Vojna a mír II.
Lev Nikolajevič Tolstoj
https://www.databazeknih.cz/img/books/92_/92874/vojna-a-mir-ii-92874.peg
4
255
255
Román Vojna a mír (napsáno v letech 1863-1869, vydáno v roce 1869) je čtyřdílná románová epopej, jedno z největších a nejslavnějších děl světové literatury. Lev Tolstoj se v názvu své knihy inspiroval ve stejnojmenném díle francouzského anarchisty a filosofa Pierra-Josepha Proudhona. V románu vystupuje na 250 postav hlavních i epizodních včetně historických osobností cara Alexandra I., císaře Napoleona či generála Kutuzova. Obsáhlé, barvité líčení bitev (u Slavkova, u Borodina) či vylidněné, hořící Moskvy nemá ve světové literatuře obdoby. Komorní scény ze života vyšší společnosti a milostná vzplanutí a dobrodružství se střídají s líčením historických událostí a boje ruského lidu proti Napoleonovi. Při psaní se Tolstoj neinspiroval jen světovými historickými událostmi, ale i osudy vlastní rodiny. Například předobrazem románové postavě Nataši Rostovové a jejím životním strastem byla autorovi jeho vlastní švagrová T. A Kuzminská. Druhá část epopeje se odehrává v letech 1806-1811.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1976 , Naše vojskoOriginální název:
Vojna i mir, 1869
více info...
Přidat komentář
Tuhle dlouhou cestu s Vojnou a mírem, což je zkrátka kniha, kterou nepřečtete za víkend, jsem si nakonec velice užil. Druhý dvoukniha je snad ještě o něco lepší, než ta první, protože je v ní o něco více akce. Každopádně ale sledujeme stále velice podrobnou psychologii postav, u nichž sledujeme vývoj na delším časovém úseku a tak je zcela zřetelné, jak se jim mění názory a chování. Tolstoj každopádně postavy nijak nesoudí, popisuje je spíše stroze a nechává čtenáře, aby je hodnotil sám za sebe - není tu tedy nic špatného, ani dobrého, ale prosté lidské činy. Samozřejmě není možné, aby 100 % toho, co Tolstoj napsat, bylo reálným - ovšem nedovedu si představit důvěrnější vyobrazení toho, co se dělo v ruské společnosti v této době.
Ocitujem dobovú recenziu N.N.Strachova, ktorá to dokonale vystihuje:
"V nijakej literatúre niet nič podobné. Tisíce osôb, tisíce scén, najrozmanitejšie podoby štátneho a súkromného života, dejiny, vojna, všetky možné hrôzy sveta, všetky vášne, všetky situácie ľudského života - od kriku novorodeniatka až po posledný záchvev srdca umierajúceho starca, všetky radosti i žiale, aké je človek schopný pocítiť, najrozmanitejšie duševné stavy od pocitu zlodeja, ktorý ukradol kolegovi dukáty, až po najvyššie vzplanutie heroizmu a vnútorný jasot - to všetko je v tomto obraze... Úplný obraz toho, čo sa nazýva históriou a bojom národov. Úplný obraz ľudského života. Úplný obraz vtedajšieho Ruska. Úplný obraz všetkého, v čom ľudia vidia svoje šťastie a veľkosť, svoj žiaľ i poníženie. To je Vojna a mier."
Od velkolepého díla si slibujeme mnoho a rozhodně očekáváme velikost, což nejednou může vést k bolestnému zklamání. A ruku na srdce, u Tolstého jsem se této varianty obávala o to víc vzhledem k hutnosti a počtu stran. Nicméně jsem jednoduše uchvácena! Vojna a mír představuje jedno z nejkomplexnějších a největších děl, jaké jsem kdy četla! Je tak aktuální a plné všeobecných pravd platných pro jakoukoliv dobu, až se mi tajil dech. Na jedné stránce prožíváme válku v celé její hrůznosti a zmaru, zatímco ostatní aktéři se věnují salónnímu klevetění a ničím nenarušenému životu na vysoké noze. Prožíváme velké lásky i ztráty, zbytečná milostná vzplanutí, jež nás vytáčí do nepříčetnosti; chyby, jichž se jednotlivci dopouštějí. A pak najednou se autor jakoby transformuje a čistě vědecky pojednává o dějinných událostech, o omezeném pojetí historiografie své doby, o chybách ve vnímání historických událostí a kdo je vlastně determinuje. S poslední stránkou tedy nedočítáte pouze obsáhlá román plný emocí, ale i hlubokou esej o (ne)vědomí a (ne)svobodě konání jednotlivce i celých národů. Fascinující a opravdu skvělé dílo velikána nejen své doby!
