Vojna a mier I
Lev Nikolajevič Tolstoj
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/488207/bmid_vojna-a-mier-i-Kjb-488207.jpg
5
509
509
L. N. Tolstoj písal Vojnu a mier v r. 1863 – 1869. Kompletné štvorzväzkové vydanie vyšlo v r. 1869. Dobová kritika najprv román odsúdila, ale čitateľský úspech bol obrovský. Dve vydania sa rozpredali veľmi rýchlo, r. 1873 vyšlo tretie, podstatne prepracované vydanie, ktoré sa vydáva a vychádza v prekladoch dodnes. Ide o klasický veľkoromán zo života ruskej spoločnosti v prvých desaťročiach 19. storočia. Popri množstve realisticky zobrazených postáv zasadených do historických udalostí plnokrvne zobrazuje postavy generála Kutuzova a Napoleona. Nájdeme tu opis napoleonských rusko-francúzskych vojen prebiehajúcich v rokoch 1805 – 1812 (detailne je v románe opísaná bitka pri Slavkove 1805, ale aj bitka pri Borodine a obsadenie Moskvy Francúzmi). Hlavnými hrdinami románu sú dvaja šľachtici Andrej Bolkonský a Pierre Bezuchov, ako aj členovia rodiny Rostovovcov. Pierre Bezuchov je nositeľom Tolstého myšlienok, často výstižne hodnotí politicko-spoločenské dianie okolo seba, niekedy aj významné historické postavy. Román bol niekoľkokrát úspešne sfilmovaný. V Ikare – Odeone vychádza prvý raz v dvojzväzkovom vydaní.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2017 , Ikar (SK)Originální název:
Война и мир, 1869
více info...
Přidat komentář
„Rána není tady, nýbrž zde!“ řekl Kutuzov, tiskna si šátek k poraněné tváři, a ukázal na utíkající vojáky.
Není na lidech, aby rozhodovali o tom, co je správné a co nesprávné. Lidé se neustále mýlí a budou se mýlit, a nejvíc v tom, co považujú za správné a co za nesprávné. Kníže Andrej
Nemilujeme ľudí tak pre dobro, ktoré nám preukázali, ako pre dobro, ktoré sme preukázali my im. Sterne
Protože kdybychom začali všechno soudit a posuzovat, nezustalo by pomalu nic svatého.
„Dokým nemilujeme, spí sa nám dobre. Pochádzame z prachu... ale hneď ako sa zamiluješ – si boh, si čistý ako prvého dňa stvorenia...“ Denisov
s veľkým očakávaním som sa púšťal do tejto knihy, no už po pár stranách som zistil, že čosi nie je v poriadku. text mi prišiel príliš rozťahaný, nezáživný a mal som chuť zavrieť knihu a už sa k nej nevrátiť, absolútne ma nechytila. z úcty k autorovi a k tomu, že je to jeden z klenotov ruskej tvorby som to s ťažkosťami dočítal, ale som pri tom trpel. jedine pasáže s opisom bojov boli celkom fajn, len pre ne dávam tri hviezdičky. verím, že druhá kniha budem zaujímavejšia, aj keď pochybujem. V porovnaní s Tichým Donom od Šolochova, čo je moja najobľúbenejšia knihy jedno veľké sklamanie
Ruská duše je široká...
Autor nám umožňuje vidět historické události zevnitř, tedy z nitra jednotlivých účastníků a z hloubky autorova porozumění. Čtenář může vnitřně pojmout Napoleonovu "genialitu", Kutuzovův cit pro vnímání nutnosti a postoj k věci ruské šlechty a prostého lidu.
Můj oblíbený citát, který mě provází při prožívání strastí:
"Rusko s létem, to není pár"
První díl této epopeje je asi z těch čtyř dílů nejlepší. A to nejen proto, že je v něm popsána bitva u Slavkova.
S hlavními postavami se seznamuje docela rychle. Intelektuál Pierre Bezuchov a muž činu Andrej Bolkonskij - dvě hlavní mužské postavy. A kráska, i když v tomto dílu ještě příliš mladá Nataša Rostova. Zatímco u pánů jsem se s jejich charakteristikami zžil docela rychle, tak Nataša byla pro mě minimálně v tomto díle trochu upozaděnou hrdinkou.
