Vojna a mír I.
Lev Nikolajevič Tolstoj
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/185545/vojna-a-mir-i-185545.jpg
5
509
509
Román Vojna a mír (napsáno v letech 1863-1869, vydáno v roce 1869) je čtyřdílná románová epopej, jedno z největších a nejslavnějších děl světové literatury. Lev Tolstoj se v názvu své knihy inspiroval ve stejnojmenném díle francouzského anarchisty a filosofa Pierra-Josepha Proudhona. V románu vystupuje na 250 postav hlavních i epizodních včetně historických osobností cara Alexandra I., císaře Napoleona či generála Kutuzova. Obsáhlé, barvité líčení bitev (u Slavkova, u Borodina) či vylidněné, hořící Moskvy nemá ve světové literatuře obdoby. Komorní scény ze života vyšší společnosti a milostná vzplanutí a dobrodružství se střídají s líčením historických událostí a boje ruského lidu proti Napoleonovi. Při psaní se Tolstoj neinspiroval jen světovými historickými událostmi, ale i osudy vlastní rodiny. Například předobrazem románové postavě Nataši Rostovové a jejím životním strastem byla autorovi jeho vlastní švagrová T. A Kuzminská. První část epopeje se odehrává v roce 1805 a obsahuje např. popis bitvy u Slavkova.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1976 , Naše vojskoOriginální název:
Война и мир, 1869
více info...
Přidat komentář
Úžasně napsaný příběh, který i poučí o historických událostech. Rozbor postav a popis je naprosto excelentní. A popis přírody, společnosti a zvyklostí dokreslují danou dobu. Nejvíce se mi zalíbila postava Nataši.
Tuto knihu jsem vyloženě ukradla - víceméně odvezla bez svolení-z knihovny rodičů. Už po znovupřečtení Anny jsem věděla, že se k Vojně zase vrátím, protože má pro nás -lidi 50+- nádech "muset to přečíst" a to je ukrutná chyba, kterou na nás tehdejší školství napáchalo. Neházím samozřejmě chybu jen na školství, dávno jsem si ji mohla sama od sebe přečíst, ale shodou okolností - díky databázi- jsem na ni narazila a extra jela neplánovaně k rodičům, protože jsem poděs a musela jsem ji mít - HNED. Takže na rozdíl od komentářů PO PŘEČTENÍ já dnes píšu komentář PŘED ČTENÍM- pokud se samozřejmě nepočítá ta školní povinná četba. Jen mě mrzí, že jako puberťáci a později jako namachrovaní maturanti jsme se vyjadřovali v termínech "nuda, blbost, apod". Promiňte pane Tolstý, dnes se hluboce omlouvám a stydím a moc se těším , až dnešní večer zasednu do svého čtecího křesla s kotlem bylinkového čaje a otevřu první stránky. A zase kecám- první stránky už jsem totiž nedočkavě přečetla, když jsem vařila večeři, takže prosím pojďte dál pane Bezuchove a pane Bolkonský , jste náležitě očekáváni.
.
Tak tohle bylo krásné...pro všechny, co si chtějí poplakat, doporučuji synchronizovat čtení románu se sledováním nového zfilmování z roku 2016 (ale pozor! ve čtení knížky mít vždy lehký náskok před seriálem). Kníže Andrej Bolkonskij...Pierre Bezuchov...co jiného říct..? Raději přečíst...
I když to woodward napsal dost pěkně, dobře i pravdivě, tak co je Rusko a kdo jsou Rusové víme všichni a podobných analýz ruská literatura obsahuje víc, než literatury ostatních zemí. Zato ta obecná nadstavba tam nějak chybí. Ale ať už to jsou historické, sociologické, politologické, psychologické a bůhví jaké další studie a práce na straně jedné a celá ruská literatura Puškinem počínaje až třeba Solženicynem konče, co z toho je tak objevné a hlavně všeobecně akceptovatelné? Vždyť sám Tolstoj a jeho "filosofie" vedly nepřímo k zvěrstvům dvacátého století v Rusku a jeho bohužel i dost širokém okolí. Falešný humanismus a lidovost (ono povrchní splýváním s prostým lidem) není nic jiného, než ono užitečné idiotství, jak ho cynicky a přitom bohužel velice trefně popsal V. I. Lenin. Salónní levičáctví - mor dnešní doby má různé podoby a jednu z nich představuje i Tolstoj, v tomto případě v obskurní (i když dobře vytvořené postavě s jistými autobiografickými rysy) osobě Pierre Bezuchova. No kdo bude oslavovat toto dílo třeba jako protiválečné opus největší velikosti doporučím útlou knížku Stephena Crana Rudé znamení odvahy.....
