Vlku zaslíbená
Hannah Whitten
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/515997/vlku-zaslibenavor0GP-14Y-.jpg
4
401
401
Reda je první Druhorozená dcera po několika staletích, takže její život má jediný účel: má posloužit jako oběť Vlkovi z Lesa – v naději, že ten světu navrátí bohy, které uvěznil. Redě se téměř uleví, když odchází. Sužuje ji nebezpečná síla, kterou neumí ovládat. Drží se jediné jistoty – že v Divém lese už nebude ohrožovat své blízké. Že už se to nebude opakovat. Ukáže se však, že legendy lhaly. Vlk je muž, ne zrůda. Její magie je drahocenná schopnost, ne prokletí. A jestli se ji nenaučí ovládat, prastará božstva proměněná v monstra Divý les pohltí… a spolu s ním i celý její svět.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2022
,
King Cool
Originální název:
For the Wolf, 2021
více info...
Přidat komentář
Příběh se tváří jako „červená karkulka“, přitom je to další „kráska a zvíře“ – ale zatím v tom nejlepším podání, jaké jsem četla (a že jich pár už bylo). A to především proto, že příběh samotný je skvěle napsaným živoucím (lesním) světem, který si vás podmaní a zapustí do vás své hluboké kořeny. Kdybych už měla příběh k něčemu přirovnávat, tak by to byl „Ve stínu hvozdu“ od Naomi Novik, který mi tahle knížka svou atmosférou a vztahem hlavní dvojice dost připomínala. A závěr rozhodně navnadil na druhý díl, který má stejně jako ten první, úžasnou obálku.
Knížka mě ze začátku moc nechytila, nepřišlo mi to, že by to bylo napsané tak, aby mě to něčím nadchlo. Bylo to takové normální fantasy a nic extra, ale postupně, když se poznávali hlavní hrdinové a zachraňovali les, tak mě to chytilo a ke konci už jsem četla celkem rychle. Takže musím pochválit průběh, který se otočil o hodně stupnů a mě to fakt chytlo, ale začátek mi přišel takový nijaký.
Tohle byla nádhera. Napínavé, temné, magické. Žádná jasná hranice mezi dobrem a zlem. V knize je krásně vidět, že ne vždycky to, co děláme, byť s tím nejlepším úmyslem, musí být jednoznačně správné. Příběh nám ukazuje politické a mocenské intriky, dále vykresluje velmi tenkou hranici mezi vírou a náboženským fanatismem, a to vše je propleteno silnou magií, která si během svého používání vybírá vysokou daň. Stejně skvěle je vykreslena atmosféra celého Divého lesa společně s postavami. Každá z princezen, jak Reda, tak i Nev, byly postaveny před odlišné překážky, a i přes ně, si udržely velmi hezký sesterský vztah, i když každá byla nucena jít jiným směrem. Příběh sester a Vlka zaručeně ví, jak čtenáře vtáhnout do svého pokrouceného lesa, který tiše vyčkává a prahne po krvi své další oběti, stejně lačně, jako temné stíny, které se skrývají pod jeho povrchem.
Anotace i obálka mě přiměly, abych si knihu koupila, bohužel uvnitř na mě čekalo jedno velké zklamání.
Nikam to nevedlo, všechno pořád dokola, děj i konec předvídatelný každou další stránkou (i tou první).
Recept na tuto knihu:
do kotlíku přidejte následující ingredience:
1x červená karkulka,
1x kráska a zvíře,
1x ledové království,
1x hororové prvky,
poté, všechno smíchejte a podávejte ještě ledové (!)
Lepších 3,5*/5*. Tohle byla kniha jako na houpačce. Chvilkama mě opravdu vtáhla a nesmírně mě bavila a chvilkama jsem se nemohla zbavit pocitu, že je něco špatně. Špatně byla především délka, myslím, že šlo spoustu věcí vynechat. Nebavila mě linka s její sestrou a popisování stále stejných věcí dokola. Nápad, příběh, prostředí i postavy jsem si oblíbila a ráda si přečtu další díl.