Tento díl nejvíce vypovídá o Andreji, to je, ale jen ku prospěchu jinak by jsme se k Slavkovu, tak moc nedostali.
Navíc jsem se naučil nových pár vět francouzsky, díky tomu, že v této epopeji postavy často mluví francouzsky a i text byl francouzsky s českým překladem (minimálně ve starších vydáních).
Do této slavné knihy jsem se pustila až teď. (desítky let po maturitě z ruštiny). Konečně!!! Jak to bude s Natašou, Pierem a Andrejem? V prvním dílu jsem se s nimi zatím jen seznámila a hlavně jsem byla u nás na jižní Moravě na slavných bojištích kolem Slavkova. Četlo se to krásně, žádné komplikované myšlenkové zmatenosti, jakými se pyšní moderní autoři. Jen prosté vyprávění plné hlubokých znalostí o člověku.
Četla jsem na VŠ díky semináři z ruské literatury, velmi čtivé, velmi objemné a velmi popisující postavy, dobu, válku, ten díl o válce jsem nečetla, neměli jsme to povinné hihi......
Poměrně dlouho mi trvalo vytvořit si k postavám nějaký vztah. Je to dáno tím, že těch hlavních je poměrně dost. Takže čas k začtení byl ještě o kousíček delší. Ale nakonec to stálo za to, jsem už zvědavý na druhý svazek. Tolstoj opět ukazuje realistické vykreslení charakterů a emocí způsobem, že je i já jako čtenář zažívám. To dokáže i přesto, že prostředí je pro mě nepřirozené a cizí. Jinak naprosto souhlasím s komentářem pode mnou. Anna Karenina tím, že se nesnažila popsat tolik charakterů, si mohla dovolit zajít více do nitra postav a oslovila mě (zatím) více.
Vojnu a mír jsem se rozhodl číst ze dvou důvodů. Prvním důvodem bylo shlédnutí stejnojmenného seriálu z roku 2016, který se mi velmi líbil. Druhým důvodem bylo, že jsem asi před rokem četl od Tolstého Annu Kareninu, která mne doslova nadchla. A proto jsem se na Vojnu a mír velmi těšil.
Příběhem se prolínají dvě hlavní linie. Jedna je historická a týká se boje Rusů s Napoleonskou armádou, kdežto druhá linie se zaměřuje na život a na vztahy několika hlavních postav především z vyšší vrstvy společnosti. A v tomto směru jsem měl z knihy, zcela jiné pocity, než ze zmiňovaného seriálu. Kniha pro mne byla zajímavá, zejména z historického pohledu. To jakým způsobem se vyvíjeli vztahy mezi Napoleonem a ruským carem Alexandrem, jak probíhal vývoj války nebo jak se s postupem času měnili názory na Kutuzova. To mi zkrátka přišlo moc zajímavé. Naproti tomu seriál se podle mého názoru mnohem více soustředí na vztahy a osudy hlavních postav resp. historickou linii jsem v něm vnímal pouze jako kulisu k tomu co zažívají a co se odehrává mezi hlavními postavi.
Přestože kniha obsahuje velké množství postav, tak pro vlastních příběh jich je důležitých asi jenom dvacet. Vzhledem k tomu, že jsem již dřívě četl Annu Kareninu, tak jsem očekával, že se Tolstý pustí více do vnitřní introspekce těchto postav, což se bohužel nestalo. A to je asi hlavní věc, kterou bych knize vytkl. V tomto směru se mi Anna Karenina líbila mnohem více. I přes tuto drobnou kritiku si však myslím, že se Tolstému opět velmi dobře podařilo vystihnout témata, která jsou aktuální i pro soudobé čtenáře. Ať už se jedná o proměnu Marjy po smrti jejího otce nebo o nešťastný osud Knížete Andeje a některé další. To jsou prostě příběhy, které jsou a zůstanou nadčasové. V tomto směru autora velmi obdivuji.
