Vojna a mír I.

21.01.2013

Sice na škole nám byla vtloukána tato kniha a tak mě moc nelákala v naší knihovně. Tuto knihu jsem přečetla skoro až o no spíš přes dvacet let později a nějak mě nenadchla nebot vydání z roku 1970 - na jedné straně sice překlad v českém jazyce, ale když se rozpráví šlechta tak je ponechán francouzský jazyk a na druhé straně je překlad z francouzského jazyka. Ovšem jsem v odpadu našla knihu Vojna a Mír ( bohužel bylo to vydaný ve čtyřech dílech- našla jsem pouze dva) neodolala, otevřela a ejhle dalo se to číst. Tyto dvě knihy jsem měla přečtený za dva měsíce. Pamatuji si, že překlad to byl od bratří Mrštíků, Škoda, že takový nikdo není dnes.

04.09.2012

Je pravdou, že v dnešní době již takto obsáhlá díla netáhnou, ale pro mě jsou to vrcholy psané literatury. Jedná se o monumentální dílo zachycují ruskou šlechtu a společnost v době napoleonských válek . Zobrazení obého se autorovi povedlo a čtenář dostane ucelený obraz, kde samozřejmě nemohou chybět rozsáhlé popisy, přesto kniha nenudí. Jazykové vyjadřování je perfektní a nepřestává mě fascinovat. Autor dokázal vykreslit různé typy mužských a ženských postav, mnohdy protikladných. Co říci závěrem - skvělá kniha.

14.08.2012

Než jsem se pustil do tohoto veledíla, už jsem měl přečteny některé Tolstého knihy, které se mi velmi líbily, a tak jsem k tomuto přistupoval zároveň s respektem i kladným očekáváním. Reskpekt k Tolstému zůstává, leč očekávání jsou zklamána. Zde je autorův styl především popisný, odtažitý, ovšem ten popis je na druhou stranu dokonalý. Chyběla mi tam rozvinutá psychologie postav, která by k činům odůvodnila pohnutky, a to způsobilo, že jsem si k jednotlivým postavám nedokázal vytvořit žádný vztah. Tolstého mám rád a mrzí mně, že jeho nejslavnější a největší dílo nebude patřit do mých oblíbených

11.07.2012

Ano, Tolstoj dost filozofuje a nijak se neobtěžuje pokusem začlenit ty reflexe organicky do celku. Prostě to z textu trčí.
Ano, metafora se občas objeví i jiná než neotřelá.
Některé věci však není možné mu dost dobře vyčítat - psal v kontextu své doby, a tak byl trochu didaktický. Samozřejmě, že měl svou ideu a záleželo mu na tom, aby byla pochopena tak, jak on zamýšlel. To je v každém případě dokonale typické pro CELÉ jeho dílo. Můžete to vidět jako nedostatek, nebo to prostě pochopit. Mě to téměř dojímá. Vykopal si svou studnu a pil z ní - měl názor a stál si za ním - a záleželo mu na lidech. Má mou úctu.

24.04.2012

Celkový dojem mi kazila jen přílišná polopatičnost a doslovnost autorova výkladu problematiky vůle jedince v historickém dění, konfliktu svobody a omezení, intencionality. Tolstoj v druhé půli díla vrství jednoduché metafory, jež říkají stále dokola to samé, téměř na začátku každé nové části, jakoby se obával, že jeho autorský záměr zůstane nepochopen. Nebo aby zajistil pochopení všech čtenářů? - to sotva, jelikož svým rozsahem Vojna a mír rozhodně nesměřuje k "user´s friendly" masové literatuře. Tyto nadbytečné úvahy, jež danou problematiku omílají, kazí jinak dokonalou kompozici. Snad by stačil jen závěrečný epilog, jehož posledních padesát stran je právě filosoficko-sociologicko-historickou úvahou nad postavením historické vědy a člověka v dějinách. Tolstého metafyzický "světonázor" je přitom zajímavý a přes svoji prostotu a jednoduchost není nijak banální.

Co se týče zmiňované kompozice, její genialita spočívá právě v její nenásilnosti a prostotě v popření autorských tendencí konstruovat umělou zápletku. Tolstojova kompozice je imho poměrně nadčasová. Na rozdíl od jemu současných evropských realistů Tolstoj nevytváří lehce rozklíčovatelné fabulační struktury. Vstup nové postavy na scénu nic neříká o její důležitosti pro nadcházející dění ani o jejím dalším vlivu na ostatní. Autentičnost života tak v knize vystupuje s intenzivní silou. Jediné, čeho se autor přesně drží, jsou historické souvislosti, popisy bitev, tažení, politické machinace. Děj knihy odráží plynoucí bytí, které není strukturované - naopak ono samo strukturuje příběh. Vzorce vyvstávají z popsaného dění, místo aby dění vyvstávalo z narativních vzorů. Tolstoj popisuje především charaktery hrdinů, jejich vnitřní život a prostřední, v němž se nacházejí. Z jejich setkávání pak přirozeně vyvstává jejich komunikace a konfliktní situace. Napínavé dramatické pasáže doplňují dlouhé popisy všednosti. Čtenářský zážitek zbavený předsudků z očekávání "nudné"/"zábavné" literatury je výjimečný.

08.01.2012

Vrchol autorova díla. Ruské filmové zpracování ale rozhodně nedoporučuji...