Přečíst druhý díl už nebylo tak samozřejmé jako první, i když i tento byl hodně dobrý. Vojenské pasáže zde převažovaly, ale ačkoli mě tato tématika za normálních okolností nebaví, zde jsem se ocitla přímo v nitru bojů, cítila jsem ruskou zimu a zoufalství vojáků. Postavy už nebyly rozvíjeny tak postupně a nenápadně jako v prvním díle, pro válečné scény už zde nezůstalo tolik prostoru pro konkrétní charaktery. Rušila mě skoková změna Nataši a kněžny Marji, mrzelo mě, že k osudu mnoha postav z prvního dílu se už autor nevrátil vůbec (Boris, Dolochov, Anatol,...). Taky mě trochu naštval, že nechal zemřít mého nejoblíbenějšího hrdinu, nicméně jeho spění ke smrti a popisy jeho vnímání života předtím a potom byly geniální. Posledních zhruba padesát stran úvah o moci, příčině válek a pohybu národů mě střídavě bavilo i nebavilo, nicméně věřím, že historikům a filozoficky laděným čtenářům se zrovna toto může velmi líbit. Tolstoj mě ještě ani jednou nezklamal :-)
(SPOILER) I druhý svazek tohoto díla opravdu stál za to. Stejně jako v prvním svazku jsem zde vnímal dvě velmi odlišné roviny vyprávění. První, válečnou, věnující se převážně Napoleonovu zpočátku vítěznému tažení, postupnému rozkladu francouzského vojska až k jeho zoufalému úprku zpět pod neustálými partyzánskými výboji Rusů. A druhou, ještě úchvatnější, popisující vnitřní psychologický a duchovní vývoj jednotlivých postav. Setkání Nataši s umírajícím knížetem Andrejem bylo natolik silné a dojemné, že se mi draly slzy do očí (což se mi u knížek opravdu nestává). A konečný "happy end" jsem všem přeživším postavám z celého srdce přál. Jen ten konec knihy vyplněný historicko-filosofickými úvahami mi přišel poněkud suchopárný a musel jsem se velmi nutit, abych se jím prokousal. Tolstého úvahy jsou místy velmi bystré a trefné; někdy mi však přišlo, že se zbytečně opakuje, řeší banality nebo se naopak zabývá otázkami, na něž je zřejmě lidský intelekt krátký (svobodná vůle vs nutnost). V jednu chvíli jsem skoro uvažoval, že dám kvůli tomu knize pouze čtyři hvězdy. Ale to by asi nebylo spravedlivé, protože celkově se jedná určitě o jedno z nejlepších románových děl, jaká jsem kdy měl tu čest číst...
Druhá kniha veľdiela je za mnou. Čo napísať?
Kým prvá kniha bola menej dejová a viac obrazová, v druhej dej a vývoj postáv naberá obrátky. O určitú gradáciu deja sa stará samotný Napoleonov vpád do Ruska. Hrdinovia sa posúvajú a vyvíjajú, veci pomaly zapadajú tam, kde to čitateľ tak trochu predvídal (ale to je dobre).
Dej je pravidelne prerušovaný (a zakončený) Tolstého filozoficko-psychologickými úvahami o slobode a nevyhnutnosti, príčinách a následkoch a pod. Priznám sa, že nie všetkým som rozumel, občas ma nudili. Ale, tie, ktoré môj rozum dokázal pochopiť, ukázali veľkú lásku Tolstého k ľuďom, individuálnym ľuďom aj ľudstvu ako takému, a pohŕdanie "hrdinami", stúpajúcimi hore po chrbtoch tých menej obratných.
Veľa silných myšlienok a opisov. Aj napriek výhradám vyššie je to veľdielo a stojí za to ho prečítať.
O téhle knize se říká, že název Vojna a mír je podle boje proti zlu a hříchu v naší duši... A je to pravda.
Zpracovává se tu mnoho zásadních motivů a hlavně odpuštění. A vedle toho, stejně jako v Anně Karenině, láska prudká a láska trpělivá, národní hrdost, pýcha a pokora a horoucí víra. Upřímně si myslím, že nevěřící nemůže tento román plně ocenit a pochopit.
Je tu velmi, velmi mnoho postav, ale žádná není navíc a všechny jsou propracované do nejmenší myšlenky. Všechny příběhy, které se tu odehrají, mají v knize svou roli a bez nich by tato sága nebyla kompletní. Tolstoj vytvořil něco nezapomenutelného a monumentálního. Tohle dílo ve mně zanechá stopu asi už navždy.
