Vlk samotář
Jodi Picoult
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/378935/bmid_vlk-samotar-MmB-378935.jpg
4
1008
1008
Když vlk v divočině ví, že nadešel jeho čas, že už své smečce není k užitku, rozhodne se vytratit. Zachová si hrdost a zemře tak, jak žil. Lidé takové štěstí nemají. Luke Warren strávil celý život výzkumem života vlků, dokonce s nimi nějakou dobu i žil – rozumí jim lépe než vlastní rodině. Když po vážné dopravní nehodě upadne do komatu, musí o jeho osudu rozhodnout Edward a Cara, jeho již dospělé děti, kteří jsou tak nuceni se znovu konfrontovat s mužem, kvůli němuž Edward utekl z domova – ale který stále zůstává jejich otcem. Rázem si oba musí pokládat otázky, na něž neexistují jednoduché odpovědi, ale které zodpovězeny být musí. Jaké motivy vedou jejich rozhodnutí nechat otce zemřít, nebo ho naopak udržovat při životě na přístrojích? Co by chtěl on sám? A jaká tajemství před sebou Edward s Carou skrývají? Nový kontroverzní titul světově úspěšné autorky a hvězdy současného psychologického románu Jodi Picoultové.... celý text
Literatura světová Romány Příroda, zvířata
Vydáno: 2013 , Ikar (ČR)Originální název:
Lone Wolf, 2012
více info...
Přidat komentář
Život s vlky knížku posunul o stupínek výš, bylo opravdu hodně zajímavé si číst, jak to ve vlčí směčce funguje. A neskutečné, jak se jim dokáže přizpůsobit člověk. Ta Lukova touha po tom, stát se vlkem, i když stále v hloubi zůstával člověkem, ten boj jeho samotného se sebou, se vine příběhem jako zlatá nitka. A ač mi chvílemi vadilo, že byl vlastně sobec vůči vlastní lidské rodině, nahlíženo jeho zrakem to mohlo být i naopak. Nebyl sobcem i vůči svojí vlčí rodině? To dilema jsem mu nezáviděla. A celou dobu mě zajímalo možná víc než dilema jeho dvou dětí. U nich jsem se totiž nedokázala přiklonit ani na jednu stranu. Jak Cara, tak Edward byli tvrdohlaví, soběčtí a sebestřední a dělali spoustu bot, za které bych oba chvílemi s chutí propleskla. Hlavně pro tu jejich neschopnost hovořit o podstatném. A hlavně hovořit spolu. A za to, že se babrali ve svých nespravedlnostech a nebyli s to odpouštět. Knížka se četla dobře, akorát jsem asi čekala údernější pointu.
Vlastně se mi nejvíc v celé knize líbili ti vlci. Popis jejich života je úžasný, dozvěděla jsem se spoustu nových věcí. Příběh je o něčem nevyřčeném v rodině, o přenášení zodpovědnosti na děti, které na to ještě nejsou zralé, protože rodič prostě taky dospělý není. Za konec děkuji, jiný by byl opravdu hloupý. Kniha se četla výborně, nemohla jsem se odtrhnout.
Kniha stejně drsná ale zároveň i krásná tak, jako život sám. Každý občas stojíme na křižovatce a přemýšlíme kudy dál a tak, abychom neublížili druhým. Rozhodnout se, vykročit a neohlížet se zpět, jít za svým-to není jednoduché. Přirovnání k vlčí smečce a její hierarchii bylo pro mě velmi poučné. Skvělá kniha, kterou stojí za to mít v knihovně.
Ze začátku mě kniha moc nebavila, ale jsem nesmírně vděčná, že jsem ji dočetla. Zhruba v půlce mě autorka vtáhla do děje a prožívala jsem každou další stránku. Velmi citlivé téma, které vás chytne za srdce. Doporučuji.
Příběh muže, který strávil svůj život výzkumem vlků, mnohdy na úkor své vlastní rodiny. Velmi čtivé stejně jako ostatní knihy autorky. Dokonale v knize vykresluje život vlků podobně jako v knize Čas odejít, kde popisuje život slonů.
