Vlk samotář
Jodi Picoult
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/378935/bmid_vlk-samotar-MmB-378935.jpg
4
1008
1008
Když vlk v divočině ví, že nadešel jeho čas, že už své smečce není k užitku, rozhodne se vytratit. Zachová si hrdost a zemře tak, jak žil. Lidé takové štěstí nemají. Luke Warren strávil celý život výzkumem života vlků, dokonce s nimi nějakou dobu i žil – rozumí jim lépe než vlastní rodině. Když po vážné dopravní nehodě upadne do komatu, musí o jeho osudu rozhodnout Edward a Cara, jeho již dospělé děti, kteří jsou tak nuceni se znovu konfrontovat s mužem, kvůli němuž Edward utekl z domova – ale který stále zůstává jejich otcem. Rázem si oba musí pokládat otázky, na něž neexistují jednoduché odpovědi, ale které zodpovězeny být musí. Jaké motivy vedou jejich rozhodnutí nechat otce zemřít, nebo ho naopak udržovat při životě na přístrojích? Co by chtěl on sám? A jaká tajemství před sebou Edward s Carou skrývají? Nový kontroverzní titul světově úspěšné autorky a hvězdy současného psychologického románu Jodi Picoultové.... celý text
Literatura světová Romány Příroda, zvířata
Vydáno: 2013 , Ikar (ČR)Originální název:
Lone Wolf, 2012
více info...
Přidat komentář
Poslední dvě knihy, které jsem od Picoultové četla mě nadchly. Proto jsem se těšila i na tuto,a to i proto, že se měla týkat vlků - těch nádherných zvířat. Co můžu z této knihy hodnotit jako vysoce nadprůměrné a pro mě velice obohacující jsou právě poznatky o vlcích.
Máme tady morální dilema k zamyšlení. A to sice člověk v komatu, bez zdánlivě možného návratu k normálnímu stavu a k nabytí vědomí. Věřím, že když blízcí lidé člověka v komatu, toto dilema prožívají, tak se rozhodují v řádu měsíců nebo let a ne dnů jako se tady rozhodovali Lukovi děti.
Kniha je vyprávěna z pohledu mnoha postav, dle mého názoru zbytečně, stačilo by vyprávění z pohledu rodiny - Georgie, Cary, Edwarda a Luka.
Vyprávění z pohledu Luka bylo pro mě nejpoutavější. Jeho výzkum, vztah k vlkům a jeho soužití s nimi v divočině jsou úžasně napsané. Z příběhu vyplynulo, že Luk se cítil lépe ve společnosti vlčí než té lidské, což naprosto chápu.
Málokdy se mi u některé knihy stane, abych vůči některé postavě pociťovala tak silné antipatie, tady to byl Edward, a to od samého začátku. Cara se mi zprotivila na konci. Konec mě zklamal, čekala jsem něco jiného, nějaké překvapení, zvrat, něco šokujícího. Bohužel, nic takového nepřišlo, proto to nízké hodnocení.
Tohle nebyla Picoultová v nejlepší formě. Jediné pozitivní, co si z knihy odnáším byli vlci.
Líbí se mi, jak spisovatelka dokáže nahlížet na různé situace a problémy ze všech možných stran, ale to téma vlčí smečky mě moc nebavilo. Trošku mě rozčilovalo, to jak je ten chlap obdivoval a připadal mu ten jejich systém bezvadnej. Mě totiž neohromil a určitě bych v žádné smečce být nechtěla. Jinak rozhodování o odpojení od přístrojů je těžké a to bylo zajímavé. Ty vlci tam být nemuseli
Jodi Picoult je tak skvělá ne jen kvůli tomu, že každá její kniha se zaobírá jiným zajímavým tématem. Autorku obdivuji stále víc. Nedokážu se rozhodnout, která její kniha se mi líbí nejvíc.
Drama jedné rozpadlé rodiny, jejíž středobodem je Luke, muž, který má (měl) svou rodinu, manželku a dvě děti, ale dává přednost životu mezi vlky. Po šesti letech od rozpadu rodiny se Lukovi stane autonehoda, kvůli které se dostane do kómatu. Sourozenci stojí před rozhodnutím, zda otce odpojit od přístrojů nebo ho ponechat na živu, ale s minimální šancí na uzdravení. Každý má jiný názor, a tak se celá věc dostane před soud. Pěkně propracovaný psychologický román, postupně odkrývané drama a pohnutky všech členů. Určitě nutí k zamyšlení, jak bych se k celé věci postavila sama, jak se k ní staví jednotlivé postavy a také jak to chodí v samotné přírodě.
Od Jodie mám všechny knihy, ale tato je podle mě nejlepší.