Druhá půlka Vojny a míru je o poznání zajímavější, než ta první. Třetí knihy ze čtyř je největší tahoun knihy a já si jí naprosto užíval. Vojenské akce, historické popisy a činnost historických osobností byla skvělé. Čtvrtá čtvrtina je na úrovni první knihy. Příběh postav je o něco zajímavější, než na začátku, protože jejich putování došlo ke konci a pozorování jejich budoucnosti je zajímavé. Přesto mi chybělo nějaké rozloučení s nimi a děj mi přišel lehce otevřený. Také nevíme, jak to dopadlo s postavami jako je Dolochov, Boris, Soňa, Anatol a mnoho dalších. Největší mínus na celé knize je nečitelné autorovo filozofování na konci knihy. To byla taková nuda. Pro toto jsem rozhodně nezačal číst Vojnu a mír a dočetl jsem to jen proto, abych to měl už z krku. Také se mi nelíbilo, že autor vůbec nezmínil Kutozovovo tažení do západní Evropy a dobytí Berlína a Varšavy. Největší mínus je možná filozofie o svobodě, ale největší blábol byla třetí část ve čtvrté knize. Co ta LNT píše za kraviny je zcela nečitelné a už kvůli tomu musím srazit o hvězdičku. Mě jako člověka docela znalého v Napoleonově životu toto dost urazilo.
Celkově musím hodnotit Vojnu a mír jako dílo přežité. Tolstoj nepíše román, ale jako by popisoval reálné skutečnosti (až moc postav) a kvůli tomu je dílo po většinu času nuda. Je to půl druhého tisíce stránek dlouhý epos, který ale je zábavný tak 1/3. Tolstoj dává zbytečnou přehršli postav, ve které je nemožné se nějak lépe orientovat bez tužky a papíru. Proto musím dílo hodnotit 3/5, na svojí dobu určitě dílo, ale ve dnešní době přežitost. Chci ale zkusit Annu Kareninu, ta by mohla být lepší.
Tak to je opravdu veledílo. Přiznávám, že jsem dočítala s "jazykem na vestě", závěrečné úvahy už jsem chroupala z povinnosti. Je škoda, že závěr negraduje, hlavní postavy nezažijí žádný zvrat jako třeba Anna Karenina. Když ale tak nad tím přemýšlím, pravděpodobně to byl cíl - postavy si toho užily až dost v průběhu, tak teď už jim dáme pokoj :D
Po velmi dlouhé době dočteno. Pro mne velmi rozvláčné a těžce čtivé. Zajímavé z historického hlediska, ale třetí díl už vynechám...
Spomedzi ruských autorov L. N. Tolstoj je mi najvzdialenejším, jeho pravidlá pri písaní nie celkom obľubujem. Tak napríklad jeho "napríklad", tie jeho v krátkosti ukážkové príklady o pracovnej včeličke, dákej lokomotíve, a ktoviečom ešte, to by sa mi ani počúvať nechcelo, nie to ešte čítať, ale aspoň v druhom prípade som ušetrená ľudského hlasu, ktorý by pravdepodobne len zdvojnásobil nechuť vnímať význam tých slov. Ani "odbočky" od deja nemusím, teda najmä dopodrobna popísané scenáre najbežnejších dní, viem, že má snahu opísať ako kopec Ďalších autorov, akí to boli ľudia, ale Tolstojovi to proste nejde tak ako Gorkému v jeho životopise či Dostojevskému... cítiť prílišnú snahu opísať tlupu sedliakov v karčme a to je otravné.. Vojna a mier je fajn pre historikov... Nezaradila by som ju medzi odporúčané od Tolstoja, skôr Annu Kareninu alebo Kreutzerovu sonátu. Posledných tridsať strán som už nezvládla, už to bolo skutočne tolstojevsky otravné čítanie s nulovou informačnosťou.