Zajímavý příběh, i když na mě víc citlivý než bych chtěla. Smutné konce nemám ráda. Ale napsaná tak, že se četla dobře.
Příběh jako takový vůbec nebyl špatný. Chybělo mi v něm ale něco, co by ve mě vzbudilo nějaké hlubší emoce, ať už kladné nebo záporné. Nemůžu si pomoci, ale působilo to na mě poněkud šablonovitě a kniha jako taková ve mě nezanechala hlubší dojem. Tím ale knihu nechci vůbec zatracovat. Co hodnotím velice pozitivně, a to platí obecně u všech autorčiných knih, je její výběr často kontroverzních témat, její erudovanost a snahu si danou problematiku co nejlépe nastudovat. Její knihy jsou pro mě velmi poučné a z každé se dozvím něco nového, v tomto případě o vlcích a jejich funkci ve smečce.
Live and let die..... jedna z prvních věcí co mě napadla po přečtení tohoto příběhu s vlčím nádechem i výdechem aneb jak by řekl Borat jedná se o takové "Nakůkanie do vlčej kultúry". Pocity při četbě se u mě odehrávaly v jakýchsi vlnách kdy k největšímu odlivu došlo zhruba uprostřed, kde jsem nejspíš přišel na to, co mě celou dobu jaksi lezlo na nervy..... překlad a celkově způsob vyjadřování postav , to je oč tu běží! Působilo to uměle jako mix Káji Maříka s výkladem Gutha-Jarkovského, proloženo nějakou tou nadávkou "zemři, ty hajzle!". Když pominu, že 17-ti letá holka běžně rozjímá v termínech jako "altruismus" a její bratr zhruba ve stejných letech trávil večery četbou Dantovy Božské komedie a konverzoval při tom s otcem v jakém kruhu pekla se zrovna nachází, hvězdičky z hodnocení se začaly rozpadat jak vlčí smečky bez alfy i bety. Nu což, příběh byl celkem zajímavý, občas jsem si i popřemýšlel nad rozdílem mezi tlupou a smečkou, ale víc jak průměr za mě zkrátka ne.
Jodi Picoutová opět potvrdila pravidlo, že když se sáhne po její knize, tak se to prostě vyplatí. Krásný příběh, kde se objevuje dilema, zda nechat zemřít nebo nechat žít, ale za jakou cenu.... Zároveň tak ocenuji, jak je zachycen život vlků a jejich soužití.
Tohle je moje nejzamilovanější knížka od Jodi Picoultové. Je to hodně silný příběh, který se nečte vůbec lehce, a během čtení budete nesmírně vděční, že jste se (alespoň doufám) neocitli ve stejné situaci jako naši dva mladí hrdinové, a nemusíte učinit ono závažné rozhodnutí. Oba dva jsem svým způsobem chápala, byli mistrně napsaní. Taky jsem si moc užila části s vlky, dozvěděla jsem se toho o nich opravdu spoustu, a moc mě to bavilo.
To co jsem si já odnesla z knihy, nebyl příběh o otci a dvou dětech, které se nemohou rozhodnout, zda otce odpojit od přístrojů, či ne, ale nahlédnutí do života vlčí smečky. To mě opravdu fascinovalo a autorce za toto moc děkuji.
Přesto mi na konci chyběl nějaký nečekaný zvrat, moment překvapení, na který jsem u Jodi zvyklá.
Jodi jako vždy nezklamala. Parádní vyprávění o rodině, která volí mezi neplnohodnotným životem nebo smrtí. Do toho vsazené vyprávění o vlcích, které bylo velmi poutavé. Jodi píše knihy vážně skvěle, příběh vás od první stránky vtáhne do děje. Jen mi na konci chyběl "moment překvapení", který ve svých knihách často mívá. I tak hodnotím 5*, Jodi prostě psát umí a témata vybírá a kombinuje naprosto pefektně.