Výborně zpracované téma. Kniha se mi velmi líbí, jen je tam více zbytečných popisů a momentů. Kdyby kniha byla kratší tak o 100 stran, dám jí 5 hvězdiček. Ale s tím množstvím zbytečných řečí dávám jen 4, protože vše ostatní považuji za výborné. Postavy, styl psaní, originalitu.
Padesát stránek - opisovala autorka knihu Ve stínu hvozdu od Novikovové? Sto stránek, sto čtyřicet stránek, ... o čem to je? On se zase řízne a ona se mu ještě nevrhá do náruče, i když je to jasné od první chvíle. Nemohli by se Fife a Lyra taky nějak projevit? Ne, stejně jako královna jsou to postavy bez jakéhokoliv projevu. Chtěla jsem knihu odložit, ale když už jsem toho přečetla tolik! Bylo to velké zklamání. Ta druhá hvězda je jen za linku děje ve Valledyi, tady byly alespoň zajímavé intriky a nebylo vše jednoznačné.
Porozumět magii Divého lesa mi trvalo déle, ale stálo to za to - aneb co všechno můžeme napáchat, pokud si myslíme, že víme, co je ta správná cesta pro druhé.
- A tak se z příběhu o lásce stal horor. -
Tak bohužel, moje první zklamání roku 2023 přišlo velice brzy. Na knížku jsem se velice těšila, slyšela jsem samé nadšené ovace a bohužel, nic z toho. Nádherná obálka, velice lákavá anotace, ale s otevřením knihy mě nadšení velmi rychle přešlo, pokud by se nejednalo o štafetu, knihu odložím, jelikož jsem se v podstatě celou knihu do čtení nutila.
První výtku mám u postav, které jsou všechny nezajímavé, ničím nevynikají a za celou knihu o nich vlastně nic moc nezjistíte. Kdyby se mě někdo teď zeptal na charakteristiku, tak nevím, jak odpovědět, kromě nekonečného fňukání a kousání rtu snad na každé stránce. Bohužel, jediným důvodem, proč má kniha 400 stran je ten, že postavy spolu nemluví, neříkají si žádné důležité informace, jen spousta tlachání o ničem. Za mě je toto velice málo pro zápletku.
Celé čtení jsem si říkala, kdy nám autorka odhalí více o světě, více o spojení, více o magii... A ono nic, místo toho jsem si nesčetněkrát přečetla o tom samém. Nepochopila jsem ani fungovaní Valedie, možná je to proto, že jsem ekonomka, ale jak proboha může fungovat několik set let stát, co nic nemá a žije pouze z darů okolí, na základě prapodivného náboženství, v které už skoro nikdo nevěří?
Myslím si, že nápad byl skvělý, opravdu se mi ta představa líbila, ale její zpracování pro mě bylo tragické. Celý příběh byl utopený v nesmyslně prodlužovaném ději a sálodlouhých pasážích. Velká škoda, druhému dílu i dalším knihám autorky se vyhnu obloukem.
(SPOILER)
Tak tohle, bylo skvělý. Moc se mi líbila chemie a postupně vyvíjející se vztah mezi Redou a Vlkem (Eammonem). Oba mi přirostli k srdci. Dokonce i vedlejší postavy jako Fife a Lyra. A celková podstat Divého lesa, která se zdála od začátku děsivá, byla vlastně jen nepochopená. Ani zlá ani dobrá, prostě svá. Spolu s vesnicí na Okraji, by to vlastně mohlo být celkem fajn místo nebýt Vlkovi zarputilosti být na všechno sám, následné potřebě kněžek o navrácení svých Králů a Bohů, a celkově jeho špatné pověsti no :D (Vzhledem k tomu jaká svině byl Solmir, nemyslím si že ty ostatní králové budou lepší :D) No, a pak tu byla druhá část, druhá skupinka, ta která mě rozčilovala (ale samozřejmě bez ní by to nešlo :D), Nei, Arick, Raffe, Kiri, Isla, a všechny pseudo kněžky... Na jednu stranu rozumím Nei, její láska ke své sestře je tak velká, že je schopná všeho, ALE. U Arica šlo nejspíš jen o sobeckost, i když se svým způsobem nakonec vykoupil, a pak Isla, královna ale jako matka na houby. Nakonec se ale asi dá chápat její chování. Jak se matka zdravě popere s vědomím, že za 20 let svou druhorozenou dceru pošle na smrt a nezblázní se z toho, to asi prostě nejde. O Kiri a kněžkách škoda mluvit, a nakonec Raffe, ten je takovou postavou na okraji, která podle mě dostane svůj prostor v případném druhém díle.