Klaním se. Přestože mě k Vojně a míru přihrála náhoda v podobě referátu do školy a děj jsem si zhruba pamatovala ze seriálu, který kdysi jel v televizi a my jsme se na něj s mamkou dívaly, ohromně mě zasáhl i přiučil. Když převypravujete děj samotný, velmi pravděpodobně to bude znít jako scénář k telenovele (vemte si už samotnou Natašu a jejích pět nápadníků na každém prstě). ALE! Narozdíl od telenovele zde postavy ožívají, mají duši, nejsou křečovité a co si myslím, že je opravdu jedinečné - Tolstoj bez výčitek svědomí vytahuje na světlo jejich nejskrytější touhy, takové ty věci, o nichž se prostě nemluví. A to mě v tom nejlepším slova smyslu opravdu šokovalo.
"Zdá se mi, že mě nemůžeš mít rád, že jsem tak ošklivá...vždycky...ale teď...v tomto sta..."
"Ty jsi ale směšná! Člověk není milý, protože je krásný, ale je krásný, protože je milý. To jen Malvíny a jiné miluje někdo proto, že jsou krásné, ale cožpak svou ženu miluji? Nemiluji, ale tak...nevím, jak bych ti to řekl. Když tu nejsi, nebo když se takhle rozkmotříme, nestojím za nic a nejsem s to nic udělat. Copak miluji třeba svůj prst? Nemiluji, ale zkus mi ho uříznout..."
Kdyby v důsledku nějaké katastrofy zanikla ruská literatura a zachovala se jenom Vojna a mír, zůstal by budoucím generacím zachován obraz Ruska a ruského národa ve vší celistvosti. Krásná země a mocná říše, tak pyšná, silná a bohatá, tak surová a zaostalá. Tak dychtivá stát se součástí velkého, kultivovaného světa a současně žijící v neutuchajícím strachu ze všeho cizího. Balancující na rozhraní kultur v nesmírných prostorách uvnitř eurasijského kontinentu, kam doléhá jenom slabý přísvit z mocně zářících civilizačních center Východu a Západu. Občasný závan nových myšlenek bývá často jen dílem náhodně sbíraných a nezrale, ukvapeně interpretovaných znalostí nebo zkušeností. Pierre Bezuchov i Andrej Bolkonskij vnímají dusivou uzavřenost ruského světa. Bolkonskij prožije rozčarování, zprostředkované válkou a nešťastnou láskou, a nakonec umírá na svá zranění. Bezuchov je drsně zbaven iluzí o Napoleonovi a vrací se ke kořenům - do bezpečné, drtící náruče Matky Rusi. A takové je Rusko dodnes. Toužící po světle a čerstvém povětří, ale setrvávající v ustrašeném, zatuchlém přítmí pochyb a nedůvěry ke všemu co je nové, a tedy cizí.
Ze začátku jsem se dost pomalu prokousával dějem, který se podle mne docela pomalu rozjížděl, ovšem tento pocit mě za chvíli opustil. Plně jsem se ponořil do psychologického ztvárnění Natašy, Andreje nebo Pierra Bezuchova. Všechny jejich životy nějak spojuje válka s Napoleonem a je jen na nich jak se s tím vyrovnají. Tolstoj mistrně vykreslil ruskou elitu, počátku 19. století, i to jak se změní pod tlakem okolností. Všechny postavy se vyvíjejí. Ale současně žádná není vyloženě záporná nebo kladná. Jsou ze života. Nejsou charakterizovány svými vnitřními promluvami, jako u Dostojevského, ale svými činy.
Přečetla jsem na škole.
Nikdy nezapomenu.
Trochu se bojím přečíst znovu, aby s odstupem času nebyl dojem jiný...
