Vlk samotář
Jodi Picoult
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/373183/mid_vlk-samotar-jfI-373183.jpeg
4
1008
1008
Když vlk v divočině ví, že nadešel jeho čas, že už své smečce není k užitku, rozhodne se vytratit. Zachová si hrdost a zemře tak, jak žil. Lidé takové štěstí nemají. Luke Warren strávil celý život výzkumem života vlků, dokonce s nimi nějakou dobu i žil – rozumí jim lépe než vlastní rodině. Když po vážné dopravní nehodě upadne do komatu, musí o jeho osudu rozhodnout Edward a Cara, jeho již dospělé děti, kteří jsou tak nuceni se znuovu konfrontovat s mužem, kvůli němuž Edward utekl z domova - ale který stále zůstává jejich otcem.... celý text
Literatura světová Romány Příroda, zvířata
Vydáno: 2013 , Ikar (ČR)Originální název:
Lone Wolf, 2012
více info...
Přidat komentář
Kniha je nejen o důležitých životních rozhodnutích v rodině, ale tady se Jodi Picoult podařilo vložit hodně zajímavé kapitoly o životě vlků, o vzájemných vztazích ve vlčí smečce a pak vztahy i ve "smečce" lidské. Nelehká témata o vině, odpuštění se Jodi podařílo napsat uvěřitelně a srozumitelně, příběh má spád a moc dobře se mi četl.
Ještě nikdy mě Jodi nezklamala, patří mezi moje nejoblíbenější autory. Každá její kniha otvírá nějaké silné, mnohdy kontroverzní téma, tady jde o volbu života a smrti.
Moc se mi líbily pasáže z Lukova soužití s vlky, ale popravdě, zrovna jeho postavě jsem moc nerozuměla.
Druhou polovinu knihy jsem dala na jeden zátah, tak moc mě děj vtáhl.
Moc knih J.P. mi k přečtení nezbývá, ale chystá se zase nová, takže se těším.
Miluju knihy od Judi. Každá kniha má jiný příběh a jiné téma. Ještě nikdy mě její kniha nezklamala. Tento příběh je velmi pěkný, emotivní a smutný zároveň. Těším se na její poslední knihu která na mě čeká samozřejmě doma.
No páni... Tak tohle bylo... opravdu odzbrojující. Zatím jsem od Jodi četla pouze Vypravěčku, která mě sice uchvátila, ale po další její knize jsem doposud nesáhla. Teď jsem vytáhla z poličky Vlka samotáře díky čtenářské výzvě a nakonec dopadla nad má veškerá očekávání. Zavírala jsem ji s pocitem absolutního čtenářského blaha, které zahrnovalo smutek a slzy, radost, dojetí, naštvání, obdiv, soucit, naději a celou plejádu dalších pocitů.
Jodi je neskutečná vypravěčka a napsat na tak těžké téma tak úžasný příběh, to se jen tak nevidí. Z počátku jsem hltala hlavně příběh Luka a jeho vlčích smeček; každou jeho kapitolu jsem vítala natěšená jako dítě dárky pod vánočním stromečkem, ale postupně jsem zabředala víc a víc do vztahů a sporu mezi dětmi a byla nesmírně zvědavá, jak se ten propletenec rozmotá.
Charaktery postav byly vykresleny mistrovsky. Nenašli byste zde nikoho na škále černá nebo bílá. Každý měl své kladné i záporné stránky a ani v závěru se na tom nic nezměnilo. Fandíte všem a nikomu. Myslím, že každý čtenář musí děkovat Bohu, že nemusí o ničem podobném rozhodovat.
A co závěr? Už dlouho jsem nebyla v závěru knihy tak nesmírně spokojená, jako zde. Cukerínový heppáč jsem u Jodi nečekala a naštěstí nepřišel. Konec, jak jej pojala autorka, bylo to nejsmutnější a zároveň nejkrásnější a nejdojemnější, co šlo vymyslet. Opravdu mi ukápla nejedna slza dojetí a rozmáčela závěrečnou kapitolu.
Suma sumárum, tahle kniha je absolutní majstrštyk a doporučuji ji každému, kdo ještě o přečtení váhá. Ačkoliv mě nelákají všechna témata, o nichž autorka píše, mám vybrané rozhodně další knihy, které si určitě přečtu. Až tohle vydýchám :-).