Predkladám však jeden dobrý a silne pravdivý citát, ktorý do veľkej miery vystihuje zákony reality, jeden z tých zákonov, ktoré ma desia, nechcem sa nimi ovládnuť, lebo ja mám k rozumu asi taký vzťah ako Immanuel Kant: "Ak pripustíme, že ľudský život sa môže spravovať rozumom, popreli by sme možnosť života."
pre mňa osobne neporovnateľne lepšia ako prvá kniha, Tolstoj sa stavia do pozície psychologa a historika, kde suchopárne neopisuje boje štýlom že ten bojoval s tým a tam, ale podrobne analyzuje myslenie Napoleona, Kutuzova a Alexandra. prevažná časť knihy sa venuje vpádu Francúzov do Ruska v roku 1812, čo Tolstoj popísal fantasticky. je to jeden z mála románov, kde autor nesleduje len základnú líniu príbehu, ale podrobne a odborne opisuje dané obdobie dejín
Druhý díl Vojny a míru byl především o osobních životech našich hrdinů. Tolstoj v tomto dílu krásně spisovatelky rozvláčňoval lásku mezi dvěma hlavními postavami, ale i mezi vedlejšími postavami. Bohužel pro mě tomuto dílu, narozdíl od toho předchozího, chyběl větší kontakt s historickými událostmi, jinak ale dobré čtení.
Nadčasový román a filosofická kniha v jednom. Tolstoj v ní mistrně líčí příběhy ruské šlechty, kde plasticky propracované postavy, z nichž každá je zároveň nositelem nějakého důležitého přístupu k životu, ale především barvitě popisuje napoleonské bitvy, které prokládá pozoruhodnými filosoficko-historickými úvahami, jimiž i kniha vrcholí a se uzavírá.
Závěrečný epilog je prostě koncert. Do jaké míry se člověk podílí na vzniku historické události a vraždění s ní spojené? Může více informací o příčinách zla ospravedlnit vraha? Ať už je znalost okolností, psychologie, dějinný kontext, či jiná osobní podmíněnost?
Rozhodují o válce rozhodnutí mocných, či ti, kdo jim moc propůjčili, nebo ti, kdo naplňují jejich vůli? Nebo se události valí jakýmsi samospádem, vzájemnou provázaností s událostmi předchozími?
Do jaké míry je člověk svobodný? Ačkoli touha po svobodě je hybatelkou lidských dějin, všichni jsme trvale podmíněni nesčetnými omezeními, vlastně nikdy ne svobodni zcela a přeci je tu něco, co nás za svobodou stále žene.
Kdo a jak má právo hodnotit dějiny a která kriteria se při tom hrají roli?
Kniha je to geniální a neuvěřitelně nadčasová. Doporučuji každému nejen si přečíst, ale i si ji po letech zopakovat.
Druhý díl je spíše mírový, ukazuje sice situaci vojska, ale podíváme se hlavně na život šlechty v Rusku. Jejich život je pohodlný a marnotratný nebo fiosofující. Někdo je slušný, někdo naivní, vypočítaný, neschopný. V závěru nabere osud Nataši nečekaný obrat špatným směrem a je to dost napínavé. Milostné peripetie a trápení jsou nadčasové. Další dva díly jsou před námi...
Nádherné dílo. Historické postavy a k nim příběhy "obyčejných" lidí - vojáků a jejich rodin. Četla se skoro sama.
Kniha je to rozhodně velkolepá, přínosná informacemi. Je vidět, že Tolstoj byl velmi zapálený do událostí zde popsaných, takže se historickému pozadí a svému pohledu na něj občas věnoval i více, než by pro mě bylo ideální.
Trochu rozvláčne ,ale má to cenu si prečítať. Epilóg druhá časť - tá tam nemusela byť.
Po přečtení tohoto románu mi nezbývá nic jiného, než bezmezný obiv k autorovi. Je to neskutečně poutavá kniha a jsem jenom ráda, že jsem překonala všechny předsudky, které jsem předtím měla a pustila se do čtení. Tolstoj je prostě génius.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2012 |  Anna Karenina |
| 1969 | Vojna a mír I. |
| 2005 | Vojna a mír |
| 2018 | Kreutzerova sonáta |
| 1959 | Smrt Ivana Iljiče |
(SPOILER) Druhá polovina románu mne bavila daleko více než první. Autorovi se nedají upřít skvěle vykreslené popisy historických událostí a zajímavá zamyšlení nad nimi. Velmi mne to jako studentku historie obohacovalo. Zvláště poslední část epilogu.
Postavy už byly vyspělejší - hlavně Natašu jsem si nakonec velmi oblíbila. Líbil se mi vývoj její povahy během děje i když, by mohl být rozveden víc detailně. Mnohem lépe byl popsán například vývoj Scarlett v Jihu proti Severu. Nejvíce líto mi bylo nakonec Soni, která mi byla celou dobu nejvíce sympatická. Co se týká mužských postav mrzel mne konec Andreje Bolkonského. Bylo to ale velmi dojemné. Pierovi jsem šťastný konec velmi přála.