Jednoduše řečeno, můžu doporučit, vážně to byla super jízda, a do poslední stránky jsem se nemohla odtrhnout :)
Že jde o retelling Červené karkulky už vyplývá z té nádherné obálky. Autorka k tomu ale přidala prvky z Krásky a zvířete i Sněhurky a z Vlku zaslíbené se stala taková směsice známých příběhů, že to bylo spíš na škodu.
První dcera se rodí pro trůn.
Druhá dcera pro Vlka.
Redarys je druhorozená dcera královny, a když nadejde čas, musí vstoupit do Divého lesa za strašlivým Vlkem. Eammon ale vůbec není žádná nestvůra. Dny tráví v knihovně, po které dokonce i voní nebo se stará o stromy v lese.
Líbilo se mi, jak Reda a Eammon fungovali spolu. Vzájemně se doplňovali, k tomu pomalá romantická linka, to mě bavilo. Jenže to byly jen průměrné postavy, na které brzy zapomenu.
Magie je ve Vlku zaslíbená rozhodně jedna z nejlepších věcí, které tady čtenář najde, ale bohužel, víc toho vyzdvihnout nemůžu.
Kapitoly s Nei mě nebavily vůbec a celkově mi to přišlo hodně zdlouhavé, překombinované a fakt šíleně vleklé, vždyť jsem tu knihu četla skoro měsíc, a to už jsem i zvažovala, že ji nedočtu vůbec.
Nějak nevím, co si o tomhle díle myslet. Obálka nádherná, anotace zajímavá, začátek trochu nuda, pak se to rozjelo a po pár stranách se z toho stala slátanina, ve které jsem se i dost ztrácela, bylo těžké se soustředit na děj. Pro mě takový lehčí podprůměr.
Tohle mně mile překvapilo. Čekala jsem romantiku, kdy krásná princezna zachrání démona a zamiluje se a bála se, že mně to nebude bavit. Ale o tomhle to není. Je to opravdu temná fantasy s využitím prvků některých pohádek, originální lesní magie, hezky vykreslených postav, popisy barev a vůní. Romantická linka samozřejmě nechyběla, ale vůbec nebyla násilná. Kniha mně bavila od začátku až do konce.
Vlku zaslíbená je skvělá YA fantasy, která originálním způsobem zapracovává známé pohádky. Předně musím pochválit to, nakolik se příběh odlišoval od původní předlohy - autorka dokázala přijít s nepředvídatelnou zápletkou, sympatickými hlavními hrdiny a zajímavým pojetím (přírodní) magie. V tomto ohledu mi knížka trochu připomínala "Ve stínu hvozdu" od Naomi Novik, což byla jedna z mých favoritů loňského roku.
Oproti zmíněnému stand alone románu se však Hannah Whitten rozhodla pro rozsáhlejší formát - sérii. Autorka se vyžívá v lyrických popisech, což hned ze začátku navodí správnou atmosféru. Obzvlášť kontrast barev, chutí, vůní a materiálů výborně zapojuje smysly čtenáře, čímž ho doslova vtáhne do děje. Po pár set stranách však může množství popisů (často i opakovaných frází) vyvolávat pocit, že se příběh zbytečně táhne. Já si autorčin styl psaní maximálně užívala, přesto přiznávám, že by drobné proškrtání neuškodilo. Na druhou stranu větší rozsah se pozitivně odrazil v důkladnější práci s charaktery.
