bych si ji nepřidal.
Tak na tuhle knihu jsem se těšila.Je pravda,že komentáře nejsou nejlepší,přesto jsem doufala.No a komentáře nelhaly,není to to ,co jsem očekávala.Příběh zajímavý,ale ten styl psaní,který čtenáře prostě musí nudit.No,abych nebyla jen negativní,tak některé pasáže byly zajímavé,ale celkově jsem to dočetla jen proto,že nerada odkládám nedočtené knihy.A ten závěr mě dorazil.Škoda.
Krutý příběh z kruté doby. Nečetl se mi dobře. Nemyslím tím styl ani pomalé pasáže, které s hlavní osou příběhu přímo nesouvisely. Spíš jsem si kladla otázku, jestli jsme se jako lidstvo někam posunuli. Dnes nám nehrozí temná inkvizice. Ale lidé si pro svou krvelačnost vždy najdou jiné důvody, stačí si jen večer pustit televizi.
Ale zpět ke knize. Líbila se mi. Mezi vší tou krutostí bylo i dost lidství.
***
„Copak to není lidská bytost?“ zeptal jsem se jich. Mladík, jehož jsem uhodil, vykoktal omluvu.
„Dělejte to, co je správné,“ řekl jsem. „Díky svému postavení jste slepí vůči životu dívek, jako je tahle – a pokud máte lidskou duši, měli byste být moudřejší. Být na jejím místě, co byste si asi přáli? Přáli byste si, aby vás ochránila nějaká dobře vychovaná, slušná duše. Máte-li porozumět historii, chlapci, musíte historii tvořit. Historie se vymkne kontrole, pokud sami nepřiložíme ruku k dílu a nevtiskneme jí tvar. Může být místem, kde vládne smrt a všelijaké bestie, anebo se může stát nejlepším z našich pokusů, jak dosáhnout štěstí. To my historii formujeme – ne ti druzí. Používejte v životě svou sílu k dobrému, a až ji použijete a dobro bude vykonáno, rozpoznejte, kdy přestat.“