Mrazení
Maggie Stiefvater
Vlci z Mercy Falls série
1. díl >
Romance mezi vlkodlaky. Něžný milostný příběh prodchnutý působivou melancholií a tragikou. V lesích kolem amerického městečka Mercy Falls u kanadských hranic žijí vlci. Jednoho dne stáhnou z houpačky u nedalekého domu malou Grace. Pokoušou ji, ale vlk se žlutýma očima ji odtáhne do bezpečí. Od té doby dívku vlci fascinují, zvlášť její zachránce. Když o několik let později vlci napadnou Graceina spolužáka, chlapi z městečka vezmou pušky a uspořádají na ně hon. Ještě ten večer najde Grace na verandě svého domu postřeleného chlapce se žlutýma očima. Je to její vlk. Sam žije dva životy. Zimy tráví ve vlčí kůži se svou smečkou, v létě je na pár měsíců člověkem, než ho mráz promění zpátky ve vlka. Každý rok je však doba, po kterou může být člověkem, kratší. Sam ví, že přijde rok, kdy už na sebe lidskou podobu nevezme. Jenže ani on ani Grace se s tím nechtějí smířit, ne teď, když se konečně setkali. Jenže zima se blíží a Sam musí bojovat, aby neztratil sám sebe a taky Grace. Protože tentokrát už to bude navždy. Kniha Mrazení vyšla již ve 32 jazycích! 30 týdnů se držela na žebříčku New York Times Bestsellers a s přestávkami se do něj stále vrací.... celý text
Přidat komentář
Romantický příběh, který by možná mohl působit lacině kdyby však tak dokonale "nepitval" myšlenky a pocity hlavních hrdinů. V celku je to smutná knížka o dvou mladých lidech s bolestnou minulostí, co mají jen omezený čas, co spolu mohou strávit. Knížku jsem přečetla jedním dechem i když mi ke konci trochu scházel, protože některé pasáže mi připadaly až příliš zdlouhavé. Jedna hvězdička za to, jak autorka pozvedla jinak laciné příběhy o vlkodlacích, druhá za již zmíněné "pitvání" a třetí za postavu Sama, která podle mě nemá chybu
Kniha se mi četla dobře, ale nejvíce mě zaujalo posledních 50 stran. Do té doby se pro mě nedělo nic zajímavého a snažila jsem se s nadějí, že to bude lepší, co nejrychleji dobrat konce. A ten stál opravdu za to. Nádhera.
Na to jak jsem byla poměrně znuděná začátkem a četla to tak nějak hodně z donucení jsem se kolem dvoustý strany do toho poměrně zažrala a pak se to nějak během dvou a půl dne přečetlo samo! :) i tak se mi nelíbila moc hlavní hrdinka s hrdinou jako spíš ty vedlejší - Beck, Isabel nebo i Olivii bych snesla. I Jack tomu dodával jakési kouzlo :) ale jinak se mi to docela líbilo. Doporučila bych to! :)
Protože nejsem moc velký romantik a romantiku jako takouvou nevyhledávám, ať už v knižní, či filmové podobě, tak jsem od této knížky čekala minimum. Pár takových knížek jsem už sice četla, ale nikdy mě nijak neuchvátily. Bylo proto veliké překvapení, když mi kniha dala maximum (hlavně teda ten konec mně dostal) a já už se nemmůžu dočkat, až se vrhnu na druhý díl.
Už dlouho jsem nečetla tak velmi romantickou a poutavou a knížku jako je Mrazení. Dostala jsem ji loni k Vánocům, ale pořád jsem měla spoustu jiných knih ke čtení. Ale teď jsem si řekla, že si ji konečně přečtu. Navíc mi na ni dobře vyšlo i roční období - ten přechod mezi podzimem a zimou venku, mi krásně doplňoval čtení, takže jsem se do příběhu dokázala lépe vžít.