Užasný oputavý příběh, nádherně zpracované téma s vlky a k tomu i skvělí popis soudního procesu. Prostě nádhera !
Perfektní téma, skvělé zpracování. Kontroverzní, jako vždy, plné nových a nečekaně přínosných informací, čtivě a dojemně zpracovaný vývoj rodinných vztahů - prostě Jodi Picoult ve své nejlepší formě. Její knihy opravdu stojí za to!
Tato kniha mi hodně rozšířila obzory co se týče života vlků. Je až s podivem,kolik toho mají společné lidé a vlci. Jako každá knížka od Jodi je i tato velice čtivá a informativní tím nenásilným způsobem. Dávám 10 hvězdiček. Doporučuji
Moc zajímavá kniha. Od této autorky jsem četla většinu knih a všechny jsou moc dobré. Tahle není výjimkou
Moje první setkání s autorkou vyznívá pozitivně. Knížka na vážné téma s příběhem „po americku“ (soudy, právníci …), postupné odkrývání pohnutek i tajemství střídáním kapitol z pohledu jednotlivých postav. Lukovy kapitoly „jakoby vystřižené“ z Moudrosti vlků.
Podle toho, co jsem zatím od JP přečetla, je Vlk samotář taková její „typická“ kniha: 1. kontroverzní společenské téma, zde eutanazie 2. vyprávění z pohledu více aktérů 3. hodně zaměřené na rodinné/mezilidské vztahy 4. důmyslně vystavěná zápletka, aby to všechno drželo pohromadě 5. součástí je soudní líčení nebo kriminální vyšetřování, což autorce umožní shrnout argumenty pro a proti 6. překvapivé rozuzlení.
Stejně jako v Času odejít je výlet do světa zvířat nejvíc fascinující částí knížky. Stejně jako v Času odejít se tu porovnává lidská morálka a přírodní zákony smečky/stáda. Přišlo mi, že závěrem JP jasně vyjádřila svůj názor, zda eutanazie ano či ne. Je to sice názor, který já osobně nesdílím, ale za tak krásně zpracovaný příběh stejně díky.
Skvělý příběh s obrovským přesahem. Mám ráda příběhy, v nichž se dozvím věci, o které se člověk třeba běžně nezajímá. Autorka musela skutečně hodně nastudovat o chování vlků.
Zpočátku, tak do čtvrtiny knihy jsem byla rozhodnutá, že nedám víc než 3*, tak před půlkou jsem to zvýšila na 4, ale na konci nemůžu jinak než dát 5. Spisovatelka mě opět úplně fascinovala, a to v prvé řadě popisováním života vlků ve smečce, jejich projevy, rituály, hierarchie a rozdělení úloh mezi jednotlivými členy. Fakt by člověk řekl, že mezi nimi sama dlouho žila. I když nejsem zrovna zoolog a nějaká velká milovnice zvířat, tak tohle jsem přímo hltala, stejně tak, jako příběh o životě slonů v knížce Čas odejít. A to vůbec nemluvím o knize Nejsem jako vy, kterou jako by zčásti skutečně napsal autistický chlapec.
Ovšem tady jsem narazila na Lucka, který se mi tedy vůbec nelíbil. Dělalo se mi špatně při představě, jak se krmí syrovým masem a krev mu kape přes bradu na kombinézu, jak přebírá od vlků další jejich rituály a chování, je nemytý, neostříhaný a neoholený a vůbec …. tak tohle byla podle mě úchylka jako hrom. Nevím, možná to jenom nechápu. No a jeho charakter taky teda nic moc. Ostatní postavy jsem docela chápala, i když některé mi byly sympatičtější a jiné méně, ať už jejich jednání mělo jakékoli důvody a následky.
Námět eutanazie byl bezesporu hodně zajímavý, ale hlavně opět smekám před stylem psaní. Při některých pasážích mám pocit jako bych jedla jednu z nejlepších čokoládových bonboniér, kterou mám ráda a mám chuť si to pořádně užít a pošetřit, jenže je to tak dobré, že nedám pokoj, dokud to nezbaštím, a to rychle.
Doporučuji stejně jako všechny knížky od této autorky, které jsem četla.
Autorka této nádherné knihy má úžasnou vlastnost psaní, že je na téma, o kterém chce psát, dostatečně připravena. Pak vede příběh čtenáře k zamyšlení. V tomto případě rodina lidská a ta vlčí a pak téma eutanázie.
Vlk - to je mé indiánské znamení, oblíbené zvíře a vždy mě fascinoval. Proto pasáže, kdy Luke popisuje svůj život s vlčí smečkou, mě zaujaly nejvíce. Vlci, jejich život, komunita, sounáležitost, podřízenost, pomoc jeden druhému - prostě vlčí rodina. Vypadají plaše, ale dovedou dát jasně najevo, že jsou šelmy.