Ale mám to v plánu.
Člověk by měl mít odvahu se i po dlouhé době k něčemu vrátit.
A dokud máme plány a sny....tak žijeme :o)
Příběh je skutečně rozsáhlý, není však zdlouhávý, a proto stojí za to si tuto knihu (knihy) přečíst - sám jsem měl k dispozici vydání z roku 1947. Čtenáře, kteří mají obavu, že délkou se dílo blíží některému z Jiráskových děl, bych rád uklidnil, že Tolstoj věděl, kdy přestat s popisem a jinými formami výkladu, které by mohly čtenáře odradit, unavit. Tolstoj nepřekročil hranici, kdy bych si řekl, že knihu musím odložit.
Nicméně jedna část byla jaksi navíc - úplně závěrečná, druhá část epilogu. Nejspíše vzhledem ke své době měl autor potřebu se vypořádat filosofickými otázkami o tom, co a kdo utváří dějiny, a svoji polemiku do knihy zařadil. V dnešní době se mi jeví trochu nadbytečnou, a proto jsem ani jejímu čtení nevěnoval pozornost. Tato část by však neměla vyvolávat v čtenáři odsouzení příběhu a jeho zpracování jako takového.
Kdysi jsem to četla a kniha byla pro mě horší než film. Na film je lepší podívání. Pořád jsem musela hledět na druhou stránku knihy, kde se nacházel překlad z francouzského jazyka do českého. No nevím našla jsem na smetišti Vojnu a mír- překlad bra. Mrštíku a byl nesporně srozumitelný a dal se číst.
Na obsáhlém svazku Vojna a mír I-II je vidět jakou genialitou autor oplýval.Živý obraz o kterém L.N.T. tak živě povypravuje a skládá ho dohromady, působí jako by o něm mluvil bez přípravy, kdesi u stolu. Slova si nevymýšlí, nesmýšlí a nelátá, pouze vypraví. Tak skutečně dokázal narvat city všude a doslova vrcholné. Až ďábelsky navazuje a rozvazuje, jako by tam stál, tam seděl, všechno skutečně viděl a mnohou postavou byl.
Klasika z nejklasičtějších, osudy velkých i malých lidí na pozadí Vlastenecké války. Knížeti Bolkonskému se nedá nefandit
Na střední škole bych na ní nedala dopustit... jenže jsem jí pak četla znovu po deseti letech a ano, je to pořád nádherná kniha a nikdo nepíše jako Tolstoj. Jeho umění zahrnout celý život několika rodin je jedinečný. Postavy jsou krásně rozličné, buď je máte rádi nebo ne, neexistují ploché. Všechno má hloubku... Ale, je tam to ale. Jsem rozpolcená mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami. Ženské charaktery mi tu jednoduše nesedly, a to opravdu hodně. Napoleon mě taky neoslnil, ale toho já všeobecně nemusím... Já vím, že takové knihy nikdo jiný nepíše, ale Vzkříšení bylo o několik levelů lepší.
Mal som obrovský rešpekt, keď mi štvorzväzkové antikvárne (až šalátové) vydanie daroval spolužiak na strednej. Ale netreba ho mať. Netreba sa báť ani rozsahu ani mena autora. Krásne dielo a do Nataši Rostovovej sa dalo aj zamilovať :)))
první díl opravdu epický, velmi čtivý a zábavný i přes zdlouhavý začátek. Autor nás uvádí do ruského světa začátku 19. století, poutavě líčí tehdejší poměry šlechty. Čím hlouběji postupuje čtenář knihou, tím více je vtahován do spletitého děje. I když je často autorovi vyčítáno, že charakteristika jednotlivých postav je nepříliš hluboká, dovolil bych si nesouhlasit. Povahu jednotlivých postav čtenář pochopí nejen při seznámení, ale z odvíjejícího se děje.
Některé postavy jsou sympatické více, jiné méně a tak jsem se jako čtenář těšil především na pasáže s Pierem, knížetem Andrejem a Rostoovovými, kterých se mi popravdě nedostávalo. 90%
Knižní série, kterou jsem doslova zhltala během prázdnin po prvních státnicích, mě nadosmrti poznamenala. Miluju vše ruské a Vojna a mír je skvost, klenot a perla. Tolstoj byl génius, mistr náznaků a vykreslení charakterů. Těším se, až se k sérii zase dostanu a mimochodem - dejte si i filmovou verzi.