Ale teď ke knize, mám ráda tenhle styl psaní - příběh vyprávěný skrze různé postavy, s tím jsem se setkala snad jen jednou. Ze začátku jsem měla trochu problém představit si Samovy oči, ale stačila trocha fantazie a bylo to :) Děj pro mě nebyl až tak předvídatelný, jako pro některé, samozřejmě jsem věděla, že přijdou na způsob, jak spolu zůstat, ale ten konec mě docela dostal. Měl od každého něco - byl trochu smutný, více romantický, ale hlavně dojemný :)
Dřív jsem vlkodlaky vůbec nemusela, ale postupem času se můj názor měnil a tahle knížka mi to jen potvrdila. Vlky, jako takové, jsem měla ráda vždycky. Ovšem ne každý může mít svého speciálního žlutookého vlka, že? :)
Kromě pár ne moc kladných komentářů (chápu, že každému se líbí něco jiného), mě zarazilo hlavně srovnávání s Twilight. Jako vážně? Nečetla jsem sice knížky, ale i přesto se mi zdá, že mezi Twilight sagou a Vlky z Mercy Falls jsou docela rozdíly. Ale jak jsem řekla, každý má svůj názor. Já se teď každopádně vrhám na druhý díl :D
Ať chci nebo ne, srovnání s Twilight se nevyhnu - a to pak pro Mrazení nedopadne dobře. Slabá dějová linka, málo propracované postavy, lehce odhadnutelný děj i závěr. Uvidíme, jestli budu číst další díly.
Kniha se mi líbila.Je to jinak psané než všechny knihy na téma vlčích příběhů.Kniha se povedla.
Tohle byla snad moje vůbec první knížka, kterou jsem odložila s takovou nechutí. Měla jsem pocit, že se mezi řádky vyjadřuje 16 letá holka. U některých scén jsem si mohla jen říkat: panebože. Jejich tiché promluvy a interní vtípky chápala asi jen spisovatelka. Nechtěla jsem být zlá, ale zkrátka patřím k těm, kteří tuto knihu zrovna nemilují.
Knížky a filmy o vlkodlacích a upírech moc v lásce nemám (Twilight, Upíří deníky atd.), ale do této knížky jsem se opravdu začetla. Na knížce se mi také hodně líbil styl psaní, ve kterém je příběh psaný z pohledu Grace i Sama. Takových knížek zas tolik není. Už jsem přečetla i druhý díl a právě se chytám na třetí, tak doufám, že mě nezklame.
Tak tenhle příběh se mi nelíbil. Prokousala jsem se na 170 stránku a stále mě to nechytalo, tak jsem to nakonec vzdala.
No, já nevím, tohle je čistě čtení mimo moji kategorii, takže v hodnocení budu shovívavější než obvykle. Autorka nemá nijak zvláště výrazný styl psaní, je jednoduchý a prostý, postavy děj ani okolí nejsou nijak zvláště prokresleny, přesto se kniha relativně dobře čte. Je zajímavé nakouknout do dívčí četby a vidět, co se líbí opačnému pohlaví :D
Na knížce bych ocenil především střídavý pohled z pohledu Grace a Sama, ale jsem toho názoru, že se pohledy mohli daleko více proplétat a to i z časového hlediska. Děj se asi někam vytratil, již na začátku knihy bylo jasné, jaký bude konec, žádné překvapivé dějové zvraty či náhle okamžiky, nenastal ani nutný pocit číst neustále dále a dále, abych věděl, jak se bude děj odvíjet. Čtenář je celou dobu prováděn lineární linkou. Občas mi připadalo, že okamžiky, které prožívají hlavní postavy jsou prázdné, že jim schází nějaká jiskřička.
Pro fanoušky tohoto žánru snad dobrá četba, já bych už do toho znovu nešel, 55% a možná i jen pro to, že jsem se částečně s hlavními hrdiny "shledal".
OMG co se to se mnou děje?
už druhá kniha kterou jsem nedočetla.
podle mě neměla to potřebné napětí a takové aby mě zaujala.
celkově kniha byla pořád ve stejné rovině a nic se tam nedělo.
takže sorry fanoušci :(
Skvělá knížka. Ty scény, kdy jsou Grace a Sam spolu se mi sice občas nelíbily, byly trošku prázdné - ale jenom někdy.
Co mě nejvíce nadchlo, byl nový pohled na vlčí rasu - to proměňování a všechno, co se autorce podařilo bravurně vymyslet.
Příběh příjemně plynul, někdy byl skvělý, někdy to spíš plynulo.
Určitě se tam najdou chybičky, ale určitě mi Mrazení - i se skvělou obálkou - vylepšil dva dny, kdy jsem knížku četla!
Těším se na pokračování!
Kniha se mi docela líbila. Kapitoly jsou dělené do dvou částí - jednou je to z pohledu chlapce - Sama, který se přeměňuje do vlka a druhá je z pohledu dívky - Grace. I když je příběh o vlcích, je to spíše román než fantasy. Všechno se to točí okolo těchto dvou postav. Mám raději, když je do příběhu zahrnuto více lidí. Ale příběh byl zajímavý a dobře se to četlo.