A abych nezapoměl. Knihou se prolínají filosofické úvahy na různá témata. Tento prvek vystupuje do popředí zejména v závěru knihy, což ocení především filosofové a jiný podobný indiáni. Pro nás obyčejné smrtelníky, je však toto zbytečná balast.
Dávám čtyři hvězdy, protože mě osobně se více líbila Anna Karenina.
Po celou první polovinu jsem měl nutkání knihu odložit. Zdlouhavé pasáže z plesů a dýchánků v bohatých ruských rodinách mě doslova ubíjely. Tímhle stylem se v dnešní uspěchané době, kdy i čtenář chce být, co nejrychleji zatažen do napínavého děje, nepíše. Jenže pak se to zlomilo, jako kdybych vnitřně zpomalil a dokázal se naladit na autorův styl. Kniha mě nejen začala bavit, ale prožitek přineslo i samotné proniknutí do hloubky tohoto nádherného díla světové literatury. Tolik postav, tolik scén, tolik utrpení, lásky, mezilidských vztahů, ať už na ruských dvorech či válečném poli. Tomu, co zde Mistr Tolstoj rozepsal, se u filmu říká „rozmáchlá, impozantní výprava“. Takovou perličkou na konci prvního dílu je pro českého čtenáře popis bitvy u Slavkova a pěkné vykreslení moravského venkova východně od Brna. Mlžná listopadová krajina a proti sobě stojící armády Francie a Trojkoalice. Tečka, která vám nedovolí nechat druhý svazek v knihovně příliš dlouho.
Nádherné dílo. Plno postav a plno děje. Přečetl jsem první půlku a moc se mi to líbí, ruskou literaturu mam rad. Plno sňatků, velmi zajimave take valecne pasaze.
Stojí za to vytrvat a dočíst až do konce - i díl druhý. Nenechat se odradit objemem, občasným filozofováním a dobou vzniku. Jedno z literárních děl, u kterých máte pocit, že autor byl u toho. Že žil všechny životy, které vylíčil. Sympatický je mi i mírný ironický podtón, který občas zaznívá např. ve vojenských pasážích.
Čestné místo v mé knihovničce.
Po přečtení Sinuheta od Waltariho jsem si myslel, že mne už nic tak nezasáhne. Omyl! Jsem opravdu překvapený, kolik emocí a existenciálního pochopení mne při tomto Veledíle doprovázelo. Napoleonskou dobu miluju a život člověka v tomto neuvěřitelně těžkém období nemohl být popsán lépe. Nekonečná láska Nataši, boží prozření Pierovo, život člověka (prostého i z vyšší společnosti), ale i vojenská a politická mašinérie okolo první velké vlastenecké války mne úplně pohltila. Až mne mrzí, že už je po všem... Určitě na tuto jízdu nikdy nezapomenu, obzvláště ne na krásnou duši a krutý osud Platona Karatajeva!
Každý rok si zvyknem prečítať aspoň jedno z klasických tučných diel veľkej ruskej literatúry. Je tam určitá istota, že nebudem sklamaný, aj keď čitateľský zážitok je často vykúpený poriadnou makačkou. Vojna a mier je čo do rozsahu jedným z najväčších diel z tejto škatuľky.
Už dávnejšie som zistil, že kdesi okolo polovice 19.teho storočia leží akási imaginárna hranica, za ktorou píšuci starí autori sú mi myšlienkovo už tak vzdialení, že ich svet veľmi pochopiť nedokážem. Podobne to dopadlo aj s Levom Nikolajevičom. Našťastie sa tento problém objavil iba pri jeho filozofických pasážach, ktoré (miestami možno trochu nasilu) vkomponoval do svojho epického veľdiela.
Zato príbeh – ten bol famózny. Nemá zmysel to tu celé rozpitvávať, za všetko len jedno malé poučenie. Dnes je zvykom mladým ľuďom hovorievať, že kedysi ich predkovia dospievali oveľa skôr, oveľa skôr sa púšťali na svoju samostatnú životnú púť a už od skorej mladosti niesli za svoje činy zodpovednosť. A tak to bolo i v románe Vojna a mier. Ale ako tí mladí riešili svoje životné úskalia? Áno, brali zodpovednosť za svoje činy, boli samostatní už v skorom veku, ale správali sa pri tom ako deti! Iste by toľko hlúpostí nenarobili, keby ich do tridsiatky živil mamahotel! Ale zas... potom by sme prišli o mnohé zápletky Mojny a mieru, všakže.