Smysl života, naplněná i nenaplněná láska, válka, hrdinství, tragédie, smrt, osud, intriky, duchovno, šlechta - inu ruský román se vším všudy. Tolstoj se neostýchal, "román o všem" není v tomto případě nikterak přehánějícím označením. I když si tak říkám, zda by méně poetický znějící "Život a smrt" nebylo výstižnějším pojmenováním tohoto eposu.
Jakkoliv Tolstoj - zejména tedy v druhé části románu - znovu a znovu vykresluje neviditelný zápas mezi vůlí jednotlivce a silou širších událostí, probíhá Vojnou a mír jako jemná nit ještě další zásadní střet: střet mezi životem a smrtí. Podobně jako Anně Kareninové si Tolstoj vyvolil dvojici postav, aby je postavil před osudové dilema, z něhož nakonec vyjde každá úplně opačným směrem. Zde však rozměr celé volby ještě podtrhl tím, že oba na počátku stojící muži - třebaže navenek odlišní - jsou si svým vnitřním světem tolik podobní. Snad právě to je zavede do stejné situace, kdy se ocitnout lapeni v pomyslné cele, z níž vedou ven jen dvoje dveře: život a smrt. Oba touží nalézt totéž a přesto každý dospěje k závěru, že odpověď se skrývá za jinými dveřmi.
Tolstému se každopádně povedlo vybalancovat filosofující pasáže s "oddechovými" a mimořádně poutavými výpravami do světa ruské šlechty. Je tak těžké si je nezamilovat. Všechny. Nejen ty velké postavy jako knížete Andreje, jeho nadpozemsky laskavou sestru Marju nebo dobráckého Pierra. Nelze nesoucítit ani s těmi zdánlivě vedlejšími protagonisty jako se starým hrabětem Rostovem či věrně oddanou Soňou. Dokonce ani k Dolochovovi, Héléne nebo Borisovi nelze pociťovat dlouhodobější a hlubší nelibost. Padla tu poznámka, že psychologie postav není příliš rozvinutá. Mám přesně opačný pocit, například vývoj Nikolaje Rostova je příjemným průvodcem těmi stovkami listů: mladého nerozvážného hejska střídá rozumný muž, aby v roli ušlechtilého zachránce kněžny Marji ukázal, kam až vyrostl. A sympatie se mohou přelít i obráceně, jak ukazuje nemajetný Boris Drubeckoj, nebo se neurčitě překlánět z jedné misky vah na druhou (Nataša, starý kníže Bolkonskij).
Právě pro oba výše uvedené odstavce není Vojna a mír vůbec nudná, jakkoliv se některé úvahy poněkud zbytečně vracejí a opakují již řečené. Historické pasáže z války jsou přes svou rozvleklost mnohdy i vnitřně vtipné. To třeba když Tolstoj dává průchod národnostním úvahám: viz přání ruského generála být povýšen na Němce nebo kouzelná definice, z čeho pramení rozhodnost a sebejistota jednotlivých národů. A určitý vtip a jemná ironie nejsou cizí ani zbylým pasážím. Jakkoliv by Vojna a mír mohla být kratší, trochu prostříhaná od zbytečně opakovaných obrazů, přesto by byl hřích dát jí menší počet hvězdiček než pět.
Svou hloubkou i záběrem obdivuhodná kniha.
Štítky knihy
Rusko zfilmováno ruská literatura carské Rusko napoleonské války rozhlasové zpracování historické romány zfilmováno – TV seriálAutorovy další knížky
| 2012 |  Anna Karenina |
| 1969 | Vojna a mír I. |
| 2005 | Vojna a mír |
| 2018 | Kreutzerova sonáta |
| 1959 | Smrt Ivana Iljiče |
Těžko jsem zvládala závěrečné úvahy o svobodě, moci a historii. Ale příběh a postavy? No prostě nemám slov. To nejde napsat komentář, to si prostě musíte přečíst a vůbec se nebát. Je to strhující.