Na druhé straně téma eutanázie. Luke je po nehodě v kómatu a jeho rozvrácená lidská rodina má rozhodnout o jeho životě. Nechtěla bych se v takové situaci ocitnout.
-Vlci vědí, kdy je ta správná chvíle přestat hledat to, o co přišli a soustředit se na to, co přijde.
-Smrt je událost. Stává se to, ale je potřeba jít dál.
My lidé zapomínáme, že i my jsme součástí přírody. Pohled na zvířata a jejich život nám ukazuje to, na co již hodně lidí zapomíná a to je naše rodina, naše životní smečka.
Eutanázie. Právo na pokojný odchod ze života, vysvobození od beznaděje, které je ve většině civilizovaných zemí dopřáváno pouze zvířatům. Osobně mám v daném citlivém tématu poměrně jasno, protože jsem blízkého příbuzného, nemohoucího člověka, opakovaně slýchala žadonit, abychom mu pomohli opustit tohle slzavé údolí. Bohužel si musel odtrpět každou minutu, každý den, každý měsíc, na jaký jeho tělo mělo ještě sílu. „Vlk samotář“ však řeší poněkud odlišnou situaci: pacienta v kómatu, mozek poškozený, vlastní vůle nemůže být vyjádřena. Jak má rodina postupovat? Doufat v zázrak a zachovávat existenci na přístrojích, nebo se smířit s neradostnou prognózou odborníků a zastavit podporu pokročilé, leč zdaleka ne všemocné medicíny? Měla jsem pochopení pro obě strany konfliktu, byť té náctileté by chvílemi prospělo důkladné proplesknutí.
Děj nikam nespěchal, zvolna čtenáře seznamoval s jednotlivými postavami a pokroucenými vztahy, ovlivněnými dominantním otcem, schopným výrazně lépe fungovat ve vlčí smečce než v lidské společnosti. Lucasovy popisy soužití v divočině byly informačně vydatné a obohacující, akorát by podobní fanatici asi raději neměli mít děti. Ve finále jsem se krátce polekala, jestli autorka ze solidního psychologického dramatu neudělá bramboračku, ale naštěstí obstála se ctí. 75-80%
Na knihu Vlk samotář jsem si vzpomněla, když se ve čtenářské výzvě objevilo téma, ve kterém hlavní hrdina pracuje se zvířaty. Jodi Picoult píše opravdu zajímavá díla. Předmětu zájmu se věnuje pokaždé hodně do hloubky. Z popisu na databáziknih jsem předpokládala, že to bude hlavně o nějakém muži zapáleném do vlků, který s nimi pracuje a tráví hodně času. Ta část o kómatu a rozhodování bratra a sestry o životě a smrti jejich otce Luka tady z popisu vypadla a pro mě tak byla kniha trochu o něčem jiném, než jsem očekávala. Chování Cary mi bylo velmi nesympatické. Přišla mi sebestředná, protivná až bezohledná k okolí i členům rodiny. Jako správná Američanka svůj spor s Edwardem dohnala k soudu, který zasedl za pár dnů, což mi přišlo ve srovnání s českými poměry jako sci-fi. Když tohle pominu, bylo to poutavé čtení o nelehké životní situaci jedné rodiny a o životě vlků jsem se taky hodně dozvěděla. Na závěr jsem slzela dojetím.
"Víš, jaký je rozdíl mezi snem a cílem? říkával mi. Plán"
Jodi opět nezklamala a ukázala svoje nejsilnější stránky - otevírání problematických témat (odpojení od přístrojů, sourozenecké vztahy, vztahy s rodiči) a náhled na problematiku z pohledu všech zainteresovaných postav. Popis života s vlky a splynutí Luka s přírodou bylo geniální.
Poutavá a smutná kniha. Na jedné straně nejzásadnější otázky života, na které není vždy jednoznačná odpověď a na straně druhé úžasný Lukův popis života vlků.
Každý vypravěč v knize má svůj názor a pohled.
Dostalo se mi to hodně pod kůži.
Co k tomuto vlastně říct. Velmi silný příběh, které rozděluje čtenáře na dva tábory, stejně tak jako rodinu hlavního hrdiny, Vše je doplněné úžasnou zkušeností s vlky.
Úžasná kniha.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
Příběh se mi líbil, je to psychologické dilema, zda odpojit člověka nevratně zdravotně poškozeného (po těžké dopravní nehodě ). K tomu je vložen příběh života smečky vlků, kde vlk je tak silný, jak je jeho smečka. To samé je v rodině.