Na záver teda len krátke zhrnutie. Nechajte mladých dospieť a prečítajte si Vojnu a mier. Aspoň raz za život...
Snad žádný jiný spisovatel neznal lidskou duši v tak rozličných podobách, s jejími slabostmi i přednostmi, s její strnulostí i touhou pohybovat se vpřed, jak Lev Tolstoj. Bohatství charakterů, které mne tak nesmírně udivilo a zaujalo v Anně Kareninové, je přítomno i v této monumentální knize, stejně tak intimní, ale více křehké a méně naplněné nezřízenou vášní. Z historického hlediska nelze knihu brát jako učebnici věrně popisující události první ruské vlastenecké války, je nutné si uvědomit, že Tolstoj chtěl především oslavit ruský lid tak, jak jej viděl a jak v něj věřil. Až příliš často v poslední části knihy opouští své hrdiny, aby mohl filozofovat, proto se konec jaksi zadrhává, přesto nelze toto mamutí dílo hodnotit jinak než pěti hvězdami.
Vůbec nevím kde a jak začít. Dokonce jsem si nechala i nějaký čas na uležení, než jsem se rozhodla napsat tento komentář. Vojna a mír je neskutečné, majestátní dílo. Všechna čest autorovi, je to naprosto dokonale zpracovaná románová epopej. V díle nechybí kritika společnosti a války, vyobrazení nejhorších, ale i nejlepších lidských vlastností, psychologie postav i filozofie života. Neskutečné jak se některé postavy v průběhu několika set stran změnily a dozrály. Jsem ohromená. Občas na mě bylo už té války moc a začínala jsem se lehce nudit. Popisování taktiky, front, oddílů a regimentů, nespočet ruzných jmen a generálů - málo toho tam rozhodně není. Má to tam všechno ale své místo a bez těchto pasáží, by ta kniha nebyla úplná. Myslela jsem si, že Anna Karenina je autorův top, ale to jsem se opravdu spletla. Po přečtení Vojny a míru budu na všechny knihy pohlížet trochu jinak. Dovolím si ještě malou vsuvku o Andreji Bolkonském. Hned si mě získal a celou dobu jsem jeho osudy sledovala nejradši, nedovedu představit lepší vyobrazení statečnosti a ušlechtilosti.
Hledání smyslu života knížete Andreje, hlavní nositel myšlenek Tolstého Pierre a romantická duše Natašina do toho vylíčení strastí, hrůz, krveprolití a rozcházejících se názorů na bojišti a nepochopení Kutuzova, k tomu závěrečný epilog posledního svazku...až jsem skoro nemohla uvěřit jak velká je genialita autorova.
Vojna a mír je prostě jedno z těch děl, co vás ovlivní, budete se k němu vracet, těžko popsat slovy, co ve vás zanechá.
Nemůžu uvěřit, z jak špatného úhlu jsem se na svět dívala. Změnila úplně moje představy o životě a světě kolem mě. Ty neuvěřitelně propracované postavy, děj, popisy bitev. Takhle to může napsat jenom génius. Bála jsem se ji číst kvůli té tlouštce, ale stálo to tisíckrát za to. Doufám, že se dostanu i k jiné knize od tohoto velkého spisovatele. Rozhodně doporučuji.
Těžko jsem zvládala závěrečné úvahy o svobodě, moci a historii. Ale příběh a postavy? No prostě nemám slov. To nejde napsat komentář, to si prostě musíte přečíst a vůbec se nebát. Je to strhující.
Štítky knihy
Rusko zfilmováno ruská literatura carské Rusko napoleonské války rozhlasové zpracování historické romány zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2012 |  Anna Karenina |
| 1969 | Vojna a mír I. |
| 2005 | Vojna a mír |
| 2018 | Kreutzerova sonáta |
| 1959 | Smrt Ivana Iljiče |
Klasika a pořád dobrá.