Tato kniha by šla popsat dvěma slovy. Krásné zklamání.
Zklamání, protože jsem nabyla dojmu, že knihy od Maggie Stiefvater jsou bez výjimky dobré. (Přiznávám, včetně této jsem četla dvě).
Knihu neoznačuji za krásnou díky příběhu nebo postavám knihy, ale díky stylu, kterým je napsaná. Za to jsem přilepšila hodnocení o jednu hvězdičku.
Celý příběh je neuvěřitelně roztahaný a uspávající. Nejsem ani velkou fanynkou vztahu hlavních postav. Nechci být příliš detailní, ale "miluji tě, protože na mě koukáš z lesa svýma odlišnýma očima, jak se houpu na dětské houpačce" mi nepřijde jako nejlepší příležitost k navázání vztahu. Co se týče vlčích záležitostí, musela jsem se oprostit od toho, co mi před lety vštěpovala do hlavy Stephanie Meyer. Přišlo mi, jako by se autorka probudila až na konci knihy a uvědomila si, že tímto tempem nikoho na další díly rozhodně nenaláká, tudíž přihodila špetku akce. Musím uznat, že díky posledním asi 50 stranám dám šanci druhému dílu, ale trochu se bojím, že to bude další "snad už bude konec" kniha.
Mrazení mě zaujalo svou obálkou a anotací již před několika lety. Knize jsem se avšak doposud vyhýbala. Myslím, že to byla chyba. Kdybych knihu četla jako mladší, určitě by se mi líbila mnohem více.
Zpočátku jsem si myslela, že horší úvod snad autorka nemohla vymyslet. Jenže to nebylo všechno. Celé nadpřirozeno mě velmi zklamalo. Kdybych tu mystiku odmyslela, byl by to krásný román, co pohladí na duši.
Ale mystiku odmyslit nejde, celý příběh je jí protkaný od začátku do konce. A právě celý fakt o vlcích a autorčině teorii, o tom jak vlastně ten systém s vlky funguje, je sice zajímavý,ale nedomyšlený. To se mi opravdu nelíbilo.
Celkově mě příběh moc nezaujal. Je škoda, že jsem jej nečetla jako mladší čtenář, neboť si myslím, že kdybych to udělala, tak by jsem knize udělila vyšší hodnocení.
Nicméně ke knize jsem se dostala až nyní a můj momentální dojem není zrovna moc příjemný. Mrazení je kniha, která moc nepotěší (v případě, že už nejste na YA fantasy), ale ani neurazí.
Bomba, bomba a ještě jednou bomba.
Styl psaní, odvíjení příběhu? Doopravdy mě to dostalo.
Aneb i vlci můžou být zajímavé téma :-)
Úžasné, božské, vtipné, romantické. Nemám moc v lásce vlkodlaky, ale tahle knížka to vyvrátila. Je to nejhezčí knížka o vlkodlacích, kterou jsem četla. U konce mi ukápla slza. Smutný a romantický konec. :3
Štítky knihy
láska vlkodlaci milostné romány Amerika střední školy pro mládež pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
| 2010 |  Mrazení |
| 2014 | Osudný polibek |
| 2013 |  Ve znamení Štíra |
| 2011 | Váhání |
| 2011 | Splynutí |
Dobře, konečně dočteno a jsem docela zmatená. Četla jsem pouze pochvalné recenze a hodnocení na DK je taky lichotící. Už je to trochu déle, co jsem četla knihu, kde jsou vlci, takže jsem se těšila.
Začnu obálkou. Ta je totiž luxusní. Kdybych v knihkupectví nevěděla co a jak, a tam uviděla tuhle knihu, sáhnu po ní už jenom kvůli tomu přebalu. A potom "vnitřní fazona". Modré písmo mě zaujalo (jo, jo, na Šepotání se teprve chystám...), stejně jako krátké kapitoly, střídání pohledů a teplota u každé kapitoly. Měla jsem stach, že bude mít kniha pomalý rozjezd (tady se to nakonec nekonalo, ale...). Kniha ho nakonec neměla, možná proto mi prvních padesát stran přišlo nejšmrncovějších. Potom z toho byl pro mě sice průměrný příběh, ale na druhou stranu strašně krásně napsaný. Proto jsem nevěděla, jak knihu zhodnotit. Víc ale nakonec dát nemohu. Uvidíme, jak to bude s dalším dílem...