Volha
Karel Hynie
Volha je románem o televizi. Z vyprávění hlavní postavy – řidiče volhy, „panského kočího“ Standy Pekárka – zde postupně vyvstává zvláštní svět tohoto podniku. Zajímavý a zábavný román lze číst jako svéráznou historii československé televize a najdete zde i řadu „historek z natáčení“. Současně je však portrétem hlavního hrdiny, člověka, zajímajícího se pouze o ženské a fotbal, omezeného egocentrika, který ovšem vyniká ve vymýšlení drobných podvodů a triků, jak si nakrást benzín, zfalšovat počet ujetých kilometrů, podvést manželku. Logicky se pak stává rovněž spolupracovníkem StB, který bez jakýchkoliv výčitek svědomí donáší na všechny a všechno. Autor s hořkým humorem sleduje jeho osud i po listopadu 1989.... celý text
Přidat komentář
Seriál v ČT natočený podle knihy už skončil a přiznám, že to byl důvod, proč jsem se do knihy začetl. Jsem ročník 1974 a tak si dobu "normalizace" trochu pamatuji v podobě školy, pionýra a navíc Ostravska, kde jsem se narodil. Nedokážu úplně plnohodnotně docenit, jestli jsou v knize správně detaily, ale předpokládám, že ano. V mnoha ohledech byla tahle doba zvláštní. Našlo se v ní dost lidí, kteří jen chtěli žít v klidu a přitom budovat svou vlastní kariéru. Líbí se mi, že v knize vlastně není nikdo "na správné" straně. Každý s dobou bojuje po svém a v rámci svých možností. To, co je nejvíce alarmující je, že si Standa Pekárek vybírá jen cestu šmeliny a klientelismu k tomu, aby se on měl dobře. A je jedno, jestli to bere skrz své známosti, nadřízené, STB nebo sexuální aféry. Nabízené možnosti si užívá plnými doušky. Jeden by řekl, že s příchodem do světa demokratického bude takový člověk odepsaný, ale opak je pravdou. Kontakty a vazby zůstaly, lidé fungují vlastně stejně. Strašidelné je to, když začne Standa tvrdit, že se vlastně nikdy neměl tak špatně, auta má, našetřeno a že to vlastně mohl mít každý. Je to vlastně prototyp obyvatele této země, který plyne s dobou a je dostatečně cynický, aby se soustředil jen na sebe a ne na dobu kolem sebe. U někoho jen smysl života, u někoho jen nedostatek odvahy se proti tomu postavit. Kniha je rozhodně zajímavější než seriál, minimálně v tom, že porevoluční dobu mapuje, ale chápu že pro potřeby seriálu je to už nezajímavé. Moc se mi líbí styl mluvy zachycený v knize. Kniha je takovým střípkem do mozaiky popisu tehdejší doby. A rozhodně lepší, než nějaké Vyprávěj.
Díky aktuálnímu kontroverznímu TV seriálu, kde vizuálně věrné sedmdesátky jsou slisované do vulgarit, sexu, alkoholu a StB, teď asi půjde o vyhledávanou literaturu. Socialistický realismus, přesněji socialistický naturalismus, v plné síle. Standovo vyprávění s typickým "vole" v každé větě je normalizačně vtipné a tragicky zábavné, těžce vulgární, odporně cynické, časem poněkud monotónní, v každém případě ale originální a ze života. Jako by spojili síly Jaroslav Velínský, Petr Šabach a Charles Bukowki. Autor dokonale vystihl duch doby, tak nějak jsme žili. "Třesu, šéfe, třesu, vole".
Při četbě se mi tu a tam vybavovala stará průpovídka: Nejradši jsem to dělala v klubovně SSM, tam jsem měla vždycky orgasmus-leninismus.
85 % (zatím pouze 14 hodnocení s průměrem 87 %, přede mnou jen tři komentáře).
P.S.
Český lev 2024: a hele - pět sošek pro seriálovou Volhu.
(aktuálně 63 hodnotících s průměrem 80 %).
Také jsem si tuhle knihu koupila v Levných knihách. Zákulisí televize mě vždy bavilo a lákalo. Byla jsem však naprosto zklamaná, a po cca 1/4 knihy ( je dost silná) jsem ji odložila, protože knížka by mi měla něco dát. Tady jsem dostala pouze pocit znechucení, jakési marnosti, záplavu vulgarismů v bezduchých textech s minimální slovní zásobou. Já vím, s ohledem na hl.hrdinu knihy, ale přesto.... Kdyby to bylo aspoň vtipné nebo zábavné, nebo zajímavě vypovídající. Už dlouho se mi nestalo, že bych knihu nedočetla - až teď. Škoda papíru. A myslím, že kdybych pracovala někde v železářství, mohla bych stránky použít na kornoutky na hřebíčky. :-) To byl vtip. Ale kdyby ji někdo chtěl, zašlu za poštovné.
Knížku jsem dostala jako dárek a protože v televizi pracuji, začala jsem hned číst. Na začátku knihy jsem byla tak trošku v šoku ze stylizace textu a pejorativních výrazů, které autor používá, do poloviny knihy přetrvávalo rozladění a pak jsem si prostě zvykla.... Přeci jen kniha je psaná slovy řidiče, člověka jaksi podprůměrné (doufám) inteligence a jistě nebylo pro autora jednoduché takto knihu napsat. Je to skoro jako poslouchat povídání chlapů od lopat u piva.
Každopádně knížka mezi řádky přináší obrázek české společnosti napříč druhou polovinou dvacátého století. Pochvalně se mohu vyjádřit také o tom, že děj se odehrává v televizním prostředí. Televize jako nástroj propagandy a komunistické moci, byla jedním z hlavních vlivných subjektů na společenské dění. Byla tedy hojně kontrolována a spravována stranickými funkcionáři. Což se ale dozvídáme jakoby mimochodem z historek, o kterých vypravěč netuší, jako mají vlastně pointu.
Musím také říci, že na mě kniha působila spíš depresivně, o hlavní postavě se totiž opravdu nedá říct, že by měla charakter, ale v každé době se takovýto člověk má dobře, s tím jak je primitivní a přitom vychytralý.... Nakonec se sice životem protluče celkem snadno, ale co po něm zůstane???
Na tuhle knížku jsem narazila v Levných knihách a když jsem si za 69 Kč domů odnášela tlustou bichli, vůbec jsem netušila, co to v rukách třímám za poklad. Jedinečné beletrizované svědectví o době za totáče a trošku i po totáči, drsný pohled zevnitř na drobné zlodějíčky a české vyčuránky usazené za volanty vozů, které vozí tzv. elity - pány režiséry, kameramany a produkční... - které zmáčknuty pod mikroskopem denodenního přežívání a slalomu mezi chci prachy - ženskou - nějak se nepodělat před režimem - možná se trochu podělat ale ne moc - hlavně se mít dobře - vlastně žádnými elitami nejsou a tak román, přes vešekrý svůj vtip a opravdu humorné situace, na mě působil spíš depresivně. ve stylu - co jsme to za lidi. kniha, kteoru určitě doporučuju, takové trochu dějiny zpodzákulisí...
Rozhodně kniha pro chlapi. Čtenářky magazínu femina.cz si zde na své moc nepřijdou. Ale já se bavil, kolikrát jsem se smál opravdu nahlas. Za mě oddechová dobrá literatura