Nejvíce mě zaujaly ty pasáže o soužití s vlky....čtivé, hodně na psychiku....
Hodne ctive, hodne psychologicke..tak strasne moc jsem si prala, aby se Luke probral. Ta zaverecna pasaz, kdy ho vlci vytim hledali, mi rvala srdce.
Autorka se s otazkou zivota a smrti popasovala opravdu dobre. Citlive tak akorat, aby ctvrtina knizky nebyla jenom o knuceni a narikani.
Velmi čtivý příběh. V knížce se střídá vyprávění otce, který zasvětil svůj život vlkům a jeho dětí, které se rozhodují o ukočení jeho léčby. Autorka dokáže skvěle nastínit psychologické dilema rozhodování, žádná její postava není černobílá. Rozumím oběma stranám.
Když si půjčím/koupím knihu od Jodi Picoultové, vím, že nesáhnu vedle. Na knihu se vždy těším. A ani tady mě autorka nezklamala. Byla to strhující jízda, přečteno jedním dechem.
Miluji zvířata, takže se mi velmi líbily pasáže věnované vlkům. Obohatilo to mé zkušenosti se psy.
Velmi se mi líbí, že si Jodi Picoultová vybere téma, v každé její knize jiné, a to zpracuje. V této knize se dotýká homosexuality, ale jen jemně, nenásilně, psychologicky. A eutanázie.
Strašně se mi líbilo, že jsme znali myšlenky a pocity všech hlavních hrdinů. To se jen tak v knihách nestává. Za mě plný počet bodů a těším se na další knihu.
Nejprve jsem si myslela, že ji ani nedočtu. Trošku mi vadilo, že každou chvíli vypráví příběh někdo jiný, ani jsem moc nechápala Luka, že dal přednost vlkům před rodinou a dětmi. Ale postupně jsem se začítala a začítala, až se mi nechtělo knihu odložit. Původně jsem si myslela, že se děj knihy obrátí jiným směrem, když Cara obviní bratra z vraždy otce, ale nestalo se. Kniha je napínavá, poutavá, nutí čtenáře přemýšlet, jak by se zachoval, kdyby se dostal do této situace a může se to stát komukoliv z nás a věřím, že je to velmi těžké. Pořád jsem doufala v zázrak, ale ten se nestal. Kniha se mi moc líbila
Čtivá kniha, nejvíc se mi líbily pasáže ze života vlků - trochu mi to osvětlilo fungování těchto divokých zvířat a musím říct, že jejich život mi připadá fascinující, tolik odlišný od lidského.
Líbilo se mi, že žádná z člověčích postav nebyla černobílá, na druhou stranu mi ale nikdo z nich nebyl moc sympatický a některé zápletky mi přišly přitažené za vlasy.
Paní spisovatelka prostě umí a pokaždé z jiného soudku. Perfektní psychologický rozbor jedné rodiny, pocit viny a nenávisti, volba mezi životem v kómatu a smrtí, odkrývání starých tajemství. Zajímavé byly i informace ze života ve smečce vlků.
Opět mohu jen chválit a doporučovat. Krásně se proplétající dvě dějové linky. Rozhodovat o něčím bytí či nebytí je hrozně těžké. Do toho problémy obou sourozenců, rozvedená rodina... Pěkně zamotaný příběh.
A hodně jsem se dozvěděla o životě vlků.
Moje první knížka od Jodi Picoultové. A byla jsem nadšená. Proplétají se tu dvě linie příběhů, v retrospektivě Lukův život s vlky a ze současnosti boj jeho dvou dětí o Lukův další osud.
Svět vlků mne fascinoval, propracovanost systémů vlčí smečky je neuvěřitelná. Fascinoval i Luka, ovšem natolik, že se z něho životem s vlky skoro vlk stal. Na úkor své rodiny. Jen jeho dcera ho chápe a jde v jeho stopách.
Druhá linka, boj sourozenců o to, jak po nehodě Luka rozhodnout o jeho dalším osudu je rovněž napínavá. Každý má na to svůj náhled, jednoho trápí svědomí, jeden ví, co Luke by v takovém případě chtěl.
Vím, že je to rozhodování velice těžké, ale protože Luke svým způsobem žil jako vlk, myslím si, že by chtěl i jako vlk zemřít. Když vlk ví, že už pro smečku není přínosem, odejde....