Ve výsledku se mi kniha opravdu líbila, přestože Hvozd nepřekonala. Na pokračování série se určitě chystám a jsem ráda, že mě nadšené recenze k prvnímu dílu přivedly.
Podle obálky jsem čekala moderní verzi Červené karkulky.
Dostala jsem ji šmrncnutou Kráskou a zvířetem, se špetkou Sněhurky, dozdobené třešničkou Dvorů od Maasové. To vše zabalené do mírného hororového kabátku.
Protřepat, ale nemíchat.
Eammon a jeho les mi učarovali, Redarys mi byla celkem sympatická. Ke zbytku postav jsem si ale hledala cestu složitě, a v podstatě mě nikdo z nich moc nezaujal. Neina linka mě vyloženě obtěžovala, vždycky jsem se těšila, až skončí, abych mohla zpátky do lesa, který mě bavil podstatně víc.
Téma je zajímavé a svoje momenty jsem si tam rozhodně našla, ale celkově to tak nějak nedrží moc pohromadě, je to krapet kostrbaté, motivy jednání některých postav jsou vyloženě pitomé a v širším kontextu nedávají smysl.
Pokračování si ráda přečtu, ale k sérii se už asi vracet nebudu :)
Podle anotace jsem čekala něco jiného,ale i tak jsem knize propadla. Příběh si mě pěkně chytil a nepustil dokud jsem nedočetla. Těším se na další dil,taková "hororová" pohádka :)
Pokud se chcete ponořit do tajemného, děsivého lesa plného magie, ze které vám bude přejíždět mráz po zádech, tak vzhůru do této knihy.
Naprosto jsem si zamilovala styl psaní autorky, která umí popisovat prostředí, události tak, že máte fakt pocit, že tam v tu chvíli jste a dýchá na vás ta atmosféra. Protože číst o lese mě bavilo nejvíc. Stejně tak o Redarys a vlkovi, kteří mezi sebou měli dost vtipných momentů, ale i těch dalších. Budování vztahů mezi postavami za mě bylo skvěle načasované, reálné a pro mě perfektní.
Z druhé stránky tu máme Nei, která se snaží prolomit prokletí a zachránit svou sestru, ať už ji to má stát cokoliv. Vůbec se neohlíží na to, jaké to může mít následky, a jde si za svým. Čehož nám využívá tamní církev, a krásně nám to podává obrázek o tom, kam její fanatický vliv může zajít.
Stránky jsem doslova hltala, a nemůžu se dočkat pokračování.
Nadšení se nekonalo. Je to těžké, když už je toho napsaného tolik a tolik toho vychází. Ale… Autorka si ukradla trochu Karkulky, trochu Krásky a zvířete, trochu Dvorů, trochu Sněhurky, trochu mytologie, trochu tady a trochu jinde. A výsledek je takový neuspořádaný a nekoncepční. Ne úplně špatný, ale prostě nic moc. Druhý díl si nepořídím a jsem ráda, že konec nebyl tak otevřený, jak mohl být. Lavírovala jsem právě proto na pomezí 2 a 3 hvězd. Hrdinové mi k srdci moc nepřirostli a s klidným svědomím brzy zapomenu, že jsem tuhle knihu, která mě původně na první dobrou zaujala, četla.
Musím souhlasit s tím, ze to byla zase jedna kráska a zvíře. Což moji pohadkove dusi vůbec nevadí. Co mi trosku vadilo, byly stále se opakujici scénáře. Bylo tam hodně situaci, ze kterých jsem měla pocit, ze je to pořad dokola a parkrat jsem si povzdechla ve smyslu - Ach Jo, už zase…. A vlk také říkal pořad dokola to samé.. proto dávám o hvězdu méně. Proto a také protože to bylo na můj vkus až moc krve.. mám raději čistou magii, bez krvácení. Jinak ale nápad skvely, bylo to ctive, napínavé a určitě stoji za přečtení.