Příběh se mi moc líbil, nejvíce vyprávění Luka o vlcích. Na konci mi ukápla slza dojetím. Jodi umí psát, vybírá si složitá témata. Opět mě nezklamala.
Velmi rozporuplná kniha, která ve mně vyvolala velmi rozporuplné pocity: zaujaly mne popisy života vlků, ale nelíbila se mi plánovaná a zrealizovaná snaha klíčové postavy s nimi žít - jako vlk. Člověk je člověk a nemůže žít jako vlk, není k tomu určený, stejně jako nemůže létat jako pták, nebo žít pod vodou. Brala jsem to sice tak, že autorka zvolila extrémní přístup ve své knize pro zvýraznění extrémní situace, o niž v knize jde, ale rodina jako vlčí smečka to zase bylo moc. Povedlo se jí celkem vzato postavu, o niž jde především, zošklivit, sympatie jsem poztrácela záhy. Ostatní hrdinové, aspoň ti výrazní, si moje sympatie také nezískali - zejména dcera byla příšerná, nesnesitelný sedmnáctiletý rozumbrada vzteklý a tvrdohlavý jako tříleté děcko.
Eutanázie nakonec nebyla nosným tématem, tím zůstala psychologie a (jak to tak v Americe bývá) nejrůznější právní tahanice, obvinění, spory, soudy, které mě taky dost štvaly: právník se ujme zastupování nevlastního syna proti nevlastní dceři? Zase extrém, který by možná ani v reálu neprošel.
Zkrátka autorka nastolila tolik témat a pepřila příběh novými informacemi tak, že pro mě bylo čím dál těžší knihu dočíst (a epilog už jsem nestrávila vůbec) a rozhodně ji nemohu hodnotit.
Kniha mi taky vadila odlišováním stylu písma pro jednotlivé aktéry (což nakonec stejně nestačilo) - rušilo mne to, fyzicky se mi některé pasáže pak četly hůř a oddělování nebylo nutné, každá pasáž jasně naznačila, kdo mluví.
Knihu Vlk samotár zaraďujem medzi čitateľské TOP delikatesy.
Páčil sa mi originálny námet, jeho spracovanie, vyprofilovanie charakterov, ale hlavne prerozprávanie dejovej zápletky z pohľadu viacerých postáv.
Fascinovali ma opisy zo života vlčej svorky s prísnou hierarchiou, kde každý jeden člen ma stanovené svoje postavenie a pravidlá zaručujúce ich prežitie. Koľkokrát sa môžeme my ľudia od nich učiť a je až neuveriteľné, aká múdra dokáže byť naša matka príroda.
V prípade hlavného hrdinu to však bol extrém, ktorý bol do určitého okamihu na škodu nielen jemu, ale aj jeho "ľudskej štvorke"....
Autorka se nebojí rozebírat témata, která nejsou úplně jednoduchá a jednoznačná. Nejedná se o první knihu, kterou jsem od této autorky četla a byla jsem opět spokojená.
Vyhovuje mi styl psaní, kde je příběh vyprávěn z pohledu několika osob. A dozvěděla jsem se také spoustu informací o vlcích, o kterých jsem netušila.
Autorčino psaní jsem si zamilovala. Krásná kniha se silným tématem a poznatky o vlcích jsou plusové body k hodnocení :)
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
Pěkně zpracovaná kniha o životě vlků. Netušila jsem, jak je všechno určené a propojené. Luke by byl sympaťák, za předpokladu, že by žil jenom pro vlky. Takhle trpěla jeho rodina a on si s tím nedokázal poradit. Líbilo se mi, jak autorka popisuje každou postavu, představuje jejich chyby a nedostatky, pýchu a umíněnost. Dva názory, ani jeden špatný a dokázaly nadělat tolik bolesti. Kniha mě bavila, neměla jsem žádného oblíbence, ale měla jsem jasno, na kterou stranu se chci připojit. Jodi Picoult zpracovává hodně těžká témata a nebojí se ukázat obě strany mince, to se mi líbí. Asi nejvíc jsem obdivovala jeho manželku, nechci si ani představit, kdybych s někým takovým musela žít.