Zajímavý popis ze života vlků i když po pravdě, občas jsem měla chuť to přeskočit a pokračovat v ději :) četlo se samo... ještě mám v knihovně nepřečtené 2 autorčiny knihy, tak jsem zvědavá ..
Jodi Picoult si vybírá neskutečně zajímavá originální témata a vždy je potřeba ocenit, jak se do zvoleného tématu ponoří opravdu hodně hluboko. Prožívá to, popisuje detaily, je vidět, že je za tím spousta a spousta práce a rešerší…
Nemůžeme Jodi upřít, že má opravdu ráda zvířata, protože už jednu takovou knihu zvířatům věnovala. Čas odejít je kompletně o slonech a je tam opravdu detailně popisován jejich život…
Zde se autorka věnuje vlkům a jejich soužití ve smečkách, ale i v zajetí.
V tomto směru je to hodně podobné, takže jsem věděla, co mám očekávat… Naštěstí jsou ty konkrétní kapitoly o vlcích oddělené, takže když chcete, můžete je přeskakovat, pokud vás to nijak zvlášť nezajímá.
Já se přiznám, že jsem tyhle pasáže přeskakovala. Hlavně i z toho důvodu, že to na mě bylo místy dost drsné čtení.
Klasické u Jodi je i nějaký soudní spor. V tom se také vyžívá, takže i zde se ho dočkáte. A spoustu věcí se tu stejně jako v jiných jejích knížkách zbytečně natahuje a opakuje…
Obecně jsem měla ten problém, že jsem si hlavní hrdiny nemohla vůbec oblíbit.
Luke opustil svojí lidskou rodinu, aby si našel vlčí smečku, kde se cítil lépe než ve své vlastní rodině... Což mi přišlo děsné… Hlavně, když ho obě děti i žena potřebovaly... Proto ve mně ani nevzbuzovalo soucit, že se Luke po těžké dopravní nehodě ocitl na nemocničním lůžku ve vegetativním stavu a jeho rodina se musela rozhodnout, jestli ho odpojí, nebo ještě počkají…obecně mi totiž přišlo, že o život normálního člověka ani nestál…
Přišlo mi to také celé trochu přehrocené, protože o jeho osudu rozhodovali jen pár dní po nehodě. Nechápu, proč nemohli počkat pár měsíců…
Dcera byla fakt hrozný fracek a syn zase všechno hrozně hrotil… a to co udělal mi taky nedávalo smysl…
Jsem hodně citlivá, ale bohužel to na mě tentokrát nijak emočně nefungovalo.
Také jsem tam našla pár nelogičností, což o to víc jsem se pobavila, když pak ke konci autorka děkuje, že ji někdo radil, aby se tam chyby neobjevovaly…
Například Edward tvrdil, že nebrečel roky, když ještě pár kapitol zpět tvrdil, že se rozplakal… anebo na půdě našel své staré oblečení, ale pak ke konci psal, že na půdě nebyl roky… :D
Za mě bohužel Jodi nejslabší knížka. (Četla jsem jich už 9.) Ale je to také už 11 let staré a je vidět, že se spíš zlepšuje…
Překvapuje mě, že má knížka tak vysoké hodnocení, protože třeba Desátý kruh od ní má velmi slabé hodnocení a mně se to rozhodně líbilo mnohem víc.
Doufám, že Kniha dvou cest, která má vyjít brzy, bude o dost lepší. :)
Jako zajímavý bonus ale vnímám zmínku o skutečném Vlku samotáři, kterým se tak trochu inspirovala… po dočtení jsem ho googlila a je fascinující, že takhle někdo skutečně žil…
Skvělý psychologický román, řešící otázku odpojení blízkého člověka od přístrojů, udržujících ho při životě, střídající se s kapitolami o životě vlků.
Pasáže o vlcích mě bavily moc, dozvěděla jsem se spoustu zajímavých věcí a ty se prolínaly s řešením vážného morálního dilematu. Za mě dobrý.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
Kdo má rád knihy tohoto ražení, myslím psychologické, rozebírání života člověka do detailu, až na kost, tak prima. Přesně pro tento typ čtenářů je Jodi absolutní jednička. Mě tato kniha ke konci připadala až moc zdlouhavá, ale námět byl dobrý a díky vyprávění o žívotě vlků jsem knížku dočetla do konce.